LH pro Společnost Ježíšovu

Sviatok Najsvätejšieho mena Ježiš, zavedený pre celú Cirkev roku 1721, je v_Rímskom kalendári zrušený, lebo spomienka na pomenovanie Ježiša sa nachádza už v_evanjeliu omše 1. ledna (porov. Calendarium Romanum, ed. typ. r. 1969, str. 60-61), t. j. na slávnosť Svätej Bohorodičky Márie, kedy sa osobitne „pripomína, že Dieťa dostalo najsvätejšie meno Ježiš“ (tamže, s. 16, č. 35 f).
Teda dnešný deň sa právom slávi ako titulárny sviatok našej Spoločnosti, ktorú si svätý Ignác a jeho spoločníci želali od samého začiatku „nazvať Ježišovým menom“ (porov. Formula Inštitútu, č. 1), aby sa z_neho akoby z_hesla zračil cieľ, povaha a obsah nášho povolania a života.

Ty si otvoril svetu cesty pokoja, keď si nám skrze Ježiša Krista odpustil hriechy,

Ty si chcel, aby Ježiš, tvoje vtelené Slovo, bol našou nádejou a jedinou slasťou v_živote,

Ponížene prosme nášho Pána Ježiša Krista, ktorý skrze svätého Ignáca túto Spoločnosť svojho Mena podivuhodne založil a po celom svete rozšíril:

Pane Ježišu, ty chceš, aby všetci členovia Spoločnosti tvojho Mena odumreli sebaláske a nasledovali ťa na kráľovskej ceste kríža,

Pane, Ježišu, ty nám silou božskej obety svojho tela a krvi pomáhaš, aby sme sa neodchýlili od zásad evanjeliovej chudoby,

Pane Ježišu, ty nás pobádaš, aby sme ti slúžili podľa príkladu Ignáca a jeho ustanovení,

Pane Ježišu, ty nás posielaš ako nových pracovníkov na zveľadenie vinice tvojej Cirkvi,

Pane Ježišu, ty si želáš, aby sme boli v_dokonalej poslušnosti plodnými ratolesťami v_tvojej vinici,

Pane Ježišu, ty nás pobádaš k_bratskej láske a podnecuješ, aby sme šírili oheň tvojej lásky po celom svete,

Bože, ty si chcel, aby si tvoje Slovo vzalo telo z_tvojej služobnice Panny Márie, a rozkázal si, aby dostalo meno Ježiš: obráť nám srdce, aby sme chápali, čo nám v_týchto dňoch hovoríš v_tvojom Synovi, našom Pánovi, Ježišovi Kristovi,

Bl. Ignáce de Azevedo, kněze, a druhů; bl. Jakuba Salèse, kněze, a Viléma Saultemouche, řeholníka, mučedníků

Touto památkou si připomínáme blahoslavené mučedníky Tovaryšstva Ježíšova, kteří byli zabiti po rozdělení křesťanů v_16. století. Jakub Salès a Vilém Saultemouche byli umučeni 7. 2. 1593 ve Francii, za blahoslavené byli prohlášeni Piem XI. roku 1926; Ignáce de Azevedo a jeho 39 druhů († 15. a 16. 7. 1570 při plavbě do Brazílie) prohlásil za blahoslavené Pius IX. roku 1854.

(Homilie při kanonizaci čtyřiceti blahoslavených mučedníků Anglie a Skotska z_25. října 1970, A.A.S. 62 [1970], 747-748)

Naše doba potřebuje svaté! Především však potřebuje příklad těch, kdo vydali nejvyšší svědectví lásky ke Kristu a jeho církvi. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ Tato slova božského Učitele platí na prvním místě o_oběti, kterou on sám přinesl na kříži, když se obětoval za spásu všech lidí. Týkají se však také nesčetné a skvělé setby mučedníků všech dob. Jak těch, kteří byli usmrceni za krutých pronásledování rodící se Církve, tak i_těch, kteří podstoupili smrt za jiných zuřivých pronásledování, snad více skrytých, ale neméně krutých.

Církev se zrodila z_Kristovy oběti na kříži, stále však roste a rozvíjí se hrdinnou láskou, kterou její nejušlechtilejší synové dosvědčují svou smrtí: „Krev křesťanů je semenem.“

Prolití Kristovy krve se stalo pramenem života a duchovní plodnosti k_dobru církve a celého světa. Tímto pramenem se ve spojení s_obětí Kristovou stala i_oběť života mučedníků. „Mučednictvím se učedník připodobňuje svému Mistru, který dobrovolně přijal smrt pro spásu světa, a následuje ho v_prolití krve, proto je církev oceňuje jako vynikající dar a největší ověření lásky“, jak nám krásně připomenula věroučná konstituce o_církvi Světlo národů.{fnr}1{/fnr}

My zaživa jsme stále vydáváni na smrt pro Ježíše.{*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje.{*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Bože, mučednickou smrtí jsi připodobnil naše blahoslavené bratry svému Synu, Ježíši Kristu; na jejich přímluvu dej, aby všichni věřící žili v_dokonalé jednotě.

Sv. Jana de Brito, kněze; bl. Rudolfa Acquavivy, kněze, a druhů, mučedníků

(Homilie při kanonizaci čtyřiceti blahoslavených mučedníků Anglie a Skotska z_25. října 1970, A.A.S. 62 [1970], 748-749)

Mučedníci obětovali Bohu svůj život jako oběť lásky, nad niž není jiná vyšší ani vznešenější

Mnoho bylo řečeno a napsáno o_tajemství, jímž je člověk: o_nesmírných schopnostech jeho ducha, jimiž může probádat tajemství vesmíru, podrobit si hmotu a užívat ji ke svým cílům; jak je vynikající jeho rozum a duch, což dokazují podivuhodná díla umění a vědy; o_jeho triumfech i_ubohostech.

Co je však člověku nejvlastnější a co tkví nejhlouběji v_jeho bytosti, je bezedná síla a schopnost milovat, která ho činí schopným obětovat se s_láskou, která je silnější než smrt a která pokračuje na_věčnosti. Výraz a nejslavnější doklad této lásky lze nalézt v_mučednictví křesťanů, a to nejen v_tom, že_mučedník prokázal svou naprostou věrnost lásce, dosvědčenou prolitím krve, ale i_v_tom, že_onu oběť podal z_lásky, nad kterou není jiné vyšší a vznešenější, totiž z_lásky k_tomu, který nás stvořil a vykoupil a který nás miluje tak, jak jen on dovede milovat. Jako naši odpověď pak očekává dokonalou a bezpodmínečnou oddanost, to je lásku hodnou našeho Boha.

Kristus Ježíš je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

V_tom ve_všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

Bože, své svaté jsi ustanovil za_hlasatele a svědky radostné zvěsti; dej v_plné míře ovoce spravedlnosti těm, kteří neohroženě hlásají slovo našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Sv. Pavla Mikiho, řeholníka, a druhů; bl. Karla Spinoly a Šebestiána Kimury, kněží, a druhů, a bl. Petra Kibe Kasuiho, kněze, a druhů, mučedníků

Pavel Miki se narodil r._1566 v_Japonsku. Vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a úspěšně hlásal evangelium svým rodákům. Když propuklo pronásledování křesťanů a stále se stupňovalo, byl spolu s_jinými zatčen. Zacházeli s_ním velice surově a nakonec ho odvedli do_Nagasaki, kde byl 5._února 1597 ukřižován. Před smrtí odpustil svým vrahům. Týž den byli s_ním umučeni scholastik Jan Soan (de_Gotó), bratr Jakub Kisai z_Tovaryšstva Ježíšova a jiných 23 řeholníků a laiků. Ti všichni byli prohlášeni za svaté Piem IX. r._1862.

Ze Zprávy o_mučednictví svatého Pavla Mikiho a jeho druhů zapsané jejich současníkem

Když byly kříže zasazeny do země, bylo podivuhodné sledovat neohroženost všech. Povzbuzovali je k_ní tu Otec Pasius, tu Otec Rodriguez. Otec představený stále setrvával v_nehybném stavu, s_očima upřenýma k_nebi. Bratr Martin zpíval na_znamení díků za_Boží dobrotu některé žalmy, k_nimž připojil verš: Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha. Bratr František rovněž hlasitě děkoval Bohu. Bratr Gunsalvus se modlil velmi silným hlasem modlitbu Páně a pozdravení andělské.

Náš bratr Pavel Miki, který věděl, že u_všech, s_nimiž kdy přišel do styku, je ve_veliké vážnosti, prohlásil nejprve všem přítomným, že je Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova a že umírá proto, že_hlásal evangelium, a že děkuje Bohu za_tak mimořádné dobrodiní. Pak připojil následující slova: „Když jsem teď dospěl až sem, předpokládám, že_nikdo z_vás si nemyslí, že_bych teď nechtěl mluvit pravdu. A proto vám prohlašuji, že_není jiné cesty k_spáse než ta, kterou jdou křesťané. Tato cesta mě učí, abych odpustil nepřátelům a všem, kteří mi ublížili. Proto rád odpouštím králi a všem, kteří mě přivedli na_smrt, a prosím je, aby ochotně přijali křesťanský křest.“

Pak obrátil zrak na_své druhy a začal jim dodávat odvahy pro jejich poslední zápas. A tu se všem po_tvářích rozlila přímo radost, především Ludvíkovi. A když na_něho jakýsi jiný křesťan zavolal, že_zakrátko bude v_ráji, projevil pohybem prstů a celého těla takovou radost, že_se k_němu obrátily zraky všech přihlížejících.

Antonín, který byl vedle Ludvíka, pozdvihl oči k_nebi a po_vzývání nejsvětějšího jména Ježíšova a jména Mariina začal zpívat žalm Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodinovo, který se naučil v_katechetickém ústavu v_Nagasaki, kde se velice dbalo na_to, aby se chlapci naučili několik vhodných žalmů.

Jiní zase s_jasnou tváří stále opakovali: „Ježíši, Maria!“ Někteří také nabádali kolemstojící, aby žili, jak se sluší na_křesťana. Tímto a jiným počínáním dávali najevo, že_jsou připraveni zemřít.

Tehdy začali čtyři kati vyjímat ze_svých pochev (v_Japonsku běžně užívaných) meče. Při tomto děsivém divadle všichni věřící volali: „Ježíši, Maria!“ a navíc se zdvihl žalostný pláč a nářek pronikající až do_nebes. A kati jednoho každého z_nich zakrátko jednou nebo dvěma ranami zbavili života.

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Pohleď, Bože, na obrovské národy, které žijí daleko od světla evangelia, a přece přinesly jako prvotiny tolik mučedníků; dej, ať s_pomocí tvé milosti dozrají pro žeň věčnou.

Narodil se r. 1641 v_městečku Saint-Symphorien dʼOzon ve Francii. R. 1659 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a r._1669 byl vysvěcen na_kněze. Vyučoval rétorice a působil jako kazatel. Sv. Markétě Marii Alacoque vydatně pomáhal při šíření úcty k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Jako kazatel byl poslán k_vévodkyni z_Yorku do_Londýna; tam_snášel pomluvy, vězení a vyhnanství. Zemřel r._1682 v_Paray-Le-Monial ve Francii. Jan Pavel II. ho_svatořečil 31._5._1992.

Z_duchovních poznámek svatého Klaudia La Colombière napsaných v_Londýně r. 1677

(OEuvres complètes du Vén. P. Claude La Colombière, sv. VI, Grenoble 1901, 115–116)

Všechno může ten, kdo naprosto nedůvěřuje sobě, ale plně důvěřuje a doufá v_Boha

Můj Bože, kéž bych mohl projít celý svět a kázat všem národům! To právem očekáváš od_svých služebníků a přátel. Když tedy Bůh sdělil svůj záměr zmíněné osobě (svaté Markétě Marii Alacoque) a ona mi to oznámila, nařídil jsem jí, aby mně to dala písemně. Já jsem to zase zapsal do_tohoto svého duchovního deníku. Bůh totiž chce, aby se toto dílo šířilo také mým přičiněním. Ona svatá žena mluvila totiž takto:

„Když jsem se jednoho dne v_oktávě Božího těla modlila před Nejsvětější Svátostí, byla jsem svým Bohem vrchovatě naplněna nebeskými milostmi. Když jsem si pak přála podle svých slabých sil něčím splatit tak veliké dobrodiní, Pán s_mým přáním souhlasil a řekl: ‚Nic milejšího mi nemůžeš učinit, než to, co jsem od tebe častěji žádal.ʻ

A odhalil své nejsvětější Srdce řka: ‚Vidíš mé Srdce, Srdce hořící tak velikou láskou k_lidem, že nic neopomenulo a své síly zcela vyčerpalo a strávilo, aby osvědčilo tuto svou nesmírnou lásku nejpřesvědčivějšími znameními a zanechalo ji lidem.

Přemnozí však nejen, že neukazují svou vděčnost a lásku, ale stále mě zraňují svými křivdami a potupami v_této Svátosti Lásky. A je to tím bolestnější, že to musím snášet od_osob mně zasvěcených.

Proto tě žádám, aby pátek po_oktávu Božího těla byl zasvěcen úctě mého Srdce. Ať_věřící v_ten den přistupují ke_svatému přijímání a usmiřují křivdy, způsobené mému Srdci v_Nejsvětější Svátosti, především v_době, kdy jsem vystavován úctě věřících. A slibuji, že všechny, kteří budou prokazovat mému Srdci tuto úctu, zahrnu přehojnými nebeskými dary svého Božského Srdce.ʻ“

Ona na to: „Ach, Pane, takovou pomocnici chceš použít pro své záměry? Mě, jejíž nesmírná ubohost a nesčetné hříchy budou spíše na_překážku než ku prospěchu, zvláště, když tolik jiných tvých služebníků bude horlivě pracovat na tom, co si přeješ?“

Kristus odpoví: „Ty nerozumná, což nevíš, že já si volím to, co je nejslabší v_očích světa, abych zahanbil silné, a že ve své moudrosti používám bojácné při provádění svých záměrů? Slabí totiž, vědomi si své ubohosti, nemohou si nic připisovat, aby se tak má moc ukázala ve větší slávě.“

Ježíš: „Obrať se na mého služebníka N. (Klaudia La Colombière) a řekni mu mým jménem, aby se všemožně snažil uskutečnit toto zbožné dílo, které bude mému Srdci velmi milé. Ať však neklesá na mysli pro mnoho překážek, jež bude třeba překonat. Musí ovšem vědět, že všechno může ten, kdo naprosto nedůvěřuje sobě, ale plně důvěřuje a doufá ve mě.“

Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Bože, náš Otče, ty jsi v_tichu srdce oslovil svého věrného služebníka Klaudia a svěřil jsi mu úkol vydávat svědectví o_tvé nezměrné lásce; kéž na jeho přímluvu tato tvá milost osvěcuje a utěšuje celou církev. Prosíme o_to

Narodil se r. 1579 v_Drum-na-Keith ve skotském hrabství Banfshire v_kalvínské šlechtické rodině. Již jako chlapec byl poslán do Evropy na vyšší vzdělání. Vlivem P. Kornelia van den Steen (a_Lapide) se obrátil na katolickou víru a věnoval se vyššímu studiu na_skotské koleji v_Lovani a jinde. 5._11._1599 vstoupil do_Tovaryšstva Ježíšova a po_noviciátě, který konal v_Brně, a další řádové formaci (také v_Olomouci) byl v_Paříži r._1610 vysvěcen na_kněze. Na_jeho vytrvalé prosby dovolili mu představení vrátit se do_vlasti. Po krátkém působení v_Glasgowě byl prozrazen, zatčen, uvězněn a podroben krutému mučení. 10._3._1615 byl popraven, zvláště proto, že vytrvale až do posledního okamžiku hájil primát římského papeže v_duchovních věcech. Pavel VI. ho 17._10._1976 prohlásil za_svatého.

Ze soudního výslechu svatého Jana Ogilvie v_Glasgowě a z_jeho listu Otci generálovi

(Text výslechu ze dne 15. 10. 1614 vydán v: Original Letters relating to the Ecclesiastical Affairs in Scotland, sv. II., Edinburgh 1851, č. 235. Text dopisu vyd. v: Relatio Incarcerationis et Martyrii P. Ioannis Ogilbæi, Duaci 1615, 5-6)

Stále tvrdil, že se pravomoc papeže v_duchovních věcech vztahuje i_na území krále a podstoupil smrt proto, že hájil primát papeže

„Tento kněz na otázku, jak se jmenuje, odpověděl, že jeho jméno je Jan, příjmením Ogilbie, syn Gualtiera Ogilbie de_Drum. 22_let žil mimo tuto zemi a studoval na_kolejích v_Olomouci a ve_Štýrském Hradci; v_olomoucké koleji dva roky, ve Štýrském Hradci 5 let. Na_kněze byl vysvěcen v_Paříži. Kdysi dávno se vrátil do_Skotska a zůstal zde asi 6_týdnů. Nedávno přišel opět – v_květnu. Také přiznal, že brašna, jíž zde používal, náleží jemu, a že je jezuita. Na_otázku, zda se pravomoc papeže v_duchovních věcech vztahuje na_území krále, stále tvrdil, že_ano, a podstoupil smrt proto, že hájil primát papeže.“

S_jakou statečností a pokorou se svatý Jan připravil na mučednictví je zřejmé z_jeho dopisu, který nedlouho před popravou tajně napsal Otci generálovi Claudiu Acquavivovi: „Nejmilejší a nejctihodnější Otče, po Kristu a svatých mému srdci nejdražší! Útrapy jsou hrozné a muky kruté. Tvá otcovská láska se bude jistě za mě modlit, abych velkomyslně položil život za Ježíše, nepřemožitelného vítěze. Ať tě Kristus jako nejzkušenějšího vojevůdce svých šiků dlouho zachová jako záštitu své církve.

Vaší nejctihodnější paternity v_Kristu nepatrný služebník, nejnehodnější a nejmenší syn Jan Ogilvie.“

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, {*} neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. {*} Neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Bože, na svatém mučedníku Janovi jsi ukázal sílu Ducha Svatého; dej, ať posilněni jeho příkladem a přímluvou sloužíme církvi pod_praporem kříže a plníme poslání, svěřené nám římským veleknězem kdekoli na_světě.

27. září r. 1540 schválil papež Pavel III. první návrh stanov Tovaryšstva Ježíšova a dovolil, aby se vypracovaly Konstituce. Sv. Ignác, který byl tehdy již zvoleným generálním představeným, složil spolu se svými druhy 22. dubna následujícího roku slavné sliby v_římské bazilice sv. Pavla před obrazem Panny Marie. Proto plným právem slaví Tovaryšstvo Ježíšovo tento den jako své narozeniny, a to každý rok jako svátek Panny Marie, Matky Tovaryšstva Ježíšova.

Ó slavná mezi pannami,

jež skvíš se mezi hvězdami,

Synáčka, jenž je Tvůrcem tvým,

napájíš ňadrem mateřským.

Co Eva smutně ztratila,

svým slovem tys nám vrátila,

by k_hvězdám došli plačící,

ráj otevíráš zářící.

Tys brána Krále slavného,

dvůr plný světla rajského!

Za život Pannou vrácený

pěj díky, lide spasený!

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejčistší,

Otci i_Duchu v_říši hvězd

na věčné věky budiž čest. Amen.

Ant. 2 Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Aleluja.

Ant. 3 Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Aleluja.

{v}10{/v}Hospodin promluvil k_Achazovi (skrze proroka Izaiáše): {v}11{/v}„Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v_podsvětí, či nahoře na výšinách!“ {v}12{/v}Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ {v}13{/v}Tu pravil (Izaiáš): „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i_mého Boha? {v}14{/v}Proto vám dá znamení sám Pán:

Hle, Panna počne a porodí syna. {*} A dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh. Aleluja.

Bude vládnout na Davidově trůně a v_jeho království na věky. {*} A dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh. Aleluja.

Blahoslavená Panna byla od věčnosti, spolu s_vtělením Božího Slova, předurčena za matku Boží a z_rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou božského Vykupitele, jedinečným způsobem, nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána. Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v_chrámě Otci a trpěla se svým synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v_řádu milosti.

Mariino mateřství v_plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s_vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará o_bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v_nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v_církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává.

