LITURGIE HODIN

s_vlastními texty

Společnosti Ježíšovy

1. ledna

Oktáva narodenia Pána

SLÁVNOSŤ PANNY MÁRIE BOHORODIČKY A MENA JEŽIŠ

(Titulárny sviatok Spoločnosti Ježišovej)

Sviatok Najsvätejšieho mena Ježiš, zavedený pre celú Cirkev roku 1721, je v_Rímskom kalendári zrušený, lebo spomienka na pomenovanie Ježiša sa nachádza už v_evanjeliu omše 1. ledna (porov. Calendarium Romanum, ed. typ. r. 1969, str. 60-61), t. j. na slávnosť Svätej Bohorodičky Márie, kedy sa osobitne „pripomína, že Dieťa dostalo najsvätejšie meno Ježiš“ (tamže, s. 16, č. 35 f).
Teda dnešný deň sa právom slávi ako titulárny sviatok našej Spoločnosti, ktorú si svätý Ignác a jeho spoločníci želali od samého začiatku „nazvať Ježišovým menom“ (porov. Formula Inštitútu, č. 1), aby sa z_neho akoby z_hesla zračil cieľ, povaha a obsah nášho povolania a života.
Všetko ako v_Liturgii hodín všeobecnej Cirkvi. Nasledujúcu modlitbu si však možno vziať podľa ľubovôle:

Poďme k_Bohu Otcovi a úpenlivo ho prosme:

Pridruž nás k_svojmu Synovi.

Ty si otvoril svetu cesty pokoja, keď si nám skrze Ježiša Krista odpustil hriechy,

pridruž nás k_svojmu Synovi.

Ty si nás povolal, aby sme pred tvojou tvárou slúžili novému svetu,

pridruž nás k_svojmu Synovi.

Ty si chcel, aby Ježiš, tvoje vtelené Slovo, bol našou nádejou a jedinou slasťou v_živote,

pridruž nás k_svojmu Synovi.

V_prácach našej služby evanjeliu

pridruž nás k_svojmu Synovi.

V_príjemnosti bratského spolunažívania

pridruž nás k_svojmu Synovi.

V_samote, trápeniach, ba aj v_samej smrti

pridruž nás k_svojmu Synovi.

V_tajomstve svojho vzkriesenia

pridruž nás k_svojmu Synovi.

Skrze Máriu, Ježišovu Matku, úpenlivo ťa prosíme,

pridruž nás k_svojmu Synovi.

Ponížene prosme nášho Pána Ježiša Krista, ktorý skrze svätého Ignáca túto Spoločnosť svojho Mena podivuhodne založil a po celom svete rozšíril:

Všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty si nás nehodných povolal do Spoločnosti svojho Mena,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty chceš, aby všetci členovia Spoločnosti tvojho Mena odumreli sebaláske a nasledovali ťa na kráľovskej ceste kríža,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane, Ježišu, ty nám silou božskej obety svojho tela a krvi pomáhaš, aby sme sa neodchýlili od zásad evanjeliovej chudoby,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty nás pobádaš, aby sme ti slúžili podľa príkladu Ignáca a jeho ustanovení,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty nás posielaš ako nových pracovníkov na zveľadenie vinice tvojej Cirkvi,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty si želáš, aby sme boli v_dokonalej poslušnosti plodnými ratolesťami v_tvojej vinici,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty nás pobádaš k_bratskej láske a podnecuješ, aby sme šírili oheň tvojej lásky po celom svete,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

Pane Ježišu, ty si želáš, aby sme patrili tebe v_živote i_vo smrti,

všetko, čo robíme, obráť na väčšie oslávenie svojho Mena.

MODLITBA

Bože, ty si chcel, aby si tvoje Slovo vzalo telo z_tvojej služobnice Panny Márie, a rozkázal si, aby dostalo meno Ježiš: obráť nám srdce, aby sme chápali, čo nám v_týchto dňoch hovoríš v_tvojom Synovi, našom Pánovi, Ježišovi Kristovi,

19. ledna

Bl. Ignáce de Azevedo, kněze, a druhů; bl. Jakuba Salèse, kněze, a Viléma Saultemouche, řeholníka, mučedníků

nezávazná památka

Touto památkou si připomínáme blahoslavené mučedníky Tovaryšstva Ježíšova, kteří byli zabiti po rozdělení křesťanů v_16. století. Jakub Salès a Vilém Saultemouche byli umučeni 7. 2. 1593 ve Francii, za blahoslavené byli prohlášeni Piem XI. roku 1926; Ignáce de Azevedo a jeho 39 druhů († 15. a 16. 7. 1570 při plavbě do Brazílie) prohlásil za blahoslavené Pius IX. roku 1854.
Společné texty na svátky o více mučednících, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_homilie papeže Pavla VI.

(Homilie při kanonizaci čtyřiceti blahoslavených mučedníků Anglie a Skotska z_25. října 1970, A.A.S. 62 [1970], 747-748)

{p}

Církev stále roste a rozvíjí se hrdinnou láskou mučedníků

Naše doba potřebuje svaté! Především však potřebuje příklad těch, kdo vydali nejvyšší svědectví lásky ke Kristu a jeho církvi. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ Tato slova božského Učitele platí na prvním místě o oběti, kterou on sám přinesl na kříži, když se obětoval za spásu všech lidí. Týkají se však také nesčetné a skvělé setby mučedníků všech dob. Jak těch, kteří byli usmrceni za krutých pronásledování rodící se Církve, tak i těch, kteří podstoupili smrt za jiných zuřivých pronásledování, snad více skrytých, ale neméně krutých.

Církev se zrodila z_Kristovy oběti na kříži, stále však roste a rozvíjí se hrdinnou láskou, kterou její nejušlechtilejší synové dosvědčují svou smrtí: „Krev křesťanů je semenem.“

Prolití Kristovy krve se stalo pramenem života a duchovní plodnosti k dobru církve a celého světa. Tímto pramenem se ve spojení s_obětí Kristovou stala i oběť života mučedníků. „Mučednictvím se učedník připodobňuje svému Mistru, který dobrovolně přijal smrt pro spásu světa, a následuje ho v_prolití krve, proto je církev oceňuje jako vynikající dar a největší ověření lásky“, jak nám krásně připomenula věroučná konstituce o církvi Světlo národů.{fnr}1{/fnr}

{fn:1}Č. 42.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 4,11.16{/r}

My zaživa jsme stále vydáváni na smrt pro Ježíše.{*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje.{*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

MODLITBA

Bože, mučednickou smrtí jsi připodobnil naše blahoslavené bratry svému Synu, Ježíši Kristu; na jejich přímluvu dej, aby všichni věřící žili v_dokonalé jednotě.

4. února

Sv. Jana de Brito, kněze; bl. Rudolfa Acquavivy, kněze, a druhů, mučedníků

nezávazná památka

Tato památka připomíná více mučedníků Tovaryšstva Ježíšova usmrcených pro víru v_misijních zemích. Sv. Jan de Brito († 4. 2. 1693 v_misii Maduray) byl svatořečen Piem XII. r._1947; bl._Rudolf Acquaviva a čtyři druhové († 25. 12. 1583 v_Indii) blahořečeni Lvem XIII. r._1893.
Společné texty na svátky o více mučednících, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_homilie papeže Pavla VI.

(Homilie při kanonizaci čtyřiceti blahoslavených mučedníků Anglie a Skotska z_25. října 1970, A.A.S. 62 [1970], 748-749)

{p}

Mučedníci obětovali Bohu svůj život jako oběť lásky, nad niž není jiná vyšší ani vznešenější

Mnoho bylo řečeno a napsáno o_tajemství, jímž je člověk: o_nesmírných schopnostech jeho ducha, jimiž může probádat tajemství vesmíru, podrobit si hmotu a užívat ji ke svým cílům; jak je vynikající jeho rozum a duch, což dokazují podivuhodná díla umění a vědy; o_jeho triumfech i_ubohostech.

Co je však člověku nejvlastnější a co tkví nejhlouběji v_jeho bytosti, je bezedná síla a schopnost milovat, která ho činí schopným obětovat se s_láskou, která je silnější než smrt a která pokračuje na_věčnosti. Výraz a nejslavnější doklad této lásky lze nalézt v_mučednictví křesťanů, a to nejen v_tom, že_mučedník prokázal svou naprostou věrnost lásce, dosvědčenou prolitím krve, ale i_v_tom, že_onu oběť podal z_lásky, nad kterou není jiné vyšší a vznešenější, totiž z_lásky k_tomu, který nás stvořil a vykoupil a který nás miluje tak, jak jen on dovede milovat. Jako naši odpověď pak očekává dokonalou a bezpodmínečnou oddanost, to je lásku hodnou našeho Boha.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 8,34–35.37{/r}

Kristus Ježíš je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

V_tom ve_všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

MODLITBA

Bože, své svaté jsi ustanovil za_hlasatele a svědky radostné zvěsti; dej v_plné míře ovoce spravedlnosti těm, kteří neohroženě hlásají slovo našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

6. únor

Sv. Pavla Mikiho, řeholníka, a druhů; bl. Karla Spinoly a Šebestiána Kimury, kněží, a druhů, a bl. Petra Kibe Kasuiho, kněze, a druhů, mučedníků

památka

Pavel Miki se narodil r._1566 v_Japonsku. Vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a úspěšně hlásal evangelium svým rodákům. Když propuklo pronásledování křesťanů a stále se stupňovalo, byl spolu s_jinými zatčen. Zacházeli s_ním velice surově a nakonec ho odvedli do_Nagasaki, kde byl 5._února 1597 ukřižován. Před smrtí odpustil svým vrahům. Týž den byli s_ním umučeni scholastik Jan Soan (de_Gotó), bratr Jakub Kisai z_Tovaryšstva Ježíšova a jiných 23 řeholníků a laiků. Ti všichni byli prohlášeni za svaté Piem IX. r._1862.
Společné texty na svátky o více mučednících.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze Zprávy o mučednictví svatého Pavla Mikiho a jeho druhů zapsané jejich současníkem

(Cap. 14,109-110: Acta Sanctorum Febr. 1,769)

{p}

Budete mými svědky

Když byly kříže zasazeny do země, bylo podivuhodné sledovat neohroženost všech. Povzbuzovali je k_ní tu Otec Pasius, tu Otec Rodriguez. Otec představený stále setrvával v_nehybném stavu, s_očima upřenýma k_nebi. Bratr Martin zpíval na_znamení díků za_Boží dobrotu některé žalmy, k_nimž připojil verš: Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha. Bratr František rovněž hlasitě děkoval Bohu. Bratr Gunsalvus se modlil velmi silným hlasem modlitbu Páně a pozdravení andělské.

Náš bratr Pavel Miki, který věděl, že u_všech, s_nimiž kdy přišel do styku, je ve_veliké vážnosti, prohlásil nejprve všem přítomným, že je Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova a že umírá proto, že_hlásal evangelium, a že děkuje Bohu za_tak mimořádné dobrodiní. Pak připojil následující slova: „Když jsem teď dospěl až sem, předpokládám, že_nikdo z_vás si nemyslí, že_bych teď nechtěl mluvit pravdu. A_proto vám prohlašuji, že_není jiné cesty k_spáse než ta, kterou jdou křesťané. Tato cesta mě učí, abych odpustil nepřátelům a všem, kteří mi ublížili. Proto rád odpouštím králi a všem, kteří mě přivedli na_smrt, a prosím je, aby ochotně přijali křesťanský křest.“

Pak obrátil zrak na_své druhy a začal jim dodávat odvahy pro jejich poslední zápas. A_tu se všem po_tvářích rozlila přímo radost, především Ludvíkovi. A_když na_něho jakýsi jiný křesťan zavolal, že_zakrátko bude v_ráji, projevil pohybem prstů a celého těla takovou radost, že_se k_němu obrátily zraky všech přihlížejících.

Antonín, který byl vedle Ludvíka, pozdvihl oči k_nebi a po_vzývání nejsvětějšího jména Ježíšova a jména Mariina začal zpívat žalm Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodinovo, který se naučil v_katechetickém ústavu v_Nagasaki, kde se velice dbalo na_to, aby se chlapci naučili několik vhodných žalmů.

Jiní zase s_jasnou tváří stále opakovali: „Ježíši, Maria!“ Někteří také nabádali kolemstojící, aby žili, jak se sluší na_křesťana. Tímto a jiným počínáním dávali najevo, že_jsou připraveni zemřít.

Tehdy začali čtyři kati vyjímat ze_svých pochev (v_Japonsku běžně užívaných) meče. Při tomto děsivém divadle všichni věřící volali: „Ježíši, Maria!“ a navíc se zdvihl žalostný pláč a nářek pronikající až do_nebes. A_kati jednoho každého z_nich zakrátko jednou nebo dvěma ranami zbavili života.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Srov. Gal 6,14; Flp 1,29{/r}

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

MODLITBA

Pohleď, Bože, na obrovské národy, které žijí daleko od světla evangelia, a přece přinesly jako prvotiny tolik mučedníků; dej, ať s_pomocí tvé milosti dozrají pro žeň věčnou.

15. února

Sv. Klaudia la Colombière, kněze

památka

Narodil se r. 1641 v_městečku Saint-Symphorien dʼOzon ve Francii. R. 1659 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a r._1669 byl vysvěcen na_kněze. Vyučoval rétorice a působil jako kazatel. Sv. Markétě Marii Alacoque vydatně pomáhal při šíření úcty k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Jako kazatel byl poslán k_vévodkyni z_Yorku do_Londýna; tam_snášel pomluvy, vězení a vyhnanství. Zemřel r._1682 v_Paray-Le-Monial ve Francii. Jan Pavel II. ho_svatořečil 31._5._1992.
Společné texty na svátky o duchovních pastýřích (o kněžích), nebo o svatých mužích (o řeholnících).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_duchovních poznámek svatého Klaudia La Colombière napsaných v_Londýně r. 1677

(OEuvres complètes du Vén. P. Claude La Colombière, sv. VI, Grenoble 1901, 115–116)

{p}

Všechno může ten, kdo naprosto nedůvěřuje sobě, ale plně důvěřuje a doufá v_Boha

Můj Bože, kéž bych mohl projít celý svět a kázat všem národům! To právem očekáváš od_svých služebníků a přátel. Když tedy Bůh sdělil svůj záměr zmíněné osobě (svaté Markétě Marii Alacoque) a ona mi to oznámila, nařídil jsem jí, aby mně to dala písemně. Já jsem to zase zapsal do_tohoto svého duchovního deníku. Bůh totiž chce, aby se toto dílo šířilo také mým přičiněním. Ona svatá žena mluvila totiž takto:

„Když jsem se jednoho dne v_oktávě Božího těla modlila před Nejsvětější Svátostí, byla jsem svým Bohem vrchovatě naplněna nebeskými milostmi. Když jsem si pak přála podle svých slabých sil něčím splatit tak veliké dobrodiní, Pán s_mým přáním souhlasil a řekl: ‚Nic milejšího mi nemůžeš učinit, než to, co jsem od tebe častěji žádal.ʻ

A odhalil své nejsvětější Srdce řka: ‚Vidíš mé Srdce, Srdce hořící tak velikou láskou k_lidem, že nic neopomenulo a své síly zcela vyčerpalo a strávilo, aby osvědčilo tuto svou nesmírnou lásku nejpřesvědčivějšími znameními a zanechalo ji lidem.

Přemnozí však nejen, že neukazují svou vděčnost a lásku, ale stále mě zraňují svými křivdami a potupami v_této Svátosti Lásky. A_je to tím bolestnější, že to musím snášet od_osob mně zasvěcených.

Proto tě žádám, aby pátek po_oktávu Božího těla byl zasvěcen úctě mého Srdce. Ať_věřící v_ten den přistupují ke_svatému přijímání a usmiřují křivdy, způsobené mému Srdci v_Nejsvětější Svátosti, především v_době, kdy jsem vystavován úctě věřících. A_slibuji, že všechny, kteří budou prokazovat mému Srdci tuto úctu, zahrnu přehojnými nebeskými dary svého Božského Srdce.ʻ“

Ona na to: „Ach, Pane, takovou pomocnici chceš použít pro své záměry? Mě, jejíž nesmírná ubohost a nesčetné hříchy budou spíše na_překážku než ku prospěchu, zvláště, když tolik jiných tvých služebníků bude horlivě pracovat na tom, co si přeješ?“

Kristus odpoví: „Ty nerozumná, což nevíš, že já si volím to, co je nejslabší v_očích světa, abych zahanbil silné, a že ve své moudrosti používám bojácné při provádění svých záměrů? Slabí totiž, vědomi si své ubohosti, nemohou si nic připisovat, aby se tak má moc ukázala ve větší slávě.“

Na to ona: „Pane můj, ukaž tedy, jak se mají tvé příkazy provádět.“

Ježíš: „Obrať se na mého služebníka N. (Klaudia La Colombière) a řekni mu mým jménem, aby se všemožně snažil uskutečnit toto zbožné dílo, které bude mému Srdci velmi milé. Ať však neklesá na mysli pro mnoho překážek, jež bude třeba překonat. Musí ovšem vědět, že všechno může ten, kdo naprosto nedůvěřuje sobě, ale plně důvěřuje a doufá ve mě.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 11,25-26; Žl 73,26{/r}

Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. {*} Ano , Otče, tak se ti zalíbilo.

MODLITBA

Bože, náš Otče, ty jsi v_tichu srdce oslovil svého věrného služebníka Klaudia a svěřil jsi mu úkol vydávat svědectví o_tvé nezměrné lásce; kéž na jeho přímluvu tato tvá milost osvěcuje a utěšuje celou církev. Prosíme o_to

10. března

Sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka

nezávazná památka / pro připomínku (v_postě)

Narodil se r. 1579 v_Drum-na-Keith ve skotském hrabství Banfshire v_kalvínské šlechtické rodině. Již jako chlapec byl poslán do Evropy na vyšší vzdělání. Vlivem P. Kornelia van den Steen (a_Lapide) se obrátil na katolickou víru a věnoval se vyššímu studiu na_skotské koleji v_Lovani a jinde. 5._11._1599 vstoupil do_Tovaryšstva Ježíšova a po_noviciátě, který konal v_Brně, a další řádové formaci (také v_Olomouci) byl v_Paříži r._1610 vysvěcen na_kněze. Na_jeho vytrvalé prosby dovolili mu představení vrátit se do_vlasti. Po krátkém působení v_Glasgowě byl prozrazen, zatčen, uvězněn a podroben krutému mučení. 10._3._1615 byl popraven, zvláště proto, že vytrvale až do posledního okamžiku hájil primát římského papeže v_duchovních věcech. Pavel VI. ho 17._10._1976 prohlásil za_svatého.
Společné texty na svátky o jednom mučedníkovi, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze soudního výslechu svatého Jana Ogilvie v_Glasgowě a z_jeho listu Otci generálovi

(Text výslechu ze dne 15. 10. 1614 vydán v: Original Letters relating to the Ecclesiastical Affairs in Scotland, sv. II., Edinburgh 1851, č. 235. Text dopisu vyd. v: Relatio Incarcerationis et Martyrii P. Ioannis Ogilbaei, Duaci 1615, 5-6)

{p}

Stále tvrdil, že se pravomoc papeže v duchovních věcech vztahuje i_na území krále a podstoupil smrt proto, že hájil primát papeže

„Tento kněz na otázku, jak se jmenuje, odpověděl, že jeho jméno je Jan, příjmením Ogilbie, syn Gualtiera Ogilbie de_Drum. 22_let žil mimo tuto zemi a studoval na_kolejích v_Olomouci a ve_Štýrském Hradci; v_olomoucké koleji dva roky, ve Štýrském Hradci 5 let. Na_kněze byl vysvěcen v_Paříži. Kdysi dávno se vrátil do_Skotska a zůstal zde asi 6_týdnů. Nedávno přišel opět – v_květnu. Také přiznal, že brašna, jíž zde používal, náleží jemu, a že je jezuita. Na_otázku, zda se pravomoc papeže v_duchovních věcech vztahuje na_území krále, stále tvrdil, že_ano, a podstoupil smrt proto, že hájil primát papeže.“

S_jakou statečností a pokorou se svatý Jan připravil na mučednictví je zřejmé z_jeho dopisu, který nedlouho před popravou tajně napsal Otci generálovi Claudiu Acquavivovi: „Nejmilejší a nejctihodnější Otče, po Kristu a svatých mému srdci nejdražší! Útrapy jsou hrozné a muky kruté. Tvá otcovská láska se bude jistě za mě modlit, abych velkomyslně položil život za Ježíše, nepřemožitelného vítěze. Ať tě Kristus jako nejzkušenějšího vojevůdce svých šiků dlouho zachová jako záštitu své církve.

Vaší nejctihodnější paternity v_Kristu nepatrný služebník, nejnehodnější a nejmenší syn Jan Ogilvie.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,11-12a.10{/r}

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, {*} neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. {*} Neboť máte v_nebi velkou odměnu.

MODLITBA

Bože, na svatém mučedníku Janovi jsi ukázal sílu Ducha Svatého; dej, ať posilněni jeho příkladem a přímluvou sloužíme církvi pod_praporem kříže a plníme poslání, svěřené nám římským veleknězem kdekoli na_světě.

22. dubna

Panny Marie, Matky Tovaryšstva Ježíšova

Svátek

27. září r. 1540 schválil papež Pavel III. první návrh stanov Tovaryšstva Ježíšova a dovolil, aby se vypracovaly Konstituce. Sv. Ignác, který byl tehdy již zvoleným generálním představeným, složil spolu se svými druhy 22. dubna následujícího roku slavné sliby v_římské bazilice sv. Pavla před obrazem Panny Marie. Proto plným právem slaví Tovaryšstvo Ježíšovo tento den jako své narozeniny, a to každý rok jako svátek Panny Marie, Matky Tovaryšstva Ježíšova.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďte, klaňme se Ježíši, synu Panny Marie. Aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Ó slavná mezi pannami,

jež skvíš se mezi hvězdami,

Synáčka, jenž je Tvůrcem tvým,

napájíš ňadrem mateřským.

