Liturgie hodin začíná každý den pozváním k modlitbě toho dne. Toto pozvání se tedy říká buď před začátkem modlitby se čtením, nebo před ranními chválami, podle toho, která z těchto částí denní modlitby Církve se toho dne říká jako první.

V. Pane, otevři mé rty.
O. A začnu tě chválit.

    Následuje žalm 94 (95) s příslušnou antifonou vkládanou jako odpověď. Při společné modlitbě se tato antifona přednese a všichni ji hned opakují, potom ji vždy znovu opakují po každé strofě žalmu. Modlí-li se někdo sám, nemusí tuto úvodní antifonu opakovat; postačí, když ji řekne na začátku žalmu.
    Pro neděle a všední dny v době adventní, vánoční, postní a velikonoční je úvodní antifona na začátku vlastních textů příslušného úseku liturgické doby; v liturgickém mezidobí je na začátku každého dne v žaltáři.
    Velikonoční triduum, slavnosti a svátky mají úvodní antifonu vlastní nebo ze společných textů.
    O památkách svatých, pokud nemají tuto antifonu vlastní, se může vzít buď ze společných textů, nebo z příslušného dne liturgické doby.

    Tento žalm se může nahradit žalmem 99 (100) nebo 66 (67) nebo 23 (24); pokud by se některý z těchto žalmů měl téhož dne opakovat v některé části oficia, říká se pak místo něj žalm 94 (95).
    Má-li pozvání k modlitbě dne předcházet před ranními chválami, může se žalm i s antifonou vynechat.

HTML © Juraj Vidéky