Žádný tvor totiž nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s_vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z_účasti na jediném zdroji.

Církev neváhá vyznávat takovou podřízenou Mariinu úlohu, stále ji prožívá a klade ji věřícím na srdce, aby pod její mateřskou ochranou vroucněji přilnuli ke svému Prostředníku a Spasiteli.

Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, {*} neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. Aleluja.

Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého. {*} Neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. Aleluja.

Zdrávas Matko, radosti poutníků!

Matko Boží, naděje hříšníků!

Dobrý Otec dal nám tě za Matku,

vzácná perlo nebeských příbytků.

Zdrávas čistá Panno, Matko Boží,

do tvých útrob jako syn se vloží

ten, jemuž Otec v_náruč složí,

vládu nebe, země i_všech moří.

Bůh tě stvořil v_předivné kráse,

dívku tak pokornou k_naší spáse,

žádná jiná tobě nerovná se.

Sám Duch Svatý s_tebou zasnoubil se.

Stvořil tě Otec, sám nestvořený,

tvůj Syn je Otcův jednorozený,

zázrak jsi lásky Ducha úžasný.

Trojici chvála, dík nevýslovný. Amen.

Ant. 1 Jasná jitřenko spásy, Panno Maria, z_tebe nám vzešlo slunce spravedlnosti, navštívil nás ten, který vychází z_výsosti. Aleluja.

Ant. 3 Požehnaná jsi, Panno Maria, od Pána, Nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi. Aleluja.

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z_lidí. Byl jako každý jiný člověk.

Ant. k_Zachariášovu kantiku Hospodin Bůh řekl hadovi: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo zasáhne tvou hlavu.“ Aleluja.

S_radostí oslavujeme svátek Panny Marie, Matky našeho Tovaryšstva. Prosme pokorně svého Spasitele Ježíše Krista:

dej, abychom milovali chudobu, věrně ji zachovávali a zakoušeli její účinky.

Ježíši, tvá matka tě provázela na cestě do vyhnanství i_na cestách při hlásání evangelia,

dej, ať se velkomyslně vydáváme na různá místa a hlásáme tvé evangelium.

Všemohoucí věčný Bože, tys poslal své Slovo na svět prostřednictvím Panny Marie; ve službě tomuto Slovu posiluj nás, své služebníky, sdružené v_Tovaryšstvu Ježíšovu, které se ti zasvětilo před blahoslavenou Matkou Marií. Prosíme o_to

Ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Připravils mi tělo; tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.“ Aleluja.

Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem.

Ant. Pán ji vyvolil a vyznamenal ji přede všemi, dal jí příbytek ve svém stánku. Aleluja.

Buď veleben Pán, náš Bůh, který stvořil nebe i_zemi a pohnul tě, abys zasadila rány do hlavy našemu úhlavnímu nepříteli. Nevymizí tvá chvála z_úst lidí, kteří budou pamatovat na moc Páně na věky.

Jásej, sionská dcero, zaplesej Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele.

Zdrávas, hvězdo mořská,

Matko Boží štědrá,

ustavičná Panno,

šťastná nebes bráno.

Přijímajíc „Ave“

ze rtů Gabriele,

vrať nám pokoj pravý,

měníc úděl Evy.

Rozvaž pouta vinným,

slepé vyveď ze tmy,

odvrať od nás vše zlé,

vypros všechno dobré.

Vypros, Matko naše,

milost od Ježíše,

neboť on nám z_nebe

byl dán skrze tebe.

Panno nejvýš svatá,

mírná, vlídná, tichá,

veď nás cestou ctností,

ať jsme tiší, čistí.

Uč nás, Panno čistá,

následovat Krista,

u_něho ať s_tebou

najdem radost věčnou.

Ant. 1 Ježíšova matka řekla: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Aleluja.

Ant. 2 Pán řekl své matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „Toto je tvá matka.“ Aleluja.

Ant. 3 Všichni jednomyslně setrvávali v_modlitbě spolu s_Ježíšovou matkou Marií. Aleluja.

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

Vyrazila ratolest z_kořene Jesse, hvězda vyšla z_Jakuba. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat: Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Aleluja.

Pokorně prosme Boha, který chtěl, aby se nám všeho dostávalo prostřednictvím naší Matky Panny Marie:

Bože, tys vnukl Panně Marii, aby uchovávala všechna slova tvého Syna ve svém srdci,

Bože, tys chtěl, aby s_tvým umírajícím Synem na kříži trpěla i_jeho matka Panna Maria,

dej, ať s_Mariinou pomocí neseme svůj kříž a jdeme věrně za tvým Synem!

Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii s_duší i_tělem do nebeské slávy,

dej, ať všichni zesnulí věřící dosáhnou věčné slávy s_Ježíšem a Marií!

Narodil se r._1521 v_Nijmegen v_dnešním Holandsku. Studoval v_Kolíně nad Rýnem, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a r._1546 byl vysvěcen na kněze. Byl poslán do Německa, kde spisy a kázáním mnoho let horlivě pracoval na obhajobě a upevňování katolické víry. Napsal mnoho spisů, mezi nimiž nejznámější je Katechismus. Zemřel r._1597 ve Friburgu ve Švýcarsku. R._1925 ho Pius XI. svatořečil a prohlásil za učitele církve. R._1997 jej papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekumenismu.

(Petri Canisii Epistulæ et Acta I, vyd. O. Braunsberger, Friburgi Brisgoviæ 1896, 53-55)

Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo

Svatý Petr Kanisius je po_zásluze nazýván druhým apoštolem Německa. Na_cestu do této země dostal v_Římě apoštolské požehnání a okusil přitom nejvyšších duchovních milostí. Sám to vyjádřil v_následující modlitbě:

„Věčný Veleknězi, tys mi ve své nesmírné dobrotě dopřál, že jsem směl obdržené apoštolské požehnání, jeho účinnost a potvrzení svěřit se vší naléhavostí tvým apoštolům, navštěvovaným ve Vatikánu a konajícím s_tvou pomocí pravé divy. Zakusil jsem přitom velikou útěchu a sílu tvé milosti, kterous mi na přímluvu těchto pomocníků prokázal. Jistě i_oni mi žehnali a schvalovali mé poslání v_Německu; zjevně mi slibovali, že mi jako apoštolovi Německa budou prokazovat svou přízeň. Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo, abych se o_ně napříště bez ustání staral a abych za_ně toužil žít i_umírat.

A jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce – zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z_tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z_tvých pramenů čerpal vodu své spásy. A já jsem tolik prahl, aby mě odtud zaplavily proudy víry, naděje a lásky! Žíznil jsem po_chudobě, čistotě a poslušnosti; prosil jsem tě, abys mě celého vykoupal, oblékl a okrášlil. A tak když jsem se odvážil dotknout tvého nejsladšího Srdce, slíbils mi šat sešitý ze tří dílů, který měl přikrýt nahotu mé duše a nejlépe se hodil k_mému nynějšímu povolání: jsou to pokoj, láska a vytrvalost. Vybaven takovým spasitelným oblečením jsem se mohl spolehnout, že mi nebude chybět už nic a že všechno zdárně půjde ke tvé slávě.“

Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného a každého neučeného vzdělává. {*} Je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

Bože milostivý a shovívavý, vzbuď takové proroky a učitele, jako byl Petr Kanisius; ať hlásají lidem tvé slovo, aby se obrátili k_tobě, živému Bohu, a k_tomu, jehož jsi poslal, k_tvému Synu Ježíši Kristu.

Narodil se ve_vesnici Dalías ve_španělské provincii Almeria r. 1864. V_chlapeckém věku vstoupil do semináře a r. 1887 byl v_Madridu vysvěcen na_kněze. Působil jako duchovní správce v_Chincón a v_Estremera. Pak byl profesorem v_semináři v_Madridu a diecézním notářem. R._1906 mohl konečně vstoupit do_Tovaryšstva Ježíšova. Po_skončení formace byl od_r._1911 až do_své smrti pastoračním pracovníkem v_profesním domě v_Madridu a věnoval se hlavně kázání, duchovnímu vedení a zpovídání. Byl otcem chudých a opuštěných a vychoval mnoho laických apoštolů, aby bylo postaráno o_potřeby ubohých. Zemřel roku 1929 ve_městě Aranjuez. R._2003 ho Jan Pavel II. svatořečil.

(Escritos del P. José Maria Rubio, Apostolado de la Prensa, Madrid 1932, 159-160)

Snažíš se opravdu Bohu klanět? Nejprve si připomeň svou ubohost: i_nejkrásnější adorace Boha začíná tím, že poznám sebe; vidím-li totiž sebe malého, ubohého, chudého… v_tom se nejvíc ukazuje, že pokora je pravda. Pravda se pak nikde nejeví jasněji než v_poznání naší nicoty: proč jsme, co jsme…!

Ale nestačí poznat, že jsme nepatrní; musíme také poznat, že Bůh je veliký. V_této svaté částečce je skryta všechna jeho všemohoucnost, veškerá jeho moudrost, celá dobrota Ježíše Krista, poněvadž je v_ní jeho živé Srdce, jaké je též v_nebi. Jestliže se mu takto klaníme, klaníme se v_duchu a v_pravdě!

Když pak jsme se poklonili, musíme otevřít srdce ostatním citům: dobře víte, že nás evangelia učí různým způsobům adorace, které vyjadřujeme jednak hlubokou úklonou těla, jednak mlčením ducha. Někdy se s_takovou adorací spojují také slzy, úpění a vzdechy, nebo je též doprovázejí slova, projevy vnitřních smyslů a prosby. Všechny tyto způsoby adorace před Ježíšem skrytým v_Nejsvětější Svátosti jsou tak mocné, že duch někdy není schopen nic lepšího dělat, než se sklánět před Ježíšem.

Někdo se mě ptá: „Co mám dělat, když mě nic nenapadá, co mám říkat?“ Stačí, když se klaníš a doufáš. „Ale nic nedovedu říkat.“ Prosím tě, nebuď proto smutný, mlčení stačí; ať sebevíc zakoušíš prázdnotu a vyprahlost svého srdce a velice tě to trápí a zneklidňuje, neboj se a pokračuj ve své adoraci. To přece stačí a je třeba považovat to před Bohem za_něco skvělého. Když pak tě to přece začíná mile vábit k_Bohu, když toužíš přinášet Bohu větší oběti, pak tyto city, které v_tobě vzbuzuje Duch Svatý, uchovej, posbírej a přines je před Ježíše. A kéž by to byl náš hlavní každodenní způsob modlitby!

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce. {*} A za ovce dávám svůj život. Aleluja.

Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v_hojnosti. {*} A za ovce dávám svůj život . Aleluja.

Milosrdný Bože, tys pověřil svatého kněze Josefa Mariu službou svátosti smíření a učinils ho otcem chudých; naplň nás jeho duchem, abychom všem ukazovali tvou lásku a pečovali o_opuštěné.

Narodil se r._1591 v_sandoměřském vojvodství. R._1611 vstoupil do_Tovaryšstva Ježíšova a r._1622 byl vysvěcen na_kněze. Působil ve_Vilně jako kazatel a ředitel Mariánské družiny. Od r._1636 byl na_různých místech lidovým misionářem a za_krutého pronásledování utvrzoval věřící ve_víře. Kozáci ho zajali a nelidsky mučili. Zemřel jako mučedník v_Janówě r._1657. Pius XI. ho r._1938 prohlásil za_svatého.

Ondřej Bobola se plně věnoval kněžské službě. S_obdivuhodnou horlivostí působil nejprve ve Vilně, potom v_městě Bobrujsk. Jeho horlivost nemohly oslabit ani nesčetné námahy, ani nepřízeň doby, ani hrozby nepřátel, ani mor, který tam tři roky stále řádil. Všechny se snažil utvrzovat v_křesťanské dokonalosti a dodávat útěchu a světlo zmateným a pověrám propadlým duším. Horlivě vyučoval katolický katechismus jak ve městě, tak na venkově, a navštěvoval příbytky chudých i_špinavé chatrče, snažil se získat srdce lidí a přátelsky s_nimi pohovořit o_článcích katolické víry. Nezanedbával ani vězně, ani nemocné, stále jim pomáhal a přinášel úlevu. Ondřejova blíženská láska zvláště zářila, když r._1625 vypukl v_Polsku zhoubný mor, a znovu pak po čtyřech letech. Stal se všem vším. Spolu s_několika druhy dával vždy s_velkomyslností skvělý příklad hrdinské lásky. Nebezpečí nákazy nedbal. Staral se o_nemocné, zvláště o_spásu jejich duší. O_svátečních dnech kázal Boží slovo tak působivě a horlivě, že se lidé v_obrovském množství hrnuli na jeho kázání, a to i_panstvo z_královského paláce. Proto ho všichni nazývali pravým apoštolem.

Ondřej spojoval s_horlivostí pro větší slávu Boží velikou touhu snášet bolesti a strasti. Proto s_velkou krutostí trýznil své tělo, proto se víc dní postil, dříve než se vydal na misie. Proto ta zvláštní radost, když viděl, že se mu naskýtá příležitost vydat vlastní krví svědectví katolické víře.

Zápas, po_němž toužil, nenechal na_sebe dlouho čekat. Kozáci totiž vtrhli do_nešťastného Polska a zaútočili na_katolickou víru, aby ji zničili. Nedaleko vesnice Peredil blízko Janówa Ondřeje zajali 16. května 1657, zbili ho holemi, zpolíčkovali a přivázali ho ke_koni provazem, a tak ho vlekli do Janówa na popravu. Byla to vyčerpávající a krví zbrocená cesta. V_tomto zápase nezůstal polský mučedník v_ničem pozadu za_nejslavnějšími triumfy, jež církev slaví. Ptali se ho, zda je latinský kněz. Ondřej odpovídá: „Jsem katolický kněz, narodil jsem se v_katolické víře a v_této víře chci zemřít. Moje víra je pravá a vede ke_spáse. Vy však s_lítostí čiňte pokání, neboť ve_svých bludech nemůžete dojít spásy. Když přijmete mou víru, poznáte pravého Boha a zachráníte své duše.“ Tato slova kozáky tak rozzuřila, že Kristova vojína mučili nesčetnými nejkrutějšími mukami: nejprve ho zbičovali a na_hlavu mu surově narazili korunu; zranili ho šavlí, na_hlavě mu odřezali kůži, hořícími pochodněmi ho pálili na_prsou, na_zádech a na_jiných částech těla. Pak když nepřemožený vojín opakoval vyznání víry, uřezali mu nos a rty; jazyk mu z_kořene vytrhli a vypíchli mu oko. A když Ondřej umíral, jeden kat dvěma ranami mečem zakončil tak kruté mučení.

Svatý Ondřej nám dal příklad svou smrtí i_svým utrpením, neboť nás učí, jak máme horlivě pracovat na_rozšíření Božího království, a připomíná nám, že katolická církev se zrodila na_kříži z_Kristova otevřeného boku a byla omyta jeho krví. Tak povzbuzuje dnešní lidi ke_statečnosti, aby snášeli všechny námahy pro Boha a pro jeho církev, neboť vykonat a vytrpět veliké věci je křesťanské.

Kristus trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, {*} abychom šli v_jeho šlépějích. Aleluja.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtvi hříchu a žili spravedlivě. {*} Abychom šli v_jeho šlépějích. Aleluja.

Bože, tys chtěl smrtí svého Syna shromáždit své rozptýlené syny; učiň, ať věrně spolupracujeme na_jeho díle, pro které svatý mučedník Ondřej obětoval svůj život.

Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech a České provincie Tovaryšstva Ježíšova

Narodil se kolem poloviny 14. století v_Pomuku (později Nepomuku) v_Čechách. V_letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v_úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u_sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u_sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z_Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k_pohřbení do katedrály. V_následujících letech se mluvilo o_další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V_roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého. Generální představený Tovaryšstva Ježíšova František Retz ho ustanovil 22. 3. 1732 za patrona, přímluvce a ochránce dobrého jména Tovaryšstva Ježíšova a rozhodl, aby se jeho liturgická oslava konala v_celém Tovaryšstvu. Ač po II. vatikánském sněmu není sv. Jan Nepomucký uveden v_novém kalendáři pro celé Tovaryšstvo, česká provincie v_době rozptýlení zvolila sv. Jana za ochránce dobrého jména a hlavního patrona provincie.

Z_listu našeho nejdůstojnějšího otce Františka Retze provinciálům z_22. 3. 1732: O_kultu svatého Jana Nepomuckého

Otcům, shromážděným na Generální kongregaci (XVI.), vyložil jsem při posledním zasedání mezi ostatními věcmi toto: Jakmile jsem přijal starost o_celé Tovaryšstvo, volil jsem za patrona a přímluvce pro sebe i_pro Tovaryšstvo svatého mučedníka Jana Nepomuckého, podivuhodného ochránce především dobrého jména. Učinil jsem tak zvláště proto, aby byly odvráceny nejhorší pomluvy a osočování, jimiž se snaží nepřátelé napadat ze všech stran naši dobrou pověst a vážnost, jíž je nám tak velice třeba pro šíření Boží slávy. Pro odvrácení těchto pomluv nikdy se dost neudělá. Abychom lépe dosáhli ochrany tohoto světce, prosil jsem také naše Otce o_jejich laskavou pomoc. Bylo vidět, jak se všem tento úmysl líbil a jak ho schvalovali, takže to, co jsem žádal, nejen schválili, ale dali k_tomu ochotně a rádi svůj souhlas. Když jsem viděl, jak s_tím všichni naprosto jednomyslně souhlasí, hned jsem se nadál, že tak dobrý příklad nejctihodnějších Otců budou ochotně následovat i_ostatní synové Tovaryšstva. Neboť čím více leží jednotlivcům na srdci bezvadná pověst vlastní i_celého řádu, tím radostněji přispějí k_tomu, aby vzal náš řád do větší ochrany.

Rádi věříme, že se Boží prozřetelnost rozhodla udělit jeho prostřednictvím zvláštní milosti našemu Tovaryšstvu tak, jako laskavě použila našich Otců, aby se jeho úcta rozšířila téměř ve všech provinciích na celém světě.

Kéž nám také dá milost, abychom se podle skvělého příkladu svatého mučedníka naučili mlčením skrývat to, o_čem se nesmí mluvit, zvláště to, o_čem je třeba pro dobro a čest Tovaryšstva pomlčet. Získat tuto milost není snadné, ale je velmi potřebná všem naším spolubratřím, kteří se věnují službě bližním. Ostatně, ať si všichni snažně přejí mít k_tomuto světci velkou důvěru a lásku.

Král totiž měl před Janem strach. {*} Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka. Aleluja.

Chránil ho, a když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl. {*} Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka. Aleluja.

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. Když si někdo myslí, že je zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost nemá cenu. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v_jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, {*} abych nezhřešil svým jazykem.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, abych nezhřešil svým jazykem. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. k_Zach. kant. O_Božích přikázáních budu mluvit před králi a nebudu se stydět. Aleluja.

Bratři, pro mučedníky usmrcené kvůli Božímu slovu oslavujme svého Spasitele, věrného svědka, a volejme:

Pro svého mučedníka a kněze Jana Nepomuckého, který hájil práva církve až k_prolití krve,

Bože, tys vyvolil svatého kněze a mučedníka Jana ochráncem práv církve a dobrého jména; uděl nám, prosíme, milost následovat příklad jeho statečnosti a těšit se z_jeho stálé ochrany.

I_kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. Mějte v_srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k_Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.

Ant. ke kant. P. M. V_očích vládců vzbudím obdiv: když budu mlčet, budou čekat, když budu mluvit, budou dávat pozor. Aleluja.

Prosme s_radostí Boha, který vyvolil svatého Jana Nepomuckého, aby horlivě hájil práva církve a věrně zachovával svátostné mlčení:

Ty ses chtěl mučednictvím Jana Nepomuckého postavit na stranu spravedlnosti,

Svatý Ignác chodíval v_Římě se svými prvními druhy do malé svatyně blahoslavené Panny Marie, zvané „a Strata“, vedle cesty vedoucí na Kapitol. V_této svatyni se konaly bohoslužby rodícího se Tovaryšstva. Pavel III. jim ji později daroval. Sv. Ignác měl ve velké úctě obraz nejblahoslavenější Panny Marie v_této svatyni. Před ním se často modlil a podle tradice často sloužil mši sv. u tohoto oltáře. Podle příkladu sv. Ignáce uctívali tento obraz bl. Panny Marie della Strada přemnozí světci Tovaryšstva, jako Petr Kanisius, František Borgiáš, Robert Bellarmin, Alois Gonzaga, Jan Berchmans a také jiní vynikající světci. Po vybudování chrámu Nejsvětějšího Jména Ježíš byl obraz umístěn na čestném místě v_tomto chrámě a těší se tam velké úctě.