Co Eva smutně ztratila,

svým slovem tys nám vrátila,

by k_hvězdám došli plačící,

ráj otevíráš zářící.

Tys brána Krále slavného,

dvůr plný světla rajského!

Za život Pannou vrácený

pěj díky, lide spasený!

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejčistší,

Otci i Duchu v_říši hvězd

na věčné věky budiž čest. Amen.

Ant. 1 Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s_tebou. Aleluja.

Žalm 24

Ant. 2 Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Aleluja.

Žalm 46

Ant. 3 Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Aleluja.

Žalm 87

Blahoslavená jsi, Maria, protože jsi uvěřila Pánu. Aleluja.

Splnilo se to, co ti bylo řečeno. Aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

PRVNÍ ČTENÍ

Z_Knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}7, 10-14; 11, 1-9{/r}

{p}

Emanuel, Král pokoje

{v}10{/v}Hospodin promluvil k_Achazovi (skrze proroka Izaiáše): {v}11{/v}„Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v_podsvětí, či nahoře na výšinách!“ {v}12{/v}Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ {v}13{/v}Tu pravil (Izaiáš): „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i_mého Boha? {v}14{/v}Proto vám dá znamení sám Pán:

Hle, panna počne a porodí syna

a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s_námi‘).

{v}11,1{/v}„Vyrazí ratolest z_pahýlu Jesse,

výhonek vypučí z_jeho kořenů,

{v}2{/v}spočine na něm duch Hospodinův:

duch moudrosti a rozumu,

duch rady a síly,

duch poznání a bázně před Hospodinem.

{v}3{/v}Má zálibu v_bázni před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání očí,

nebude rozhodovat podle doslechu,

{v}4{/v}ale podle spravedlnosti bude soudit chudé

a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v_zemi.

Bude bít zemi holí svých úst,

usmrtí bezbožného dechem svých rtů.

{v}5{/v}Spravedlnost bude provazem jeho beder

a věrnost bude pásem jeho ledví.

{v}6{/v}Vlk bude přebývat s_beránkem,

levhart si lehne vedle kozlátka,

tele a lvíče budou žrát pospolu

a malý chlapec je bude vodit.

{v}7{/v}Pást se bude kráva s_medvědicí,

jejich mláďata ulehnou spolu,

lev bude žrát jako býk plevy.

{v}8{/v}Kojenec si bude hrát nad dírou zmije

a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.

{v}9{/v}Nikdo nebude škodit ani zabíjet

na celé mé svaté hoře,

protože poznání Hospodina naplní zemi,

tak jako vody pokrývají moře.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 7,14; 9,5.6{/r}

Hle, Panna počne a porodí syna. {*} A dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh. Aleluja.

Bude vládnout na Davidově trůně a v jeho království na věky. {*} A dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh. Aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_věroučné konstituce II. vatikánského sněmu o_církvi Lumen gentium

(Č. 61-62)

{p}

Mariino mateřství v_dějinách spásy

Blahoslavená Panna byla od věčnosti, spolu s_vtělením Božího Slova, předurčena za matku Boží a z_rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou božského Vykupitele, jedinečným způsobem, nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána. Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v_řádu milosti.

Mariino mateřství v_plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s_vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v_církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává.

Žádný tvor totiž nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s_vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z_účasti na jediném zdroji.

Církev neváhá vyznávat takovou podřízenou Mariinu úlohu, stále ji prožívá a klade ji věřícím na srdce, aby pod její mateřskou ochranou vroucněji přilnuli ke svému Prostředníku a Spasiteli.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, {*} neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. Aleluja.

Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého. {*} Neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. Aleluja.

CHVALOZPĚV

Bože, tebe chválíme.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Zdrávas Matko, radosti poutníků!

Matko Boží, naděje hříšníků!

Dobrý Otec dal nám tě za Matku,

vzácná perlo nebeských příbytků.

Zdrávas čistá Panno, Matko Boží,

do tvých útrob jako syn se vloží

ten, jemuž Otec v_náruč složí,

vládu nebe, země i_všech moří.

Bůh tě stvořil v_předivné kráse,

dívku tak pokornou k naší spáse,

žádná jiná tobě nerovná se.

Sám Duch Svatý s_tebou zasnoubil se.

Stvořil tě Otec, sám nestvořený,

tvůj Syn je Otcův jednorozený,

zázrak jsi lásky Ducha úžasný.

Trojici chvála, dík nevýslovný. Amen.

Ant. 1 Jasná jitřenko spásy, Panno Maria, z_tebe nám vzešlo slunce spravedlnosti, navštívil nás ten, který vychází z_výsosti. Aleluja.

Žalmy a katikum nedělní z_1. týdne žaltáře.

Ant. 2 Matka přečistá, neposkvrněná, zasloužila si nosit Boha. Aleluja.

Ant. 3 Požehnaná jsi, Panno Maria, od Pána, Nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 2,6-7{/r}

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z_lidí. Byl jako každý jiný člověk.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Maria, naše Matko a Paní. {*} Aleluja, aleluja.

Maria, naše Matko a Paní. {*} Aleluja, aleluja.

Pomáhej nám následovat a napodobovat Ježíše Krista, svého Syna. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Maria, naše Matko a Paní. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. k Zachariášovu kantiku Hospodin Bůh řekl hadovi: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo zasáhne tvou hlavu.“ Aleluja.

S_radostí oslavujeme svátek Panny Marie, Matky našeho Tovaryšstva. Prosme pokorně svého Spasitele Ježíše Krista:

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

Ježíši, když jsi chtěl vykoupit svět, vyvolil sis za matku Pannu Marii,

učiň nás na její přímluvu horlivými služebníky díla spásy.

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

Ježíši, ty ses narodil z_Panny Marie, a ona tě položila do jeslí,

dej, abychom milovali chudobu, věrně ji zachovávali a zakoušeli její účinky.

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

Ježíši, tys byl v_dětství poddán Panně Marii a svatému Josefovi,

dej nám účast na tajemství své poslušnosti.

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

Ježíši, tvá matka tě provázela na cestě do vyhnanství i na cestách při hlásání evangelia,

dej, ať se velkomyslně vydáváme na různá místa a hlásáme tvé evangelium.

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

Ježíši, když jsi umíral na kříži, učinils svou matku i matkou naší,

dej, abychom nikdy nezapomínali na její mateřskou lásku.

Vyslyš nás, Pane Ježíši!

MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, tys poslal své Slovo na svět prostřednictvím Panny Marie; ve službě tomuto Slovu posiluj nás, své služebníky, sdružené v_Tovaryšstvu Ježíšovu, které se ti zasvětilo před blahoslavenou Matkou Marií. Prosíme o_to

MODLITBA UPROSTŘED DNE

Žalmy sú z_bežného dňa.

DOPOLEDNE

Ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Připravils mi tělo; tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.“ Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 21,3{/r}

Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem.

Velebte se mnou Hospodina. Aleluja.

Neboť Pán mi prokázal své veliké milosrdenství. Aleluja.

V_POLEDNE

Ant. Pán ji vyvolil a vyznamenal ji přede všemi, dal jí příbytek ve svém stánku. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jdt 13,18b.19{/r}

Buď veleben Pán, náš Bůh, který stvořil nebe i zemi a pohnul tě, abys zasadila rány do hlavy našemu úhlavnímu nepříteli. Nevymizí tvá chvála z_úst lidí, kteří budou pamatovat na moc Páně na věky.

Blažený život Panny Marie. Aleluja.

Který nosil Syna věčného Otce. Aleluja.

ODPOLEDNE

Ant. Žije Hospodin: Naplnil mě svým milosrdenstvím. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sof 3,14.15b{/r}

Jásej, sionská dcero, zaplesej Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele.

Slavná jsi, Matko. Aleluja.

Vždyť jsi porodila Krále nebe Ježíše Krista. Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Zdrávas, hvězdo mořská,

Matko Boží štědrá,

ustavičná Panno,

šťastná nebes bráno.

Přijímajíc „Ave“

ze rtů Gabriele,

vrať nám pokoj pravý,

měníc úděl Evy.

Rozvaž pouta vinným,

slepé vyveď ze tmy,

odvrať od nás vše zlé,

vypros všechno dobré.

Vypros, Matko naše,

milost od Ježíše,

neboť on nám z_nebe

byl dán skrze tebe.

Panno nejvýš svatá,

mírná, vlídná, tichá,

veď nás cestou ctností,

ať jsme tiší, čistí.

Uč nás, Panno čistá,

následovat Krista,

u_něho ať s_tebou

najdem radost věčnou.

Ant. 1 Ježíšova matka řekla: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Aleluja.

Žalm 122

Ant. 2 Pán řekl své matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „Toto je tvá matka.“ Aleluja.

Žalm 127

Ant. 3 Všichni jednomyslně setrvávali v_modlitbě spolu s_Ježíšovou matkou Marií. Aleluja.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 4,4-5{/r}

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vyrazila ratolest z_kořene Jesse, hvězda vyšla z_Jakuba. {*} Aleluja, aleluja.

Vyrazila ratolest z_kořene Jesse, hvězda vyšla z_Jakuba. {*} Aleluja, aleluja.

Panna porodila Spasitele. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vyrazila ratolest z_kořene Jesse, hvězda vyšla z_Jakuba. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat: Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Aleluja.

Pokorně prosme Boha, který chtěl, aby se nám všeho dostávalo prostřednictvím naší Matky Panny Marie:

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

Bože, matku svého Syna jsi uchránil jakékoliv poskvrny hříchu,

ochraň i nás před zlým nepřítelem!

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

Bože, tys chtěl, aby byl tvůj Syn počat panenskou matkou,

dej, ať tě i my zachováváním čistoty věrně milujeme!

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

Bože, tys vnukl Panně Marii, aby uchovávala všechna slova tvého Syna ve svém srdci,

dej, ať milujeme mlčení a modlitbu!

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

Bože, tys chtěl, aby s_tvým umírajícím Synem na kříži trpěla i jeho matka Panna Maria,

dej, ať s_Mariinou pomocí neseme svůj kříž a jdeme věrně za tvým Synem!

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii s_duší i tělem do nebeské slávy,

dej, ať všichni zesnulí věřící dosáhnou věčné slávy s_Ježíšem a Marií!

Na přímluvu Panny Marie, vyslyš nás, Pane.

27. dubna

Sv. Petra Kanisia, kněze a učitele církve

památka

Narodil se r._1521 v_Nijmegen v_dnešním Holandsku. Studoval v_Kolíně nad Rýnem, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a r._1546 byl vysvěcen na kněze. Byl poslán do Německa, kde spisy a kázáním mnoho let horlivě pracoval na obhajobě a upevňování katolické víry. Napsal mnoho spisů, mezi nimiž nejznámější je Katechismus. Zemřel r._1597 ve Friburgu ve Švýcarsku. R._1925 ho Pius XI. svatořečil a prohlásil za učitele církve. R._1997 jej papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekumenismu.
Společné texty na svátky o duchovních pastýřích (o kněžích), nebo o učitelích církve.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Petra Kanisia, kněze a učitele církve

(Petri Canisii Epistulae et Acta I, vyd. O. Braunsberger, Friburgi Brisgoviae 1896, 53-55)

{p}

Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo

Svatý Petr Kanisius je po_zásluze nazýván druhým apoštolem Německa. Na_cestu do této země dostal v_Římě apoštolské požehnání a okusil přitom nejvyšších duchovních milostí. Sám to vyjádřil v_následující modlitbě:

„Věčný Veleknězi, tys mi ve své nesmírné dobrotě dopřál, že jsem směl obdržené apoštolské požehnání, jeho účinnost a potvrzení svěřit se vší naléhavostí tvým apoštolům, navštěvovaným ve Vatikánu a konajícím s_tvou pomocí pravé divy. Zakusil jsem přitom velikou útěchu a sílu tvé milosti, kterous mi na přímluvu těchto pomocníků prokázal. Jistě i_oni mi žehnali a schvalovali mé poslání v_Německu; zjevně mi slibovali, že mi jako apoštolovi Německa budou prokazovat svou přízeň. Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo, abych se o_ně napříště bez ustání staral a abych za_ně toužil žít i_umírat.

A jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce – zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z_tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z_tvých pramenů čerpal vodu své spásy. A já jsem tolik prahl, aby mě odtud zaplavily proudy víry, naděje a lásky! Žíznil jsem po_chudobě, čistotě a poslušnosti; prosil jsem tě, abys mě celého vykoupal, oblékl a okrášlil. A tak když jsem se odvážil dotknout tvého nejsladšího Srdce, slíbils mi šat sešitý ze tří dílů, který měl přikrýt nahotu mé duše a nejlépe se hodil k_mému nynějšímu povolání: jsou to pokoj, láska a vytrvalost. Vybaven takovým spasitelným oblečením jsem se mohl spolehnout, že mi nebude chybět už nic a že všechno zdárně půjde ke tvé slávě.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 13,52{/r}; srov. {r}Př 14,33{/r}

Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného a každého neučeného vzdělává. {*} Je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

MODLITBA

Bože milostivý a shovívavý, vzbuď takové proroky a učitele, jako byl Petr Kanisius; ať hlásají lidem tvé slovo, aby se obrátili k_tobě, živému Bohu, a k_tomu, jehož jsi poslal, k_tvému Synu Ježíši Kristu.

4. května

Sv. Josefa Marie Rubio, kněze

nezávazná památka

Narodil se ve_vesnici Dalías ve_španělské provincii Almeria r. 1864. V_chlapeckém věku vstoupil do semináře a r. 1887 byl v_Madridu vysvěcen na_kněze. Působil jako duchovní správce v_Chincón a v_Estremera. Pak byl profesorem v_semináři v_Madridu a diecézním notářem. R._1906 mohl konečně vstoupit do_Tovaryšstva Ježíšova. Po_skončení formace byl od_r._1911 až do_své smrti pastoračním pracovníkem v_profesním domě v_Madridu a věnoval se hlavně kázání, duchovnímu vedení a zpovídání. Byl otcem chudých a opuštěných a vychoval mnoho laických apoštolů, aby bylo postaráno o_potřeby ubohých. Zemřel roku 1929 ve_městě Aranjuez. R._2003 ho Jan Pavel II. svatořečil.
Společné texty na_svátky o_duchovních pastýřích (o_kněžích), nebo o_svatých mužích (kteří vynikali milosrdnými skutky).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze_spisů svatého Josefa Marie Rubio, kněze

(Escritos del P. José Maria Rubio, Apostolado de la Prensa, Madrid 1932, 159-160)

{p}

Snažíš se opravdu Bohu klanět?

Snažíš se opravdu Bohu klanět? Nejprve si připomeň svou ubohost: i_nejkrásnější adorace Boha začíná tím, že poznám sebe; vidím-li totiž sebe malého, ubohého, chudého… v_tom se nejvíc ukazuje, že pokora je pravda. Pravda se pak nikde nejeví jasněji než v_poznání naší nicoty: proč jsme, co jsme…!

Ale nestačí poznat, že jsme nepatrní; musíme také poznat, že Bůh je veliký. V_této svaté částečce je skryta všechna jeho všemohoucnost, veškerá jeho moudrost, celá dobrota Ježíše Krista, poněvadž je v_ní jeho živé Srdce, jaké je též v_nebi. Jestliže se mu takto klaníme, klaníme se v_duchu a v_pravdě!

Když pak jsme se poklonili, musíme otevřít srdce ostatním citům: dobře víte, že nás evangelia učí různým způsobům adorace, které vyjadřujeme jednak hlubokou úklonou těla, jednak mlčením ducha. Někdy se s_takovou adorací spojují také slzy, úpění a vzdechy, nebo je též doprovázejí slova, projevy vnitřních smyslů a prosby. Všechny tyto způsoby adorace před Ježíšem skrytým v_Nejsvětější Svátosti jsou tak mocné, že duch někdy není schopen nic lepšího dělat, než se sklánět před Ježíšem.

Někdo se mě ptá: „Co mám dělat, když mě nic nenapadá, co mám říkat?“ Stačí, když se klaníš a doufáš. „Ale nic nedovedu říkat.“ Prosím tě, nebuď proto smutný, mlčení stačí; ať sebevíc zakoušíš prázdnotu a vyprahlost svého srdce a velice tě to trápí a zneklidňuje, neboj se a pokračuj ve své adoraci. To přece stačí a je třeba považovat to před Bohem za_něco skvělého. Když pak tě to přece začíná mile vábit k Bohu, když toužíš přinášet Bohu větší oběti, pak tyto city, které v_tobě vzbuzuje Duch Svatý, uchovej, posbírej a přines je před Ježíše. A kéž by to byl náš hlavní každodenní způsob modlitby!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r} Jan 10,14.15.10{/r}

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce. {*} A za ovce dávám svůj život. Aleluja.

Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v_hojnosti. {*} A za ovce dávám svůj život . Aleluja.

MODLITBA

Milosrdný Bože, tys pověřil svatého kněze Josefa Mariu službou svátosti smíření a učinils ho otcem chudých; naplň nás jeho duchem, abychom všem ukazovali tvou lásku a pečovali o_opuštěné.

17. (16.) května

Sv. Ondřeje Boboly, kněze a mučedníka

nezávazná památka

Narodil se r._1591 v_sandoměřském vojvodství. R._1611 vstoupil do_Tovaryšstva Ježíšova a r._1622 byl vysvěcen na_kněze. Působil ve_Vilně jako kazatel a ředitel Mariánské družiny. Od r._1636 byl na_různých místech lidovým misionářem a za_krutého pronásledování utvrzoval věřící ve_víře. Kozáci ho zajali a nelidsky mučili. Zemřel jako mučedník v_Janówě r._1657. Pius XI. ho r._1938 prohlásil za_svatého.
Společné texty na svátky o jednom mučedníkovi, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_dekretu papeže Pia XI.

(Litt. Decr. diei 17. 4. 1938, A.A.S. 30, 1938, 357-359)

{p}

Vykonat a vytrpět veliké věci je křesťanské

Ondřej Bobola se plně věnoval kněžské službě. S_obdivuhodnou horlivostí působil nejprve ve Vilně, potom v_městě Bobrujsk. Jeho horlivost nemohly oslabit ani nesčetné námahy, ani nepřízeň doby, ani hrozby nepřátel, ani mor, který tam tři roky stále řádil. Všechny se snažil utvrzovat v_křesťanské dokonalosti a dodávat útěchu a světlo zmateným a pověrám propadlým duším. Horlivě vyučoval katolický katechismus jak ve městě, tak na venkově, a navštěvoval příbytky chudých i špinavé chatrče, snažil se získat srdce lidí a přátelsky s_nimi pohovořit o_článcích katolické víry. Nezanedbával ani vězně, ani nemocné, stále jim pomáhal a přinášel úlevu. Ondřejova blíženská láska zvláště zářila, když r._1625 vypukl v_Polsku zhoubný mor, a znovu pak po čtyřech letech. Stal se všem vším. Spolu s_několika druhy dával vždy s_velkomyslností skvělý příklad hrdinské lásky. Nebezpečí nákazy nedbal. Staral se o_nemocné, zvláště o_spásu jejich duší. O_svátečních dnech kázal Boží slovo tak působivě a horlivě, že se lidé v_obrovském množství hrnuli na jeho kázání, a to i panstvo z_královského paláce. Proto ho všichni nazývali pravým apoštolem.

Ondřej spojoval s_horlivostí pro větší slávu Boží velikou touhu snášet bolesti a strasti. Proto s_velkou krutostí trýznil své tělo, proto se víc dní postil, dříve než se vydal na misie. Proto ta zvláštní radost, když viděl, že se mu naskýtá příležitost vydat vlastní krví svědectví katolické víře.

Zápas, po_němž toužil, nenechal na_sebe dlouho čekat. Kozáci totiž vtrhli do_nešťastného Polska a zaútočili na_katolickou víru, aby ji zničili. Nedaleko vesnice Peredil blízko Janówa Ondřeje zajali 16. května 1657, zbili ho holemi, zpolíčkovali a přivázali ho ke_koni provazem, a tak ho vlekli do Janówa na popravu. Byla to vyčerpávající a krví zbrocená cesta. V_tomto zápase nezůstal polský mučedník v_ničem pozadu za_nejslavnějšími triumfy, jež církev slaví. Ptali se ho, zda je latinský kněz. Ondřej odpovídá: „Jsem katolický kněz, narodil jsem se v_katolické víře a v_této víře chci zemřít. Moje víra je pravá a vede ke_spáse. Vy však s_lítostí čiňte pokání, neboť ve_svých bludech nemůžete dojít spásy. Když přijmete mou víru, poznáte pravého Boha a zachráníte své duše.“ Tato slova kozáky tak rozzuřila, že Kristova vojína mučili nesčetnými nejkrutějšími mukami: nejprve ho zbičovali a na_hlavu mu surově narazili korunu; zranili ho šavlí, na_hlavě mu odřezali kůži, hořícími pochodněmi ho pálili na_prsou, na_zádech a na_jiných částech těla. Pak když nepřemožený vojín opakoval vyznání víry, uřezali mu nos a rty; jazyk mu z_kořene vytrhli a vypíchli mu oko. A_když Ondřej umíral, jeden kat dvěma ranami mečem zakončil tak kruté mučení.