Z_knihy P. Daniela Bartoli SJ O_životě a o_řádu sv. Ignáce, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova

Která a jak veliká dobrodiní získalo Tovaryšstvo Ježíšovo láskou k_blahoslavené Panně Marii

Mnoha slavnými důkazy lásky ukázala Boží Matka, že považuje Tovaryšstvo za svůj řád a za svou rodinu. To lze poznat z_toho, že sama přispěla k_jeho založení a rozšíření.

Pokud jde o_první věc, jistě vděčíme Panně Marii za to, že nám dala zakladatele. Ignácovi se totiž dostalo po jeho obrácení prvního podnětu k_svatosti prostřednictvím jejího navštívení a jejích milostí. Na jejích prsou byl odchován a nikdy nepřestal stále od ní čerpat veliké milosti pro svůj nepřetržitý růst. O_tom svědčí důvěrný styk s_ní, jemuž se Ignác těšil po celý život.

Blahoslavená Panna se mu totiž zjevovala buď sama, nebo s_božským Synem, a zvala ho k_důvěrnému rozhovoru nebo ho uváděla k_Nejsvětější Trojici. Tak ho obdařovala stále většími milostmi, jak se sluší na tak velikou Paní, když někoho navštíví a chce projevit svou lásku.

Zvláštní pomoc poskytovala Naše Paní Ignácovi při založení Tovaryšstva. Hlavně se zde jedná o_dvě důležité věci: Konstituce a Duchovní cvičení – z_nich náš řád žije a na nich záleží jeho rozkvět. A víme, že Ignác je sepsal za pomoci zvláštních vnuknutí, která při psaní dostával od blahoslavené Panny Marie, která se mu opět a opět zjevovala. Proto moudrý velekněz Pavel III. pronesl po přečtení Formule našeho řádu památná slova: „Zde je prst Boží.“ A právě tak pravdivě mohl prohlásit, že s_prstem Božím je při tom celá ruka Boží Matky. A je zcela na místě připomenout, že místo, kde se Tovaryšstvo zrodilo, totiž chrám Jména Ježíš v_Římě, bylo původně zasvěceno úctě Naší Paní della Strada, a navíc, že tomuto římskému zrození Tovaryšstva předcházelo jeho početí v_Paříži na místě rovněž zasvěceném jménu nejblahoslavenější Panny.

Co se týká rozkvětu Tovaryšstva, bereme-li v_úvahu především jeho rozšíření po celém světě, vydává svědectví o_přízni blahoslavené Panny Marie zvláště sv. František Xaverský. František si vyvolil Boží Matku jako vůdkyni na tak dlouhé cestě do dalekých končin Japonska. Ona ho šťastně vedla po bouřlivých mořích, aby mohl splnit své apoštolské poslání. František přece podnikl cestu, aby připravil půdu pro křesťanskou víru a Tovaryšstvo. Obojí pak bylo upevněno krví přemnohých mučedníků. A totéž můžeme říci o_otci Gundisalvovi de Silveira, který stejným způsobem uvedl víru a Tovaryšstvo do Afriky.

Posuzujeme-li pak rozkvět Tovaryšstva podle počtu členů, zjišťujeme, jak mnoho jich Matka Boží povolala do Tovaryšstva, ano i přiměla, aby rozšířili Tovaryšstvo nejen počtem, ale i vědeckým věhlasem a slávou svatosti! Komu jinému pak vděčíme za to, než nejblahoslavenější Panně, že nám dala sv. Stanislava Kostku, Aloise Gonzagu, Bernardina Realina a nesčetné jiné?

Přistupujte k_Pánu, k_živému kameni, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, {*} které z_podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné. Aleluja.

Ti všichni jednomyslně setrvávali v_modlitbách spolu s_Ježíšovou matkou Marií. {*} které z_podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné. Aleluja.

Bože, svatý Otče, tys nám ve svém milovaném Synu zjevil cestu, pravdu a život; dej, ať věrně zachováváme jeho slovo a tak podle příkladu a na přímluvu blahoslavené Matky Panny Marie bezpečně dojdeme k_tobě.

Na poušti bude stezka a cesta, bude se nazývat „cestou svatou“. Jen vykoupení tam budou chodit. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s_jásotem přijdou na Sion a věčné veselí bude jim věnčit hlavy.

Ant. k_Zach. kant. Požehnaná jsi, Panno Maria: Tys zrodila Krista jako slunce osvěcující svět, aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. Aleluja.

Víme, že dokud jsme doma v_tomto těle, jsme jako vyhnanci v_cizině, daleko od Pána. To proto, že v_nynějším stavu v_Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k_Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o_to, abychom se mu líbili, ať už v_domě těla zůstáváme, nebo se z_něho odebíráme.

Ant. ke kant. P. M. Maria, skrze tebe máme přístup ke Kristu a skrze Krista k_Otci: ty jsi spolehlivá vůdkyně putujících a přístav spásy těch, kteří se blíží k_cíli. Aleluja.

Narodil se 19. 3. 1534 v_městě San Cristobal de la Laguna (na_ostrově Tenerife v_Kanárských neboli Fortunátských ostrovech). Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 1. 5. 1551 v_portugalské provincii. Po_dvou letech byl poslán jako misionář do Brazílie, kde se z_lásky ke_Kristu plně věnoval domorodcům. Hlásal jim evangelium a vedl je ke_křesťanské kultuře svou neúnavnou činností až do_své smrti. R._1566 byl vysvěcen na_kněze a byl ustanoven superiorem nejprve komunity sv._Vincence (São Vicente), potom sv._Pavla (São Paulo). Po_deseti letech se stal provinciálem celé brazilské provincie, kterou řídil jako moudrý a vynikající představený. Sepsal v_řeči domorodců první gramatiku a první katechismus. Život domorodců pozvedl po_stránce lidské, sociální a mravní. Titulem „Apoštol Brazílie“ se mu dostalo všeobecného uznání. Zemřel 9. 6. 1597 v_městě Reritigba, které bylo k_jeho poctě pojmenováno Anchieta. Jan Pavel II. ho blahořečil 22. 6. 1980. Svatořečen byl 3. 4. 2014 papežem Františkem.

Z_listu svatého Josefa de Anchieta generálnímu představenému Jakubovi Laínezovi ze dne 1. 6. 1560

(Serafim Leite SJ, Cartas dos primeros Jesuítas do Brasil, sv. 3 [1558-1563], São Paolo 1954, 253-255)

Nic nemůže přijít zatěžko těm, kdo hledají jedině Boží lásku a spásu duší

Podobné věci mohu vyprávět o_mnohých, zvláště o_otrocích, kteří se hned po_křtu – nebo ti, kteří byli dříve pokřtěni, hned po_zpovědi – vracejí k_Pánu. Proto se nenecháváme odstrašit žádnými nesnázemi, ani dešti, ani povodněmi, ani záplavami řek, a snažíme se stále navštěvovat osady a vesnice Indiánů i_Portugalců; a také v_noci spěcháme k_nemocným tmavými lesy, ne bez veliké námahy. A není ani cest, leč velmi strmých, ani vždy nepřeje příznivé počasí. Mimo to, jsou tyto různé kmeny velice od_sebe vzdáleny a pro uspokojení tak mnohých potřeb je nás velmi málo, a na víc bychom ani nestačili. K_tomu ještě třeba dodat, že nám samým, kteří se staráme o_potřeby druhých, brání často chatrné zdraví, nebo klesáme únavou, takže se kolikrát nemůžeme vydat na_cestu. A tak se zdá, že nejen nemocní, ale i_sami lékaři potřebují pomoci.

Nic však nemůže přijít zatěžko těm, kdo hledají jedině Boží lásku a spásu duší, vždyť pro_ně nebudou váhat obětovat i_život. Tak se v_těchto dnech velmi často stalo, že jsme museli přerušit spánek a spěchat k_nemocným nebo umírajícím.

Zmínil jsem se o_umírajících, neboť toto musíme pokládat za_pravý užitek pro věčnost. O_živých pak, i_když by bylo ledacos vyprávět, málo bych se odvážil povědět, neboť jejich nestálost je obvykle tak veliká, že si nic trvalého nemůžeme slibovat. Blažení, kdo umírají ve_spojení s_Pánem.{fnr}1{/fnr} Ti totiž tím, že unikli nebezpečím zla a zamilovali si víru a Boží příkazy, budou zbaveni pout smrti a převedeni do_života. Jejich šťastná smrt nás naplňuje útěchou, takže bolest nad zvráceností druhých se zdá být tím vyrovnána. Tyto však co nejhorlivěji poučujeme a napomínáme veřejnými kázáními i_soukromými rozhovory, aby vytrvali v_tom, čemu se naučili. Přemnozí se zpovídají o_nedělích a chodí k_svatému přijímání. Velmi mnozí také přicházejí z_míst, kde jsou roztroušeni, aby byli na mši svatou a aby vyznávali hříchy.

Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za_vás i_vlastní život.{*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.{*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

Vylej na nás, prosíme, Bože, svou milost, abychom podle příkladu svatého kněze Josefa věrně sloužili evangeliu, stali se všem vším, a tak se snažili v_Kristově lásce získávat ti své bratry.

Narodil se r._1568 na_hradě Castiglione nedaleko Mantovy v_Lombardsku jako prvorozený syn Ferdinanda Gonzagy, castiglionského markraběte. V_9_letech učinil ve_Florencii před oltářem Panny Marie slib ustavičné čistoty. Více let žil ve_Španělsku jako páže císařovny Marie Rakouské. Po_dlouhém zápase dosáhl od_otce svolení a vstoupil r._1585 do_Tovaryšstva Ježíšova. Jako dobrovolný ošetřovatel nemocných morem se nakazil a zemřel v_Římě r._1591. Benedikt XIII. ho r._1726 svatořečil. R._1729 byl prohlášen za_patrona mládeže, zvláště studentů.

Vyprošuji Vám v_modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v_této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k_nebi, abychom chválili věčného Boha v_zemi živých. Doufal jsem, že v_tuto chvíli už budu mít onu cestu za_sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s_plačícími, raduje se s_radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z_dobroty a milosti vůči Vám volá do_pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.

Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v_rozjímání pohroužím do_Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v_tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za_tak krátkou a nepatrnou námahu k_věčnému odpočinutí, že mě volá z_nebe k_nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za_slzy, které jsem proléval tak skoupě.

Mějte to stále na_mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve_Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v_tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v_nebi, budeme spojeni s_naším Spasitelem, budeme ho chválit ze_všech sil, navěky zpívat o_jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na_jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po_nichž toužíme.

Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za_dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke_břehu, k_němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s_radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.

Hospodine, ty mě zachováš bez úhony. {*} Navěky mě postavíš před svou tvář.

Raději budu stát na prahu domu svého Boha, než přebývat ve stanech bezbožníka. {*} Navěky mě postavíš před svou tvář.

Bože, náš bratr Alois se zřekl poct a bohatství, aby se oddal tvé službě; uchraň nás svodů světa, abychom i_my ve_všem hledali tvou slávu. Prosíme o_to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po_všechny věky věků.

Sv. Bernardina Realino, Jana Františka Régis a Františka de Geronimo; bl. Juliana Maunoira, Antonína Baldinucciho a Tiburcia Arnaize, kněží

Touto památkou uctíváme šest svatých a blahoslavených kněží z_Tovaryšstva Ježíšova, kteří se věnovali apoštolátu v_různých evropských krajích, hlavně misiím pro prostý venkovský lid. Jsou to: sv._Bernardin Realino (Ital, * 1530, † 2. 7. 1616, svatořečen Piem XII. r. 1947); sv._Jan František Régis (Francouz, * 1597, † 31. 12. 1640, svatořečen Klementem XII. r. 1737); sv._František de Geronimo (Ital, * 1642, † 11. 5. 1716, svatořečen Řehořem XVI. r. 1839); bl._Julian Maunoir (Francouz, * 1606, † 28. 1. 1683, blahořečen Piem XII. r. 1951); bl._Antonín Baldinucci (Ital, * 1665, † 7. 11. 1717, blahořečen Lvem XIII. r. 1893). Španělský jezuita Tiburcio Arnaiz (1865–1926) byl blahořečen 20. října 2018.

Pod praporem kříže bojovat pro Boha a sloužit jedinému Pánu a církvi pod římským veleknězem

Kdokoli chce v_našem Tovaryšstvu, které si přejeme označit jménem Ježíšovým, bojovat pod praporem kříže pro Boha a sloužit jedinému Pánu a církvi, jeho snoubence, pod římským veleknězem, Kristovým náměstkem na_zemi, ať si je vědom, že po_slavném slibu ustavičné čistoty, chudoby a poslušnosti bude součástí Tovaryšstva založeného hlavně k_tomu, aby hájilo a šířilo víru a pečovalo o_pokrok duší v_křesťanském životě a učení: veřejnými kázáními, přednáškami a jakoukoli službou Božího slova, duchovními cvičeními, vzděláváním dětí a nevědomých v_křesťanském náboženství, a poskytovalo duchovní útěchu zpovídáním věřících v_Krista a udělováním ostatních svátostí; a stejně aby se ukázalo užitečným usmiřováním svářících se stran, svědomitou službou těm, kdo jsou ve_věznicích nebo ve_špitálech, nebo jinými skutky lásky, jak se to uzná za_vhodné ke_slávě Boží a k_obecnému dobru; a to vždy naprosto zdarma, bez jakékoliv odměny za_tyto práce.

Ať tedy, pokud bude žít, pečlivě upírá zrak na_prvním místě na_Boha a potom na_tento záměr svého Institutu, který je jakousi cestou k_němu, a ať usiluje všemi silami dosáhnout tohoto Bohem sobě stanoveného cíle; každý ovšem podle milosti udělené mu Duchem Svatým a podle stupně svého vlastního povolání.

Duch Pána, Duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal. {*} Obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Bože, tys poslal své svaté kněze, aby obcházeli města a vesnice a hlásali pokoj; povolej dělníky, kteří by i_v_dnešní době pokračovali v_díle tvého Syna.

Francouzští jezuitští misionáři Lev Mangin, Paolo Denn, Remigio Isoré a Modesto Andlauer zemřeli mučednickou smrtí v_červenci 1900 za_Boxerského povstání. Jejich druhy v_mučednické smrti bylo 52 laiků, mužů, žen i_dětí – ve_věku 9 až 79 let. Většina z_nich byla spolu s_prvními dvěma misionáři zabita v_kostele ve_vesnici Thou-Kia-ho, kam se uchýlili, když se vesnice zmocnili povstalci. V_kalendáři všeobecné církve se tento den připomíná mnoho mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i_žen, chlapců, děvčat i_dětí, kteří na_různých místech Číny a v_různých dobách vydávali Kristu svědectví svou krví. Všichni byli svatořečeni Janem Pavlem II. 1._října 2000. Marie Zhu Wu byla připojena k_památce jezuitských mučedníků reformou kalendáře SJ roku 2013.

Homilie při kanonizaci svatých čínských mučedníků z_1. října 2000, A.A.S. 92 [2000], 849-850

Posvěť je v_pravdě; tvé slovo je pravda. Tato prosba, obsahující Kristova slova z_velekněžské modlitby pronesené k_Otci při poslední večeři, jako by vycházela ze zástupu svatých a blahoslavených, které Duch Svatý po_generace tvoří ve_své církvi. Dva tisíce let po začátku díla vykoupení si dnes tuto prosbu vypůjčujeme, majíce před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a jeho sto devatenácti druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil ve své lásce, neboť vyslyšel modlitbu svého Syna, jenž z_nás učinil jeho vlastnictví a jeho svatý lid, rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.

Církev děkuje Pánu, protože jí žehná a vlévá jí světlo jasem svatosti těchto synů a dcer z_Číny. Dívka Anna Wangová, čtrnáctiletá, odolávala hrozbám kata, který ji vybízel, aby se vzdala víry v_Krista, a když se s_mírem v_duši připravovala ke stětí, řekla: „Brána nebe je otevřena všem!“ a třikrát šeptem vzývala Ježíše. Xi_Guizi, osmnáctiletý mladík, neohroženě zvolal na_ty, kteří mu právě usekli pravou paži a pokoušeli se mu zaživa stáhnout kůži: „Každá část mého těla a každičká kapka mé krve vám bude připomínat, že jsem křesťan.“

Se stejnou statečností a radostí vydalo svědectví dalších osmdesát pět Číňanů, mužů i_žen různého věku a stavu, kněží, řeholnic a věřících laiků, kteří svou neotřesitelnou věrnost ke_Kristu a církvi stvrdili obětí života. Stalo se to v_různých dobách a za_obtížnýh a nesnadných časů dějin čínské církve.

V_tomto sboru mučedníků se skví také třiatřicet misionářů a misionářek. Ti opustili svou vlast, pokusili se proniknout do_myšlení Číňanů a do_místních poměrů, přijali s_velkou láskou zvláštnosti oněch končin a zatoužili tam hlásat Krista a sloužit tamějšímu národu. Jejich hroby tam dosud jsou, aby ukazovaly, že misionáři tam patří jako do_své vlasti, kterou si přes lidskou slabost upřímným srdcem zamilovali a pro kterou vynakládali všechny své síly. „Nikomu jsme neuškodili,“ odpověděl biskup František Fogolla guvernérovi, který se chystal ho zabít vlastním mečem, „naopak jsme mnoha lidem byli prospěšní.“

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují a pomlouvají. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

Bože, tys posílil svou církev vyznavačstvím svatých mučedníků Lva Mangina a jeho druhů; dej, ať jsme i_my věrni svěřenému poslání, aby tvůj lid rostl ve_svobodě a před světem vydával svědectví o_tvé pravdě.

Narodil se r. 1491 v_Loyole v_baskické provincii Guipúzcoa. Sloužil jako panoš na královském dvoře a později se věnoval vojenské dráze. Při obraně Pamplony byl zraněn. Upoután na lůžko četl životopisy světců a r. 1521 zatoužil následovat Krista. Uchýlil se do poustevny v_Manrese a své duchovní zkušenosti uložil do knihy Duchovních cvičení. Teologii studoval v_Paříži, kde položil základy Tovaryšstva Ježíšova. R. 1537 byl v_Benátkách vysvěcen na kněze a odebral se do Říma, kde po 3 letech založil Tovaryšstvo Ježíšovo a v_r. 1541 byl zvolen jeho prvním generálním představeným. Všestrannou apoštolskou činností přispěl k_obrodě katolické víry v_16. stol. a položil základy k_obnově misijní činnosti církve. Zemřel r. 1556 a r. 1622 byl Řehořem XV. svatořečen.

Boží Trojice přesvatá,

láskou, dobrotou bohatá,

tvoříš a řídíš všechen čas,

sama nad věky zůstáváš.

V_sobě nesmírně blažená,

každý radost jen v_tobě má,

vesmír, nebe i_šťastná zem

mají svou krásu z_tebe jen.

Ty, Otče, zdroji milosti,

Synu, jenž jeho slávou jsi,

i_Duchu svatý obou dvou,

planoucí láskou nezměrnou.

Lásko, Trojice blažená,

vše dobré v_tobě původ má,

tvor každý je tvé lásky čin,

a ve všem Dobra, Krásy stín.

Čelo se nám již zlatem skví,

slávou Božího synovství.

Zbuduj si, Otče, v_nás svůj chrám,

kde budeš ctěn a milován.

Živoucí světlo, připoj nás

k_svým svatým v_ráji plném krás,

bychom ti s_láskou zpívali

navěky chvály s_anděly. Amen.

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i_poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet? Vždyť od něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva na věky! Amen.

Ant. na Magnifikat: Svatý Ignác hledal jedině větší službu a chválu Boží; všechno zaměřoval k_větší slávě Boží.

Náš Bože a Spasiteli, oslavujeme tvého věrného služebníka Ignáce a prosíme tě, abys nás vyslyšel:

Náš Bože a Spasiteli, dej se poznat všem lidem (především chudým; zarmouceným a nemocným; všemi pohrdaným).

Náš Bože a Spasiteli, prohřej svou láskou sociální vztahy mezi lidmi (mezi různými národy světa; mezi lidmi různého vyznání; zvláště mezi rodinami).

Náš Bože a Spasiteli, přijmi do své slávy naše bratry, sestry a všechny věrné zemřelé.

Bože, tys založil prostřednictvím svatého Ignáce Tovaryšstvo Ježíšovo; prosíme tě, zahrň je duchovními i_pozemskými dary: ať je s_tebou spjato bezúhonností a láskou, ať poznává, co se líbí tvé velebnosti, a ať to také věrně plní.

Ant. Je slavnost svatého Ignáce: Pojďte, klaňme se Ježíši Kristu, Králi slávy.

Ježíši, Králi vznešený,

vítězi nepřemožený,

jen v_tobě každý nalezne

štěstí a blaho bezmezné.

Všemocný, slavný Králi náš,

svou láskou všechny objímáš,

Ježíši, dárce milosti,

chceme ti sloužit s_radostí.

Nebesa znějí slávou tvou,

chorálem hřmí to oblohou,

radostí jásá celý svět:

Ježíš nás k_Otci vede zpět.

Ježíši, dárce pokoje,

jen v_tobě pravá radost je,

k_tobě vždy touha odvěká

přivádí srdce člověka.

Předobré srdce Ježíše,

k_Otci nás vedeš do výše.

Dej, ať se všichni shledáme

a Boha věčně chválíme.

Jezu, tys čisté Panny květ,

tvá láska víc než celý svět,

tobě buď věčná chvála, čest

v_království lásky plném hvězd.

Ant. 2 Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí.

Ant. 3 Každý jazyk musí k_slávě Boha Otce vyznat: „Ježíš Kristus je Pán.“

{v}1{/v}Jestliže je u_vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, {v}2{/v}dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude (všechny) pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. {v}3{/v}Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo (touhy) po prázdné slávě, ale z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. {v}4{/v}Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

{v}12{/v}A tak, moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i_teď pracujte s_úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u_vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. {v}13{/v}Vždyť i_to, že chcete, i_to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit.

{v}14{/v}Dělejte všecko bez reptání a váhání. {v}15{/v}Tak z_vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. {v}16{/v}Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v_onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo ani že jsem se nadarmo nenamáhal.

{v}17{/v}A kdybych musel prolít v_oběť i_svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se (z_toho) a raduji se s_vámi se všemi. {v}18{/v}Stejně se však radujte i_vy a dělte se o_tu radost se mnou.

Kéž nám Bůh dá důvěrně poznat Pána, {*} neboť se stal pro nás člověkem.

Abychom ho více milovali a následovali. {*} Neboť se stal pro nás člověkem.

Kdo Krista opravdu následují, s_vroucí láskou touží, aby byli oděni šatem a odznaky svého Pána

Svatý Ignác z_Loyoly, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova, neúnavný dělník na vinici Páně, se zaměřil na šíření větší slávy Boží a spásy lidí všude na světě pod vedením římského Velekněze; své životní duchovní zaměření vyjádřil proslulými slovy, když psal o_duchu těch, kdo jsou v_tomto Tovaryšstvu voláni k_následování Krista:

„Ať si dobře pamatují a považují to za něco velikého a nejvýš důležitého před tváří Stvořitele a našeho Pána, jak velice pomáhá a přispívá k_pokroku v_duchovním životě, aby měli zcela a ne jen částečně v_ošklivosti všechno, co svět miluje a po čem touží; a naopak přijímali a všemi silami toužili po tom, co miloval a co měl rád Kristus, náš Pán.

Jako se totiž světští lidé shánějí po světských věcech, jak milují a s_velkou horlivostí vyhledávají pocty, slávu a dobrou pověst na zemi, jak je tomu učí svět, tak zase ti, kdo prospívají v_duchovním životě, vpravdě následují Krista, našeho Pána, milují a vroucně touží po věcech zcela opačných, aby byli totiž z_lásky a úcty k_němu oděni týmž šatem a týmiž odznaky svého Pána, a proto, kdyby při tom nebylo urážky Boží velebnosti a hříchu bližního, chtěli by snášet potupy, křivá svědectví a křivdy a v_očích lidí být pošetilými (aniž by k_tomu dávali nějakou příčinu), neboť se touží připodobnit Ježíši Kristu, našemu Stvořiteli a Pánu, a aspoň částečně ho následovat a být oděni jeho šatem a ozdobeni jeho odznaky. Vždyť on se jimi oděl k_našemu většímu duchovnímu prospěchu a dal nám příklad, abychom se snažili, pokud je to s_pomocí Boží možné, jeho napodobovat a následovat, neboť on je pravá cesta, která vede lidi k_životu.“

Raději chci chudobu s_Kristem chudým, než bohatství, {*} abych se mu více podobal.

Volím si raději potupy s_Kristem zahrnovaným potupami, než pocty. {*} Abych se mu více podobal.

Myslím stále na Ježíše,

radostí vše ve mně dýše,

sladší však je nad plást medu

mít Ježíše ve svém středu.

Nic nelze zpívat liběji,

nic nezní uchu sladčeji,

nic netkví v_mysli vroucněji,

než Ježíš – je mou nadějí.

Jak se má duše raduje,

když jen Ježíše miluje,

lásku za lásku daruje,

Ježíš v_mém srdci kraluje.

Což může někdo pochopit?

Či to lze slovy vyjádřit?

Kdo okusil, ten vytuší,

co skryto v_lásce k_Ježíši.

Radostí buď nám jedinou

a v_nebi věčnou odměnou!

Ježíši, dej, ať v_Srdci tvém

navěky šťastni spočinem.

Ant. 1 Pane, náš Bože, jak mnoho jsi pro nás učinil! A jak mnoho dals nám z_toho, co máš!

Ant. 2 Požehnán buď Pán, který v_nás přebývá, který nám dává život a činí nás svým chrámem.

Ant. 3 Vzdáváme díky, Pane, za všechno dobré, co sestupuje od tebe, jako sestupují paprsky od slunce a vody z_pramene.

My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. My milujeme Boha, protože napřed miloval on nás.

Ant. k_Zachariášovu kantiku Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce. Vezmi si a přijmi celou mou svobodu.

Náš Bože a Otče, prosíme tě za všechny své bratry a sestry ve jménu tvého Syna Ježíše:

Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek, a váš užitek aby byl trvalý.

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést. Hospodinovo slovo se stalo v_mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v_mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

Kdo chce jít se mnou, musí se se mnou namáhat, aby, jako mě následoval v_námahách, následoval mě také ve slávě.

Pane, ty vládneš věkům všem,

s_velkou láskou bdíš nad světem.

Ježíši, Králi národů,

dopřej všem pravou svobodu.

Andělé s_láskou klaní se,

s_radostí pějí lásce tvé.

I_naše píseň jásavá

Krále všech věků vyznává.

Ježíši, Králi pokoje,

ztiš v_světě všechny rozbroje!

Přiveď zbloudilé ovce zpět,

v_jediný ovčín celý svět!

Proto na stromě krvavém

otvíráš náruč lidem všem,

Srdce své dáváš otevřít,

by každý moh’ tvou lásku zřít.

A s_láskou na oltáři skryt,

milost vyléváš na svůj lid,

pod chleba prostou způsobou

ranou v_srdci svém tajemnou.

Sláva buď tobě, Ježíši,

na zemi, v_nebi na výši,

Otci i_Duchu svatému,

Bohu v_Trojici věčnému.

Ant. 2 Kamkoli tě pošlu, půjdeš, a co ti rozkážu, budeš mluvit, praví Hospodin.

Ant. 3 Nové přikázání vám dávám, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.

Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale při tom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i_svého bratra.

Ant. na Magnifikat: Svatý Ignác miloval Stvořitele ve všech tvorech a všechny v_něm podle jeho nejsvětější božské vůle.

Náš Bože a Spasiteli, oslavujeme tvého věrného služebníka Ignáce a prosíme tě, abys nás vyslyšel:

Náš Bože a Spasiteli, dej se poznat všem lidem (především chudým; zarmouceným a nemocným; všemi pohrdaným).

Náš Bože a Spasiteli, prohřej svou láskou sociální vztahy mezi lidmi (mezi různými národy světa; mezi lidmi různého vyznání; zvláště mezi rodinami).

Náš Bože a Spasiteli, přijmi do své slávy naše bratry, sestry a všechny věrné zemřelé.

Narodil se r. 1506 ve Villaret v_Savojsku, kde v_mládí pásl dobytek rodičů. R._1525 začal studovat v_Paříži; tam bydlel s_Františkem Xaverským a Ignácem z_Loyoly, který ho získal jako prvního ze_svých druhů. R._1534 byl vysvěcen na_kněze a byl prvním knězem Tovaryšstva Ježíšova. Na_rozkaz papeže působil v_hlavních oblastech Evropy a s_neobyčejným úspěchem upevňoval katolickou víru. Zemřel v_Římě 1._srpna 1546 a Pius IX. ho r._1872 blahořečil. Svatořečen byl papežem Františkem 17. prosince 2013.

10. ledna 1529 – bylo mi 24 let – získal jsem hodnost bakaláře svobodných nauk a po_Velikonocích licenciát medicíny u_doktora Jana Penny. Kéž mi dopřeje Boží dobrota vděčně pamatovat na různá dobrodiní tělesná i_duchovní, jež mi udělila různým způsobem v_těchto 3_a_půl letech, když mi dala takového učitele a takovou společnost, kterou jsem nalezl ve_svém bytě. Mluvím hlavně o_magistru Františku Xaverském, z_Tovaryšstva Ježíše Krista.

Toho roku přišel do_téže koleje sv._Barbory a do_téhož pokoje k_nám Ignác, aby o_příštím svátku sv. Remigia začal studovat svobodné nauky. Zmíněný magistr pak hodlal vzít na sebe ten úkol. Navěky buď velebena Boží prozřetelnost, která to zařídila k_mému dobru a k_mé spáse. On totiž určil, abych učil onoho svatého muže, o_kterém jsem se zmínil. Tak mi bylo umožněno stýkat se s_ním ve_vnějším, a později i_v_duchovním životě. Žili jsme spolu v_téže místnosti, měli jsme společný stůl i_pokladnu. On byl mým učitelem v_duchovních věcech a ukazoval mi, jak mám lépe poznávat Boží vůli i_sebe, takže jsme nakonec měli stejnou touhu i_vůli a stejné pevné rozhodnutí zvolit si tento způsob života, jaký nyní vedeme my, kteří jsme nebo kteří budou z_tohoto Tovaryšstva, jehož nejsem hoden.

Kéž mi Boží dobrota dopřeje milost vděčně pamatovat a vážit si dobrodiní, která mi náš Pán v_tomto čase prokázal skrze tohoto muže.

Srov. {r}Žl 21(20),4{/r}; {r}Job 31,18{/r}; {r}Ef 3,18{/r}; {r}Žl 31(30),20{/r}

Bože, vyšel jsi mi vstříc s_hojným požehnáním, jehož od mládí přibývalo.{*} A nyní nejsem schopen pochopit celou hloubku tvé lásky.

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine! Uchovals ji těm, kdo se tě bojí.{*} A nyní nejsem schopen pochopit celou hloubku tvé lásky.

Otče, Pane nebe a země, svému pokornému služebníku Petrovi ses zjevil v_modlitbě i_ve_službě, kterou prokazoval bližnímu; dej, ať i_my tě ve všem nalézáme a milujeme.

Narodil se 22. 1. 1901 ve_Viña del Mar (Chile). Do_noviciátu Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 14. 8. 1923 v_Chilanu. Na_kněze byl vysvěcen 24. 8. 1933. Učil na_školách a věnoval se službě chudým a dětem. Vybudoval exerciční dům. Roku 1947 založil sdružení obecně zvané „Associación Sindical Chilena“ a v_roce 1951 začal vydávat časopis „Mensajero“. Všechna jeho kněžská, apoštolská, sociální i_vychovatelská a charitativní činnost vycházela z_lásky ke_Kristu a chudým. Ke_Kristu se odebral 18. 8. 1952. Mezi svaté ho zařadil Benedikt XVI. roku 2005.

Z_dosud nevydaných duchovních písemností sv._Alberta Hurtado: „Stále v_kontaktu s_Bohem“

Ptáš se, jak to, že žiji v_tak podivuhodné rovnováze; i_já se na_to sám sebe stále ptám, poněvadž den ze_dne se hlouběji nořím do_zaměstnání všeho druhu: stále píši a dostávám dopisy, pořád mám v_ruce telefon, píši do_noci, přijímám návštěvy. Při tom na_mne ze_všech stran doléhají celé spousty prací; stále se musím zúčastňovat různých shromáždění, často celotýdenních, a na_nich projednávat náměty nejrůznějšího druhu. Zvláště pak, jestliže blahovolně slíbíš něco, oč tě žádají – protože dobro se nemá opomíjet a nic přislíbené odvolávat – stěží se toho můžeš zbavit. K_tomu ještě navíc výdaje musí být vyvážené a různé výsledky pokud možno jasně předvídané. A když je při tom ještě starost, kdo je spíše apoštol a kdo nepřítel našeho Krále, pak již se jen musí přinést vítězný věnec za_tenhle zápas…

Jak často jsem nucen utéci se na_skaliska, na_která zuřivě narážejí vzdouvající se vlny, ze_kterých není žádného úniku než vylézt vzhůru.

Když tedy vlny po_celé hodiny, ba i_dny neúnavně zuří, je třeba obrátit prosebné oči k_jedinému Bohu. Tak vzejde blažený život, který je, třeba skrze lidi, svěřený jedině Bohu. On totiž je jediným cílem všech věcí a jediným útočištěm před každým zlem.

Nesmí se zatajovat, že někdy přijdou hodiny nejčernější: zvláště tehdy, když jsi přetažený trvalým břemenem… Jak tu najdeš úniku? Jak může unavené tělo udržet vůle, třeba sebepevnější? Tak se mi to stávalo dříve velmi často; nyní to zakouším řidčeji: hlava totiž, která je jako prázdná nebo ochablá bolestí, zpěčuje se zápasit: paměť je lenivá, vše ti vypadává z_rukou a neschopný výkonu podléháš. Kdo, myslíš, vyjde z_takovýchto hodin nedotčený?

Bude tedy nutné, abych si na nějakou dobu našel klid. Tu se ovšem uteču jedině k_Bohu a odevzdám mu všechno, co jsem, chtění i_bytí. Bude mi ustavičně Otcem, i_když síly snad ochabnou a když shledám, že jsem neschopen slov, jimiž bych si vyprosil jeho lásku. Ach, jak úžasnou objevím potom jeho dobrotu! Když na_toto pomyslím, jsem naplněn skoro nekonečnou nadějí a všechny mé starosti se rozplývají, totiž starosti, které jsem zároveň se_sebou svěřil do_jeho rukou: vždyť k_němu celý směřuji. Tehdy se moje rozrušená duše uklidní: včerejší starosti, ba i_ona hrozná péče o_to, aby se jeho nepřátelé neholedbali, že triumfovali, ztratí svou prudkost: a posléze bude znova nastolen Boží pokoj, který se nevypověditelným způsobem usadí v_nitru mé duše.

Bůh se mi jeví jako nehybná skála, na_niž dorážejí bouřlivé vlny; vždy se však objevuje snadný výstup po_ní, jestliže jsme se naučili jít poctivě vzhůru. Nebo mi Bůh připadá jako blesk, který žádná vina nezatemní. Bůh, který všechno překonává a nade vším vítězí, je se_mnou! Jeho zcela určitě dosáhnu, přistoupím-li k_němu plný jeho lásky. Po skončení všech životních bojů nesmírně lahodně a sladce v_něm spočine celá má duše. A když pak budu mít účast na_jeho skvělosti, shledám, že mě objímá celou svojí láskou.

Žiji ve_víře v_Božího Syna, protože mě miloval a za_mě se obětoval.{*} Už nežiji já, ale žije ve_mně Kristus.

Duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal; poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce.{*} Už nežiji já, ale žije ve_mně Kristus.

Bože, náš Otče, ve_svatém knězi Albertovi dals nám skvělý doklad o_své lásce; na_jeho přímluvu nám dopřej, abychom vytrvale lnuli k_tvé vůli, své bratry zahrnovali Kristovou láskou, a tak prosazovali vládu spravedlnosti, lásky a pokoje.

Sv. Štěpána Pongracze, Melichara Grodeckého, kněží, a Marka Križína, kanovníka ostřihomského, mučedníků

Na počátku 17._století v_době náboženských zmatků a bojů byli v_Košicích zajati tři kněží, kteří se horlivě starali o_spásu duší, totiž Štěpán Pongracz a Melichar Grodecký, kněží z_Tovaryšstva Ježíšova, a Marek Štěpán Križín, ostřihomský kanovník. Poněvadž nechtěli zapřít katolickou víru, byli podrobeni velmi krutému mučení a posléze 7._září 1619 zabiti. Tyto Kristovy mučedníky svatořečil 2._července 1995 v_Košicích papež Jan Pavel II.

Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci košických mučedníků

Ve společenství svatých, kde se nám ukazuje, jak těsně jsou spojeny ctnosti a všeliké zločiny, prospěje nám dnes zastavit se a uvažovat o_těch, které jsme již dávno nazývali košickými mučedníky. Oni v_politických zmatcích na_počátku 17._století bez váhání položili – zároveň s_mnoha jinými obětmi vražedného násilí – svůj život pro Krista a evangelium.

Na prvním místě se tu setkáváme s_ostřihomským kanovníkem Markem z_Križevců. Ten přišel z_rodného Chorvatska na_Slovensko a ujal se horlivě pastorační služby tam, kde se pro nedostatek kněží vyžadovala naléhavěji stálá péče o_křesťany. Marek tedy, podle příkladu dobrého Pastýře, nesnesl nestarat se o_své stádce, od_něhož by najatý pasák utekl (Jan 10,11-15), nýbrž v_zářivé věrnosti sloužil Kristovu poslání a bez bázně šel na_smrt.

Nemenší hrdinství prokázal jezuitský kněz maďarské národnosti Štěpán Pongracz. Své rozhodnutí úplně se zasvětit Bohu a bratřím neváhal vystavit nebezpečím nařízených postihů. Ve_své rodné Transylvánii se zřekl výhodné světské kariéry a přišel hlásat evangelium na_východní Slovensko. Zde v_Košicích plnil s_odvahou těžkou apoštolskou úlohu. A Pán mu popřál mučednickou palmu, ke_které neustále vzhlížel, jako k_nejvznešenější odměně za_svou horlivost.

Také Melichar Grodecký byl jezuitský kněz, polské národnosti, původem ze_Slezska. I_jemu připadalo vznešenější vydat se pro křesťanskou víru do_nebezpečí v_těchto krajích, nežli zůstat u_klidné, uznávané pastorační a vychovatelské služby, kterou dlouho vykonával mezi mládeží – především v_Praze. Když vypukla Třicetiletá válka, byl spolu s_ostatními jezuity hnán z_místa na_místo. Nakonec se mohl usadit v_Košicích a oddat se službě bratřím (tuto službu plnil, i_když procházel Moravou a Slovenskem). Ta ho pak také prolitím krve zařadila do_sboru mučedníků.

Dnes tedy plni obdivu slavíme tyto vynikající svědky evangelia. Při veřejně vyznávané věrnosti Kristu a jeho církvi je neodstrašily žádné nástrahy, žádná muka ani stále hrozící nebezpečí smrti. Jejich vrcholné zářící svědectví musí nám všem svítit jako příklad věrnosti evangeliu. To musíme mít na_očích i_my v_těchto těžkých a zvrácených problematických poměrech našich dní, v_nichž je nutno rozhodovat se pro jiné věci a jinak, než je to obvyklé.

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Bože, tys dal svému lidu ve_svatých košických mučednících Štěpánovi, Melicharovi a Markovi pastýře bez vady a hany a statečné obhájce víry; na_jejich přímluvu pomáhej i_nám v_našich těžkostech ke_stále větší pevnosti ve_víře.