Svatý Ondřej nám dal příklad svou smrtí i_svým utrpením, neboť nás učí, jak máme horlivě pracovat na_rozšíření Božího království, a připomíná nám, že katolická církev se zrodila na_kříži z_Kristova otevřeného boku a byla omyta jeho krví. Tak povzbuzuje dnešní lidi ke_statečnosti, aby snášeli všechny námahy pro Boha a pro jeho církev, neboť vykonat a vytrpět veliké věci je křesťanské.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Petr 2,21.24{/r}

Kristus trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, {*} abychom šli v_jeho šlépějích. Aleluja.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtvi hříchu a žili spravedlivě. {*} Abychom šli v_jeho šlépějích. Aleluja.

MODLITBA

Bože, tys chtěl smrtí svého Syna shromáždit své rozptýlené syny; učiň, ať věrně spolupracujeme na_jeho díle, pro které svatý mučedník Ondřej obětoval svůj život.

16. května

Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech a České provincie Tovaryšstva Ježíšova

Na Moravě: památka

Narodil se kolem poloviny 14. století v_Pomuku (později Nepomuku) v_Čechách. V_letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v_úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u_sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u_sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z_Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k_pohřbení do katedrály. V_následujících letech se mluvilo o_další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V_roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého. Generální představený Tovaryšstva Ježíšova František Retz ho ustanovil 22. 3. 1732 za patrona, přímluvce a ochránce dobrého jména Tovaryšstva Ježíšova a rozhodl, aby se jeho liturgická oslava konala v_celém Tovaryšstvu. Ač po II. vatikánském sněmu není sv. Jan Nepomucký uveden v_novém kalendáři pro celé Tovaryšstvo, česká provincie v_době rozptýlení zvolila sv. Jana za ochránce dobrého jména a hlavního patrona provincie.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Nezlomný Boží bohatýr,

než pohltí ho řeky vír,

stojí jak skála, němá zeď,

když se ho táží na zpověď.

Marně mu smrtí hrozí král,

zbytečně kat ho mučí dál,

paže mu drtí řemeny

a boky pálí loučemi.

Tím vším Jan jenom pohrdá,

králova hněvu stěží dbá,

z_tajemství slůvka nepoví,

nezradí zpověď královi.

Mlčí beránek obětní,

nezlomí pečeť zpovědní.

Král když jej k_řeči nepohne,

z_mostu jej do vln uvrhne.

Už padá střemhlav do hlubin

a hloub se noří v_řeky klín.

Vůkol vln rozvířených rej

tisíci světly zdraví jej.

Po řece plují světla hvězd,

utonulému pějí čest

a veliká zář na nebi

Janovu lásku velebí. Amen.

Z_listu našeho nejdůstojnějšího otce Františka Retze provinciálům z_22. 3. 1732: O_kultu svatého Jana Nepomuckého

{p}

Ať si všichni snažně přejí mít k_tomu světci velkou důvěru a lásku

Otcům, shromážděným na Generální kongregaci (XVI.), vyložil jsem při posledním zasedání mezi ostatními věcmi toto: Jakmile jsem přijal starost o celé Tovaryšstvo, volil jsem za patrona a přímluvce pro sebe i pro Tovaryšstvo svatého mučedníka Jana Nepomuckého, podivuhodného ochránce především dobrého jména. Učinil jsem tak zvláště proto, aby byly odvráceny nejhorší pomluvy a osočování, jimiž se snaží nepřátelé napadat ze všech stran naši dobrou pověst a vážnost, jíž je nám tak velice třeba pro šíření Boží slávy. Pro odvrácení těchto pomluv nikdy se dost neudělá. Abychom lépe dosáhli ochrany tohoto světce, prosil jsem také naše Otce o jejich laskavou pomoc. Bylo vidět, jak se všem tento úmysl líbil a jak ho schvalovali, takže to, co jsem žádal, nejen schválili, ale dali k tomu ochotně a rádi svůj souhlas. Když jsem viděl, jak s tím všichni naprosto jednomyslně souhlasí, hned jsem se nadál, že tak dobrý příklad nejctihodnějších Otců budou ochotně následovat i ostatní synové Tovaryšstva. Neboť čím více leží jednotlivcům na srdci bezvadná pověst vlastní i celého řádu, tím radostněji přispějí k tomu, aby vzal náš řád do větší ochrany.

Rádi věříme, že se Boží prozřetelnost rozhodla udělit jeho prostřednictvím zvláštní milosti našemu Tovaryšstvu tak, jako laskavě použila našich Otců, aby se jeho úcta rozšířila téměř ve všech provinciích na celém světě.

Kéž nám také dá milost, abychom se podle skvělého příkladu svatého mučedníka naučili mlčením skrývat to, o čem se nesmí mluvit, zvláště to, o čem je třeba pro dobro a čest Tovaryšstva pomlčet. Získat tuto milost není snadné, ale je velmi potřebná všem naším spolubratřím, kteří se věnují službě bližním. Ostatně, ať si všichni snažně přejí mít k tomuto světci velkou důvěru a lásku.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mk 6,20{/r}

Král totiž měl před Janem strach. {*} Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka. Aleluja.

Chránil ho, a když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl. {*} Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Radostnou píseň k_chvále tvé

zpíváme, svatý Jene,

právo jsi hájil statečně,

povinnost splnil věrně.

Ze slzavého údolí

přeplul jsi k_slávy břehu,

kde vítězný zpěv hlaholí,

kde cíl lidského běhu.

Přimluv se, svatý krajane,

ať nás Bůh viny zprostí,

ať za své hříchy spáchané

se kajem v_zkroušenosti.

Vypros nám srdce laskavé,

jež bližním rádo slouží,

na odpůrce nezanevře,

i_jim se dávat touží.

Ať příkladem tvým vedeni,

plníme vůli Boží,

ať i_nám věnec spasení

na hlavu Kristus vloží.

1. ant. Král se ho dotazoval na mnoho věcí, ale on neodpovídal. Aleluja.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

2. ant. Král soptil hněvem a jednal s_ním krutěji než s_ostatními.

3. ant. Šťasten, kdo nechybuje jazykem, kdo neslouží nehodnému. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 1, 12.26-27{/r}

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. Když si někdo myslí, že je zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost nemá cenu. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v_jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mimo dobu velikonoční:

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, {*} abych nezhřešil svým jazykem.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, {*} abych nezhřešil svým jazykem.

Budu držet na uzdě svá ústa, {*}

abych nezhřešil svým jazykem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, {*} abych nezhřešil svým jazykem.

V_době velikonoční:

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, abych nezhřešil svým jazykem. {*} Aleluja, aleluja.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, abych nezhřešil svým jazykem. {*} Aleluja, aleluja.

Budu držet na uzdě svá ústa. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Řekl jsem: Dám si pozor na své chování, abych nezhřešil svým jazykem. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. k_Zach. kant. O_Božích přikázáních budu mluvit před králi a nebudu se stydět. Aleluja.

PROSBY

Bratři, pro mučedníky usmrcené kvůli Božímu slovu oslavujme svého Spasitele, věrného svědka, a volejme:

Vykoupil jsi nás svou krví.

Pro svého mučedníka a kněze Jana Nepomuckého, který hájil práva církve až k prolití krve,

dej nám, Pane, stálost ve víře.

Vykoupil jsi nás svou krví.

Pro své mučedníky, kteří dobrovolně přijali smrt na svědectví víře,

dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.

Vykoupil jsi nás svou krví.

Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a šli za tebou,

dej nám, Pane, statečně snášet strasti života.

Vykoupil jsi nás svou krví.

Pro své mučedníky, kteří své roucho vyprali v_Beránkově krvi,

dej nám, Pane, zvítězit nad všemi nástrahami světa i_těla.

Vykoupil jsi nás svou krví.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys vyvolil svatého kněze a mučedníka Jana ochráncem práv církve a dobrého jména; uděl nám, prosíme, milost následovat příklad jeho statečnosti a těšit se z_jeho stálé ochrany.

NEŠPORY

HYMNUS

jako v ranních chválách stejný jako v českém breviáři „Radostnou píseň k chvále tvé …“

1. ant. Tříbils mě ohněm a nenalezl jsi na mně nepravosti. Aleluja.

Žalmy a kantikum ze společných textů o_jednom mučedníkovi.

2. ant. Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Aleluja.

3. ant. Prošel jsem ohněm a vodou, ale pak jsi mi dopřál úlevu. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Petr 3, 14-15

I_kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. Mějte v_srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k_Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mimo dobu velikonoční:

Hospodin je mé světlo a má spása. {*} Koho bych se bál?

Hospodin je mé světlo a má spása. {*} Koho bych se bál?.

Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? {*}

Koho bych se bál?

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodin je mé světlo a má spása. {*} Koho bych se bál?.

V_době velikonoční:

Hospodin je mé světlo a má spása. Koho bych se bál? {*} Aleluja, aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása. Koho bych se bál? {*} Aleluja, aleluja.

Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodin je mé světlo a má spása. Koho bych se bál? {*} Aleluja, aleluja.

Ant. ke kant. P. M. V_očích vládců vzbudím obdiv: když budu mlčet, budou čekat, když budu mluvit, budou dávat pozor. Aleluja.

PROSBY

Prosme s_radostí Boha, který vyvolil svatého Jana Nepomuckého, aby horlivě hájil práva církve a věrně zachovával svátostné mlčení:

Uveď, Pane, naše kroky na cestu pokoje.

Tys určil svatého Jana Nepomuckého za ochránce dobrého jména,

odvrať od nás pomluvy a ostouzení.

Uveď, Pane, naše kroky na cestu pokoje.

Tys dal svému knězi Janovi trpělivě snášet ohnivé plameny,

nauč nás trpělivosti v_životě i_ve smrti.

Uveď, Pane, naše kroky na cestu pokoje.

Ty ses chtěl mučednictvím Jana Nepomuckého postavit na stranu spravedlnosti,

dej, ať jsme i_my neúnavnými svědky tvé pravdy.

Uveď, Pane, naše kroky na cestu pokoje.

Pamatuj na všechny, kdo odešli z_tohoto světa

a uveď je do království světla a pokoje.

Uveď, Pane, naše kroky na cestu pokoje.

8. června

Sv. Jakuba Berthieu, kněze a mučedníka

Spomienka

Jakub Berthieu zemřel 8. června 1896 na Madagaskaru; blahořečen byl Pavlem VI. v_r. 1965, za svatého ho prohlásil Benedikt XVI. 21. října 2012.

9. června

Sv. Josefa de Anchieta, kněze

nezávazná památka

Narodil se 19. 3. 1534 v_městě San Cristobal de la Laguna (na_ostrově Tenerife v_Kanárských neboli Fortunátských ostrovech). Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 1. 5. 1551 v_portugalské provincii. Po_dvou letech byl poslán jako misionář do Brazílie, kde se z_lásky ke_Kristu plně věnoval domorodcům. Hlásal jim evangelium a vedl je ke_křesťanské kultuře svou neúnavnou činností až do_své smrti. R._1566 byl vysvěcen na_kněze a byl ustanoven superiorem nejprve komunity sv._Vincence (São Vicente), potom sv._Pavla (São Paulo). Po_deseti letech se stal provinciálem celé brazilské provincie, kterou řídil jako moudrý a vynikající představený. Sepsal v_řeči domorodců první gramatiku a první katechismus. Život domorodců pozvedl po_stránce lidské, sociální a mravní. Titulem „Apoštol Brazílie“ se mu dostalo všeobecného uznání. Zemřel 9. 6. 1597 v_městě Reritigba, které bylo k_jeho poctě pojmenováno Anchieta. Jan Pavel II. ho blahořečil 22. 6. 1980. Svatořečen byl 3. 4. 2014 papežem Františkem.
Společné texty na svátky o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu svatého Josefa de Anchieta generálnímu představenému Jakubovi Laínezovi ze dne 1. 6. 1560

(Serafim Leite SJ, Cartas dos primeros Jesuítas do Brasil, sv. 3 [1558-1563], São Paolo 1954, 253-255)

{p}

Nic nemůže přijít zatěžko těm, kdo hledají jedině Boží lásku a spásu duší

Podobné věci mohu vyprávět o_mnohých, zvláště o_otrocích, kteří se hned po_křtu – nebo ti, kteří byli dříve pokřtěni, hned po_zpovědi – vracejí k_Pánu. Proto se nenecháváme odstrašit žádnými nesnázemi, ani dešti, ani povodněmi, ani záplavami řek, a snažíme se stále navštěvovat osady a vesnice Indiánů i_Portugalců; a také v_noci spěcháme k_nemocným tmavými lesy, ne bez veliké námahy. A_není ani cest, leč velmi strmých, ani vždy nepřeje příznivé počasí. Mimo to, jsou tyto různé kmeny velice od_sebe vzdáleny a pro uspokojení tak mnohých potřeb je nás velmi málo, a na víc bychom ani nestačili. K_tomu ještě třeba dodat, že nám samým, kteří se staráme o potřeby druhých, brání často chatrné zdraví, nebo klesáme únavou, takže se kolikrát nemůžeme vydat na_cestu. A_tak se zdá, že nejen nemocní, ale i_sami lékaři potřebují pomoci.

Nic však nemůže přijít zatěžko těm, kdo hledají jedině Boží lásku a spásu duší, vždyť pro_ně nebudou váhat obětovat i_život. Tak se v_těchto dnech velmi často stalo, že jsme museli přerušit spánek a spěchat k_nemocným nebo umírajícím.

Zmínil jsem se o_umírajících, neboť toto musíme pokládat za_pravý užitek pro věčnost. O živých pak, i_když by bylo ledacos vyprávět, málo bych se odvážil povědět, neboť jejich nestálost je obvykle tak veliká, že si nic trvalého nemůžeme slibovat. Blažení, kdo umírají ve_spojení s_Pánem.{fnr}1{/fnr} Ti totiž tím, že unikli nebezpečím zla a zamilovali si víru a Boží příkazy, budou zbaveni pout smrti a převedeni do_života. Jejich šťastná smrt nás naplňuje útěchou, takže bolest nad zvráceností druhých se zdá být tím vyrovnána. Tyto však co nejhorlivěji poučujeme a napomínáme veřejnými kázáními i_soukromými rozhovory, aby vytrvali v_tom, čemu se naučili. Přemnozí se zpovídají o_nedělích a chodí k_svatému přijímání. Velmi mnozí také přicházejí z_míst, kde jsou roztroušeni, aby byli na mši svatou a aby vyznávali hříchy.

{fn:1}{r}Zj 14,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,8; Gal 4,19{/r}

Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za_vás i_vlastní život.{*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.{*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

MODLITBA

Vylej na nás, prosíme, Bože, svou milost, abychom podle příkladu svatého kněze Josefa věrně sloužili evangeliu, stali se všem vším, a tak se snažili v_Kristově lásce získávat ti své bratry.

21. června

Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka

památka

Narodil se r._1568 na_hradě Castiglione nedaleko Mantovy v_Lombardsku jako prvorozený syn Ferdinanda Gonzagy, castiglionského markraběte. V_9_letech učinil ve_Florencii před oltářem Panny Marie slib ustavičné čistoty. Více let žil ve_Španělsku jako páže císařovny Marie Rakouské. Po_dlouhém zápase dosáhl od_otce svolení a vstoupil r._1585 do_Tovaryšstva Ježíšova. Jako dobrovolný ošetřovatel nemocných morem se nakazil a zemřel v_Římě r._1591. Benedikt XIII. ho r._1726 svatořečil. R._1729 byl prohlášen za_patrona mládeže, zvláště studentů.
Společné texty na svátky o_svatých mužích (o_řeholnících).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_dopisu svatého Aloise matce

(Acta Sanctorum, Iunii, 5, 878)

{p}

Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech

Vyprošuji Vám v_modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v_této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v_zemi živých. Doufal jsem, že v_tuto chvíli už budu mít onu cestu za_sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s_plačícími, raduje se s_radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z_dobroty a milosti vůči Vám volá do_pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.

Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v_rozjímání pohroužím do_Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v_tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za_tak krátkou a nepatrnou námahu k_věčnému odpočinutí, že mě volá z_nebe k_nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za_slzy, které jsem proléval tak skoupě.

Mějte to stále na_mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve_Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v_tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v_nebi, budeme spojeni s_naším Spasitelem, budeme ho chválit ze_všech sil, navěky zpívat o_jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na_jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po_nichž toužíme.

Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za_dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke_břehu, k_němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s_radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 41,13; 84,11{/r}

Hospodine, ty mě zachováš bez úhony. {*} Navěky mě postavíš před svou tvář.

Raději budu stát na prahu domu svého Boha, než přebývat ve stanech bezbožníka. {*} Navěky mě postavíš před svou tvář.

MODLITBA

Bože, náš bratr Alois se zřekl poct a bohatství, aby se oddal tvé službě; uchraň nás svodů světa, abychom i_my ve_všem hledali tvou slávu. Prosíme o_to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s_tebou v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po_všechny věky věků.

1. (2.) července

Sv. Bernardina Realino, Jana Františka Régis a Františka de Geronimo; bl. Juliana Maunoira, Antonína Baldinucciho a Tiburcia Arnaize, kněží

nezávazná památka

Touto památkou uctíváme šest svatých a blahoslavených kněží z_Tovaryšstva Ježíšova, kteří se věnovali apoštolátu v_různých evropských krajích, hlavně misiím pro prostý venkovský lid. Jsou to: sv._Bernardin Realino (Ital, * 1530, † 2. 7. 1616, svatořečen Piem XII. r. 1947); sv._Jan František Régis (Francouz, * 1597, † 31. 12. 1640, svatořečen Klementem XII. r. 1737); sv._František de Geronimo (Ital, * 1642, † 11. 5. 1716, svatořečen Řehořem XVI. r. 1839); bl._Julian Maunoir (Francouz, * 1606, † 28. 1. 1683, blahořečen Piem XII. r. 1951); bl._Antonín Baldinucci (Ital, * 1665, † 7. 11. 1717, blahořečen Lvem XIII. r. 1893). Španělský jezuita Tiburcio Arnaiz (1865–1926) byl blahořečen 20. října 2018.
Společné texty na svátky o duchovních pastýřích (o kněžích), nebo o svatých mužích (kteří vynikali milosrdnými skutky).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Formule Institutu Tovaryšstva Ježíšova

(Č. 1)

{p}

Pod praporem kříže bojovat pro Boha a sloužit jedinému Pánu a církvi pod římským veleknězem

Kdokoli chce v_našem Tovaryšstvu, které si přejeme označit jménem Ježíšovým, bojovat pod praporem kříže pro Boha a sloužit jedinému Pánu a církvi, jeho snoubence, pod římským veleknězem, Kristovým náměstkem na_zemi, ať si je vědom, že po_slavném slibu ustavičné čistoty, chudoby a poslušnosti bude součástí Tovaryšstva založeného hlavně k tomu, aby hájilo a šířilo víru a pečovalo o_pokrok duší v_křesťanském životě a učení: veřejnými kázáními, přednáškami a jakoukoli službou Božího slova, duchovními cvičeními, vzděláváním dětí a nevědomých v_křesťanském náboženství, a poskytovalo duchovní útěchu zpovídáním věřících v_Krista a udělováním ostatních svátostí; a stejně aby se ukázalo užitečným usmiřováním svářících se stran, svědomitou službou těm, kdo jsou ve_věznicích nebo ve_špitálech, nebo jinými skutky lásky, jak se to uzná za_vhodné ke_slávě Boží a k_obecnému dobru; a to vždy naprosto zdarma, bez jakékoliv odměny za_tyto práce.

Ať tedy, pokud bude žít, pečlivě upírá zrak na_prvním místě na_Boha a potom na_tento záměr svého Institutu, který je jakousi cestou k_němu, a ať usiluje všemi silami dosáhnout tohoto Bohem sobě stanoveného cíle; každý ovšem podle milosti udělené mu Duchem Svatým a podle stupně svého vlastního povolání.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 61,1; Jan 8,42{/r}

Duch Pána, Duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal. {*} Obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

MODLITBA

Bože, tys poslal své svaté kněze, aby obcházeli města a vesnice a hlásali pokoj; povolej dělníky, kteří by i_v_dnešní době pokračovali v_díle tvého Syna.

9. července

9. červenec

Sv. Lva Ignáce Mangina, kněze, Marie Zhu Wu a druhů, mučedníků

památka

Francouzští jezuitští misionáři Lev Mangin, Paolo Denn, Remigio Isoré a Modesto Andlauer zemřeli mučednickou smrtí v_červenci 1900 za_Boxerského povstání. Jejich druhy v_mučednické smrti bylo 52 laiků, mužů, žen i_dětí – ve_věku 9 až 79 let. Většina z_nich byla spolu s_prvními dvěma misionáři zabita v_kostele ve_vesnici Thou-Kia-ho, kam se uchýlili, když se vesnice zmocnili povstalci. V_kalendáři všeobecné církve se tento den připomíná mnoho mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i_žen, chlapců, děvčat i_dětí, kteří na_různých místech Číny a v_různých dobách vydávali Kristu svědectví svou krví. Všichni byli svatořečeni Janem Pavlem II. 1._října 2000. Marie Zhu Wu byla připojena k_památce jezuitských mučedníků reformou kalendáře SJ roku 2013.
Společné texty na svátky o více mučednících, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II.

Homilie při kanonizaci svatých čínských mučedníků z_1. října 2000, A.A.S. 92 [2000], 849-850

{p}

Krev mučedníků dosvědčuje křesťanskou víru

Posvěť je v_pravdě; tvé slovo je pravda. Tato prosba, obsahující Kristova slova z_velekněžské modlitby pronesené k_Otci při poslední večeři, jako by vycházela ze zástupu svatých a blahoslavených, které Duch Svatý po_generace tvoří ve_své církvi. Dva tisíce let po začátku díla vykoupení si dnes tuto prosbu vypůjčujeme, majíce před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a jeho sto devatenácti druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil ve své lásce, neboť vyslyšel modlitbu svého Syna, jenž z_nás učinil jeho vlastnictví a jeho svatý lid, rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.