Narodil se v_r._1580 ve Verdunu ve Španělsku. Od r._1596 studoval svobodná umění na univerzitě v_Barceloně a r._1602 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Misijní povolání zřetelně zaslechl působením sv. Alfonse Rodrigueze, vrátného v_koleji Tovaryšstva na ostrově Mallorce. R._1616 byl vysvěcen na kněze v_kolumbijské misii, kde se až do své smrti věnoval apoštolátu mezi černošskými otroky. Podle svého slibu se stal „navždy otrokem habešských otroků“. Zemřel vysílením v_kolumbijské Kartageně 8._září 1654. Za svatého ho prohlásil Lev XIII r._1888 a r._1896 za nebeského patrona misií mezi černochy.

(List z_31. 5. 1627 představenému. Španělské vyd.: A. Valtierra SJ, San Pedro Claver, Cartagena 1964, 140-141)

Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění

Včera, 30. května tohoto roku 1627, o_svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z_ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k_nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k_jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k_nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a nechránil je žádný šat.

Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k_jedné přistoupil můj druh s_tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši, spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s_sebou měli dva plné měšce, a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s_jakou radostí v_oku nás sledují.

Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k_nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.

Až pak jsme přikročili k_výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i_duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k_prohlubování nauky, totiž k_učení o_jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou již dost připraveni, vykládali jsme jim o_tajemství Trojice, i_o_vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z_jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v_jejich mateřštině úkon lítosti.

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

Bože, svatý Petr se z_lásky k_tobě stal navždy otrokem otroků; dej nám na jeho přímluvu ve všech lidech uznávat důstojnost tvých dětí a obětovat se pro jejich spásu.

Narodil se r._1857 v_Recarte u_Loyoly. Po základním školním vzdělání ho r._1871 jezuité přijali jako pomocníka v_koleji P. Marie „de la Antigua“ v_Orduně. Do Tovaryšstva vstoupil r._1874 v_Poyanné ve Francii. V_letech 1877–1888 sloužil jako ošetřovatel a pomocný kostelník v_koleji sv. apoštola Jakuba v_La Guardia a pak byl asi 40 let vrátným v_universitní koleji v_Deusto (kraj Bilbao). Pro všechny byl vzorem vynikající lásky, horlivosti, zdvořilosti a jiných ctností. V_této koleji zemřel 9._září 1929. Jan Pavel II. ho r._1985 blahořečil.

Z_Listů kardinála Petra Boetto SJ, janovského arcibiskupa, někdejšího vizitátora španělské asistence Tovaryšstva Ježíšova.

(C. Testore, d.C.d.G., Un portinaio santo, Fratello Francesco Gárate, d.C.d.G., 1857-1929, Tipografia Pont. Univ. Gregoriana, Roma 1941, 7-8)

Upřímně musím přiznat, že mi z_tohoto delšího pobytu ve Španělsku nejvíce utkvěla v_mysli vzpomínka na jednoho vzorného bratra, vrátného naší univerzity v_Deusto v_kraji Bilbao. Na jeho zevnějšku však nebylo vidět nic zvláštního; ale stačilo i_velice krátce s_ním pohovořit, abys hned poznal, že je to vynikající duše, plná ducha svatého Ignáce s_přemnohými vynikajícími ctnostmi.

Když jsem se zdržoval na univerzitě v_Deusto, bylo mou radostí při častém přicházení a vycházení z_domu zastavit se u_vrátného, abych hlouběji nahlédl do jeho ducha. Ona vrátnice se podobala spíše přístavu s_velikým provozem: rodiče tam mluvili se svými synáčky, lidé všeho druhu jednali s_Otci nebo magistry; k_tomu ještě někteří přinášeli zboží nebo pokrmy, žebráci prosili o_almužnu… v_tomto zmatku tento předobrý muž nejen všechny, ale každého zvlášť přijímal s_milým úsměvem, s_odcházejícími se loučil, všechny těšil buď velmi případnou odpovědí nebo klidnou a velice duchaplnou řečí, takže jsem nevěděl, čemu bych se víc divil.

Nejvíc jsem se podivoval, když jsem viděl, že v_tom různorodém množství lidí, kteří bratra stále zdržovali, ještě navíc byl neustále volán k_telefonu, a vnímal jsem, že i_při telefonování pro každého nalézá vhodná, ušlechtilá slova. Jak jsem tak překvapen pozoroval jeho vnější zběhlost, se kterou se spojovala podivuhodná vnitřní rovnováha, odvážil jsem se ho nakonec zeptat: „Milý bratře, jak je to možné, že se můžeš věnovat mnoha věcem, a při tom si zachovat ducha klidného a jasného a nikdy nenarušenou trpělivost?“ Bratr na to řekl: „Otče, co mohu snadno svými silami, to dělám. Ostatní se musí ponechat Pánu, který může všechno. S_jeho pomocí se stává všechno lehkým a milým. Vždyť sloužíme Pánu nejlepšímu.“ V_této odpovědi nemohl jsem nevidět nadmíru vynikajícího ducha, vyznačujícího se překrásnými a velmi solidními řeholními ctnostmi.

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, {*} K_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Blaze tomu služebníku, kterého Pán při svém příchodu najde, že to tak dělá. {*} K_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Bože, ty odměňuješ své věrné: v_blahoslaveném Františkovi nám dáváš skvělý příklad stálé věrnosti ve tvé službě; pomáhej nám, abychom ho následovali, svá srdce otvírali Kristu a jemu sloužili v_chudých.

Narodil se 4. 10. 1542 v_Montepulcianu v_Toskánsku ve střední Itálii. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil r. 1560 a r. 1570 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor v_Lovani a později jako rektor římské řádové koleje, poté byl provinciálem neapolské provincie. Kromě toho zastával v_Tovaryšstvu vzorným způsobem i_jiné úřady. Napsal mnoho teologických a duchovních spisů, mezi nimiž vynikají Katechismus a Disputace o_sporných otázkách křesťanské víry. R. 1599 byl jmenován kardinálem a v_letech 1602–1605 řídil arcidiecézi Capua. Po návratu do Říma byl rádcem papeže v_nejpalčivějších otázkách. Zemřel v_Římě 17. 9. 1621. Pius XI. ho r. 1930 kanonizoval a následujícího roku prohlásil za učitele Církve.

Chápej, že jsi stvořen k_slávě Boží a ke své věčné spáse. Tys, Pane, dobrý a shovívavý a nejvýš milosrdný

Kdo by ti nechtěl sloužit celým srdcem, začne-li aspoň trochu okoušet, jak laskavě a něžně se projevuje tvá otcovská autorita? Co ukládáš, Pane, svým služebníkům? Říkáš (ústy svého Syna): Vezměte na sebe mé jho. A jaké je tvé jho? Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Kdo by nenesl s_největší ochotou jho, které netlačí, ale působí příjemně, a břemeno, které netíží, ale přináší úlevu? Právem jsi proto dodal: A naleznete pro své duše odpočinek. A co je tím tvým jhem, které nepůsobí únavu, ale přináší odpočinek? Je jím první a největší přikázání: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem. Vždyť co je snadnější, příjemnější a milejší, než milovat dobrotu, krásu a lásku? A to všechno jsi ty, Pane, můj Bože.

A neslibuješ mimo to i_odměnu těm, kdo zachovávají přikázání, která jsou žádoucnější než hojnost zlata a sladší než plástev medu? Ano, slibuješ odměnu, a to odměnu největší, jak říká tvůj apoštol Jakub: Těm, kdo ho milují, připravil Pán korunu života. A co je to ta koruna života? Je to větší dobro, než si můžeme pomyslit nebo přát. Takto o_tom mluví svatý Pavel na základě Izaiáše: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

V_poslušnosti tvých přikázání je tedy opravdu hojná odplata. A nejen první a největší přikázání přináší užitek člověku, který je poslušně plní – ne Bohu, který přikázání dává; také ostatní Boží přikázání zdokonalují toho, kdo se jimi řídí, dávají mu sílu, vychovávají a osvěcují ho, a nakonec ho učiní dobrým a šťastným. Proto chceš-li být moudrý, buď si vědom, že jsi stvořen ke slávě Boží a k_své věčné spáse. To je tvůj cíl, střed tvé duše, poklad tvého srdce. Dojdeš-li k_tomuto cíli, budeš šťastný; mineš-li se s_ním, budeš nešťastný.

Proto považuj za své skutečné dobro to, co tě přivádí k_tvému cíli, a za skutečné zlo, co tě od cíle odvádí. Úspěch i_neúspěch, bohatství i_nedostatek, zdraví i_nemoc, čest i_potupu, život i_smrt nemá moudrý člověk pro ně samé ani vyhledávat, ani se jim vyhýbat; ale přispívají-li k_Boží slávě a k_tvému věčnému štěstí, jsou dobré a máš je vyhledávat, jsou-li však tomu na překážku, jsou špatné a máš se jim vyhýbat.

Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z_jeho úst, {*} neboť je poslem Hospodina zástupů.

Církevní představený ať se jako Boží správce pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení. {*} Neboť je poslem Hospodina zástupů.

Bože, Stvořiteli světa, tvou moc a božské bytí lze poznat rozumem z_toho, co jsi stvořil; nyní tě oslavujeme pro moudrost a učenost, kterou jsi dal svatému Robertovi, a prosíme: ať všichni podřídí svůj rozum víře ve jménu tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista, který s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Narodil se r. 1550 ve šlechtické rodině v_polském Rostkówě. Od r. 1564 konal ve Vídni klasická studia. Panna Maria ho vyzvala, aby vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Aby účinněji předešel odporu svého otce, uprchl r. 1567 z_Vídně pěšky do Německa a pak do Říma, kde ho sv. František Borgiáš přijal do noviciátu. Zemřel 15. 8. 1568 v_noviciátě jako dokonalý světec. Benedikt XIII. ho r. 1726 prohlásil za svatého. Jeho památku slavíme spolu s_polskými provinciemi; světové Tovaryšstvo si světce připomíná 13. 11.

Z_výročních zpráv vídeňské koleje Tovaryšstva Ježíšova a z_listů sv. Petra Kanisia, kněze a učitele Církve

(Litt. Ann. Vindobonensis, Kal. sept. 1567: Arch. Rom. SJ, Epist. Germaniæ, 140n, 75r.-v.; Beati Petri Canisii SJ, Epistulæ et Acta, ed. O. Braunsberger SJ, sv. 6., Freiburg in Br. 1913, 63-64)

Jakýsi polský mladík šlechtického původu, ještě víc však vynikající ctností, pobyl u_našich ve Vídni celé dva roky. Protože nebylo prospěšné, aby byl přijat bez dovolení rodičů, byl vždy odmítnut nejen proto, že byl v_našem konviktě a studoval na našem gymnáziu, ale i_z_jiných důvodů. Před několika dny, když zde neměl naději na přijetí, odešel jinam, aby se pokusil, zda by snad jinde nedošel splnění svého přání. Byl velkým vzorem vytrvalosti a zbožnosti, všem byl milý a nikomu nebyl na obtíž; věkem chlapec, ale muž co do rozvážnosti, tělem malý, ale duchem veliký a vynikající. Denně býval na dvou mších, častěji než jiní se zpovídal a přijímal Tělo Páně a víc se modlil; ve studiu nejen doháněl spolužáky (studoval totiž řečnictví), ale i_předstihoval ty, kteří donedávna byli před ním. Ve dne v_noci myslel na Ježíše a na Tovaryšstvo. Někdy s_pláčem naléhal na představené, aby ho přijali. Dokonce naléhavě žádal dopisem legáta Sv. stolce, aby naše pohnul. Ale všechno bylo marné. Proto se rozhodl bez vědomí rodičů a bratří, příbuzných a známých odejít jinam a jinou cestou hledat přijetí do Tovaryšstva Ježíšova. Kdyby se mu to nepodařilo, byl rozhodnut putovat celý život a z_lásky ke Kristu žít v_naprostém opovržení a v_chudobě. Naši však, když se o_těchto jeho plánech dověděli, začali ho zrazovat a vybízeli ho, aby se vydal na cestu se svým bratrem, který se měl brzy odebrat do vlasti: až rodiče uvidí tuto jeho vytrvalost, že snad jeho ušlechtilé žádosti vyhoví. On naproti tomu trval pevně na svém, že by to marně od rodičů očekával; on že je zná lépe než jiní a že přece musí splnit to, co Kristu slíbil. Proto, když ho ani učitel ani zpovědníci nemohli od jeho rozhodnutí a záměru odvrátit, jednoho rána přijal nejprve nejsvětější Kristovo tělo a pak bez vědomí svého vychovatele a bratra odešel z_Vídně. Zřekl se velkého dědictví, odložil šaty, které nosil doma a ve škole, a oblékl si nejchudší plátěné šaty a do ruky si vzal hůl. Tak šel jako chudý vesnický chlapec. Co bude dál, to ví jen Bůh. Domníváme se však, že tak odešel na Boží pokyn. Stále byl totiž tak pevný, že se zdálo, že ho nevedl nějaký dětský nápad, ale jakési nebeské vnuknutí.

Téhož názoru byl také sv. Petr Kanisius, který byl tehdy provinciálem v_Horním Německu. Když totiž Stanislav přišel do Dillingen, poslal ho brzy do Říma, a sv. Františku Borgiášovi, generálnímu představenému, napsal toto: Tento list donese Kristovým jménem poslán z_naší provincie polský šlechtic Stanislav, jinoch svědomitý a snaživý. Naši ve Vídni se ho neodvážili přijmout do noviciátu, aby snad nepohněvali jeho rodiče. Když přišel k_nám a přál si splnit svůj dávný slib (před několika roky se totiž zcela, dřív než bude přijat, zasvětil Tovaryšstvu), pobyl v_Dillingen v_konviktě nějaký čas na zkoušku. Přitom osvědčoval stále věrnost ve službě a pevnost v_povolání. Přál si, aby byl prozatím poslán do Říma, aby byl více vzdálen od své rodiny, z_jejíž strany se obával pronásledování, a aby více prospíval ve zbožnosti. Nikdy nežil s_našimi novici, u_vás jim bude moci být příkladem. Vkládáme do něho nejlepší naděje.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v_zemi živých. {*} Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.

Pro mne život je Kristus a smrt ziskem. {*} Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.

Bože, tys miloval svatého Stanislava pro nadšení, s_kterým ti zasvětil své mládí; dej nám milost dobře využívat času k_práci a běžet cestou tvých přikázání.

Narodil se r. 1510 v_Gandii ve Španělsku jako prvorozený syn vévody Jana de Borja. Dostalo se mu pečlivého vychování na císařském dvoře Karla_V. R. 1529 se oženil s_Eleonorou de Castro, s_kterou měl 8_dětí. R. 1542 se stal po otci hlavou rodu. Po smrti své manželky se zřekl titulu, majetku a začal studovat teologii. R. 1551 byl vysvěcen na kněze a vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, které ho r. 1565 zvolilo svým třetím generálním představeným. Velké zásluhy si získal úsilím o_výchovu a duchovní život svých spolubratří. Zakládal koleje a podporoval misijní činnost. Zemřel v_Římě 30. 9. 1572. Klement X. ho r. 1671 prohlásil za svatého.

(List 717 z_dubna 1569 adresovaný celému Tovaryšstvu, Originální španělský text v_Monumenta Historica SJ: S. Franciscus Borgia, sv. 5, Matriti 1911, 78-79)

Všichni cestujeme v_cizině daleko od Pána. Složením slibů obuli jsme sice jezdecké boty s_ostruhami, marné je však naše zasvěcení, nedáme-li se horlivě cestou dokonalosti a nepoběžíme-li po ní, dokud nedojdeme k_„Boží hoře Chorebu“.

Když jsem pracoval na tomto souhrnu, první, co mi přišlo na mysl, je to, co naše konstituce připomínají v_10. hlavě, když jednají o_zachování a vzrůstu Tovaryšstva: „Jsou to prostředky, které spojují nástroj s_Bohem a činí jej vhodným, aby jej vedla ruka Boží, účinnější než ony, jež je činí vhodným pro lidi. Takové prostředky jsou dobrota a ctnost, zvláště láska a čistý úmysl sloužit Bohu, důvěrnost s_Bohem v_duchovních cvičeních zbožnosti, upřímná horlivost pro spásu duší ke cti toho, jenž je stvořil a vykoupil, a to bez jakéhokoliv jiného vedlejšího úmyslu.“ O_těchto slovech je třeba mnoho uvažovat, neboť jsou to slova Otce, který je s_velikou láskou napsal pro své syny.

Ostatně odkud pocházejí škodlivé roztržky a strasti řeholníků, ne-li zvláště z_toho, že nepoužívají prostředků, které nás spojují s_Bohem a v_lásce sjednocují s_jeho božským Duchem? Jestliže vyschne země, musí také uschnout nejprve květ stromu a potom i_jeho ovoce. Právě tak je to s_naší duší: je-li vyprahlá v_modlitbě a v_duchovních cvičeních, nutně uschnou květy a duchovní plody. Duše totiž, která se málo cvičí v_rozjímání a následování Krista ukřižovaného, zvlažní a propadne netrpělivosti. Proto řeholník, který nedbá, aby v_modlitbě poznal sebe a aby zakusil, co je to lidská ubohost, propadne domýšlivosti a pohrdá bližními.

Spolu s_Kristem jsem ukřižován, {*} už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. {*} Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Bože, tys naučil svatého Františka nade všecko hledat tvou slávu; dej, ať i_my zachováme tvé slovo, abychom nepropadli věčné smrti, ale plni radosti směli spatřit den tvého Syna, který s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Bože, tys povolal svatého Františka z_královského dvora ke své pokorné službě; uděl na jeho přímluvu, aby ti, kdo zemřeli hříchu a zřekli se světa, žili jen pro tebe.

Z_listu bl. P._Jana Beyzyma P._Martinovi Czerniňskému, SJ. Fianarantsoa, 17. září 1911

(C. Drążek, SJ, Posługacz trędowatych [Sluha malomocných], Kraków 1995, 190-197)

Nemocnice je konečně díky Bohu hotová a 16. srpna 1911 se do ní nastěhovali moji chudáci. Spěchám Vás o_tom zpravit a hned prosím, abyste byl tak laskav a zařadil tento dopis do časopisu „Katolické misie“ na vědomí všem našim dobrodincům.

Nejsvětější Matce jsme poděkovali a stále děkujeme za milost, kterou nám prokázala, když nám dala tak dobré útočiště. Nyní jménem všech malomocných, kteří nemocnici již využívají, i_těch, kteří ji budou využívat v_budoucnu, posílám stonásobné Pán Bůh zaplať především Vám, Otče, za Vaše horlivé nasazení pro osud nešťastných malomocných, jakož i_všem našim laskavým dobrodincům za jejich milosrdenství a hojné almužny. Kéž Vám všem i_každému zvlášť přesvatá Matka po svém vynahradí za vše, co jste pro nás udělali.

My Vám všem oplácíme, jak dovedeme a umíme, v_našich nehodných modlitbách, t.j. já při mši sv. a má černá mláďátka při sv. přijímání, růženci atd. Kromě našich společných modliteb jsou ještě každý týden po řadě určeni ti, kdo přistoupí ke sv. přijímání a pomodlí se růženec výlučně za naše dobrodince živé i_zemřelé. Jednoduše řečeno, děláme, co a jak můžeme, abychom se odvděčili všem našim dobrodincům, kteří nás jakkoli podporují. Nedokážeme mnoho, a tak přesvatá Matka to po svém doplní – vůbec o_tom nepochybuji – neboť ta nemocnice je jedině jejím dílem.

Civilizovat jsme se začali od Boha. Ráno, když slyší zvonění ke vstávání, hned představený ložnice hlasitě volá: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“ a všichni ostatní, katolíci i_pohané, odpovídají: „Až na věky. Amen.“ Stejně tak i_před spaním, když se zháší světlo, nejprve chválí Pána Ježíše, a pak usínají.

Rozpoložení nemocných je vcelku velmi dobré. Horlivě se hrnou k_Bohu, úplně ve všem jsou poslušní a vůli mají dobrou a ochotnou. Jen kdyby Bůh dal a věci stejně i_pokračovaly. Mám velikou naději, že tomu tak bude, neboť nás ve všem a všude vede sama přesvatá Panna.

Zevrubně znáte, Otče, celou minulost této nemocnice od počátku až do současné chvíle. Zdá se mi proto, že jste toho mínění, že to není lidské dílo, ale že přesvatá Panna tuto nemocnici sama založila a sama toto dílo i_řídí. Všichni, kteří zde toto dílo blíže znají, zastávají přesně stejný názor.

Pokorně prosím o_pomoc všechny, kdo by chtěli pro lásku Pána Ježíše a Jeho Nejsvětější Matky zachraňovat nešťastné malomocné co do těla i_co do duše – a těchto chudáků je na Madagaskaru velmi mnoho. Ještě jednou z_celého srdce děkuji přesvaté Matce jménem nás všech ubohých malomocných za její milosti, jimiž nás zasypává. Děkuji Vám, drahý otče, i_všem našim dobrodincům za vše, co pro nás děláte. Kéž Vám to přesvatá Matka po svém odplatí.

Blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. {*} Hospodin ho vysvobodí v_nouzi.

Bože, Otče veškeré útěchy, tys povolal blahoslaveného kněze Jana (Beyzyma) k_heroické lásce ve službě malomocným; prosíme tě, učiň, abychom v_duchu téže lásky horlivě hlásali Kristovo evangelium všem lidem.

Tato památka je poctou pro osm francouzských mučedníků Tovaryšstva Ježíšova, kteří se věnovali obtížné misionářské práci u_indiánského kmene Huronů. Pět z_nich bylo krutě umučeno na území dnešní Kanady. Byli to kněží: Jan de Brébeuf († 16. 3. 1649), Antonín Daniel († 4. 7. 1648), Gabriel Lalemant († 17. 3. 1649), Karel Garnier († 7. 12. 1649) a Noël Chabanel († 8. 12. 1649); ostatní tři, totiž P. Izák Jogues († 18. 10. 1646) a bratři René Goupil († 29. 9. 1642) a Jan de la Lande († 19. 10. 1646) podstoupili mučednickou smrt na nynějším území Spojených států amerických. Všechny prohlásil za svaté Pius XI. r. 1930.

(The Jesuit Relations and Allied Documents, vyd. Reuben Gold Thwaites, sv. 34, 1883)

Dva dny jsem neustále pociťoval velikou touhu po mučednictví a vroucně jsem si přál snášet všechna muka, jaká vytrpěli mučedníci.

Ježíši, můj Pane a Spasiteli, čím se ti mohu odplatit za všechna dobrodiní, jež jsi mi prokázal? Vezmu kalich tvých bolestí z_tvé ruky a budu vzývat tvé jméno. Slibuji před tvým věčným Otcem a před Duchem Svatým, před tvou nejsvětější Matkou a jejím nejčistším snoubencem, před anděly, apoštoly a mučedníky, před naším Otcem svatým Ignácem a svatým Františkem Xaverským, vpravdě ti slibuji, Ježíši, můj Spasiteli: pokud to bude na mně, nechci nikdy odmítat milost mučednictví, jestliže bys ji mně, svému nejnehodnějšímu služebníkovi, ve svém nekonečném milosrdenství někdy nabídl.

Zavazuji se tedy, že pro celý zbytek svého života nechci mít možnost ani svobodu vyhnout se příležitostem pro tebe zemřít a prolít krev, ledaže bych byl někdy přesvědčen, že v_tu chvíli více přispěje k_tvé slávě, abych jednal jinak. A zavazuji se také, bude-li mě očekávat smrtelná rána, že ji chci přijmout z_tvých rukou s_velikým vnitřním uspokojením a radostí. A proto, můj láskyplný Ježíši, obětuji ti už nyní s_radostí, která mě mocně naplňuje, svou krev, tělo i_život, a dáš-li mi tu milost, chci zemřít jen pro tebe, neboť tys zemřel pro mě. Pomáhej mi, ať žiji tak, abys mi mohl udělit tento dar tak šťastné smrti. Můj Bože a Spasiteli, tak vezmu z_tvé ruky kalich tvého utrpení a budu vzývat tvé jméno: Ježíši, Ježíši, Ježíši!

Můj Bože, jak mě bolí, že tě lidé neznají, že se tato pohanská země ještě zcela neobrátila k_tobě, že z_ní ještě není vyhlazen hřích! Opravdu, můj Bože, i_kdyby na mě padla všechna muka, která musí vytrpět zajatci v_této krajině, i_s_ukrutností trestu smrti, ochotně se nabízím, že je budu snášet.

Svatí vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno, osvědčili se jako hrdinové. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.

Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.

Bože, tys vyvolil svatého Jana, Izáka a jejich druhy, aby přinesli křesťanství krajinám Severní Ameriky, a dals jim sílu, aby setbu tvého slova zavlažili svou krví; na jejich přímluvu žehnej práci své církve, aby se evangelium šířilo do všech končin světa.

Narodil se r. 1627 v_Burgosu ve Španělsku ze šlechtické rodiny. Přes odpor svého otce vstoupil ve 13 letech do Tovaryšstva, kde od začátku vynikal vroucí zbožností a velkou inteligencí. R. 1651 byl vysvěcen na kněze; po třetí probaci vyučoval na univerzitě a věnoval se různým druhům apoštolátu, dokud mu generální představený Goswin Nickel nedal povolení odejít do zahraničních misií. R. 1660 se rozloučil s_vlastí a působil dva roky horlivě v_Mexiku, dokud se nenaskytla loď směřující na Filipínské ostrovy. Tam působil jako novicmistr, studijní prefekt, profesor teologie a zároveň s_velkou horlivostí jako apoštol domorodců. Měl však veliké přání zvěstovat Krista obyvatelům Mariánských ostrovů, protože tam o_něm ještě neslyšeli. Dostal se tam po nejrůznějších obtížích r. 1668. Zde zakoušel po čtyři roky radosti i_kříže misionářského poslání. 2. dubna 1672 byl ve vesnici Tumon pro víru zabit. Jan Pavel II. ho r. 1985 blahořečil.

Z_Pamětihodností španělské asistence SJ: Z_listů bl. Diega Aloise de San Vitores

(Anon., 1784, Archivum Loyolense, Estante 4. Pluteo 3 – S._Congregatio pro causis Sanctorum, Officium Historicum, 94 Positio super vita et Martyrio ex officio concionnata servi Dei Didaci Aloisii de San Vitores, Romae 1981, 90-97)

Blahoslavený Diego Alois de San Vitores byl zabit 2. dubna 1672 na ostrově Guam, když právě skončil křestní obřady umírajícího děvčátka. Tím mučednictvím se stal prvním apoštolem Mariánských ostrovů. V_několika letech tam postavil osm krásných kaplí, založil tři školy pro výchovu mládeže obojího pohlaví a více než tisícům domorodců sám udělil křest.

Bl. Diego Alois podle svých vroucích přání a slibů z_dětského věku přišel na ostrov Guam s_jinými druhy z_Tovaryšstva Ježíšova a se 14-ti letým katechumenem. Tohoto chlapce vybídl slovy: „Chceš jít za mnou a stát se Kristovým mučedníkem?“ To stačilo, aby ho chlapec následoval.

Tento skvělý chlapec skutečně dosáhl mučednické palmy dva dny před mučednickou smrtí našeho blahoslaveného. Bl. Diego se při plavbě na lodi tak naučil jazyku ostrovanů, že hned začal na ulici hlásat Ježíše Krista. Po této jeho první řeči dali se prý přemnozí jako katechumeni vyučit v_křesťanské víře. Hned křtil malé děti a stále se modlil za jejich věčnou spásu a denně trýznil své tělo. Prosil Boha, aby neumřel dřív, dokud by je neuviděl vírou znovuzrozené. Ostatně Bůh mu dopřál ještě 4 roky života. Horlivě se věnoval misijnímu apoštolátu. Rozhněvaný odpadlík ho probodl kopím. Sobě i_svému vrahovi tiše vyprošoval Boží milosrdenství. Tak skonal ve svém 46. roce.

Bl. Diegovi se smrtí v_misiích při kněžské službě splnilo přání, které jednou sdělil generálnímu představenému Otci Goswinovi Nickelovi těmito slovy: „Pokud se mohu upamatovat, měl jsem velikou touhu přesahující snad dětský věk: obracet duše, zvláště nevěřících, a touhu po mučednictví. Tato vrozená touha ve mně rostla a nemohl jsem ji obrátit jiným směrem, zvláště touha přivádět ke Kristu duše nevěřících a za ně prolít krev. S_těmito přáními je spojeno mé odhodlání prolít krev pro Krista a pro spásu velmi opuštěných duší. Netoužím však jít do misií kvůli mučednické palmě, ale spíše, že se v_misiích nebojím žádné práce ani žádného způsobu smrti. A prohlašuji, že jsem nejen ochoten obětovat svůj život, ale také přijmout jakýkoli druh čestné smrti, abych získal Kristu třeba jen jednu duši.“

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a s_účastí v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti.

Bože, tys službou a mučednickou smrtí blahoslaveného kněze Diega zjevil světlo evangelia a Kristovy lásky těm, kdo ještě neuvěřili; na jeho přímluvu dej i_nám, abychom se stali svědky evangelní pravdy a lásky.

Dominik Collins se narodil kolem r. 1566 v_městě Youghal v_irském hrabství Cork. Dvacetiletý odešel do Francie, kde se rozhodl nastoupit vojenskou dráhu. U_vojska byl tak úspěšný, že zakrátko byl povýšen na kapitána. Roku 1598 udělal nové rozhodnutí: v_Santiago de Compostela vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Tam také složil věčné sliby jako bratr. Roku 1601 se vrátil zpět do Irska, ale již 17. 6. 1602 byl Angličany zatčen. Ti se ho marně pokoušeli přimět k_odpadu od víry. Byl tedy odsouzen k_smrti a 31. 10. 1602 ve svém rodném městě oběšen. Jan Pavel II. ho 27. 9. 1992 spolu s_dalšími 16 irskými mučedníky prohlásil za blahoslaveného.

Z_dopisu Richarda Hariese ze dne 19. 1. 1603 z_irského semináře P. Jakubu Archerovi SJ

(Archivum Romanum SJ: Mss. Castell. 33, fol. 94; srv. M. Goncalves da Costa [vyd.], Fontes inéditas Portuguesas para história de Irlanda, Braga 1981, 409)

Dozvěděl jsem se od hodnověrného Ira tyto skutečnosti o_Vašem spolubratru a druhu Dominiku Collinsovi.

Poté, co byl nějaký čas v_Corku uvězněn, ho heretici odsoudili k_smrti. To se stalo v_pátek, který se pro něho stal Velkým pátkem.

Když byl uprostřed vojáků veden na popraviště, ukazoval všechny známky statečnosti. Ze strachu před špicly se jen málo občanů odvážilo být při jeho popravě. Když přišel k_šibenici, pozdravil ji s_velkou duchovní radostí a pronesl k_okolostojícím španělsky, irsky a anglicky krátkou řeč. Jeho slova souhrnně uvedla důvody, pro které se vrátil do Irska. Vysvětlil zcela nepokrytě, že přišel, aby své krajany odradil od závislosti na bludech heretiků. Že pravé vyznání víry je jedině to, které učí katolická církev, a nikoli nově uzpůsobené vyznání v_Anglii, které je plné urážek vůči papeži.

Když to uslyšeli nepřátelé církve, nemohli to snést a rychle jeho řeč ukončili – dali mu na krk oprátku. Přijal to s_velkou přívětivostí a projevoval takovou radost, že anglický kapitán, který stál poblíž, poznamenal: „Co je to za člověka, který jde na smrt tak horlivě, jako já k_hostině?“ Dominik mu odpověděl: „Pro tuto věc bych velmi rád zemřel ne jednou, ale tisíckrát.“

Když pak to bylo už tak daleko, nemohli najít nikoho, kdo by byl ochoten vykonat popravu, neboť jeho řeč naplnila všechny bázní. Konečně našli jakéhosi chudého rybáře, který šel právě okolo, a toho bili a nutili, aby vykonal popravu. Tento nejprve prosil slavného mučedníka o_odpuštění, které mu on rád udělil. Dříve než vystoupil k_šibenici, prosil všechny katolíky, aby se za něho modlili. Když pak vystupoval po schodech, začal žalm: „V_tebe, Pane, jsem doufal.“ A když byl nahoře, tiše pravil: „Do tvých rukou, Pane, poroučím svou duši.“ Nato zemřel.

Zůstal viset tři až čtyři hodiny. Potom přeřezali provaz a jeho mrtvé tělo padlo na zem. Někdo ho oloupil o_šaty a nechal ho ležet nahého. V_noci ho zbožní lidé odnesli a pohřbili.

Pevně očekávám a mám naději, že v_ničem nedojdu hanby, {*} že i_teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Vždyť pro mne život je Kristus a smrt ziskem. {*} Že i_teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám dal v_blahoslaveném Dominikovi a jeho druzích, mučednících, příklad podivuhodné statečnosti, a oni pro nebeskou radost, ve kterou doufali, pohrdli pohanou a vydrželi mučení; na jejich přímluvu nám dopřej, abychom věrně zachovávali tvá přikázání a dovedli přinášet plody pokoje a jednoty.

Narodil se r. 1533 v_Segovii ve Španělsku. Po předčasné smrti svého otce převzal jeho obchod a kolem r. 1560 se oženil. Po smrti své manželky a dětí byl r. 1571 přijat jako řeholní bratr do Tovaryšstva Ježíšova. Hned byl poslán na ostrov Mallorku do Palmy, kde až do smrti zastával úkol vrátného v_koleji Tovaryšstva. Osvědčil se v_dlouholetém duchovním boji a dostalo se mu vynikajících charismatických darů. Zemřel v_Palmě r. 1617. Lev XIII. ho prohlásil za svatého r. 1888.

(Ratio conscientiae v_červnu 1615. Španělské vydání: V. Segarra SJ, San Alonso Rodríguez, Autobiografia o_sea Memorial o_Cuentas de la Consciencia, Barcelona 1956, 227-228)

Jako nemluvně na prsou matky, které se ještě neumí a nemá sílu se postavit

Tomuto člověku se velmi často stává, že s_nikým jiným nemluví než s_Ježíšem a jeho nejsvětější Matkou. Oni jsou jedinou láskou mé duše a jim se svěřuji se vším. Vždyť sám ze sebe nejsem nic a moje neohrabanost a nevědomost je tak veliká, že nic nedokážu a k_ničemu nejsem. Proto se k_nim utíkám, svěřuji se jim se vším, co se ve mně děje, a prosím je, aby mi pomáhali a provázeli mě svou přízní, aby se všechno dálo podle jejich zalíbení, a ne jinak. Mé srdce je totiž plné snahy a touhy se líbit Bohu největší láskou, kterou vyznávám tím, že pohrdám sebou a všemi věcmi tohoto života, abych se líbil jen jemu. Protože oni vidí tuto mou touhu a že nic nemiluji než je a to, co oni chtějí, obracím se na ně a všechno vkládám do jejich rukou. Tak jde všechno dobře a podle Boží vůle. A při rozhovoru s_Ježíšem a Marií se nechávám vést svatou bázní Boží. Já je oslovuji a oni mně přelíbezně odpovídají, učí mě a zjevují mi svou vůli, kterou mám plnit. Při této nejsladší důvěrnosti s_Bohem a jeho Matkou počíná si tento člověk jako nemluvně na prsou matky, které se ještě neumí a nemá sílu se postavit, vždyť je to dítě. Do takového stavu se dostává duše, které Bůh dopřává svou milostí s_ním rozmlouvat. Skutečně se stává dítětem, které je chováno na prsou a nemůže se samo vzpřímit.

Chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem a věčně velebit tvé jméno. {*} Neboť veliká byla ke mně tvá láska.

Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože. {*} Neboťveliká byla ke mně tvá láska.

Bože, tys nám ukázal na našem věrném bratru Alfonsovi cestu radosti a pokoje; dej, ať zůstaneme horlivými druhy Ježíše Krista, který se stal služebníkem všech a s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Narodil se 23. 1. 1876 ve Stuttgartu a r. 1899 byl vysvěcen na kněze. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil r. 1900. Po ukončené formaci konal několik let lidové misie. R. 1912 byl ustanoven v_Mnichově duchovním správcem přistěhovalců. Byl spoluzakladatelem sester svaté Rodiny. Za první světové války konal s_heroickou obětavostí službu polního kuráta. Na rumunské frontě byl těžce zraněn a po amputaci levé nohy se vrátil ke svým apoštolským pracím a zvláště se věnoval chudým. Koncem listopadu 1921 se stal ředitelem Mariánské družiny mužů v_Mnichově a významně přispěl k_jejímu zvelebení. Jako jeden z_prvních poznal, co je to Hitlerův nacismus, a již od r. 1923 veřejně prohlašoval, že katolík nemůže být nacistou. V_tomto boji proti nacismu setrval i_po Hitlerově nástupu k_moci r. 1933; dokonce býval častěji vězněn. R. 1939 se dostal do koncentračního tábora v_Sachsenhausen, kde velice zeslábl. Z_obavy, aby tam nezemřel jako mučedník, byl nacisty internován na opatství Ettal, kde zůstal až do skončení války. Po válce se vrátil k_pastorační práci v_Mnichově. Při homilii o_slavnosti Všech svatých r. 1945 byl raněn mrtvicí a zemřel. V_Mnichově ho Jan Pavel II. r. 1987 blahořečil.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Tato evangelní slova se velmi dobře hodí na Otce Ruperta Mayera. Bůh byl skutečně jeho vášní, která ho neodolatelně vedla, ba přímo hnala jedním směrem. Byl naplněn hlubokou a mužnou láskou k_Bohu. V_jeho oblíbené modlitbě nalézáme vždy znovu jeden refrén: „Pane, jak ty chceš, kdy ty chceš, co chceš, a protože ty to chceš.“ Pán a jeho vůle byla magnetem tohoto života… Neboť oni budou nasyceni. Víme, jak Otec Rupert zemřel. Tehdy kázal o_chudých na tento úryvek evangelia. Nakonec pak třikrát zvolal: „Pán, Pán, Pán.“ To bylo pro něho splnění slibu: „Oni budou nasyceni.“ V_celém svém životě vždy znovu nalézal nasycení při setkání s_Bohem; nyní však v_poslední chvíli života zakusil splnění slova, které jsme slyšeli v_dnešním čtení: „Uvidíme ho tak, jak je“ (1 Jan 3,2).

Kdybychom toto chtěli dokazovat na Otci Rupertu Mayerovi, nikdy bychom nedošli ke konci. Antény jeho velikého srdce byly stále připraveny zachytit každou bídu. Byl vždy ochoten každého přijmout a hned poskytnout pomoc. Jako vojenský duchovní ve válce byl vždy tam, kde to bylo nejžhavější. Jako duchovního pastýře velkoměsta ho žene milosrdná láska tam, kde vidí bídu: vidí bídu vězňů, pracujících vrstev nebo rodin. Proto zakládá kongregaci sester sv. Rodiny, na hlavním nádraží zařizuje bohoslužby; cítí duchovní zmatek poválečných let, a tak ho vidíme vystupovat na nesčetných shromážděních s_osvěcujícím slovem. Velkou část svého dne tráví ve zpovědnici a v_hovorně. Sám taktně pomáhá a dává doslova to poslední. Káže, kde je třeba; mluví ke svým mužům z_Mariánské družiny i_ve farnostech, mluví vždy s_hlubokou vírou, prostě, časově a k_věci.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Také v_tom a právě v_tom je nám otec Rupert Mayer příkladem. V_celém svém životě se vyznačuje úsilím za spravedlivou věc. Jeho přímočarost a statečnost plně zazářila za nacismu. Při tom v_duchu horského kázání velkoryse rozlišoval. A ještě bychom neměli přehlédnout jedno: jak Otec Rupert Mayer, stále tak činný, těžce nesl, že nesměl pro své bližní nic dělat. A tím se uskutečňuje očista, která jde až do hloubky. V_následování ukřižovaného Pána dozrává v_něm ještě větší akt lásky, totiž oběť sama sebe.