Církev děkuje Pánu, protože jí žehná a vlévá jí světlo jasem svatosti těchto synů a dcer z_Číny. Dívka Anna Wangová, čtrnáctiletá, odolávala hrozbám kata, který ji vybízel, aby se vzdala víry v_Krista, a když se s_mírem v_duši připravovala ke stětí, řekla: „Brána nebe je otevřena všem!“ a třikrát šeptem vzývala Ježíše. Xi_Guizi, osmnáctiletý mladík, neohroženě zvolal na_ty, kteří mu právě usekli pravou paži a pokoušeli se mu zaživa stáhnout kůži: „Každá část mého těla a každičká kapka mé krve vám bude připomínat, že jsem křesťan.“

Se stejnou statečností a radostí vydalo svědectví dalších osmdesát pět Číňanů, mužů i_žen různého věku a stavu, kněží, řeholnic a věřících laiků, kteří svou neotřesitelnou věrnost ke_Kristu a církvi stvrdili obětí života. Stalo se to v_různých dobách a za_obtížnýh a nesnadných časů dějin čínské církve.

V_tomto sboru mučedníků se skví také třiatřicet misionářů a misionářek. Ti opustili svou vlast, pokusili se proniknout do_myšlení Číňanů a do_místních poměrů, přijali s_velkou láskou zvláštnosti oněch končin a zatoužili tam hlásat Krista a sloužit tamějšímu národu. Jejich hroby tam dosud jsou, aby ukazovaly, že misionáři tam patří jako do_své vlasti, kterou si přes lidskou slabost upřímným srdcem zamilovali a pro kterou vynakládali všechny své síly. „Nikomu jsme neuškodili,“ odpověděl biskup František Fogolla guvernérovi, který se chystal ho zabít vlastním mečem, „naopak jsme mnoha lidem byli prospěšní.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,44b.45a.48{/r}

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují a pomlouvají. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

MODLITBA

Bože, tys posílil svou církev vyznavačstvím svatých mučedníků Lva Mangina a jeho druhů; dej, ať jsme i_my věrni svěřenému poslání, aby tvůj lid rostl ve_svobodě a před světem vydával svědectví o_tvé pravdě.

31. července

IGNÁCE Z_LOYOLY, KNĚZE A ZAKLADATELE TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA

Slavnost

Narodil se r. 1491 v_Loyole v_baskické provincii Guipúzcoa. Sloužil jako panoš na královském dvoře a později se věnoval vojenské dráze. Při obraně Pamplony byl zraněn. Upoután na lůžko četl životopisy světců a r. 1521 zatoužil následovat Krista. Uchýlil se do poustevny v_Manrese a své duchovní zkušenosti uložil do knihy Duchovních cvičení. Teologii studoval v_Paříži, kde položil základy Tovaryšstva Ježíšova. R. 1537 byl v_Benátkách vysvěcen na kněze a odebral se do Říma, kde po 3 letech založil Tovaryšstvo Ježíšovo a v_r. 1541 byl zvolen jeho prvním generálním představeným. Všestrannou apoštolskou činností přispěl k obrodě katolické víry v_16. stol. a položil základy k obnově misijní činnosti církve. Zemřel r. 1556 a r. 1622 byl Řehořem XV. svatořečen.

PRVNÍ NEŠPORY

HYMNUS

Boží Trojice přesvatá,

láskou, dobrotou bohatá,

tvoříš a řídíš všechen čas,

sama nad věky zůstáváš.

V_sobě nesmírně blažená,

každý radost jen v_tobě má,

vesmír, nebe i šťastná zem

mají svou krásu z_tebe jen.

Ty, Otče, zdroji milosti,

Synu, jenž jeho slávou jsi,

i_Duchu svatý obou dvou,

planoucí láskou nezměrnou.

Lásko, Trojice blažená,

vše dobré v_tobě původ má,

tvor každý je tvé lásky čin,

a ve všem Dobra, Krásy stín.

Čelo se nám již zlatem skví,

slávou Božího synovství.

Zbuduj si, Otče, v_nás svůj chrám,

kde budeš ctěn a milován.

Živoucí světlo, připoj nás

k_svým svatým v_ráji plném krás,

bychom ti s_láskou zpívali

navěky chvály s_anděly. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Chvalme Pána, našeho Boha, prokazujme mu úctu a služme mu.

Žalm 113

Ant. 2 Co platno člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

Žalm 147

Ant. 3 Děkujme Pánu, našemu Bohu, že nám daroval život.

Kantikum Kol 1,12-20

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 11,33-36{/r}

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet? Vždyť od něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva na věky! Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Velebme Otce i Syna i_Ducha Svatého. {*} Chvalme ho navěky.

Velebme Otce i Syna i_Ducha Svatého. {*} Chvalme ho navěky.

Jedinému Bohu čest a sláva. {*}

Chvalme ho navěky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Velebme Otce i Syna i_Ducha Svatého. {*} Chvalme ho navěky.

Ant. na Magnifikat: Svatý Ignác hledal jedině větší službu a chválu Boží; všechno zaměřoval k větší slávě Boží.

Náš Bože a Spasiteli, oslavujeme tvého věrného služebníka Ignáce a prosíme tě, abys nás vyslyšel:

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, dej se poznat všem lidem (především chudým; zarmouceným a nemocným; všemi pohrdaným).

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, zjevuj se světu skrze svou církev.

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, prohřej svou láskou sociální vztahy mezi lidmi (mezi různými národy světa; mezi lidmi různého vyznání; zvláště mezi rodinami).

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, používej naší službu ke spáse duší.

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, přijmi do své slávy naše bratry, sestry a všechny věrné zemřelé.

Pro tvou velikou slávu.

MODLITBA

Bože, tys založil prostřednictvím svatého Ignáce Tovaryšstvo Ježíšovo; prosíme tě, zahrň je duchovními i pozemskými dary: ať je s tebou spjato bezúhonností a láskou, ať poznává, co se líbí tvé velebnosti, a ať to také věrně plní.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Je slavnost svatého Ignáce: Pojďte, klaňme se Ježíši Kristu, Králi slávy.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Ježíši, Králi vznešený,

vítězi nepřemožený,

jen v_tobě každý nalezne

štěstí a blaho bezmezné.

Všemocný, slavný Králi náš,

svou láskou všechny objímáš,

Ježíši, dárce milosti,

chceme ti sloužit s_radostí.

Nebesa znějí slávou tvou,

chorálem hřmí to oblohou,

radostí jásá celý svět:

Ježíš nás k Otci vede zpět.

Ježíši, dárce pokoje,

jen v_tobě pravá radost je,

k_tobě vždy touha odvěká

přivádí srdce člověka.

Předobré srdce Ježíše,

k_Otci nás vedeš do výše.

Dej, ať se všichni shledáme

a Boha věčně chválíme.

Jezu, tys čisté Panny květ,

tvá láska víc než celý svět,

tobě buď věčná chvála, čest

v_království lásky plném hvězd.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povýšil Krista a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

Žalm 110, 1-5.7

Ant. 2 Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí.

Žalm 47

Ant. 3 Každý jazyk musí k_slávě Boha Otce vyznat: „Ježíš Kristus je Pán.“

Žalm 145,1-13

Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes.

Je stejný i na věky.

MODLITBA SE ČTENÍM

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Filipanům

{r:Flp}2,1-18{/r}

{p}

Mějte v_sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš

{v}1{/v}Jestliže je u_vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, {v}2{/v}dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude (všechny) pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. {v}3{/v}Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo (touhy) po prázdné slávě, ale z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. {v}4{/v}Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

{v}5{/v}Mějte v_sobě to smýšlení, jako měl Kristus Ježíš:

{v}6{/v}ačkoli má božskou přirozenost,

nic nelpěl na tom, že je roven Bohu,

{v}7{/v}ale sám sebe se zřekl,

vzal na sebe přirozenost služebníka

a stal se jedním z_lidí.

Byl jako každý jiný člověk,

{v}8{/v}ponížil se a byl poslušný až k_smrti,

a to k_smrti na kříži.

{v}9{/v}Proto ho také Bůh povýšil

a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,

{v}10{/v}takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno

na nebi, na zemi i_v_podsvětí

{v}11{/v}a každý jazyk musí k_slávě Boha Otce vyznat:

Ježíš Kristus je Pán.

{v}12{/v}A tak, moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i_teď pracujte s_úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u_vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. {v}13{/v}Vždyť i_to, že chcete, i_to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit.

{v}14{/v}Dělejte všecko bez reptání a váhání. {v}15{/v}Tak z_vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. {v}16{/v}Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v_onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo ani že jsem se nadarmo nenamáhal.

{v}17{/v}A kdybych musel prolít v_oběť i_svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se (z_toho) a raduji se s_vámi se všemi. {v}18{/v}Stejně se však radujte i_vy a dělte se o_tu radost se mnou.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Duch. cvičení, č. 104

Kéž nám Bůh dá důvěrně poznat Pána, {*} neboť se stal pro nás člověkem.

Abychom ho více milovali a následovali. {*} Neboť se stal pro nás člověkem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Konstitucí Tovaryšstva Ježíšova

(Examen Generale, kap. 4, 44)

{p}

Kdo Krista opravdu následují, s_vroucí láskou touží, aby byli oděni šatem a odznaky svého Pána

Svatý Ignác z_Loyoly, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova, neúnavný dělník na vinici Páně, se zaměřil na šíření větší slávy Boží a spásy lidí všude na světě pod vedením římského Velekněze; své životní duchovní zaměření vyjádřil proslulými slovy, když psal o duchu těch, kdo jsou v tomto Tovaryšstvu voláni k následování Krista:

„Ať si dobře pamatují a považují to za něco velikého a nejvýš důležitého před tváří Stvořitele a našeho Pána, jak velice pomáhá a přispívá k pokroku v_duchovním životě, aby měli zcela a ne jen částečně v_ošklivosti všechno, co svět miluje a po čem touží; a naopak přijímali a všemi silami toužili po tom, co miloval a co měl rád Kristus, náš Pán.

Jako se totiž světští lidé shánějí po světských věcech, jak milují a s_velkou horlivostí vyhledávají pocty, slávu a dobrou pověst na zemi, jak je tomu učí svět, tak zase ti, kdo prospívají v duchovním životě, vpravdě následují Krista, našeho Pána, milují a vroucně touží po věcech zcela opačných, aby byli totiž z_lásky a úcty k němu oděni týmž šatem a týmiž odznaky svého Pána, a proto, kdyby při tom nebylo urážky Boží velebnosti a hříchu bližního, chtěli by snášet potupy, křivá svědectví a křivdy a v_očích lidí být pošetilými (aniž by k tomu dávali nějakou příčinu), neboť se touží připodobnit Ježíši Kristu, našemu Stvořiteli a Pánu, a aspoň částečně ho následovat a být oděni jeho šatem a ozdobeni jeho odznaky. Vždyť on se jimi oděl k našemu většímu duchovnímu prospěchu a dal nám příklad, abychom se snažili, pokud je to s_pomocí Boží možné, jeho napodobovat a následovat, neboť on je pravá cesta, která vede lidi k životu.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Duch. cvičení, č. 167

Raději chci chudobu s_Kristem chudým, než bohatství, {*} abych se mu více podobal.

Volím si raději potupy s_Kristem zahrnovaným potupami, než pocty. {*} Abych se mu více podobal.

CHVALOZPĚV

Bože, tebe chválíme.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Myslím stále na Ježíše,

radostí vše ve mně dýše,

sladší však je nad plást medu

mít Ježíše ve svém středu.

Nic nelze zpívat liběji,

nic nezní uchu sladčeji,

nic netkví v_mysli vroucněji,

než Ježíš – je mou nadějí.

Jak se má duše raduje,

když jen Ježíše miluje,

lásku za lásku daruje,

Ježíš v_mém srdci kraluje.

Což může někdo pochopit?

Či to lze slovy vyjádřit?

Kdo okusil, ten vytuší,

co skryto v_lásce k_Ježíši.

Radostí buď nám jedinou

a v_nebi věčnou odměnou!

Ježíši, dej, ať v_Srdci tvém

navěky šťastni spočinem.

Ant. 1 Pane, náš Bože, jak mnoho jsi pro nás učinil! A jak mnoho dals nám z_toho, co máš!

Žalmy a katikum nedělní z_1. týdne žaltáře.

Ant. 2 Požehnán buď Pán, který v_nás přebývá, který nám dává život a činí nás svým chrámem.

Ant. 3 Vzdáváme díky, Pane, za všechno dobré, co sestupuje od tebe, jako sestupují paprsky od slunce a vody z_pramene.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,16.19{/r}

My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. My milujeme Boha, protože napřed miloval on nás.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Rozvázal jsi moje pouta. {*} Přinesu ti oběť díků.

Rozvázal jsi moje pouta. {*} Přinesu ti oběť díků.

Budu vzývat jméno Hospodinovo. {*}

Přinesu ti oběť díků.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Rozvázal jsi moje pouta. {*} Přinesu ti oběť díků.

Ant. k Zachariášovu kantiku Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce. Vezmi si a přijmi celou mou svobodu.

Náš Bože a Otče, prosíme tě za všechny své bratry a sestry ve jménu tvého Syna Ježíše:

Pro tvou velikou slávu.

Všemohoucí Bože, vyslyš nás, když se k tobě obracíme jako k Otci.

Pro tvou velikou slávu.

Všemohoucí Bože, vyslyš nás, když prosíme skrze Ježíše Krista.

Pro tvou velikou slávu.

Všemohoucí Bože, obracej naše prosby k sobě působením Ducha svatého.

Pro tvou velikou slávu.

Pane, dej, ať tě vytrvale chválíme a stále ti sloužíme.

Pro tvou velikou slávu.

Pane, otevři naše srdce, abychom rozuměli hlasu tvého Syna.

Pro tvou velikou slávu.

Pane, vlož do nás čistotu, chudobu a poslušnost svého Syna.

Pro tvou velikou slávu.

DOPOLEDNE

Ant. Tys mi dal všechno; tobě, Pane, všechno vracím.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jan 15,16{/r}

Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek, a váš užitek aby byl trvalý.

Hospodin je má síla a statečnost.

Stal se mou spásou.

V_POLEDNE

Ant. Pane, tobě náleží všechno, nalož s_tím zcela podle své vůle.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jer 20,7a.9b{/r}

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést. Hospodinovo slovo se stalo v_mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v_mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

Povstal nový hlasatel spásy jako oheň.

A jeho slovo plálo jako pochodeň.

ODPOLEDNE

Ant. Pane, dej mi svou lásku a svou milost, a to mi stačí.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Duchovní cvičení, č. 95

Kdo chce jít se mnou, musí se se mnou namáhat, aby, jako mě následoval v_námahách, následoval mě také ve slávě.

Dobrý Ježíši, vyslyš mě.

Ve svých ranách ukryj mě.

NEŠPORY

HYMNUS

Pane, ty vládneš věkům všem,

s_velkou láskou bdíš nad světem.

Ježíši, Králi národů,

dopřej všem pravou svobodu.

Andělé s_láskou klaní se,

s_radostí pějí lásce tvé.

I_naše píseň jásavá

Krále všech věků vyznává.

Ježíši, Králi pokoje,

ztiš v_světě všechny rozbroje!

Přiveď zbloudilé ovce zpět,

v_jediný ovčín celý svět!

Proto na stromě krvavém

otvíráš náruč lidem všem,

Srdce své dáváš otevřít,

by každý moh’ tvou lásku zřít.

A s_láskou na oltáři skryt,

milost vyléváš na svůj lid,

pod chleba prostou způsobou

ranou v_srdci svém tajemnou.

Sláva buď tobě, Ježíši,

na zemi, v_nebi na výši,

Otci i_Duchu svatému,

Bohu v_Trojici věčnému.

Ant. 1 Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul.

Žalm 117

Ant. 2 Kamkoli tě pošlu, půjdeš, a co ti rozkážu, budeš mluvit, praví Hospodin.

Žalm 27, 1-6

Ant. 3 Nové přikázání vám dávám, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,20-21{/r}

Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale při tom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Podle toho všichni poznají, {*} že jste moji učedníci.

Podle toho všichni poznají, {*} že jste moji učedníci.

Budete-li mít k sobě lásku navzájem, {*}

že jste moji učedníci.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Podle toho všichni poznají, {*} že jste moji učedníci.

Ant. na Magnifikat: Svatý Ignác miloval Stvořitele ve všech tvorech a všechny v_něm podle jeho nejsvětější božské vůle.

Náš Bože a Spasiteli, oslavujeme tvého věrného služebníka Ignáce a prosíme tě, abys nás vyslyšel:

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, dej se poznat všem lidem (především chudým; zarmouceným a nemocným; všemi pohrdaným).

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, zjevuj se světu skrze svou církev.

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, prohřej svou láskou sociální vztahy mezi lidmi (mezi různými národy světa; mezi lidmi různého vyznání; zvláště mezi rodinami).

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, používej naší službu ke spáse duší.

Pro tvou velikou slávu.

Náš Bože a Spasiteli, přijmi do své slávy naše bratry, sestry a všechny věrné zemřelé.

Pro tvou velikou slávu.

2. srpna

Sv. Petra Fabera, kněze

nezávazná památka

Narodil se r. 1506 ve Villaret v_Savojsku, kde v_mládí pásl dobytek rodičů. R._1525 začal studovat v_Paříži; tam bydlel s_Františkem Xaverským a Ignácem z_Loyoly, který ho získal jako prvního ze_svých druhů. R._1534 byl vysvěcen na_kněze a byl prvním knězem Tovaryšstva Ježíšova. Na_rozkaz papeže působil v_hlavních oblastech Evropy a s_neobyčejným úspěchem upevňoval katolickou víru. Zemřel v_Římě 1._srpna 1546 a Pius IX. ho r._1872 blahořečil. Svatořečen byl papežem Františkem 17. prosince 2013.
Společné texty na svátky o duchovních pastýřích (o kněžích), nebo o svatých mužích (o řeholnících).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Pamětí svatého Petra Fabera

(Č. 7-9; Monumenta Historica SJ, Fabri Monumenta, Madrid 1914, 493)

{p}

Byli jsme za jedno v_předsevzetí zvolit si nynější způsob života

10. ledna 1529 – bylo mi 24 let – získal jsem hodnost bakaláře svobodných nauk a po_Velikonocích licenciát medicíny u_doktora Jana Penny. Kéž mi dopřeje Boží dobrota vděčně pamatovat na různá dobrodiní tělesná i_duchovní, jež mi udělila různým způsobem v_těchto 3_a_půl letech, když mi dala takového učitele a takovou společnost, kterou jsem nalezl ve_svém bytě. Mluvím hlavně o_magistru Františku Xaverském, z_Tovaryšstva Ježíše Krista.

Toho roku přišel do_téže koleje sv._Barbory a do_téhož pokoje k_nám Ignác, aby o_příštím svátku sv. Remigia začal studovat svobodné nauky. Zmíněný magistr pak hodlal vzít na sebe ten úkol. Navěky buď velebena Boží prozřetelnost, která to zařídila k_mému dobru a k_mé spáse. On totiž určil, abych učil onoho svatého muže, o_kterém jsem se zmínil. Tak mi bylo umožněno stýkat se s_ním ve_vnějším, a později i_v_duchovním životě. Žili jsme spolu v_téže místnosti, měli jsme společný stůl i_pokladnu. On byl mým učitelem v_duchovních věcech a ukazoval mi, jak mám lépe poznávat Boží vůli i_sebe, takže jsme nakonec měli stejnou touhu i_vůli a stejné pevné rozhodnutí zvolit si tento způsob života, jaký nyní vedeme my, kteří jsme nebo kteří budou z_tohoto Tovaryšstva, jehož nejsem hoden.

Kéž mi Boží dobrota dopřeje milost vděčně pamatovat a vážit si dobrodiní, která mi náš Pán v_tomto čase prokázal skrze tohoto muže.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 21(20),4{/r}; {r}Job 31,18{/r}; {r}Ef 3,18{/r}; {r}Žl 31(30),20{/r}

Bože, vyšel jsi mi vstříc s_hojným požehnáním, jehož od mládí přibývalo.{*} A nyní nejsem schopen pochopit celou hloubku tvé lásky.

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine! Uchovals ji těm, kdo se tě bojí.{*} A nyní nejsem schopen pochopit celou hloubku tvé lásky.

MODLITBA

Otče, Pane nebe a země, svému pokornému služebníku Petrovi ses zjevil v_modlitbě i_ve_službě, kterou prokazoval bližnímu; dej, ať i_my tě ve všem nalézáme a milujeme.

18. srpen

Sv. Alberta Hurtado Cruchaga, kněze

památka

Narodil se 22. 1. 1901 ve_Viña del Mar (Chile). Do_noviciátu Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 14. 8. 1923 v_Chilanu. Na_kněze byl vysvěcen 24. 8. 1933. Učil na_školách a věnoval se službě chudým a dětem. Vybudoval exerciční dům. Roku 1947 založil sdružení obecně zvané „Associación Sindical Chilena“ a v_roce 1951 začal vydávat časopis „Mensajero“. Všechna jeho kněžská, apoštolská, sociální i_vychovatelská a charitativní činnost vycházela z_lásky ke_Kristu a chudým. Ke_Kristu se odebral 18. 8. 1952. Mezi svaté ho zařadil Benedikt XVI. roku 2005.
Společné texty na svátky o_duchovních pastýřích (o_kněžích).