Vyznávám víru v_našeho Pána Ježíše Krista a ničeho se nebojím. {*} Nestydím se za evangelium.

Pohrdám svým životem, jen když se káže evangelium. {*} Nestydím se za evangelium.

Dobrotivý Bože, ty jsi učinil blahoslaveného Ruperta neochvějným vyznavačem víry a obětavým pomocníkem chudých; na jeho přímluvu dej církvi příkladné hlasatele víry a nám všem daruj vnímavé srdce pro nouzi lidí. Prosíme o_to

Tohoto dne slavíme jedinou oslavou všechny naše svaté a blahoslavené, abychom tím jasněji pochopili a hlouběji prožívali jednotu celého Tovaryšstva. Podle starodávné církevní tradice připomínáme si o_slavnosti Všech svatých všechny, kdo jsou s_Kristem ve slávě. Podobně si o_dnešním svátku připomínáme nejen ty spolubratry, kteří jsou uctíváni na oltářích, ale i_nesčetné ostatní, kteří s_Kristem pracovali pro spásu lidí, následovali ho v_námahách a nyní jsou s_ním ve slávě (srov. Duchovní cvičení, č. 95).

Zpívejme stále píseň lásce věčné,

svaté Trojici v_slávě nekonečné!

Nechme se jí vést k_nebi úzkou stezkou,

celou svou láskou.

Přemilý Otče, světa Stvořiteli,

čím jsme si tvoji lásku zasloužili?

Tys nám dal život, jakým božství hoří

v_Trojici Boží.

Věčného Otce oslnivá záře

vidí v_nás živý obraz Boží tváře,

předrahé bratry, ratolesti živé

na révě vinné.

Plameni lásky, Duchu dobrotivý

vycházíš z_obou, mocné činíš divy,

obnov nám mysl, odval z_duše kámen,

zapal v_ní plamen.

Převzácný hoste, Bože trojjediný,

každý z_nás láskou k_tobě připoutaný

radostně chce ti zpívat chvály vděčné,

ve slávě věčné.

(Já, Jan,) {v}2{/v}viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v_ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i_moři: {v}3{/v}„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ {v}4{/v}A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.

{v}9{/v}Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s_palmami v_rukou a {v}10{/v}volali mocným hlasem: „Za svou záchranu (vděčíme) našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

{v}11{/v}Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu {v}12{/v}a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla (přísluší) našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

{v}13{/v}Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v_bílém rouchu a odkud přišli?“ {v}14{/v}Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z_velkého soužení; roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi. {v}15{/v}Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v_noci mu slouží v_jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k_nim (sníží) a bude s_nimi bydlet. {v}16{/v}Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, {v}17{/v}protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k_pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z_očí.“

Klaněli se tomu, který žije na věčné věky. {*} Složili svou korunu před trůn Pána, svého Boha.

A padli na tvář před trůnem: a velebili toho, který žije na věčné věky. {*} Složili svou korunu před trůn Pána, svého Boha.

Když pozorujeme život věrných následovníků Krista, dostává se nám nového povzbuzení, abychom hledali budoucí vlast. Zároveň poznáváme nejbezpečnější cestu, po které v_tomto proměnlivém světě budeme moci – přiměřeně stavu a podmínkám každého jednotlivce – dospět k_dokonalému spojení s_Kristem, ke svatosti. V_životě těch, kteří jsou sice lidé jako my, ale kteří se dokonaleji přetvářejí podle Kristova obrazu, ukazuje Bůh lidem živě svou přítomnost a tvář. V_nich k_nám on sám promlouvá a dává nám znamení svého království, k_němuž jsme mocně přitahováni; vždyť máme takový zástup svědků a takové potvrzení pravdy evangelia.

Památku nebešťanů však ctíme nejen pro jejich příklad, nýbrž ještě více proto, aby se jednota celé církve posilovala v_Duchu uskutečňováním bratrské lásky. Vždyť jako nás přivádí blíže ke Kristu křesťanské společenství poutníků, tak nás i_společenství se svatými spojuje s_Kristem. Z_něho – jako ze zdroje a hlavy – pramení všechny milosti a život Božího lidu.

K_nejvznešenějšímu sjednocení s_nebeskou církví dochází, když společně s_radostným nadšením oslavujeme božskou velebnost, zvláště ve svaté liturgii, v_níž na nás působí síla Ducha svatého prostřednictvím svátostných znamení. V_ní my všichni, z_každého kmene, jazyka, lidu a národa, vykoupeni Kristovou krví a shromážděni v_jedné církvi, jediným chvalozpěvem oslavujeme trojjediného Boha. Když tedy slavíme eucharistickou oběť, nejlépe se spojujeme s_bohoslužbou nebeské církve, neboť se uctivou vzpomínkou sjednocujeme především se slavnou a ustavičnou pannou Marií, ale i_se svatým Josefem, svatými apoštoly i_mučedníky a všemi svatými.

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní, žijte v_pokoji, {*} a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

A Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i_pokojem ve víře. {*} A Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Spojila nás všechny láska Krista Pána:

jásejme a hledejme jen v_něm svou radost!

Boha živého se bojme, milujme ho,

upřímně se navzájem vždy mějme rádi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Tvoříme-li tedy jedno společenství,

varujme se všeho, co nás vnitřně dělí!

Nechme nerozumných hádek, nechme sporů,

ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Kéž pak jednou s_blaženými patřit smíme

ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,

v_dokonalé radosti nad pomyšlení

bez mezí a bez konce na věčné věky! Amen.

Ant. 1 Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i_dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy.

Ant. k_Zachariášovu kantikuMilovali Krista za svého života, následovali ho ve smrti; a proto s_ním kralují na věky.

Na počátku dne vzývejme vzkříšeného Krista a připojme své prosby k_ustavičným modlitbám církve:

Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty znáš naši slabost, a přece nás voláš do své služby; dej, ať horlivě bojujeme pod korouhví kříže, a v_Tovaryšstvu tak doveď k_cíli to, cos začal svatým Ignácem a tolika našimi svatými a blahoslavenými bratry. Prosíme o_to

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne.

Ant. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Ježíše Krista povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

Ant. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně pronásledovat, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, uděl vám dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o_něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Miluji tě, ó_Ježíši,

nejen, že ty má spása jsi,

nebo že ten je zavržen,

kdo nemá lásku v_srdci svém.

S_nesmírnou láskou na kříži

objals mě, Pane Ježíši,

pro mne tak hojná krev a pot,

potupy, hřeby, kopí hrot!

Zrazen, opuštěn, bičován,

pro mne umírá v_mukách Pán!

Pro mne láska tak veliká,

pro mne, velkého hříšníka!

Jak ty mě, Pane, miluješ,

tak chci tě milovati též,

jen proto, žes ty Bůh a Král

mě tolik, tolik miloval.

Ant. 1 Pane, náš Bože, vykoupil jsi nás svou krví z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa a vytvořil jsi z_nás našemu Bohu království.

Ant. 2 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.

Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu!

Ant. na Magnifikat: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý.

My, kteří zde dosud putujeme, prosme s_důvěrou Boha a našeho Pána, který je věčnou radostí svých svatých:

Nesmírný Bože, když svatý Ignác kladl základy našeho Tovaryšstva, přispěl jsi mu na pomoc osvícením shůry,

Prozřetelný Bože, tys ozdobil naše Tovaryšstvo podivuhodnou slávou svatých a blahoslavených,

Dobrotivý Bože, tys dal Marii, rodičku svého Syna, našemu Tovaryšstvu za matku, která nás má ráda,

Milosrdný Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni a přišli do rajské slávy,

připoj ke svým svatým všechny syny Tovaryšstva Ježíšova i_všechny věrné zemřelé.

Narodil se r. 1737 v_Zaragoze ze šlechtického rodu a dostalo se mu pečlivého vzdělání. R. 1751 vstoupil do Tovaryšstva a r. 1762 byl vysvěcen na kněze. Věnoval se v_rodném městě apoštolátu mezi chudinou. Po zrušení Tovaryšstva usiloval o_jeho obnovení. Od r. 1803 až do své smrti řídil italskou provincii. Všichni ho měli rádi pro jeho lásku, pokoru, laskavost a jiné ctnosti. Zemřel v_Římě 15. 11. 1811. Pius XII. ho r. 1954 kanonizoval.

(List z_3. 6. 1767 jednomu spolubratru v_Římě a list z_8. 7. 1767 rodnému bratru Jáchymu Pignatelli, hraběti z_Fuentes. Španělské vydání: J. M. March SJ, Beato José Pignatelli y su tiempo. Barcelona 1935, 205-206 a 215-216)

Nic mne nepohne opustit Tovaryšstvo Ježíšovo, ve kterém jsem se rozhodl žít i_zemřít

Je pravda, že nám ani ve vězení, ani na delší cestě nikdy nechyběly strasti, které nižší lidská přirozenost těžko snáší; ale Boží dobrota je tak veliká, že všechno toto učinila milým, ba dokonce dala nám ve všem mysl zcela klidnou a zbavenou všeho strachu. Vždyť na tváři všech těchto Otců a bratří, kteří se osvědčují jako praví synové sv. Ignáce a dávají se vést jeho duchem, je vidět pravou radost. Nic jim nepřijde zatěžko, když je třeba jít za Božím hlasem. Já nesmírně děkuji, že mě Boží dobrota bez jakékoli mé zásluhy povolala do svého Tovaryšstva, a to především v_této době, kdy ho sice svět těžce pronásleduje, přesto však nezakouší menší lásku Boží.

Před 14 lety jsem začal řeholní život v_Tovaryšstvu Ježíšově a tehdy jsem projevil touhu jít jako misionář do Indie; představení však nechtěli svolit, aby nezpůsobili nelibost naší rodině. Nyní mě nic nepohne, abych opustil toto Tovaryšstvo, v_němž jsem se rozhodl žít i_zemřít.

Právě nyní došla zpráva, že můžeme vystoupit a uchýlit se do nemocnice u_města Calvi (na Korsice). Na tomto světě nemůžeme zajisté očekávat žádnou blaženost, ale strasti nepůjdou s_námi až za hrob; má-li náš život v_těchto pár dnech skončit a můžeme-li jít do nebe, slibuji, že se budu za vás modlit, aby si vás Bůh po skončení dnů vašeho života povolal k_sobě.

Budete-li mi zase psát, nezmiňujte se, prosím, ani slovem o_tom, abych opustil své povolání. Ani v_Římě, prosím, nedělejte nic pro to, aby mi bylo dáno povolení přejít do jiného řádu. S_tím totiž nikdy nebudu souhlasit, i_kdybych měl tisíckrát přijít o_život. Kéž vám Bůh vyplní všechna přání.

Hospodine, ty jsi můj Bůh; budu tě oslavovat a chválit tvé jméno, {*} neboť jsi vykonal podivuhodné věci.

Neboť jsi byl ochranou chudému, ochranou ubožáku v_jeho tísni. {*} Neboť jsi vykonal podivuhodné věci.

Bože, svatý Josef pracoval na sjednocení rozptýlených druhů a tys ho při tom sílil nezlomnou statečností v_protivenstvích; nám zas dej, ať s_pomocí našich bratří zůstaneme ve všech těžkostech věrni svému povolání.

Sv. Rocha Gonzáleze, Alfonse Rodrígueze a Jana del Castillo, kněží a mučedníků

Roch González de Santa Cruz se narodil r. 1576 v_Paraguayi ve městě Asunción. Jako kněz vstoupil r. 1609 do Tovaryšstva Ježíšova a 20 let pracoval mezi dosud divokými domorodci v_tamní oblasti. Shromažďoval je v_tzv. redukcích, kde jim hlásal víru a učil je křesťanským mravům. Byl zákeřně zabit pro svou víru 15. 11. 1628 spolu se španělským jezuitským knězem Alfonsem Rodríguezem. Po dvou dnech byl v_jiné redukci krutým způsobem umučen španělský kněz jezuita Jan del Castillo, horlivý zastánce Indiánů proti jejich utlačovatelům. Jan Pavel II. je kanonizoval r. 1988.

(Litt. Annuæ P. Rochi González pro anno 1615 datæ ad P. Provincialem Petrum de Oñate. Španělské vydání: Documentos para la Historia Argentina, sv._20, Buenos Aires 1929, 24-25)

Doufám v_Pána, že tento kříž, i_když je v_těchto končinách novotou, stane se začátkem křížů, které zde budou vztyčeny

Když jsem se brzy vrátil na totéž místo, našel jsem místo k_přebývání v_jakési malé chatrči nedaleko řeky a brzy mi dali o_něco větší domek ze slámy. Za půl roku poslal rektor P. Didaka de Boroa. Přišel v_pondělí svatodušní. Měli jsme velikou radost, jak nás Boží láska spojila v_tak dalekých a neschůdných končinách, pak jsme si malé obydlí rozdělili rákosovou stěnou a připojili jsme kapličku o_něco málo širší než samotný oltář, na kterém jsme měli sloužit mši svatou. Touto nejvyšší a božskou obětí – v_ní se Kristus na kříži obětoval svému Otci – on sám mezi námi vítězí nad zlými duchy. Dříve se totiž zlí duchové zjevovali zdejším domorodcům. Nyní se jim však už zjevovat neodvážili, jak to někteří dosvědčovali. Ač jsme měli nedostatek všeho, přece jsme se rozhodli v_této chatrči zůstat. Pro krutý mráz jsme nemohli ani spávat. Jídlo nebylo o_nic lepší. Buď jsme jedli indiánskou pšenici, nebo jakousi mouku z_tzv. manioky, jíž se živí domorodci. Pak jsme začali hledat na poli bylinky, kterými se živí papouškové. Proto nám někteří žertovně říkali papouškové.

Naše práce se dařila. Zlí duchové se obávali, že brzy ztratí, co měli tak dlouho pod svou mocí, dostane-li se Tovaryšstvo Ježíšovo do těchto krajin. Proto hned po celém povodí řeky Paraná roztrušovali, že jsme vyzvědači a nepraví kněží a že ve svých knihách a obrazech přinášíme smrt. Tento předsudek se tak rozmohl, že když P. Boroa vykládal nevěřícím tajemství naší víry, báli se postavit ke svatým obrazům, aby snad z_nich na ně nepřišla smrt. Tomu se však už pomalu odnaučují, zvláště když na vlastní oči vidí, jak se naši k_nim chovají jako praví otcové: vše, co mají v_domě, jim rádi dávají, a jak ve dne v_noci o_ně pečují a jak se starají nejen o_jejich duše – což je jistě hlavní – ale i_o_jejich tělo.

Když se zdálo, že se láska Indiánů k_nám upevnila, pomýšleli jsme na stavbu kostela. I_když je malý a nízký a se slaměnou střechou, těmto ubohým lidem připadá jako královský palác. Žasnou, když se dívají vzhůru na střechu. Domorodci ke stavbě obydlí nedovedou dělat z_hlíny cihly. Proto jsme jim to předváděli se zamazanýma rukama.

Tak byl kostel následujícího roku 1615 k_svátku sv. Ignáce dokončen. Toho dne jsme sloužili v_tomto kostele první mši sv. s_obnovou slibů a jinými slavnostními obřady, pokud to skrovné místo dovolovalo. Také jsme chtěli nacvičit sborové tance pro mládež, ale chlapci jsou tak nechápaví, že se to nemohli naučit. Pak jsme postavili dřevěnou věžičku a na ní zavěsili malý zvon, věc velmi obdivovanou, neboť to zde nikdy neviděli, ani neslyšeli.

Velmi velikou zbožnost také vzbudil kříž, který vztyčili sami domorodci vedle kostela. Když jsme jim vysvětlili, proč se my křesťané klaníme kříži, sami s_námi také poklekali a klaněli se. Doufám v_Pána, že tento kříž, i_když je v_těchto končinách novotou, stane se začátkem křížů, které zde budou vztyčeny.

Za ovce dávám svůj život. {*} Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe.

Opustil jsem svůj dům, zavrhl jsem své dědictví, dal jsem to, co je nejdražší do rukou nepřátel. {*} Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe.

Bože dej, ať roste semeno tvého slova v_zemích, kde je tvoji mučedníci rozsévali; ať tam přinese stonásobný užitek spravedlnosti a pokoje.

Narodil se r. 1891 v_Guadalupe (Zacatecas, Mexico) v_rodině prodchnuté křesťanským duchem. R. 1911 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a po studiích v_Mexiku, Nikaragui, ve Španělsku a v_Belgii se stal r. 1925 knězem. Při zdravotních obtížích, zvláště v_době teologických studií, dokonce i_při častých větších bolestech si stále zachovával radostnou a veselou mysl. V_červenci 1926 se několik dní před vydáním dekretu o_pronásledování vrátil do Mexika a byl nucen vykonávat kněžskou službu tajně. Věnoval se jí s_nadšenou horlivostí a největší svědomitostí. Lživě byl obviněn ze zločinu, to však proto, že byl knězem. Nejprve byl uvězněn a brzy bez soudního procesu zastřelen v_městě Mexiku 23. 11. 1927. (Pozn. Ekvádorský jezuita Emilio Moscoso byl blahořečen 16. 11. 2019.)

(Vida intima del Padre Pro, Antonio Dragon, SJ, vyd. Obra Nacional de la Buena Prensa. A. C., Mexico D. F. 1952, 3a. vyd., 177-178; 112; 113; 130; 139-140; 136)

Mluví Bůh k_našim duším? … Jistě, a to velmi něžnými slovy. Opravdu mluví a duše jeho hlasu rozumí. Zakusil jsem to a vím to, ale přiznám se ti, že jsem neměl dary, které máš ty, abych tuto řeč pochopil. Ba naopak: u_mne bylo všechno opačné. Bránily mi překážky všeho druhu, a to pro příčiny, jež by nezávisely na mně, ale pro můj způsob jednání, který se přímo protivil onomu slovu. Protože však Bůh je nekonečné milosrdenství, upřel své oči na tento neplodný, uschlý a okleštěný strom mého života, a protože už tehdy viděl před sebou sochu, kterou potom z_něho svou mocí vytvoří, milostivě mě povolal, ač jsem se vzpíral, vytrhl mě ze zkaženého světa, ve kterém jsem žil, aby se nepochybně naplnila ona překrásná žalmistova slova: „Z bláta povyšuje nuzného, aby ho posadil mezi knížaty svého lidu (Žl 113,7).“

Za celá léta svého řeholního života jsem nenašel rychlejší a působivější prostředek k_životu v_těsném společenství s_Ježíšem mimo mši svatou. V_ní se vidí všechno jinak, všechno se měří v_širším rozhledu, všechno se zakouší vznešeněji a_duchovněji. Dokonce cítíš, že tě přetváří, jako by bylo něco božského už v_tom, jak zaplavuje tvou duši a proměňuje tě v_docela jiného člověka; a není to nic jiného než charakter, který ti má být vtištěn, ne-li sama plnost Ducha Svatého, která stráví vše, co tam zbývá lidského, a vzbudí v_tobě božský život, tím, že ti dá plnější účast na božské přirozenosti.

To však, co v_sobě shledávám, co jsem dosud nikdy nepocítil, co působí, že se na všechno dívám jinak, nepochází z_našeho úsilí ani z_naší poctivosti, ať je solidnější nebo ochablejší, nepochází to vůbec z_ničeho osobního ani lidského. Je to totiž pečeť, kterou vtiskuje Duch Svatý a kterou nazýváme kněžským charakterem; ten nese s_sebou důvěrnější účast na onom božském životě. Pečeť, která nás pozvedá nebo i_zbožšťuje. Je to jakási tak přemocná síla, že jsou nám snadná také ona přání a tužby, které jsme dosud nebyli schopni uskutečnit.

Tuto změnu, která se ve mně stala, jsem poznal jen z_toho, co se stávalo duším… Pochopil jsem tehdy, že se Bohu zalíbilo použít mě jako nádoby, jíž by rozléval svá dobra. – Jak mnoho duší jsem naplnil jeho útěchou; jak mnoho soužení a trápení jsem zaplašil; kolik horlivosti jsem některým dodal, aby šli odvážněji strmou cestou života! – Dva, kteří – ač považovali svá povolání od Boha za dosti jistá – přece ho opustili, ale vrátili se k_němu nazpět. A ten, který zamýšlel už odejít ze semináře, i_nyní tam stále ještě zůstává a upřímně hledá Boží vůli. Není zřejmé, že to všechno jsem vykonal a učinil milostí kněžství? Totiž tak, že mě vedl Duch Svatý, v_němž není nic lidského. A to jsem začal chápat až ode dne kněžského svěcení, nikdy však předtím…

Je nabíledni, že se už blíží pronásledování; nicméně se mnohým zdá, že násilí musí odrážet násilím. Jako první budou zabiti ti, kteří vynikli po náboženské stránce. Mezi nimi musím samozřejmě být i_já podezřelý. Kéž by mi bylo dopřáno, abych byl zabit mezi prvními, nebo skromněji řečeno, mezi posledními, pokud by mi ovšem bylo dopřáno se k_nim počítat!…

Lepší je poslušnost než oběti… a především proto jsem se rozhodl zůstat, kde jsem. Ať je mi však dovoleno dodat slovíčko, i_když to bude znít jako reptání nebo kritika. Naše situace se hemží nebezpečími všeho druhu a dobře si pamatuji, že Pán nařizuje, abychom si pomáhali sami, chceme-li, aby nám pomáhal také on. Hluboce se tu však pociťuje svrchovaný nedostatek duchovní pomoci. Každý den se dovídáme o_těch, kteří umírají bez svátostí, a nejsou po ruce kněží, kteří by čelili této potřebě, neboť velmi mnozí se skrývají z_poslušnosti nebo ze strachu. Mohl bych ovšem, pokud je na mně, ujmout se těch nebezpečných úkolů, jistě ne jako dříve, ale ostražitě, opatrně, aby se nezdálo, že jednám pošetile. Ten, jehož mám za představeného, má však strach a kdykoli se mluví o_tom nebo o_onom, bojí se nejhoršího. Já se domnívám, že je nějaký střed mezi pošetilostí a strachem, jako je také střed mezi svrchovanou opatrností a odvahou. To jsem mu vyložil, ale on říká, že se musí starat o_můj život. Co je ale můj život? Což ho skvěle nezískám, položím-li ho za své bratry? Život se jistě nemá pošetile odhodit, kdy ale budeme pamatovat na to, že jsme Ignácovými syny, jestliže v_prvním nebezpečí couvneme? Takto nesoudím o_všech; vždyť jsou mnozí, na kterých záleží budoucnost, a ti musí být obezřetně zachováni. Kdo však zítra bude hledat mě, nebo toužit po mně?

Tyto zkoušky, které podstupujeme, nejen počet katolíků již pořádně zvětšily, ale zrodily také mučedníky… Ať se tedy dlouho neodkládá triumfální slavnost… Zdá se mi, že už nyní vidím skvělou slávu vzkříšených, a to tím zářivější, čím temnější nyní zuří pronásledování. Odevšad totiž přicházejí zprávy o_přepadeních, o_soudech, o_týráních. Přemnozí už byli zabiti a počet mučedníků denně stoupá. Ach, kéž je i_mně dopřáno rychle uchvátit týž vzácný úděl, jaký mají oni!

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti.

Všechno považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti.

Bože, náš Otče, tys udělil svému služebníku Michaelu Augustinovi milost, aby horlivě usiloval o_tvou větší slávu a spásu lidí; dopřej nám, ať na jeho přímluvu a podle jeho vzoru věrně a radostně plníme denní úkoly a horlivě ti sloužíme účinnou pomocí svým bližním a stále šíříme tvou slávu.

(List ze srpna 1616 rodičům. Vydání ve vlámštině: T. Severin SJ, S. Jean Berchmans. Ses Ecrits, Louvain 1931, 35-38)

Svatý Jan Berchmans se v_17 letech rozhodl oznámit rodičům to, co si již celým srdcem umínil, jednak, aby se co nejdříve zasvětil Bohu, jednak, aby předešel záměrům, které s_ním rodiče měli. Proto jim napsal z_Mechelenu tento dopis:

„Ctěný otče a nejdražší matko! Už čtyři měsíce Pán stále klepe na bránu mého srdce a dosud jsem ji neotevřel. Od té doby totiž pozoruji, že mi nepřichází na mysl nic jiného, ať při studiu nebo při odpočinku, že mi nic jiného nenapadá, ať se procházím nebo cokoli dělám, že nemyslím častěji na nic jiného, než že přemýšlím, jaký životní stav si mám zvolit. Když jsem na tento úmysl obětoval velmi mnoho svatých přijímání a dobrých skutků, konečně jsem se rozhodl slíbit našemu Bohu a Pánu, že mu budu sloužit v_řeholním řádu, jen když mi pomůže svou milostí.

Přátelé a rodiče obyčejně velmi těžce nesou, když jim odcházejí ti, které mají rádi. Já však o_tom soudím jinak. Kdyby přede mnou stáli na jedné straně otec, matka, sestra a ostatní příbuzní, na druhé straně Bůh a náš Pán se svou, a jak pevně doufám, i_mou požehnanou Matkou, a tam ti by mi řekli: ‚Prosíme tě, nejmilejší synu, neopouštěj nás! Prosíme tě o_to pro námahy a strasti, které jsme pro tebe snášeli…ʻ Ježíš zase by řekl: ‚Pojď raději za mnou. Já jsem se pro tebe narodil, pro tebe jsem byl bičován, pro tebe trním korunován a nakonec ukřižován. Vidíš těchto pět svatých ran? Což to nebylo pro tebe? Uvaž, že jsem dosud živil tvou duši Nejsvětějším tělem a obnovoval ji svou krví! Nestydíš se být za to všechno nevděčný?ʻ Ach, moji nejdražší rodiče, kdykoli o_tom uvažuji, tak vzplanu, že bych hned utekl do řádu, kdybych mohl. Má duše a mé srdce nemá klid, dokud nenajde svého milého.

Proto jsem se rozhodl s_největší radostí nabídnout se Ježíši Kristu a jeho boj vést v_jeho Tovaryšstvu. Teď jen čekám, že nebudete tak nerozumní, že byste chtěli postavit své záměry proti Kristu.

Raději se doporoučím do vašich zbožných modliteb. A prosím Pána, aby mi dopřál vytrvalost ve svatých předsevzetích až do konce života. A pak aby uštědřil mně i_Vám věčný život.

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, {*} k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne.

Blaze tomu služebníkovi, kterého Pán při svém příchodu najde, že to dělá. {*} K_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne.

Bože, ty chceš, abychom tě milovali, a máš rád toho, kdo dává s_veselou tváří; dej, ať tě podle příkladu svatého Jana ve všem horlivě hledáme a tobě se líbíme.

Bernard František de Hoyos se narodil 20. srpna 1711 v_kraji Torrelobatón v_dnešní provincii Valladolid ve Španělsku. Po klasických studiích s_vynikajícím prospěchem v_kolegiu v_Medině del Campo a Villagarcía de Campos vstoupil 11. července 1726 do Tovaryšstva Ježíšova, na kněze byl vysvěcen 2. ledna 1735. Vyznamenával se vždy dokonalostí ve ctnostech, zvláštním způsobem v_lásce k_Bohu a bližnímu. Od počátku svého řeholního života jej Pán poctil zvláštními mystickými milostmi. Byl prvním šiřitelem veřejné úcty k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu ve Španělsku. Během třetí probace se nakazil tyfem a zemřel ve Valladolidu 29. listopadu 1735. Benedikt XVI. ho v_roce 2010 zapsal mezi blahoslavené.

(Valladolid, 14. září 1732, nn 40-41; MS 1596, univerzitní knihovna v_Salamance)

Snaž se, můj milovaný bratře, abys měl ve svém srdci božský a nebeský pokoj. Nemluvím o_míru s_ostatními, jinak nazývaném láska (caritas); k_tomu jen nyní opakuji, co napsal Apoštol Soluňanům: „O_bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi“ (1 Sol 4,9); mluvím o_pokoji s_vlastním srdcem, které nám často způsobuje větší boj, když vzbuzuje v_duši tisíce zmatků, úzkostí a neklidu, jimiž démon dosahuje svého záměru mařit nám cestu k_dokonalosti. Tento vnitřní pokoj, který tak často svěřoval Kristus svým učedníkům, když opakoval: „Pokoj vám“ (Lk 10,5; 24,36), je znamením Božích přátel. Proto je Kristus nazýván „Kníže pokoje“ (Iz 9,6). Naopak neklid je charakteristickým znakem zavržených: „Nemají pokoj svévolníci“ (Iz 48,22). Ježíš nemůže přebývat tam, kde není pokoj.

Duše je jako hladina čisté vody. Když je křišťálově jasná, zrcadlí se v_ní všechny krásy. Dokud se voda nerozvíří a nerozčeří a dokud se čirost tohoto zrcadla nezakalí ani nezatemní, odráží obraz našeho Boha, „k_jehož obrazu jsme proměňováni“ (2 Kor 3,18).

Ale pokud se pod hladinou vody objeví trosky vášní, bahno nedokonalostí, zapadá-li prachem a špínou (což se stává velmi často) nebo ji zamlží nepostřehnutelná mlha, je odraz krásy v_mžiku pryč. A přesně to se děje v_našem srdci.

Srdce okamžitě ztrácí pokoj a duše je jako kalný proud nebo slepé zrcadlo a nezachycuje již, ale spíše odpuzuje paprsky slunce, které se dříve v_jeho proudu jako v_zrcadle věrně zobrazovalo. Ó, můj milý bratře! Snaž se, abys měl tento pokoj, vždyť je pravým blahoslavenstvím na zemi! Šťastný je ten, o_kom se může říci: „Factus est in pace locus eis“ (Ž 75,3).

Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, {*} ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne ten, který dává svět, já vám dávám. {*} Ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.

Bože, tys dal blahoslavenému knězi Bernardu Františkovi milost, že s_obdivuhodnou věrností přilnul k_přáním Srdce tvého Syna; uděl i_nám, abychom na jeho přímluvu velkomyslně odpovídali na nekonečnou lásku našeho Spasitele Ježíše Krista.

Touto památkou uctíváme především deset svatých mučedníků Tovaryšstva Ježíšova, kteří byli zabiti v_16. a 17. století v_Anglii a Walesu pro vyznání katolické víry. Pavel VI. je roku 1970 svatořečil. Jsou to Edmund Kampián († 1. 12. 1581), Alexandr Briant († 1. 12. 1581), Robert Southwell († 21. 2. 1595), Jindřich Walpole († 7. 4. 1595), bratr Mikuláš Owen († 2. 3. 1606), Tomáš Garnet († 23. 6. 1608), Edmund Arrowsmith († 28. 8. 1628), Jindřich Morse († 1. 2. 1645), Filip Evans († 22. 7. 1679), David Lewis († 27. 8. 1679). S_nimi se téhož dne slaví památka 16 blahoslavených mučedníků z_Tovaryšstva Ježíšova umučených za téhož pronásledování v_letech 1573 a 1679.

(List asi z_19. 7. 1580 rádcům anglické královny. Anglické vydání: J. H. Pollen SJ, Campion’s Ten Reasons. London, Roehampton, 1914, 10-11)

Velevážení rádcové Jejího Veličenstva, v_nejdůležitějších věcech jednáte vždy znamenitě a moudře. Proto nepochybuji, že tyto věroučné spory, které naši nepřátelé přetřásají obvykle s_předsudky a zmateně, posoudíte blahovolně a nestranně, a nad slunce jasněji poznáte, na jak solidních a pevných základech spočívá katolická víra; nás pak, kteří jsme ochotni za vaši spásu položit život, že vyslechnete s_velikým klidem a laskavostí. Mnoho nevinných rukou se denně bez přestání pozvedá za vás k_nebi. Tak se o_vás starají ti Angličané, kteří se jako otcové potomstva, jež nikdy nepomine, snaží získat v_zámořských krajinách ctnosti a vzdělání. A právě ti si umínili, že nepřestanou usilovat o_vaši spásu, dokud nezískají vaše duše Kristu nebo dokud hrdinně nepadnou probodeni vašimi kopími.

Pokud jde o_naše Tovaryšstvo, vězte, že my všichni, kteří jsme z_Tovaryšstva Ježíšova rozptýleného široko daleko po celém světě, učinili jsme svatou úmluvu, že poneseme velkodušně kříže, které vy na nás vložíte, a nikdy nebudeme zoufat nad vaší spásou, pokud bude třeba jen jediný z_nás naživu, aby zakoušel váš Tyburn a mohl být k_smrti umučen a ve špíně zhynout ve vašich žalářích. Již dávno je rozhodnuto a zápas začíná před Boží tváří. Žádná moc, žádný nápor nepřátel nezvítězí. Tak, jak byla kdysi zasévána a předávána víra, tak musí nabýt dřívější vážnosti a tak musí být obnovena.

Bude-li toto mé písemné přání odmítnuto a nebudou-li mít mé dobře míněné snahy žádný účinek a sklidím-li nevděk za cestu mnoha tisíc mil, kterou jsem podnikl kvůli vám, nebude mi zbývat nic jiného, než ponechat vás i_svou věc Bohu, který vidí do srdce. Jej pak z_celé duše prosím, aby nám tak dlouho dopřával svou milost, dokud – než přijde den soudu – nedojdeme k_vzájemné shodě názorů, abychom se jednou těšili z_věčného přátelství v_nebi, kde se už na žádnou křivdu nebude vzpomínat.

Pevně očekávám a mám naději, že v_ničem nedojdu hanby, ale že i_teď, jako vždycky svým neohroženým počínáním, {*} budu moci na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Budu moci na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Všemohoucí věčný Bože, tys dal národům Anglie a Walesu svaté mučedníky Edmunda, Roberta a jejich druhy a chtěls, aby se stali podobnými Kristu umírajícímu za spásu světa; na jejich přímluvu dej, ať se tvůj lid, posilněný stejnou vírou a láskou, stále raduje ze svornosti a jednoty.

Narodil se r. 1506 ze šlechtické španělské rodiny. Za studií v_Paříži se připojil ke sv. Ignáci. Po kněžském svěcení v_Benátkách r. 1537 neúnavně konal skutky křesťanské lásky v_různých italských městech. R. 1541 byl poslán do Asie, 10 let horlivě hlásal Krista v_Indii a v_Japonsku a mnohé obrátil na víru. Zemřel r. 1552, když už se chystal vstoupit na území Číny. Řehoř XV. ho kanonizoval r. 1622.

Ant. O_svátku sv. Františka pojďte, klaňme se Ježíši Kristu, světlu národů.

Kristus, přeslavný nebes Král,

věčnou spásu nám uchystal,

křížem nás zbavil krutých pout

a nenechal nás zahynout.

Vroucně tě všichni prosíme:

dej, ať tvých darů hodni jsme,

daruj milost všem národům,

přiveď je k_živým pramenům!

Kriste, Beránku nevinný,

zabitý hříchy našimi,

v_tvé krvi šat svůj vyprali,

kdo slávu nebes získali.

Jak draze jsi je vykoupil

přesvatou krví ze svých žil,

věrné přivádíš do slávy,

tobě dík, chválu vzdávají.

Pane, vyslyš náš vroucí hlas,

k_svým svatým v_nebi připoj nás!

Věřícím ze všech národů

dej pravou Boží svobodu!

Ježíši, Králi věčnému,

Otci i_Duchu svatému

stále ať věčné věky zní

zpěv slávy v_celém stvoření! Amen.

Ant. 1 Pane, ať se ti klaní celá země a ať se raduje, že jsi vyšel jako nové světlo všech národů.

Ant. 2 Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova.

Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v_každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v_Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z_Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s_ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.

A my jsme svědky všeho toho, co konal v_Judsku a v_Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s_ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i_mrtvými. O_něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v_něho věří.“

Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s_Petrem, že i_na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha.

Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista.

Boží slovo se šířilo a rozrůstalo. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

Učedníci však byli plní radosti a Ducha Svatého. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

(H. Tursellini: Vita Francisci Xaverii, Romæ 1596, lib. 4, epist. 4 [1542] et 5 [1544])

Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty. V_té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s_vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o_Božích přikázáních.

A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království.{fnr}1{/fnr}

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v_křesťanských přikázáních, byli by z_nich určitě velmi dobří křesťané.

Z_mnoha lidí se v_této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo by z_nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v_nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy, aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!

A kéž by opravdu co nejvíce z_nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z_klidu, aby se oddali rozjímání o_Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v_nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z_celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě máš, co mám dělat?{fnr}2{/fnr} Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.

{fn:1}{r}Mt 19.14{/r} a {r}Mk 10,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 9,6{/r} (Vulg.).{/fn}

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Synu, Otcem zplozený,

zrozený z_Panny, jeden z_nás,

v_posvátném křestním prameni

život nám Boží dopřáváš.

Přicházíš z_nebe s_láskou k_nám,

pravý Bůh v_lidské bytosti,

by smrti nebylo ni ran,

jen život v_samé radosti.

Proto jdem s_prosbou pokornou:

Náš Spasiteli, skloň se k_nám

s_jasným svým světlem, s_láskou svou,

učiň z_nás živý Boží chrám!

S_námi buď, Pane Ježíši,

vzdal od nás všechny temnoty,

zbav hříchů, jež lpí na duši,

lékem, který máš jenom ty.

Kéž, Kriste, všichni chválí tě!

Zář Ducha nám tě zjevuje,

cesto, pravdo a živote,

Otcův hlas nám tě zvěstuje. Amen.

Ant. 1 Bůh nás povolal k_víře v_pravdu kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.

Ant. 2 Jděte, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého.

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v_tom pevní. Ona vás vede ke spáse. Vyučil jsem vás především v_tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s_Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z_mrtvých třetího dne ve shodě s_Písmem.

Ant. k_Zachariášovu kantiku Pochválen buď Hospodin, neboť vykoupil všechny národy a všechny povolal z_temnot ke svému podivuhodnému světlu.

Bože, tys přijal mezi své děti ty, jimž svatý František zprostředkoval křtem znovuzrození;

Bože, tys skrze hlasatele svého evangelia přivedl národy k_vzájemné jednotě;

Milosrdný Bože, tys otevřel svatému Františkovi bránu východu k_hlásání radostné zvěsti; pošli i_nás třeba až na konec světa, abychom dovršili radost matky církve.

Ant. Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil to, co mi svěřil, až do onoho dne.

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i_pohanům.

Odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s_hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z_vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v_Kristu Ježíši před dávnými věky.

Ježíši, Králi nejvyšší,

Cesto a Pravdo zářivá,

služebník ze všech nejnižší

šťasten tvé lásky požívá.

Všichni tě vroucně prosíme:

Na prosby světce našeho

odpusť nám viny spáchané,

sejmi z_nás hříšných kruté jho!

Ježíši, Králi přemilý,

v_tvé víře věrně vytrval

a nepřátel vztek zavilý

vítěznou láskou překonal.

Všem zářil jako skvělý vzor,

svou vírou, vroucí modlitbou

stavěl se žalu na odpor,

dnes nebe je mu odměnou.

Otci ať věčná sláva zní

v_překrásném Božím stvoření,

i_tobě Synu jediný

i_Duchu v_nebi, na zemi! Amen.

Ant. 1 Stal jsem se služebníkem evangelia, neboť Bůh mi k_tomu dal svou milost.

Ant. 3 Byla mi dána milost zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.

Bratři! Já totiž už mám prolít v_oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně i_všem, kdo s_láskou čekají na jeho příchod.

Ant. na Magnifikat: Mnoho jich přijde od východu i_od západu a zaujmou místo u_stolu s_Abrahámem, Izákem a Jakubem v_nebeském království.

Slavíme svátek svatého Františka, s_důvěrou tedy prosme Boha, který je podivuhodný ve svých svatých:

Bože, tys velice živě vtiskl do srdce svatého Františka cit pro své otcovské milosrdenství,

Bože, tys mocně zapálil duši sv. Františka horlivostí pro šíření evangelia svého Syna,

Bože, svatému Františkovi jsi dal hrdinnou trpělivost při vyučování národů,

Bože, skrze apoštoly svého Syna jsi lidem všech národů a stavů ukázal cestu k_pravdě,

dej, ať všichni poznají tebe, pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

přijmi laskavě do nebeské vlasti nás i_naše bratry a všechny věrné zemřelé.