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_dosud nevydaných duchovních písemností sv._Alberta Hurtado: „Stále v_kontaktu s_Bohem“

{p}

Pokoj je pouze v_Bohu

Ptáš se, jak to, že žiji v_tak podivuhodné rovnováze; i_já se na_to sám sebe stále ptám, poněvadž den ze_dne se hlouběji nořím do_zaměstnání všeho druhu: stále píši a dostávám dopisy, pořád mám v_ruce telefon, píši do_noci, přijímám návštěvy. Při tom na_mne ze_všech stran doléhají celé spousty prací; stále se musím zúčastňovat různých shromáždění, často celotýdenních, a na_nich projednávat náměty nejrůznějšího druhu. Zvláště pak, jestliže blahovolně slíbíš něco, oč tě žádají – protože dobro se nemá opomíjet a nic přislíbené odvolávat – stěží se toho můžeš zbavit. K tomu ještě navíc výdaje musí být vyvážené a různé výsledky pokud možno jasně předvídané. A_když je při tom ještě starost, kdo je spíše apoštol a kdo nepřítel našeho Krále, pak již se jen musí přinést vítězný věnec za_tenhle zápas…

Jak často jsem nucen utéci se na_skaliska, na_která zuřivě narážejí vzdouvající se vlny, ze_kterých není žádného úniku než vylézt vzhůru.

Když tedy vlny po_celé hodiny, ba i_dny neúnavně zuří, je třeba obrátit prosebné oči k_jedinému Bohu. Tak vzejde blažený život, který je, třeba skrze lidi, svěřený jedině Bohu. On totiž je jediným cílem všech věcí a jediným útočištěm před každým zlem.

Nesmí se zatajovat, že někdy přijdou hodiny nejčernější: zvláště tehdy, když jsi přetažený trvalým břemenem… Jak tu najdeš úniku? Jak může unavené tělo udržet vůle, třeba sebepevnější? Tak se mi to stávalo dříve velmi často; nyní to zakouším řidčeji: hlava totiž, která je jako prázdná nebo ochablá bolestí, zpěčuje se zápasit: paměť je lenivá, vše ti vypadává z_rukou a neschopný výkonu podléháš. Kdo, myslíš, vyjde z_takovýchto hodin nedotčený?

Bude tedy nutné, abych si na nějakou dobu našel klid. Tu se ovšem uteču jedině k_Bohu a odevzdám mu všechno, co jsem, chtění i bytí. Bude mi ustavičně Otcem, i když síly snad ochabnou a když shledám, že jsem neschopen slov, jimiž bych si vyprosil jeho lásku. Ach, jak úžasnou objevím potom jeho dobrotu! Když na_toto pomyslím, jsem naplněn skoro nekonečnou nadějí a všechny mé starosti se rozplývají, totiž starosti, které jsem zároveň se_sebou svěřil do_jeho rukou: vždyť k_němu celý směřuji. Tehdy se moje rozrušená duše uklidní: včerejší starosti, ba i_ona hrozná péče o_to, aby se jeho nepřátelé neholedbali, že triumfovali, ztratí svou prudkost: a posléze bude znova nastolen Boží pokoj, který se nevypověditelným způsobem usadí v_nitru mé duše.

Bůh se mi jeví jako nehybná skála, na_niž dorážejí bouřlivé vlny; vždy se však objevuje snadný výstup po_ní, jestliže jsme se naučili jít poctivě vzhůru. Nebo mi Bůh připadá jako blesk, který žádná vina nezatemní. Bůh, který všechno překonává a nade vším vítězí, je se_mnou! Jeho zcela určitě dosáhnu, přistoupím-li k němu plný jeho lásky. Po skončení všech životních bojů nesmírně lahodně a sladce v_něm spočine celá má duše. A_když pak budu mít účast na_jeho skvělosti, shledám, že mě objímá celou svojí láskou.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 2,20{/r}; {r}Iz 61,1{/r}

Žiji ve_víře v_Božího Syna, protože mě miloval a za_mě se obětoval.{*} Už nežiji já, ale žije ve_mně Kristus.

Duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal; poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce.{*} Už nežiji já, ale žije ve_mně Kristus.

MODLITBA

Bože, náš Otče, ve_svatém knězi Albertovi dals nám skvělý doklad o_své lásce; na_jeho přímluvu nám dopřej, abychom vytrvale lnuli k_tvé vůli, své bratry zahrnovali Kristovou láskou, a tak prosazovali vládu spravedlnosti, lásky a pokoje.

7. září

Sv. Štěpána Pongracze, Melichara Grodeckého, kněží, a Marka Križína, kanovníka ostřihomského, mučedníků

památka

Na počátku 17._století v_době náboženských zmatků a bojů byli v_Košicích zajati tři kněží, kteří se horlivě starali o_spásu duší, totiž Štěpán Pongracz a Melichar Grodecký, kněží z_Tovaryšstva Ježíšova, a Marek Štěpán Križín, ostřihomský kanovník. Poněvadž nechtěli zapřít katolickou víru, byli podrobeni velmi krutému mučení a posléze 7._září 1619 zabiti. Tyto Kristovy mučedníky svatořečil 2._července 1995 v_Košicích papež Jan Pavel II.
Společné texty na svátky o více mučednících.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci košických mučedníků

{p}

Trojnásobné krvavé svědectví pro Krista a církev

Ve společenství svatých, kde se nám ukazuje, jak těsně jsou spojeny ctnosti a všeliké zločiny, prospěje nám dnes zastavit se a uvažovat o_těch, které jsme již dávno nazývali košickými mučedníky. Oni v_politických zmatcích na_počátku 17._století bez váhání položili – zároveň s_mnoha jinými obětmi vražedného násilí – svůj život pro Krista a evangelium.

Na prvním místě se tu setkáváme s_ostřihomským kanovníkem Markem z_Križevců. Ten přišel z_rodného Chorvatska na_Slovensko a ujal se horlivě pastorační služby tam, kde se pro nedostatek kněží vyžadovala naléhavěji stálá péče o_křesťany. Marek tedy, podle příkladu dobrého Pastýře, nesnesl nestarat se o_své stádce, od_něhož by najatý pasák utekl (Jan 10,11-15), nýbrž v_zářivé věrnosti sloužil Kristovu poslání a bez bázně šel na_smrt.

Nemenší hrdinství prokázal jezuitský kněz maďarské národnosti Štěpán Pongracz. Své rozhodnutí úplně se zasvětit Bohu a bratřím neváhal vystavit nebezpečím nařízených postihů. Ve_své rodné Transylvánii se zřekl výhodné světské kariéry a přišel hlásat evangelium na_východní Slovensko. Zde v_Košicích plnil s_odvahou těžkou apoštolskou úlohu. A_Pán mu popřál mučednickou palmu, ke_které neustále vzhlížel, jako k_nejvznešenější odměně za_svou horlivost.

Také Melichar Grodecký byl jezuitský kněz, polské národnosti, původem ze_Slezska. I_jemu připadalo vznešenější vydat se pro křesťanskou víru do_nebezpečí v_těchto krajích, nežli zůstat u_klidné, uznávané pastorační a vychovatelské služby, kterou dlouho vykonával mezi mládeží – především v_Praze. Když vypukla Třicetiletá válka, byl spolu s_ostatními jezuity hnán z_místa na_místo. Nakonec se mohl usadit v_Košicích a oddat se službě bratřím (tuto službu plnil, i_když procházel Moravou a Slovenskem). Ta ho pak také prolitím krve zařadila do_sboru mučedníků.

Dnes tedy plni obdivu slavíme tyto vynikající svědky evangelia. Při veřejně vyznávané věrnosti Kristu a jeho církvi je neodstrašily žádné nástrahy, žádná muka ani stále hrozící nebezpečí smrti. Jejich vrcholné zářící svědectví musí nám všem svítit jako příklad věrnosti evangeliu. To musíme mít na_očích i_my v_těchto těžkých a zvrácených problematických poměrech našich dní, v_nichž je nutno rozhodovat se pro jiné věci a jinak, než je to obvyklé.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 6,14{/r}; {r}Flp 1,29{/r}

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu ve_svatých košických mučednících Štěpánovi, Melicharovi a Markovi pastýře bez vady a hany a statečné obhájce víry; na_jejich přímluvu pomáhej i_nám v_našich těžkostech ke_stále větší pevnosti ve_víře.

9. septembra

Sv. Petra Clavera – kňaza

Spomienka

Peter Claver sa narodil roku 1580 v_španielskom Verdune. Roku 1516 začal študovať filozofiu na barcelonskej univerzite a roku 1602 vstúpil do Spoločnosti Ježišovej. Poslúchol misionárske povolanie najmä pričinením svätého Alfonza Rodrígueza, vrátnika v_kolégiu Spoločnosti Ježišovej v_Palme de Mallorca. Roku 1616 bol vysvätený za kňaza v_kolumbijskej misii a tam sa až do smrti venoval apoštolátu medzi černošskými otrokmi. Zaviazal sa sľubom, že bude „natrvalo otrokom Etiópčanov“. Vyčerpaný prácou zomrel v_Kartagéne (Kolumbia) 8. septembra 1654. Lev XIII. ho vyhlásil za svätého roku 1888 a roku 1896 za osobitného patróna misií medzi černochmi.
Zo spoločnej časti duchovných pastierov alebo svätých mužov: pre tých, čo konali skutky milosrdenstva.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Listov svätého Petra Clavera, kňaza

(List z_31. mája 1627 adresovaný svojmu predstavenému. Vydal (v španielčine) A. Valtierra SJ: San Pedro Claver, Cartagena, 1964, str. 140-141)

{p}

Hlásať evanjelium chudobným, uzdraviť skrúšených srdcom, oznámiť zajatým milosť

Včera 30. mája 1627 tohto roku na sviatok Najsvätejšej Trojice vystúpilo z_velikánskej lode množstvo černochov, odvlečených z_povodia afrických riek. Pribehli sme a priniesli sme im každý v_dvoch košoch pomaranče, citrusové plody, zákusky a kadečo iné. Vošli sme do ich chatrčí. Zdalo sa nám, že sme prišli do druhej Guiney. Museli sme sa pretláčať cez húfy ľudí, aby sme sa dostali k_chorým, ktorých bolo veľké množstvo. Ležali na vlhkej, ba skôr blatistej zemi. Aby neboli v_takej mokrote, urobili im vyvýšený násyp zo škridlíc a úlomkov tehál. To bolo teda ich lôžko, a bolo veľmi nepohodlné nielen z_tohto dôvodu, ale najmä preto, že boli nahí, bez kúska odevu, ktorý by ich bol aspoň trochu chránil.

Odložili sme si plášte, zaobstarali sme z_obchodného skladu potrebné veci, aby sme im mohli pozbíjať priče. Tak sme im pripravili miesto, na ktoré sme, predierajúc sa cez skupiny ozbrojencov, poznášali chorých. Potom sme ich rozdelili na dve skupiny. K_jednej šiel môj spoločník s_tlmočníkom, druhých som sa ujal ja. Dvaja černosi boli viac mŕtvi ako živí, už studení, pulz sa im takmer nedal nahmatať. Preto sme na škridliach doniesli žeravé uhlie a položili blízko umierajúcich. Potom sme do tohto ohňa hodili voňavé látky. Mali sme ich dve kapsy a pri tejto príležitosti sme ich celkom minuli. Potom sme ich prikryli svojimi plášťami, lebo oni nič také nemali a darmo by sme čosi od ich pánov pýtali, a umožnili sme im vdychovať voňavé pary, ktoré im dodali teplo a život. Bolo vidno, ako im zažiarili oči, keď sa na nás pozerali.

Prihovorili sme sa im takýmto spôsobom, nie slovami, ale rukami a skutkami. Boli presvedčení, že ich sem privliekli preto, aby ich pojedli. Preto každá iná reč by bola bývala márna. Posadili sme sa k_nim alebo prikľakli, vínom sme im umyli tvár a telo a usilovali sme sa ich rozveseliť prívetivými slovami a takými prirodzenými motívmi, ktoré môžu nejako vyvolať u_chorých radostnejšiu náladu.

Potom sme začali vysvetľovať náuku o_krste, aké má totiž krst zázračné účinky na telo a na dušu. Keď sme už videli z_odpovedí na naše otázky, že toto dosť dobre pochopili, začali sme im obšírnejšie vysvetľovať náuku o_jednom Bohu, ktorý každého odmeňuje alebo trestá podľa zásluhy; podobne aj ostatné veci. Vyzvali sme ich, aby vzbudili ľútosť a dali najavo, že zavrhujú spáchané hriechy. Konečne, keď sme videli, že sú dosť pripravení, vysvetlili sme im tajomstvo Trojice, vtelenie a umučenie. Ukázali sme im obraz Krista, pribitého na kríži nad krstiteľnicou, do ktorej z_Kristových rán stekajú potôčky krvi. Potom sme im v_ich reči predriekali ľútosť.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 25, 35. 40{/r}; {r}Jn 15, 12{/r}

Bol som hladný a dali ste mi jesť; bol som smädný a dali ste mi piť; bol som pocestný a pritúlili ste ma. {*} Veru, hovorím vám: Čokoľvek ste urobili jednému z_týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili.

Toto je moje prikázanie: Aby ste sa milovali navzájem ako som ja miloval vás. {*} Veru, hovorím vám: Čokoľvek ste urobili jednému z_týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili.

MODLITBA

Bože, ty si urobil svätého Petra otrokom otrokov, a keď im pomáhal, vystrojil si ho obdivuhodnou láskou a trpezlivosťou; dožiť nám na jeho príhovor, aby sme hľadali záujmy Ježiša Krista a milovali svojich blížnych skutkom i_pravdou.

Alebo:

Na príhovor svätého Petra, ktorý sa z_lásky k_tebe stal navždy otrokom otrokov, dožič nám, Pane Bože, aby sme vo všetkých ľuďoch uznávali dôstojnosť tvojich detí a venovali sa ich spáse.

10. septembra

Bl. Františka Gárateho – rehoľného brata

Ľubovoľná spomienka

Bl. František Gárate pochádzal z_Baskicka (Guipúzcoa v_severnom Španielsku), kde sa narodil v_dedinke Recarte pri Loyole r. 1857. Po skončení základnej školy sa r. 1871 prihlásil do služby v_jezuitskom kolégiu „Nuestra Señora de la Antigua“ v_meste Orduña. Tam vykonával domáce práce. V_r. 1874 vstúpil do jezuitskej rehole v_Payanne vo Francúzsku. Po noviciáte sa vrátil do Španielska, kde v_rokoch 1877-1888 pôsobil ako ošetrovateľ a kostolníkov pomocník v_kolégiu sv. Jakuba Apoštola v_obci La Guardia pri meste Pontevedra. Potom bol takmer 40 rokov až do konca života vrátnikom na jezuitskom univerzitnom kolégiu Deusto v_meste Bilbao. Všetkým bol na povzbudenie mimoriadnou láskou, pracovitosťou, zdvorilosťou a inými čnosťami. Zomrel r. 1929. Pápež Ján Pavol II. ho v_r. 1985 vyhlásil za blahoslaveného.
Zo spoločnej časti svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu kardinála Pietra Boetta SJ, janovského arcibiskupa, niekdajšieho vizitátora španielskej asistencie Spoločnosti Ježišovej

(V: C. Testore SJ: Un portinaio santo. Fratello Francesco Gárate SJ, 1857-1929, Tipografia Univ. Gregoriana, Rím 1941, str. 7-8)

{p}

„...pre každého mal zdvorilé a priateľské slovo...“

„Úprimne musím povedať, že z_tohto dlhšieho pobytu v_Španielsku mi najviac ostala v_pamäti spomienka a obraz skvelého brata vrátnika našej univerzity Deusto v_Bilbau. Navonok sa na ňom nezdalo nič mimoriadne ani obdivuhodné, ale stačil aj krátky rozhovor s_ním, aby človek zbadal, že je v_ňom veľký duch, celkom preniknutý špiritualitou sv. Ignáca a bohato obdarený čnosťami.

Počas môjho pobytu na deustskej univerzite som sa často pri vychádzaní alebo prichádzaní so záľubou zastavil pri vrátnikovi, aby som hlbšie pochopil jeho ducha, ktorým sa riadil. Vstupná hala sa podobala skôr veľmi živému prístavu: rodičia sa zhovárali s_deťmi a ľudia každého druhu vybavovali svoje veci s_pátrami alebo s_profesormi; k_tomu treba pridať obchodníkov, ktorí prinášali svoj tovar a žobrákov, ktorí sa domáhali almužny... S_obdivom som pozoroval, ako tento dobrý muž všetkých prijímal s_láskavým úsmevom, keď prichádzali a tak sa s_nimi aj lúčil. Usiloval sa vyhovieť všetkým, pre každého mal zdvorilé a priateľské slovo, a to s_obdivuhodnou jasnosťou a pokojom.

Osobitne ma zaujalo, ako uprostred tohto zmätku bol schopný dávať pozor na stále sa ozývajúci telefón; nenechal čakať volajúcich, ale uspokojoval ich želania s_patričnou inteligenciou a láskavosťou. Ohromený pohľadom na túto vonkajšiu starostlivosť spojenú s_obdivuhodnou vnútornou vyrovnanosťou som sa ho odvážil priamo opýtať: ‚Bratku, ako ste schopný vybavovať toľko vecí a pritom ostať taký pokojný, že nikdy nestratíte trpezlivosť?’ On nato: ‚Robím, čo môžem spokojne zvládnuť svojimi silami. Ostatné nechám na Pána, ktorý môže urobiť všetko. S_jeho pomocou je všetko ľahké a príjemné, lebo slúžime dobrému pánovi.’ V_jeho odpovedi som nemohol nezbadať vyvolenú dušu, vynikajúcu tými najkrajšími pravými rehoľnými čnosťami.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zjv 3, 20{/r}; {r}Mt 24, 46{/r}

Hľa, stojím pri dverách a klopem. Kto počúvne môj hlas a otvorí dvere, {*} K_tomu vojdem a budem s_ním večerať a on so mnou.

Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. {*} K_tomu vojdem a budem s_ním večerať a on so mnou.

MODLITBA

Bože, odmeňovateľ verných, ty si nám dal v_blahoslavenom Františkovi vynikajúci príklad vytrvalej vernosti v_tvojej službe; dožič nám, aby sme ho nasledovali tým, že otvoríme svoje srdcia Kristovi a budeme mu slúžiť v_chudobných. O_to ťa prosíme

17. septembra

Sv. Róberta Bellarmina – biskupa a učiteľa Cirkvi

Spomienka

Narodil sa roku 1542 v_mestečku Montepulciano v_Toskánsku (Taliansko). Do Spoločnosti Ježišovej vstúpil roku 1560. Za kňaza bol vysvätený roku 1570. Bol profesorom a rektorom Rímskeho kolégiá a provinciálnym predstaveným Neapolskej provincie. Veľmi úspešne zastával aj iné funkcie v_Spoločnosti. Napísal viacero teologických a duchovných kníh. Medzi nimi vyniká Katechizmus a Dišputy o_sporných otázkach kresťanskej viery. Roku 1599 ho pápež vymenoval za kardinála. V_rokoch 1602-1605 spravoval kapuánske arcibiskupstvo. Po návrate do Ríma bol pápežovým poradcom vo veľmi závažných otázkach. Umrel roku 1621. Pius XI. ho roku 1930 vyhlásil za svätého a o_rok neskôr za učiteľa Cirkvi.
Zo spoločnej časti duchovných pastierov alebo učiteľov Cirkvi.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu Výstup mysle k_Bohu od svätého Róberta Bellarmina, biskupa a učiteľa Cirkvi

(Grád. 1: Opera omnia, t. 6. Neapol, 1862, str. 214)

{p}

Pochop, že si stvorený na Božiu oslavu a pre svoju večnú spásu

„Ty, Pane, si dobrý a láskavý a veľmi milostivý“, kto by ti neslúžil celým srdcom, ak začne len trochu okúšať slasti tvojej otcovskej vlády? Čo prikazuješ, Pane, svojim služobníkom? Hovoríš: „Vezmite na seba moje jarmo.“ A aké je to tvoje jarmo? Hovoríš: „Moje jarmo je príjemné a moje bremeno ľahké.“ Kto by rád neniesol jarmo, ktoré netlačí, ale lahodí, a bremeno, ktoré neťaží, ale osviežuje? Preto si právom dodal: „A nájdete odpočinok pre svoje duše“. A čo je to tvoje jarmo, ktoré neunavuje, ale prináša odpočinok? Je to prvé a najväčšie prikázanie: „Milovať budeš Pána, svojho Boha, z_celého svojho srdca.“ Veď čo je ľahšie, príjemnejšie a sladšie ako milovať dobrotu, krásu a lásku, ktorou si ty, Pane, Bože môj?

Ešte aj odmenu sľubuješ tým, čo zachovávajú prikázania, ktoré sú žiaducejšie ako množstvo zlata a sladšie ako plást medu. A skutočne sľubuješ mimoriadne veľkú odmenu, ako hovorí tvoj apoštol Jakub: „Veniec života prisľúbil Pán tým, čo ho milujú.“ A čo je ten veniec života? Je to totiž väčšie dobro, než aké si môžeme pomyslieť alebo žiadať. Tak hovorí svätý Pavol podľa Izaiáša: „Ani oko nevidelo ani ucho nepočulo, ani do ľudského srdca nevystúpilo, čo Boh pripravil tým, ktorí ho milujú.“

V_zachovávaní tvojich príkazov je naozaj veľká odplata. Nie iba ten prvý a najväčší príkaz je užitočný človeku, ktorý poslúcha, a nie Bohu, ktorý rozkazuje, ale aj ostatné Božie príkazy zdokonaľujú, ozdobujú, vychovávajú a osvecujú toho, kto ich poslúcha a napokon ho robia dobrým a blaženým. Preto ak si múdry, pochop, že si stvorený na Božiu oslavu a pre svoje večné spasenie; to je tvoj cieľ, stred tvojej duše a poklad tvojho srdca. Ak dosiahneš tento cieľ, budeš blažený, ak ho stratíš, budeš nešťastný.

A preto považuj za pravé dobro to, čo ťa k_tomu cieľu privádza, za skutočné zlo to, čo ťa od tohto cieľa odvracia. Úspechy a protivenstvá, bohatstvo i_nedostatok, zdravie i_choroba, česť i_hanba, život i_smrť, to všetko múdry ani nevyhľadáva ani od toho neuteká. Ale ak prispejú k_Božej sláve a k_tvojmu večnému šťastiu, potom sú dobré a máš ich hľadať. Ak ti v_tom prekážajú, sú zlé a musíš sa im vyhýbať.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mal 2, 7{/r}; {r}Tít 1, 7. 9{/r}

Kňazove pery majú zachovávať poznanie a z_jeho úst sa hľadá poučenie. {*} Lebo je poslom Pána zástupov.

Biskup má byť ako Boží správca, aby vedel povzbudzovať v_zdravej náuke. {*} Lebo je poslom Pána zástupov.

MODLITBA

Večný Bože, svätého biskupa Róberta si obdaril vynikajúcou učenosťou a nezlomnou odvahou, aby bránil vieru tvojej Cirkvi; na jeho orodovanie pomáhaj svojmu ľudu zachovať si neporušenú vieru a dosvedčovať ju v_každodennom živote.

Alebo:

Bože, stvoriteľ sveta, tvoju moc a božstvo môžeme poznať z_tvojich diel; oslavujeme ťa pre múdrosť a učenosť svätého Róberta a prosíme, aby boli všetci poslušní viere.

3. októbra

Sv. Františka de Borja – kňaza

Spomienka

František sa narodil roku 1510 v_Gandii pri Valencii (Španielsko) ako prvorodený syn vojvodu Jána de Borja. Veľmi dobrú výchovu dosial na dvore cisára Karola V. Oženil sa s_Eleonórou de Castro. Mal s_ňou osem detí. Roku 1542 prebral po otcovi správu vojvodstva, ale po smrti manželky sa titulu vzdal. Študoval teológiu, roku 1551 bol vysvätený za kňaza a verejne vstúpil do Spoločnosti Ježišovej, ktorá si ho roku 1565 vyvolila za tretieho generálneho predstaveného. Veľmi sa zaslúžil o_rehoľnú výchovu a duchovný život členov Spoločnosti, založil viacero kolégií a misií. Umrel v_Ríme 30. septembra 1572. Roku 1671 ho Klement X. vyhlásil za svätého.
Zo spoločnej časti duchovných pastierov alebo svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Listov svätého Františka de Borja, kňaza

(List 717 z_dubna 1569 určený celej Spoločnosti. Pôvodný španielsky text v: Monumenta Historica Societatis Jesu: S. Franciscus Borgia, t. 5, Madrid, 1911, str. 78-79)

{p}

Aký účinný prostriedok proti našim slabostiam je rozjímanie o_Kristovom kríži!

Všetci sme pútnici. A keď sme zložili sľuby, tým samým sme si obuli čižmy a založili ostrohy. Naše rehoľné sľuby vyjdú nazmar, ak sa rezko nedáme na cestu a nebudeme bežať po ceste dokonalosti, kým nedôjdeme na „Božiu horu Horeb.“

Prvé, čo mi prišlo na um, keď som zostavoval tento Výťah zo Stanov, je napomenutie z_ich desiatej časti, kde sa hovorí o_zachovaní a zveľadení Spoločnosti: „Prostriedky, ktoré spájajú nástroj s_Bohom a uspôsobujú ho, aby sa dal správne riadiť Božou rukou, sú účinnejšie než tie, ktoré ho uspôsobujú voči ľuďom. Takými prostriedkami sú dobrota a čnosť, najmä láska a čistý úmysel slúžiť Bohu, dôvernosť s_Bohom v_duchovných úkonoch nábožnosti, úprimná horlivosť za duše na slávu toho, ktorý ich stvoril a vykúpil.“ O_týchto slovách treba dôkladne uvažovať, veď sú to slová Otca, ktorý ich napísal z_akejsi osobitnej lásky voči svojim synom. Inak, ak správne uvažujeme, kde máme hľadať prameň škodlivých roztržiek a trápení rehoľníkov, ak nie v_tom, že predovšetkým nepoužívajú nástroje, ktoré spájajú s_Bohom a láskou utvárajú z_nás jedno s_jeho božským Duchom? Ak vyschla pôda, nie je možné, aby neuschol kvet stromu a potom aj jeho ovocie. Takisto, ak je naša duša suchá v_modlitbe a v_duchovných úkonoch, nevyhnutne musia uschnúť aj duchovné kvety a plody. A duša, ktorá sa málo cvičila v_rozjímaní a v_nasledovaní ukrižovaného Krista, ťažko sa naučí trpieť, ba upadne do netrpezlivosti. Preto rehoľník, ktorý sa neusiluje poznať seba samého v_modlitbe a pocítiť ľudskú úbohosť, nevyhnutne sa nakazí namyslenosťou a pohŕdaním iných.

Akým účinným prostriedkom proti našim nedostatkom je rozjímať o_Kristovom kríži!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2, 19-20{/r}

S_Kristom som pribitý na kríž. {*} Už nežijem ja, ale vo mne žije Kristus.

Žijem vo viere v_Božieho Syna, ktorý ma miluje a vydal seba samého za mňa. {*} Už nežijem ja, ale vo mne žije Kristus.

MODLITBA

Bože, ty si povolal svätého Františka z_kráľovského paláca do svojej pokornej služby; na jeho príhovor dožič, aby tí, čo umreli hriechu a zriekli sa sveta, žili len tebe. O_to ťa prosíme

Alebo:

Bože, ty si poučil svätého Františka, aby hľadal predovšetkým tvoju slávu; kiežby sme zachovávali tvoje slová, aby sme naveky neboli pohrúžení do smrti, ale v_radosti uvideli deň tvojho Syna, nášho Pána,

6. októbra

Bl. Diega Alojza de san Vitores – kňaza a mučeníka

Ľubovoľná spomienka

Narodil sa r. 1627 v_španielskom meste Burgose v_šľachtickej rodine. Po prekonaní otcovho odporu Diego Alojz vstúpil ako 13-ročný do jezuitskej rehole. Hneď od počiatku sa vyznačoval nábožnosťou a rozumovou bystrosťou. Po kňazskej vysviacke v_r. 1651 a po tretej probácii vyučoval na univerzite a vykonával rozličné formy apoštolátu. Napokon mu generálny predstavený Goswin Nickel splnil jeho dávnu túžbu a dovolil mu odísť do zámorských misií. V_r. 1660 odplával do Mexika, kde dva roky horlivo účinkoval v_hlavnom meste. V_r. 1661 využil možnosť odísť na Filipíny, kde štyri roky pôsobil ako novicmajster, prefekt štúdií a profesor teológie. Okrem toho horlivo apoštoloval medzi domorodcami. Jeho osobitná túžba bola ohlasovať evanjelium domorodcom na ostrovoch Mariánach, kde dovtedy nepôsobili nijakí misionári. Po prekonaní rozličných ťažkostí sa tam napokon dostal na ostrov Guam v_r. 1668. Počas štyroch rokov mal možnosť zažiť na tomto tvrdom misionárskom poli veľa radostí i_ťažkostí, až ho napokon z_nenávisti voči kresťanskej viere zabili v_r. 1672 v_dedine Tumon. Pápež Ján Pavol II. ho v_r. 1985 vyhlásil za blahoslaveného.
Zo spoločnej časti jedného mučeníka alebo duchovných pastierov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Menológia španielskej asistencie Spol. Ježišovej – Z_listu Bl. Diega Alojza de San Vitores

(Anon., 1784, Archivum Loyolense, Estante 4, Pluteo 3 – Posv. kongregácia pre svätorečenia, Officium Historicum, 94, Oficiálna správa o_živote a mučeníctve Božieho služobníka Diega Alojza de San Vitores, Rím 1981, str. 90-97)

{p}

„Chceš ísť so mnou a stať sa mučeníkom?“

Blahoslavený Diego de San Vitores bol zabitý 2. dubna 1672 na ostrove Guam, práve keď skončil krst zomierajúceho dievčatka. Týmto mučeníctvom sa stal prvým apoštolom Mariánskych ostrovov. Predtým však v_priebehu niekoľkých rokov postavil osem prekvitajúcich kostolíkov, založil tri školy spoločne pre chlapcov a dievčatá, a vlastnoručne pokrstil niekoľko tisíc domorodcov.

Bl. Diego Alojz dosiahol splnenie svojich horúcich túžob a mladíckych sľubov, keď prišiel na ostrov Guam s_inými členmi Spoločnosti Ježišovej a so štrnásťročným katechétom, ktorého získal ako pomocníka slovami: „Chceš ísť so mnou a stať sa mučeníkom?“ A naozaj, chlapec podstúpil mučeníctvo dva dni pred smrťou pátra Diega.

Počas plavby na ostrov sa od istého tlmočníka podučil domorodú reč natoľko, že hneď po pristátí mohol začať verejne ohlasovať Krista. Údajne ovocím už tejto prvej kázne bol veľký počet katechumenov. Zároveň krstil malé deti. Práve za deti sa ustavične modlil a denne konal prísne skutky pokánia s_prosbou o_milosť, aby tie deti nezomreli prv než im prinesie nový život z_viery.

Napokon po štyroch rokoch intenzívnej misionárskej práce ho prebodol kopijou istý rozzúrený odpadlík. Misionár zomieral s_prosbou o_Božie milosrdenstvo pre seba aj pre svojho vraha. Mal iba 45 rokov.

Bl. Diego Alojz podstúpil smrť pri vykonávaní kňazskej služby v_misiách. Tak splnil túžbu, ktorú kedysi prezradil v_liste generálnemu predstavenému P. Goswinovi Nickelovi:

„Od skorého detstva, koľko mi siaha pamäť, ma celkom zaujala (primerane veku alebo aj viac) túžba po obrátení duší, najmä neveriacich, a po mučeníctve.

Táto vrodená túžba po privedení duší, najmä neveriacich, ku Kristovi a po vyliatí krvi z_tohto dôvodu, vo mne stále rástla, takže som nemohol myslieť na nič iné.

A tak zámerom týchto mojich túžob je vyliať krv tak pre Kristovo meno, ako aj pre spásu opustenejších duší. Netúžim však ísť do misií preto, aby som tam získal palmu mučeníctva, ale skôr sa kvôli misiám usilujem vylúčiť každú obavu z_námahy alebo z_akéhokoľvek spôsobu smrti. Vyhlasujem, že som ochotný vzdať sa nielen života, lež aj akejkoľvek dôstojnej smrti, ak môžem takto získať čo len jednu dušu pre Krista.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4, 7-8{/r}; {r}Flp 3, 8. 10{/r}

Dobrý boj som bojoval, beh som dokončil, vieru som zachoval. {*} Už mám pripravený veniec spravodlivosti.

Všetko pokladám za stratu pre vznešenosť poznania Krista a pre účasť na jeho utrpení tým, že sa mu pripodobním v_smrti. {*} Už mám pripravený veniec spravodlivosti.

MODLITBA

Bože, službou a mučeníctvom svojho kňaza blahoslaveného Diega Alojza si zjavil svetlo evanjelia a Kristovu lásku neveriacim; dožič nám na jeho príhovor, aby sme sa aj my stali svedkami pravdy evanjelia a posolstva lásky.

12. októbra

Bl. Ján Beyzym, kňaz, mučeník

Ľubovoľná spomienka

Narodil sa na grófskom dvore rodiny Stadnických 15._5._1850 v_obci Beyzymy Wielkie v_časti Ukrajiny, ktorá bola v_tom čase súčasťou Poľska. Po štúdiách vstúpil k_jezuitom. Asi v_tom čase začal používať priezvisko Beyzym. Teológiu študoval v_Tarnopoli a v_Krakove. Po kňazskom svätení v_roku 1881 pôsobil ako pedagóg aj keď jeho túžba bola pracovať medzi chudobnými. V_roku 1898 sa naplnila jeho túžba a predstavení ho poslali na Madagaskar. Začal medzi spolubratmi v_Antananarivo. Po roku už pracoval v_dedine Ambahivoraka, medzi malomocnými. Ján Beyzym medzi nimi začal pracovať nie len ako duchovný, ale tiež ako ošetrovateľ. V_dedine postavil kaplnku s_obrazom Čenstochovskej Madony. Žil v_skomnosti a pomáhal malomocným ako vedel. Postavil nemocnicu pre malomocných a zostavil madagaskarsko(malgašsko)-poľský slovník. Zomrel 2._októbra 1912. Za blahoslaveného ho vyhlásil Ján Pavol_II. v_roku 2002.
Zo spoločnej časti jedného mučeníka alebo duchovných pastierov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu bl. Jána Beyzyma otcovi Marcinovi Czermianskému

(17. septembra 1911, C. Drążek SJ, Sluha malomocných, Krakov 1995, ss. 190-197, č. 61-62; voľne preložené)

{p}

Naša nemocnica a celá toto práca nie je ľudským dielom, lebo jeho základy položila a udržuje ho Najsvätejšia Panna.

Na prvom mieste sme nesmierne vďační Božej milosti, že sme 16. augusta 1911 konečne dostavali nemocnicu, v_ktorej bývajú naši biedni malomocní. Drahý otče, buďte taký láskavý a čo najrýchlejšie publikujte môj list vo Vašom mesačníku „Missye Katolickie,“ aby sa o_ňom dozvedeli všetci naši dobrodinci.

Neustále ďakujeme Najsvätejšej Matke za milosť, akú nám preukázala, keď nám vyprosila taký dobrý prístrešok (útulok) pre chorých. V_mene všetkých malomocných, ktorí už využívajú našu nemocnicu ale aj tých, ktorí ju budú využívať, chceme čo najskôr poďakovať Vám, drahý otče, za Váš horlivý záujem o_našich nešťastných malomocných a potom všetkým drahým dobrodincom za ich štedré milodary, za ktoré Vám vyslovujeme naše úprimné „Pán Boh zaplať.“ Nech vám teraz všetkým a každému osobitne Najsvätejšia Matka vyprosí mnohé časné i_večné dary za všetko, čo pre nás robíte.

Ako protislužbu sa Vám chceme odvďačiť tým, čím vieme a môžeme. Je to najmä prostredníctvom našich nehodných modlitieb, ale aj ja slávením svätých omší a moje úbohé ovečky zase prijímaním Eucharistie, modlitbou ruženca a inými duchovnými almužnami. Okrem našich spoločných modlitieb tu máme navyše týždenné služby tých, ktorí pristupujú k_svätému prijímaniu a modlia sa korunku, ktorú obetujú za našich živých a mŕtvych dobrodincov. V_stručnosti, robíme to čo vieme a sme schopní, aby sme sa odvďačili naším dobrodincom, ktorí nás akýmkoľvek spôsobom podporujú. Aj keď nedokážeme urobiť veľa, vôbec nepochybujem o_tom, že Najsvätejšia Matka zastúpi svojím spôsobom to, čoho nie sme schopní my, lebo táto nemocnica je výlučne jej dielo.

Náš denný program začíname kresťanským pozdravom k_Pánovi. Ráno, keď vstávame, predstavený v_spálni hlasno zvolá: „Pochválený buď Ježiš Kristus!“ a všetci ostatní, tak kresťania ako aj pohania, odpovedajú: „Na veky vekov. Amen.“ Rovnako aj pred spaním a zhasnutím svetla, najprv vzdávame vďaky Pánu Ježišovi a potom sa odoberieme na spánok. Stav chorých je tu celkom dobrý, sú nábožní a horlivý v_službe k_Bohu, sú poslušný vo všetkom a majú dobrú a ochotnú vôľu. Kiež by Pán dal, aby veci išli takto aj ďalej. Mám veľkú nádej, že to tak aj bude, pretože medzi nami vládne, vo všetkom a všade, Najsvätejšia Panna.

Drahý otec, iste dobre poznáte históriu tejto nemocnice od jej počiatku až do tejto chvíle. Ukazuje sa, a Vy ste tej istej mienky, že naša nemocnica a celá toto práca nie je ľudským dielom, lebo jeho základy položila a udržuje ho Najsvätejšia Panna. Všetci, čo poznajú toto dielo, sa s_tým jednomyseľne stotožňujú.

Pokorne prosím o_pomoc všetkých, ktorí by chceli v_láske Pána Ježiša i_jeho Najsvätejšej Matky zachrániť nešťastných malomocných (na tele i_na duši), lebo tu na Madagaskare je ich veľmi veľa. V_mene všetkých našich malomocných, sa chcem ešte raz z_celého srdca poďakovať Najsvätejšej Matke za Jej nebeské prihováranie, ktorým nás neustále zahŕňa a ďakujem aj Vám, drahý otče i_všetkým naším dobrodincom za všetko, čo pre nás robíte. Nech vám to Najsvätejšia Matka čo najštedrejšie odplatí.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ž 41 (40), 1; Prís, 14.21{/r}

Blažený, kto pamätá na bedára;_{*} V_deň nešťastia ho vyslobodí Pán.

Súcitiaci s_úbožiakmi budú blažení._{*} V_deň nešťastia ho vyslobodí Pán.

MODLITBA

Bože, Otec všetkej útechy, Ty si dal milosť blahoslavenému Jánovi Beyzymovi, aby sa staral o_malomocných a vydával hrdinské svedectvo milosrdnej láske. Daj prosíme, aby sme rovnako veľkodušne pracovali na misijných dielach Cirkvi a v_duchu tej istej lásky horlivo ohlasovali Evanjelium všetkým ľuďom. O_to ťa prosíme

Plné znenie v_origináli:

Boże, Ojcze wszelkiej pociechy, Ty powołałeś błogosławionego Jana Beyzyma, prezbitera, do heroicznej miłości w służbie trędowatym, † spraw, prosimy, abyśmy w duchu tej samej miłości głosili gorliwie Ewangelię wszystkim ludziom. Przez naszego Pana Jezusa Chrystusa, Twojego Syna, † który z_Tobą żyje i króluje w jedności Ducha Świętego, * Bóg, przez wszystkie wieki wieków.

19. októbra

Sv. Jána de Brébeuf, Izáka Joguesa – kňazov a spoločníkov, mučeníkov

Spomienka

V_tejto spomienke si uctievame osem francúzskych mučeníkov zo Spoločnosti Ježišovej, ktorí sa venovali tvrdej misionárskej práci medzi Hurónmi. Piati z_nich hrdinsky podstúpili krutú smrť na území dnešnej Kanady, a to kňazi Ján de Brébeuf (zomrel 16. marca 1649), Anton Daniel (zomrel 4. července 1648), Gabriel Lalemant (zomrel 17. marca 1649), Karol Garnier (zomrel 7. prosince 1649) a Noël Chabanel (zomrel 8. prosince 1649); iní traja, a to kňaz Izák Jogues (zomrel 18. októbra 1646) a rehoľní bratia Renát Goupil (zomrel 29. septembra 1642) a Ján de La Lande (zomrel 19. októbra 1646) hrdinsky priniesli vrcholnú obetu života na území dnešných Spojených štátov. Pius XI. ich roku 1930 vyhlásil za svätých.
Zo spoločnej časti viacerých mučeníkov alebo duchovných pastierov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_duchovného denníka svätého Jána de Brébeuf, kňaza a mučeníka

(The Jesuit Relations and Allied Documents. Vyd. Reuben Gold Thwaites, t. 34, Cleveland, 1898, str. 188. 164. 166. 188)

{p}

Nechcem umrieť inak ako za teba, Ježišu, lebo ty si umrel za mňa

Po celé dva dni som pociťoval veľkú túžbu po mučeníctve a žiadal som si znášať všetky muky, ktoré pretrpeli mučeníci.

Ježišu, môj Pán a Spasiteľ, čím sa ti môžem odvďačiť za všetky dobrodenia, ktoré si mi preukázal? Z_tvojej ruky „prijmem kalich“ tvojich bolestí a budem vzývať tvoje meno. Sľubujem pred tvojím večným Otcom a Duchom Svätým, pred tvojou presvätou Matkou a jej prečistým ženíchom, pred anjelmi, apoštolmi a mučeníkmi, pred mojím blaženým Otcom Ignácom a blaženým Františkom Xavérskym, naozaj ti Ježišu, môj Spasiteľ, sľubujem, že sa nikdy, nakoľko to bude odo mňa závisieť, nevyhnem milosti mučeníctva, ak ju dakedy zo svojho nekonečného milosrdenstva ponúkneš mne, svojmu najnehodnejšiemu sluhovi.

Zaväzujem sa tak, že po celý čas života, čo mi ešte ostáva, odmietam možnosť a slobodu vyhnúť sa príležitostiam umrieť a vyliať krv pre teba, iba ak by som niekedy usudzoval, že by vtedy bolo viac tebe na slávu konať inak. Ba zaväzujem sa aj na to, že smrtiaci úder prijmem z_tvojich rúk s_veľkým duševným pôžitkom a s_radosťou. A preto, môj milovaný Ježišu, s_nesmiernou radosťou ti už teraz obetujem svoju krv i_telo i_život, aby som zomrel iba za teba, ak mi dáš tú milosť, lebo ty si láskavo umrel za mňa. Pomôž mi žiť tak, aby si mi mohol uštedriť dar takto šťastne umrieť. A tak, Boh môj a Spasiteľ môj, z_tvojej ruky „prijmem kalich“ tvojich múk a „budem vzývať meno“: Ježiš, Ježiš, Ježiš.

Bože môj, ako ma bolí, že ťa ľudia nepoznajú, že sa celý tento primitívny kraj ešte neobrátil k_tebe, že v_ňom ešte nebol vykorenený hriech. Veru, môj Bože, nech na mňa dopadnú aj tie najukrutnejšie muky, ktoré v_tejto krajine musia pretrpieť zajatci. Ochotne sa ponúkam, aby som ich pretrpel ja sám.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Hebr 11, 33-34. 39{/r}; {r}Múdr 3, 5{/r}

Svätí vierou dobývali kráľovstvá, vykonávali spravodlivosť, získali prisľúbenia, mužneli v_boji. {*} Všetci sa osvedčili vo viere.

Boh ich skúšal a zistil, že sú ho hodni. {*} Všetci sa osvedčili vo viere.

MODLITBA

Dobrotivý Bože, ty si posvätil prvotiny viery v_krajinách severnej Ameriky kázaním a mučeníckou smrťou svätého Jána, Izáka a ich spoločníkov; milostivo dopraj, aby na ich orodovanie vzrastalo a prekvitalo kresťanstvo vo všetkých končinách zeme.

30. októbra

Bl. Dominika Collinsa – mučeníka

Ľubovoľná spomienka

Bl. Dominik Collins pochádzal z_írska. Narodil sa okolo r. 1566 v_meste Youghal v_grófstve Cork. Približne 20-ročný prišiel do Francúzska, kde sa prihlásil k_vojsku. Tam vynikal tak, že v_krátkom čase dosiahol hodnosť kapitána. V_r. 1598 sa rozhodol zmeniť život. V_španielskom meste Santiago de Compostela vstúpil do jezuitskej rehole, kde zložil večné sľuby ako rehoľný brat. R. 1601 sa vrátil do Írska, ale 17. júna ho chytili Angličania, ktorí sa márne pokúšali prinútiť ho k_odpadu od katolíckej viery. Odsúdili ho na smrť a obesili ho v_rodnom meste 31. októbra 1602. Pápež Ján Pavol II. ho 27. septembra 1992 vyhlásil za blahoslaveného spolu so šestnástimi inými írskymi mučeníkmi.
Zo spoločnej časti jedného mučeníka.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu Richarda Hariesa datovaného 19. jan. 1603, poslaného z_Írskeho seminára v_Lisabone pátrovi Jamesovi Archerovi SJ

(Rímske archívy Spoločnosti Ježišovej, Mss. Castell., 33, f. 94; porov. M. Conçalves da Costa (red.): Fontes inéditas Portuguesas para a história de Irlanda, Braga, 1981, str. 409)

{p}

Za tento dôvod by som veľmi vďačne podstúpil nielen jednu, ale tisíc smrtí

Od dôveryhodného Íra som sa dozvedel nasledovné fakty o_vašom šťastnom bratovi a spoločníkovi Dominikovi Collinsovi.

Keď bol už istý čas uväznený v_Corku, v_jeden piatok vyniesli nad ním rozsudok smrti. Bol to preňho Veľký piatok.

Keď ho viedli medzi vojakmi na popravisko, prejavoval všetky známky statočnosti. Iba málo občanov sa zhromaždilo k_jeho poprave zo strachu pred udavačmi. Keď prišiel k_šibenici, pozdravil ju s_veľkou duchovnou radosťou a predniesol okolostojacim krátke povzbudenie po španielsky, írsky a anglicky. Bolo to akési vyhlásenie dôvodov, pre ktoré prišiel do írska. Veľmi otvorene priznal, že prišiel odhovárať svojich rodákov, aby sa nepripájali k_omylom bludárov... Jediné vyznanie pravej viery je to, ktoré učí rímskokatolícka cirkev, a nie novotárske, ktoré sa hlása v_Anglicku a je plné nadávok proti pápežovi.

Keď to počuli nepriatelia Cirkvi, nemohli sa zdržať a zabránili mu ďalej hovoriť. Na krk mu dali slučku. Prijal to s_veľkou radosťou a s_takým šťastným úsmevom, že istý anglický kapitán, ktorý stál v_blízkosti, poznamenal: „Čo je to za človeka, ktorý ide na smrť tak túžobne, ako by som ja šiel na hostinu?“ Dominik mu odpovedal: „Za tento dôvod by som veľmi ochotne podstúpil nielen jednu, ale tisíc smrtí.“

Nakoniec nemohli nájsť nikoho, kto by bol ochotný vykonať obesenie, lebo jeho reč nahnala strach všetkým prítomným. Napokon našli chudobného rybára, ktorý šiel okolo a ktorého bitkou prinútili, aby vykonal túto úlohu. Najprv však prosil slávneho mučeníka o_odpustenie, ktoré mu ten ochotne dal.

Prv ako vystúpil na šibenicu, prosil všetkých katolíkov, aby sa zaňho pomodlili. Keď vystupoval po stupňoch, začal recitovať žalm „V_teba som, Pane dúfal“. Keď vyšiel hore, polohlasne povedal: „Do tvojich rúk, Pane, porúčam svojho ducha“, načo ho kat zhodil, aby ovisnutý zomrel.

Takto ostal visieť tri alebo štyri hodiny. Napokon odrezali povraz a jeho mŕtve telo padlo na zem. Tam ho nechali ležať nahého, lebo ktosi stiahol z_neho šaty a ušiel s_nimi. Avšak v_noci ho nábožní ľudia odniesli.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1, 20-21{/r}

Túžobne očakávam a dúfam, že nebudem v_ničom zahanbený, ale som pevne presvedčený, že ako vždy, tak aj teraz. {*} Kristus bude oslávený v_mojom tele, či už životom alebo smrťou.

Pro mě život je Kristus a zomrieť zisk. {*} Kristus bude oslávený v_mojom tele, či už životom alebo smrťou.

MODLITBA

Pane, v_ťažkých časoch si nám dal ako vzor vytrvalosti blahoslaveného Dominika a jeho spoločníkov, mučeníkov. Oni namiesto radosti, ktorú im ponúkali, prijali kríž a nepokladali to za hanbu. Dožič nám na ich príhovor, aby sme verným zachovávaním tvojich príkazov prinášali ovocie jednoty a pokoja. O_to ťa prosíme

31. októbra

Sv. Alfonza Rodrígueza – rehoľného brata

Spomienka

Alfonz sa narodil roku 1533 v_Segovii v_Španielsku. Po predčasnej smrti otca sa venoval obchodu a roku 1560 sa oženil. Keď mu však manželka a deti pomreli, roku 1571 bol prijatý do Spoločnosti Ježišovej za rehoľného brata. Ešte toho istého roku ho predstavení poslali do Palmy na ostrove Mallorka. Tam bol až do smrti vrátnikom v_kolégiu Spoločnosti. Pretrpel dlhotrvajúce duševné boje, ale Boh ho obdaril aj vzácnymi charizmatickými darmi. Umrel v_Palme roku 1617. Lev XIII. ho roku 1888 vyhlásil za svätého.
Zo spoločnej časti svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Duchovných zápiskov svätého Alfonza Rodrígueza, rehoľníka

(Vyúčtovanie zo svedomia v_júni 1615. Vyd. v_španielskom jazyku V. Segarra SJ: San Alonso Rodríguez. Autobiografia o_sea Memoriál o_Cuentes de la Consciencia, Barcelona, 1956, str. 227-228)

{p}

Ako nemluvňa na prsiach matky, ktoré sa nevie ani nevládze vzpriamiť

Tejto osobe sa veľmi často stávalo, že sa s_nikým iným nerozprávala, iba s_Ježišom a s_jeho presvätou Matkou. Oni sú jedinou láskou mojej duše. Im skladám účty z_každej veci, veď sám od seba som taký ničotný a taký neohrabaný a nevedomý, že nič nevládzem a na nič nie som súci. Preto sa k_nim utiekam a im vydávam počet zo všetkého, čo je vo mne a prosím ich, aby mi pomáhali a sprevádzali ma svojou priazňou, žeby sa všetko dialo podľa ich vôle a nie inak. Moje srdce je plné chcenia a túžby páčiť sa Bohu pre zvrchovanú lásku, a to mu prejavujem natoľko, že seba a všetky veci tohto sveta nepovažujem za nič, len aby som sa mu ľúbil. On vidí moje túžby, že nič iné nemilujem okrem Ježiša a Márie a len to, čo oni chcú. Na nich sa obraciam, do ich rúk vkladám seba a všetko, čo mám. A takto všetko ide dobre a podľa Božej vôle. A v_rozhovore s_Ježišom a Máriou ma vedie bázeň voči Bohu; ja sa im prihováram a oni mi nežným oslovením odpovedajú a poúčajú ma, dávajú mi poznať svoju vôľu, ktorú mám splniť. V_tomto dôvernom styku s_Bohom a jeho Matkou sa táto osoba správa ako nemluvňa na prsiach matky, ktoré sa nevie a ani nevládze vzpriamiť, lebo je nemluvňa. Do takéhoto stavu sa dostane duša, ktorá sa z_Božej milosti môže stýkať s_Bohom. Je celkom ako dieťa na materinských prsiach, neschopné sa vzpriamiť.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ž 86, 12-13; 118, 28{/r}

Celým srdcom ťa chcem chváliť, Pane Bože môj, a tvoje meno oslavovať naveky. {*} Lebo si bol ku mne veľmi milostivý.

Ty si môj Boh, vďaky ti vzdávam; ty si môj Boh, velebím ťa. {*} Lebo si bol ku mne veľmi milostivý.

MODLITBA

Bože, ty si nám vo svedomitosti nášho brata Alfonza ukázal cestu radosti a pokoja; dopraj nám, aby sme boli horlivými spoločníkmi Ježiša Krista, ktorý sa stal sluhom všetkých.

3. listopadu

Bl. Ruperta Mayera – kňaza

Ľubovoľná spomienka

Rupert Mayer sa narodil v_Stuttgarte 23. ledna 1876. V_r. 1899 bol vysvätený za kňaza a r. 1900 vstúpil do Spoločnosti Ježišovej. Po skončení svojej formácie pôsobil niekoľko rokov ako ľudový misionár. V_r. 1912 bol určený za kaplána prisťahovalcov v_Mníchove. Tam aj spolupracoval na založení Kongregácie sestier Svätej rodiny. Počas prvej svetovej vojny hrdinsky zastával úlohu vojenského duchovného až do 30. prosince 1916, keď bol ťažko ranený a museli mu amputovať ľavú nohu. Po prepustení z_nemocnice sa vrátil do Mníchova, kde pokračoval v_prerušenej apoštolskej práci. Zvlášť sa venoval chudobným. 28. listopadu 1921 ho vymenovali za riaditeľa mníchovskej Mariánskej kongregácie mužov, ktorá pod jeho vedením pozoruhodne prekvitala.
On patril medzi prvých, ktorí si uvedomovali pravú povahu Hitlerovho hnutia od jeho počiatku a už v_r. 1923 verejne vyhlásil, že katolík nikdy nemôže byť nacistom. Pokračoval v_boji proti nacistom aj po Hitlerovom nástupe k_moci v_r. 1933. Preto ho niekoľkokrát uväznili, až ho napokon v_r. 1939 deportovali do koncentračného tábora v_Sachsenhausene. Tam sa mu veľmi zhoršil zdravotný stav. Keďže nacisti nechceli, aby zomrel ako mučeník, 5. augusta 1940 ho previezli do opátstva v_Ettale, kde žil v_izolácii do konca druhej svetovej vojny. Po vojne sa vrátil do bavorského hlavného mesta, kde pokračoval v_kňazskej práci. Zomrel náhle 1. listopadu 1945 počas kázne pri oltári. Pápež Ján Pavol II. ho vyhlásil za blahoslaveného počas veľkej slávnosti v_Mníchove r. 1987.
Zo spoločnej časti duchovných pastierov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázne kardinála Júliusa Döpfnera (+1976)

„Blahoslavení lační a smädní po spravodlivosti, lebo oni budú nasýtení.“

Ako pristanú tieto slová P. Rupertovi Mayerovi! Boh bol naozaj jeho záľubou, ktorá ho viedla, ba hnala bez najmenšieho váhania jediným smerom. Naplňovala ho hlboká láska k_Bohu. V_modlitbe, ktorú rád opakoval, sa vždy vracali slová: „Pane, ako chceš, kedy chceš, čo chceš a pretože ty to chceš!“ Pán a jeho vôľa boli magnetom jeho života... „Lebo budú nasýtení“. Vieme, ako zomrel P. Rupert Mayer. Kázal na evanjeliovú tému o_chudobných. Potom opakoval trikrát – a boli to jeho posledné slová: „Pán – Pán – Pán!“ To bolo pre neho splnenie prisľúbenia: „budú nasýtení“. Cez celý svoj život sa znova a znova nasycoval pri stretnutí s_Bohom, ale teraz zakúsil posledné splnenie slova, ktoré sme práve počuli v_čítaní: „Budeme ho vidieť takého, aký je“ (1 Jn 3, 2).

„Blahoslavení milosrdní, lebo oni dosiahnu milosrdenstvo.“ Keby sme chceli tieto slová komentovať príkladmi zo života P. Ruperta, nikdy by sme neskončili. Vždy mal obrátené antény svojho veľkého srdca ku každej ľudskej biede. Vždy býval ochotný počúvať a pripravený konať, pohotový pomôcť, kde bolo treba. Takým bol aj ako vojenský duchovný – vždy bol tam, kde bolo najhorúcejšie. Citlivosť pre každú biedu a milosrdná láska ho pobádala v_duchovnej správe vo veľkomeste. Videl biedu prepustených väzňov, potreby robotníkov, biedu rodín. Založil Kongregáciu sestier Svätej rodiny, staral sa o_bohoslužby na hlavnej železničnej stanici. Uvedomoval si duchovný zmätok povojnových rokov; preto ho bolo vidno na mnohých zhromaždeniach, na ktorých vysvetľoval a povzbudzoval. Spovednica a hovorňa zaberali veľkú časť jeho dennej práce. V_diskrétnej osobnej pomoci dával doslovne to posledné, čo mal. Kázal všade tam, kde bol potrebný. Prihováral sa svojim mužom-kongreganistom a vo farnostiach. Hovoril vždy z_hĺbky viery, jednoduchým, časovým a presvedčivým spôsobom.

„Blahoslavení prenasledovaní pre spravodlivosť, lebo ich je nebeské kráľovstvo.“

Aj tu, ba osobitne tu je nám P. Rupert Mayer príkladom. Vždy stáť za spravodlivou vecou bola charakteristická črta jeho života. V_nacistickej dobe sa dovŕšila jeho ušľachtilá smelosť. Ale veľkolepé pritom je to, ako rozlišuje práve v_duchu Horskej reči. Ešte jedno by sme nemali prehliadnuť: muž, ktorý prekypoval všestrannou činnosťou v_prospech iných, ťažko znášal, keď odrazu nemohol pre nich nič robiť. Tu sa v_ňom uskutočňovala očista do hĺbky. V_nasledovaní ukrižovaného Pána dozrieval v_ňom ešte väčší úkon sebaobetujúcej lásky.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vyznávam vieru v_Pána Ježiša Krista a ničoho sa nebojím. {*} Nehanbím sa za evanjelium.

Pohrdnem svojím životom, len nech sa ohlasuje Slovo. {*} Nehanbím sa za evanjelium.

MODLITBA

Láskavý Otče, ty si urobil blahoslaveného kňaza Ruperta neochvejným vyznávačom viery a obetavým pomocníkom chudobných; na jeho príhovor vzbuď v_Cirkvi nových príkladných hlásateľov evanjelia a nám daruj otvorené srdce voči ľuďom v_každej ich núdzi. O_to ťa prosíme

5. listopadu

Všech svatých Tovaryšstva Ježíšova

Svátek

Tohoto dne slavíme jedinou oslavou všechny naše svaté a blahoslavené, abychom tím jasněji pochopili a hlouběji prožívali jednotu celého Tovaryšstva. Podle starodávné církevní tradice připomínáme si o slavnosti Všech svatých všechny, kdo jsou s_Kristem ve slávě. Podobně si o dnešním svátku připomínáme nejen ty spolubratry, kteří jsou uctíváni na oltářích, ale i nesčetné ostatní, kteří s Kristem pracovali pro spásu lidí, následovali ho v_námahách a nyní jsou s_ním ve slávě (srov. Duchovní cvičení, č. 95).

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, který k nám mluví ve svých svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Zpívejme stále píseň lásce věčné,

svaté Trojici v_slávě nekonečné!

Nechme se jí vést k_nebi úzkou stezkou,

celou svou láskou.

Přemilý Otče, světa Stvořiteli,

čím jsme si tvoji lásku zasloužili?

Tys nám dal život, jakým božství hoří

v_Trojici Boží.

Věčného Otce oslnivá záře

vidí v_nás živý obraz Boží tváře,

předrahé bratry, ratolesti živé

na révě vinné.

Plameni lásky, Duchu dobrotivý

vycházíš z_obou, mocné činíš divy,

obnov nám mysl, odval z_duše kámen,

zapal v_ní plamen.

Převzácný hoste, Bože trojjediný,

každý z_nás láskou k_tobě připoutaný

radostně chce ti zpívat chvály vděčné,

ve slávě věčné.

ŽALMY

Ant. 1 Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království.

Žalm 22, 24-32

Ant. 2 Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.

Žalm 70

Ant. 3 Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Žalm 15

Ať tě chválí, Pane, všechna tvá díla.

A tvoji zbožní ať tě velebí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}7,2-4.9-17{/r}

{p}

Svatí jsou před Božím trůnem a ve dne v_noci mu slouží

(Já, Jan,) {v}2{/v}viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v_ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i_moři: {v}3{/v}„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ {v}4{/v}A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.

{v}9{/v}Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s_palmami v_rukou a {v}10{/v}volali mocným hlasem: „Za svou záchranu (vděčíme) našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

{v}11{/v}Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu {v}12{/v}a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla (přísluší) našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

{v}13{/v}Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v_bílém rouchu a odkud přišli?“ {v}14{/v}Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z_velkého soužení; roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi. {v}15{/v}Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v_noci mu slouží v_jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k_nim (sníží) a bude s_nimi bydlet. {v}16{/v}Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, {v}17{/v}protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k_pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z_očí.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 4,10; 5,14; 7,11{/r}

Klaněli se tomu, který žije na věčné věky. {*} Složili svou korunu před trůn Pána, svého Boha.

A padli na tvář před trůnem: a velebili toho, který žije na věčné věky. {*} Složili svou korunu před trůn Pána, svého Boha.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_věroučné konstituce II. vatikánského sněmu o_církvi Lumen gentium

(Č. 50)

{p}

Jsme sjednoceni s_bratry, kteří jsou s_Kristem ve slávě

Když pozorujeme život věrných následovníků Krista, dostává se nám nového povzbuzení, abychom hledali budoucí vlast. Zároveň poznáváme nejbezpečnější cestu, po které v_tomto proměnlivém světě budeme moci – přiměřeně stavu a podmínkám každého jednotlivce – dospět k dokonalému spojení s_Kristem, ke svatosti. V_životě těch, kteří jsou sice lidé jako my, ale kteří se dokonaleji přetvářejí podle Kristova obrazu, ukazuje Bůh lidem živě svou přítomnost a tvář. V_nich k nám on sám promlouvá a dává nám znamení svého království, k němuž jsme mocně přitahováni; vždyť máme takový zástup svědků a takové potvrzení pravdy evangelia.

Památku nebešťanů však ctíme nejen pro jejich příklad, nýbrž ještě více proto, aby se jednota celé církve posilovala v_Duchu uskutečňováním bratrské lásky. Vždyť jako nás přivádí blíže ke Kristu křesťanské společenství poutníků, tak nás i společenství se svatými spojuje s_Kristem. Z_něho – jako ze zdroje a hlavy – pramení všechny milosti a život Božího lidu.

K nejvznešenějšímu sjednocení s nebeskou církví dochází, když společně s_radostným nadšením oslavujeme božskou velebnost, zvláště ve svaté liturgii, v_níž na nás působí síla Ducha svatého prostřednictvím svátostných znamení. V_ní my všichni, z_každého kmene, jazyka, lidu a národa, vykoupeni Kristovou krví a shromážděni v jedné církvi, jediným chvalozpěvem oslavujeme trojjediného Boha. Když tedy slavíme eucharistickou oběť, nejlépe se spojujeme s_bohoslužbou nebeské církve, neboť se uctivou vzpomínkou sjednocujeme především se slavnou a ustavičnou pannou Marií, ale i_se svatým Josefem, svatými apoštoly i_mučedníky a všemi svatými.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 13,11{/r}; {r}Řím 15,13{/r}

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní, žijte v_pokoji, {*} a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

A Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i_pokojem ve víře. {*} A Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

CHVALOZPĚV

Bože, tebe chválíme.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Spojila nás všechny láska Krista Pána:

jásejme a hledejme jen v_něm svou radost!

Boha živého se bojme, milujme ho,

upřímně se navzájem vždy mějme rádi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Tvoříme-li tedy jedno společenství,

varujme se všeho, co nás vnitřně dělí!

Nechme nerozumných hádek, nechme sporů,

ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Kéž pak jednou s_blaženými patřit smíme

ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,

v_dokonalé radosti nad pomyšlení

bez mezí a bez konce na věčné věky! Amen.

Ant. 1 Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Žalmy a katikum nedělní z_1. týdne žaltáře.

Ant. 2 Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Ant. 3 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,16-17{/r}

Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Pohleďte k_Pánu, {*} ať se rozveselíte.

Pohleďte k_Pánu, {*} ať se rozveselíte.

Vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. {*}

Ať se rozveselíte.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pohleďte k_Pánu, {*} ať se rozveselíte.

Ant. k Zachariášovu kantikuMilovali Krista za svého života, následovali ho ve smrti; a proto s_ním kralují na věky.

Na počátku dne vzývejme vzkříšeného Krista a připojme své prosby k_ustavičným modlitbám církve:

Přijď, Pane Ježíši!

Pane, nevzdaluj se od nás,

když bloudíme v_temnotách.

Přijď, Pane Ježíši!

Ukřižovaný Pane, dej, ať rysy tvé tváře září v_našich srdcích;

buď proto naším světlem.

Přijď, Pane Ježíši!

Po příkladu a na přímluvu svatých, kteří nás předešli,

nauč nás, Kriste, kráčet v_tvých šlépějích.

Přijď, Pane Ježíši!

Ježíši, tys nás spojil jednou vírou, jedním křtem a jedním povoláním;

utvrzuj naši jednotu.

Přijď, Pane Ježíši!

Ty, kteří jsou vysíleni nemocí, stářím a klesají na mysli,

osviť, Kriste, tajemstvím svého utrpení.

Přijď, Pane Ježíši!

Jestliže jsme mohli něco pro tebe vykonat,

buď ty, Pane, jedinou naší odměnou.

Přijď, Pane Ježíši!

MODLITBA

Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty znáš naši slabost, a přece nás voláš do své služby; dej, ať horlivě bojujeme pod korouhví kříže, a v_Tovaryšstvu tak doveď k_cíli to, cos začal svatým Ignácem a tolika našimi svatými a blahoslavenými bratry. Prosíme o_to

DOPOLEDNE

Ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 3,20{/r}

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne.

Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu.

Kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

V_POLEDNE

Ant. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Petr 5,10-11{/r}

Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Ježíše Krista povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

Doufám v_Boha.

Nebojím se, co by mi mohl udělat člověk?

ODPOLEDNE

Ant. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně pronásledovat, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Ef 1,17-18{/r}

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, uděl vám dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

NEŠPORY

HYMNUS

Miluji tě, ó_Ježíši,

nejen, že ty má spása jsi,

nebo že ten je zavržen,

kdo nemá lásku v_srdci svém.

S_nesmírnou láskou na kříži

objals mě, Pane Ježíši,

pro mne tak hojná krev a pot,

potupy, hřeby, kopí hrot!

Zrazen, opuštěn, bičován,

pro mne umírá v_mukách Pán!

Pro mne láska tak veliká,

pro mne, velkého hříšníka!

Jak ty mě, Pane, miluješ,

tak chci tě milovati též,

jen proto, žes ty Bůh a Král

mě tolik, tolik miloval.

Ant. 1 Pane, náš Bože, vykoupil jsi nás svou krví z_každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z_nás našemu Bohu království.

Žalm 113

Ant. 2 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.

Žalm 112

Ant. 3 Kde bratři společně oslavují Boha, tam dá Pán požehnání.

Kantikum Zjv 4, 11; 5, 9.10.12

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Kol 3,23-24{/r}

Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu!

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Milujte se navzájem. {*} Vy všichni jste přece jedno v_Kristu.

Milujte se navzájem. {*} Vy všichni jste přece jedno v_Kristu.

Zpívejte Hospodinu píseň novou. {*}

Vy všichni jste přece jedno v_Kristu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Milujte se navzájem. {*} Vy všichni jste přece jedno v_Kristu.

Ant. na Magnifikat: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý.

My, kteří zde dosud putujeme, prosme s důvěrou Boha a našeho Pána, který je věčnou radostí svých svatých:

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svých svatých.

Nesmírný Bože, když svatý Ignác kladl základy našeho Tovaryšstva, přispěl jsi mu na pomoc osvícením shůry,

nauč také nás vždycky dbát na osvícení Ducha Svatého.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svých svatých.

Prozřetelný Bože, tys ozdobil naše Tovaryšstvo podivuhodnou slávou svatých a blahoslavených,

dopřej nám, abychom důstojně následovali jejich příklad.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svých svatých.

Dobrotivý Bože, tys dal Marii, rodičku svého Syna, našemu Tovaryšstvu za matku, která nás má ráda,

učiň, ať ji stále milujeme synovskou láskou.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svých svatých.

Milosrdný Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni a přišli do rajské slávy,

připoj ke svým svatým všechny syny Tovaryšstva Ježíšova i_všechny věrné zemřelé.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svých svatých.

13. listopadu

Sv. Stanislava Kostku – rehoľníka – novica

Spomienka

Stanislav sa narodil roku 1550 v_šľachtickej rodine v_poľskom mestečku Rostków. Od roku 1564 študoval na gymnáziu vo Viedni. Panna Maria ho vyzvala, aby vstúpil do Spoločnosti Ježišovej. Otec sa postavil proti tomuto jeho rozhodnutiu. Stanislav preto roku 1567 utiekol z_Viedne a pešo odišiel najprv do Nemecka a potom do Ríma, kde ho svätý František de Borja prijal do noviciátu. Tam zomrel 15. augusta 1568 v_povesti zrelej svätosti. Benedikt XIII. ho roku 1726 vyhlásil za svätého.
Zo spoločnej časti svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výročných správ viedenského kolégia Spoločnosti Ježišovej a z_listov svätého Petra Kanízia, kňaza a učiteľa Cirkvi

(Litt. Ann. Coll. Vindobonensis, Kal. sept. 1567: Arch. Rom. SJ, Epist. Germaniae, 140, ff. 75 r. – v., et Beati Petri Canisii SJ, Epistulae et Acta, vyd. O. Braunsberger SJ, 6. zv., Freiburg in Br., 1913, str. 63-64)

{p}

Dňom i_nocou mal na mysli Ježiša a Spoločnosť

„Istý mladý Poliak zo vznešeného rodu, no čnosťou ešte vznešenejší, po celé dva roky naliehal na Našich vo Viedni. Ale keďže by nebolo bývalo vhodné prijať ho bez súhlasu rodičov, vždy ho odmietli nielen preto, že bol naším chovancom a stálym žiakom nášho gymnázia, ale aj pre iné príčiny. Pretože tu stratil nádej, že ho prijmú, pred niekoľkými dňami odišiel inam skúsiť, či by sa mu nesplnila túžba. Bol príkladom veľkej vytrvanlivosti a nábožnosti; všetci ho mali radi a nikomu nebol na ťarchu. Bol to vekom chlapec, ale duchom muž, telesne malý, duchom veľký a vysoký. Každý deň bol na dvoch omšiach, častejšie než iní sa spovedával a Kristovo telo prijímal častejšie než iní. Aj dlhšie sa modlieval. Spolužiakom (bol totiž v_triede rétoriky) sa vo vedomostiach nielen vyrovnal, ale ich aj prekonával, hoci oni ho ešte prednedávnom predstihovali. Dňom i_nocou mal na mysli Ježiša a Spoločnosť. S_plačom zavše naliehal na predstavených, aby ho prijali. Ba obrátil sa listovne aj na apoštolského legáta, aby intervenoval u_Našich. No nadarmo. Preto sa rozhodol aj proti vôli rodičov, bratov, známych a príbuzných, že sa vydá inam a inou cestou sa chcel dostať do Spoločnosti Ježišovej. Rozhodol sa, že ak sa mu to ani teraz nepodarí, bude po celý život putovať a z_lásky ku Kristovi viesť ten najopustenejší a najchudobnejší život. Keď sa Naši o_týchto jeho zámeroch dozvedeli, začali ho od toho odrádzať a napomínať, aby odcestoval domov s_bratom, ktorý sa mal čoskoro vrátiť do vlasti; keď rodičia uvidia túto jeho vytrvanlivosť, možno že vyhovejú jeho šľachetnej prosbe. No on neochvejne stál na svojom, že je zbytočné také niečo očakávať od jeho rodičov, on ich vraj lepšie pozná ako iní; a čo sľúbil Kristovi, to rozhodne musí dodržať. Keď ho ani učiteľ ani spovedník nemohli odradiť od tohto zámeru a predsavzatia, jedného rána po prijatí najsvätejšieho Kristovho tela, bez vedomia vychovávateľa a brata dal zbohom značnému dedičstvu, odložil šaty, ktoré nosieval doma a v_škole, obliekol si chatrné plátenné šaty, vzal do ruky palicu a odišiel z_Viedne ako chudobný dedinský chlapec. Čo sa stane, vie iba Boh. No dúfame že to nebolo bez Božieho vnuknutia, keď tak odišiel. Keďže bol vždy taký stály, predpokladáme, že nekonal z_detského vrtochu, ale pod vplyvom dajakého nebeského vnuknutia.“

Tej istej mienky bol aj svätý Peter Kanízius, vtedajší predstavený Hornonemeckej provincie. Lebo keď Stanislav došiel do Dillingenu, čoskoro ho poslal do Ríma. A generálnemu predstavenému svätému Františkovi de Borja napísal: „Toho, čo pod vedením Krista prinesie tento list, posielame z_našej provincie. Je to Poliak Stanislav, šľachtic, statočný a snaživý mladík, ktorého sa Naši vo Viedni neodvážili prijať do noviciátu, aby vraj nepobúrili jeho rodinu. Keď prišiel k_nám a chcel splniť svoju trvalú túžbu (už pred niekoľkými rokmi, ešte pred vstupom, sa celkom zasvätil Spoločnosti), začas sme ho preverovali v_konvikte dillingenského kolégia. A zakaždým sme zistili, že je v_službách spoľahlivý, v_povolaní vytrvalý. Medzitým vyjadroval túžbu, aby sme ho poslali do Ríma, aby bol čím ďalej od svojich, lebo sa obával, že ho budú prenasledovať, a aby mohol čo najviac pokročiť v_nábožnosti. Medzi našimi novicmi nikdy nežil, medzi vašich ho bude možno prijať, aby sa patrične prejavil príkladom noviciátneho života. Očakávame od neho veľké veci.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ž 26, 13. 14{/r}; {r}Flp 1, 21{/r}

Verím, že uvidím dobrodenia Pánove v_krajine žijúcich. {*} O_jedno prosím Pána a za tým túžim, aby som mohol bývať v_dome Pánovom po všetky dni svojho života.

Pro mě život je Kristus a zomrieť zisk. {*} O_jedno prosím Pána a za tým túžim, aby som mohol bývať v_dome Pánovom po všetky dni svojho života.

MODLITBA

Bože, ty si si obľúbil svätého Stanislava pre horlivosť, akou ti zasvätil mladosť; dožič nám milosť, aby sme usilovnou prácou využívali čas a bežali po ceste tvojich príkazov. O_to ťa prosíme

14. listopadu

Sv. Jozefa Pignatelliho – kňaza

Spomienka

Pochádzal z_vysokého šľachtického rodu. Narodil sa roku 1737 v_Zaragoze v_Španielsku. Tam dostal takmer celú výchovu. Do Spoločnosti Ježišovej vstúpil roku 1751 a roku 1762 bol vysvätený za kňaza. V_rodnom meste sa venoval apoštolátu medzi tými najbiednejšími. Keď bola Spoločnosť Ježišova skoro celkom potlačená, veľa síl vynaložil na jej obnovenie. Od roku 1803 až do smrti spravoval Taliansku provinciu. Všade bol v_obľube pre lásku, poníženosť, jemnosť a iné čnosti. Zomrel v_Ríme 15. listopadu 1811. Za svätého ho vyhlásil Pius XII. roku 1954.
Zo spoločnej časti duchovných pastierov alebo svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listov svätého Jozefa Pignatelliho, kňaza

(List z_3. júna 1767 jednému rímskemu spolubratovi a list z_8. července 1767 svojmu bratovi Joachimovi Pignatellimu, grófovi de Fuentes. Vydal v_španielskom jazyku J. M. March SJ, Beato José Pignatelli y su tiempo. Barcelona, 1935, str. 205-206. 215-216)

{p}

Nijaký, dôvod ma nepohne opustiť Spoločnosť Ježišovu, lebo som sa rozhodol v_nej žiť aj zomrieť

Je pravda, že nám ani v_putách ani na dlhej ceste nikdy nechýbali trápenia, čo ťažko znáša nižší človek. Ale Božia dobrota je taká veľká, že toto všetko nám urobila sladkým, ba všetkým dala veľkú duševnú spokojnosť a vyrovnanosť. Z_tváre všetkých týchto pátrov a bratov, na ktorých vidno, že sú synmi svätého Ignáca a že ich vedie jeho duch, takpovediac žiari opravdivá radosť. Nič im nebolo proti chuti, keď mali spĺňať Božiu vôľu. Čo sa mňa týka, vzdávam nekonečné vďaky Božej velebe, že ma bez najmenšej zásluhy povolala do svojej Spoločnosti, a to práve v_týchto časoch, keď znáša síce veľké prenasledovanie zo strany sveta, ale aj pociťuje nie menšiu Pánovu lásku.

Rehoľný život v_Spoločnosti Ježišovej som si zvolil už pred štrnástimi rokmi. Vtedy som prejavil túžbu ísť do indických misií, ale predstavení mi nechceli vyhovieť, aby si neznepriatelili našu rodinu. Teraz ma však nijaký dôvod nepohne opustiť Spoločnosť Ježišovu, v_ktorej som sa rozhodol žiť aj zomrieť.

Práve nám oznámili, že sa môžeme vylodiť a utiahnuť do nemocnice v_meste Calvi. Na tomto svete však nemôžeme očakávať nijakú blaženosť, ale ani trápenia nás nebudú sprevádzať za bránou smrti. Ak by som mal o_pár dní zavŕšiť život a bolo by sa mi treba vybrať do neba, sľubujem Vám, že budem za Vás prosiť, aby Vás Boh po skončení Vašich dní povolal k_sebe.

Ak mi znova budete písať, prosím Vás, nezmieňujte sa ani slovíčkom, že by som mal zanechať svoje povolanie. Ba prosím Vás, ani v_Ríme nič nepodnikajte, aby mi dali povolenie prestúpiť do inej rehole. S_tým nebudem nikdy súhlasiť, aj keby ma to malo stáť tisíckrát život. Boh nech splní všetky Vaše túžby. Váš brat Jozef Pignatelli zo Spoločnosti Ježišovej.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 25, 1. 4{/r}

Pane, ty si môj Boh; budem ťa velebiť, budem oslavovať tvoje meno. {*} Lebo si urobil úžasné veci.

Stal si sa pevnosťou chudobného, záštitou úbohého v_jeho súžení. {*} Lebo si urobil úžasné veci.

MODLITBA

Bože, ty si vystrojil svätého Jozefa Pignatelliho nezlomnou odvahou v_protivenstvách, aby združoval rozptýlených spolubratov; dožič nám, aby sme za pomoci bratov vo všetkých premenách zostali verní svojmu povolaniu. O_to ťa prosíme

16. listopadu

Sv. Rocha Gonzáleza, Alfonza Rodrígueza a Jána del Castillo – kňazov a mučeníkov

Spomienka

Rochus González de Santa Cruz sa narodil roku 1576 v_Asuncióne v_Paraguaji. Do Spoločnosti Ježišovej vstúpil ako kňaz roku 1609. Takmer 20 rokov sa venoval civilizovaniu pôvodných divých obyvateľov pralesa, sústredil ich do redukcie a vyučil vo viere a v_kresťanských mravoch. Dňa 15. listopadu 1628 bol zákerne zavraždený pre vieru spolu so Španielom Alfonzom Rodríguezom, kňazom zo Spoločnosti Ježišovej. O_dva dni neskôr v_inej redukcii bol ukrutne umučený jezuita Ján del Castillo, Španiel, ktorý odhodlane bránil Indiánov proti utláčateľom. Pius XI. ich roku 1934 vyhlásil za blahoslavených a Ján Pavol II. v_r. 1988 za svätých.
Zo spoločnej časti viacerých mučeníkov alebo duchovných pastierov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listov blahosl. Rocha Gonzáleza, kňaza a mučeníka

(Výročný list P. Rocha Gonzáleza za rok 1615 určený P. provinciálovi Petrovi de Oñate. Vydaný po španielsky v: Documentos para la Historia Argentina, zv. 20, Buenos Aires, 1929, str. 24-25)

{p}

Dúfam v_Pánovi, že tento kríž, postavený v_týchto končinách len nedávno, sa stane začiatkom ďalších krížov, ktoré sa tu postavia

Keď som sa tam o_krátky čas opäť vrátil, našiel som neďaleko rieky prístrešie v_akejsi malej chatrči. Onedlho mi ponúkli trochu priestrannejší slamený domček. Po dvoch mesiacoch poslal sem rektor pátra Diega de Boroa. Ten sa sem dostal na druhý turíčny deň. Naplnení veľkou útechou sme uvažovali, ako nás Božia láska spojila v_takých ďalekých a odľahlých končinách. Potom sme si tento maličký priestor predelili trstinovou stenou, pristavili sme kaplnku, málo širšiu ako oltár, na ktorom sa mala slúžiť omša. V_dôsledku tejto najvyššej a božskej obety, v_ktorej sa Kristus žertvoval Otcovi na kríži a na ňom medzi nami víťazil, diabli sa neopovážili ukazovať domorodcom, hoci to predtým robili, ako to dosvedčoval jeden z_nich. Rozhodli sme sa zostať v_tej chatrči, aj keď nám všetko chýbalo. V_noci bolo tak chladno, že sme ledva mohli spávať. Jedlo nebolo o_nič lepšie. Jedávali sme kukuricu alebo mletý maniok, ktorý je zvyčajnou potravou domorodcov. A pretože sme si začali zberať na poli niektoré byliny, ktoré sú potravou pre papagáje, daktorí nás začali prezývať papagájmi.

Keď sa veci takto vyvíjali, diabli dostali strach, že zakrátko stratia, čo mali tak dlho v_moci, keď Spoločnosť Ježišova prenikne do týchto oblastí. Preto sa poponáhľali rozchyrovať po celej oblasti rieky Paraná, že sme vyzvedači a falošní žreci, a že im v_knihách a obrazoch prinášame smrť. Toto presvedčenie sa tak zakorenilo, že keď páter Boroa vysvetľoval neveriacim tajomstvá našej viery, báli sa daktorí i_sadnúť si blízko svätých obrazov, aby z_nich neprešla na nich smrť. Pomaly sa však od toho odúčajú, najmä keď na vlastné oči vidia, že sa naši voči nim správajú ako ozajstní otcovia, že im ochotne dávajú, čo majú doma, že sa o_nich v_ich trápeniach a chorobách dňom i_nocou starajú, a to nielen o_ich dušu, čo je samozrejme prvé, ale aj o_ich telo.

Keď sa takto láska Indiánov voči nám upevnila, začali sme pomýšľať na stavbu kostola. Je síce maličký a skromnučký a pokrytý len slamou, no týmto úbohým ľuďom sa zdá byť kráľovským palácom. Žasnú, keď sa potom pozrú na jeho strechu. Domorodci na stavbu domov nevedeli vyrábať z_hliny tehly. Preto sme sa pustili do stavby so zablatenými rukami najprv sami. A tak do sviatku svätého Ignáca Loyolského roku 1615 bol kostol hotový. V_ten deň sme v_ňom slúžili prvú omšu, obnovili sme si sľuby a vykonali iné sviatočné obrady, nakoľko to dovoľoval chudobný priestor. Chceli sme naučiť mládež aj tancovať, ale deti sú také primitívne, že sa to nemohli naučiť. Postavili sme aj drevenú vežičku a zavesili sme na ňu zvonec. Pre nich to bolo čudo, veď nikdy nič také predtým ani nevideli ani nepočuli. Takisto veľkú nábožnosť vzbudzoval kríž, ktorý pre kostol postavili sami domorodci. Keď sme im vysvetlili, prečo si my kresťania uctievame kríž, aj oni sami si s_nami pred ním pokľakali. Dúfam teda v_Pánovi, že sa budú za týmto, len nedávno postaveným krížom v_týchto končinách stavať aj ďalšie.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jn 10, 15. 18{/r}; {r}Jer 12, 7{/r}

Aj svoj život položím za ovce. {*} Nikto mi ho neberie, ja ho dávam sám od seba.

Opustil som svoj dom, odvrhol svoje dedičstvo, vydal som miláčika, svoj ľud, do rúk jeho nepriateľov. {*} Nikto mi ho neberie, ja ho dávam sám od seba.

MODLITBA

Nech rastie tvoje slovo, Pane, v_krajinách, kam ho odišli rozsievať naši mučeníci a nech tam prinesie stonásobnú úrodu spravodlivosti a pokoja. O_to ťa prosíme

23. listopadu

Bl. Michala Augustína Pro – kňaza a mučeníka

Ľubovoľná spomienka

Michal Augustín Pro sa narodil v_Guadalupe (Zacatecas, México) roku 1891, v_rodine hlboko preniknutej kresťanským duchom. Do Spoločnosti Ježišovej vstúpil roku 1911 a v_nej sa stal kňazom po Štúdiách v_Mexiku, Nicarague, Španielsku a Belgicku. Na kňaza bol vysvätený roku 1925. Aj keď bol chatrného zdravia, ba často skúšaný aj prudkými bolesťami, vždy si zachoval radostného a veselého ducha. V_júli 1926 sa vrátil do Mexika, pár dní predtým, ako bol vydaný dekrét o_prenasledovaní. Bol preto nútený vykonávať tajne kňazskú službu, ktorej sa zasvätil s_veľkou horlivosťou a mimoriadnou oddanosťou. Pre falošné obvinenie zo zločinu, ale predovšetkým preto, že bol kňazom, ho uväznili a krátko potom, 23. listopadu 1927, v_meste México bez akéhokoľvek súdneho procesu ho zastrelili.
Zo spoločnej časti na sviatky jedného mučeníka okrem toho, čo nasleduje.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Výňatky z_listov bl. Michal Augustína Pro, kňaza a mučeníka

(Vida intima del Padre Pro, Antonio Dragon SJ, vyd. Obra Nacional de la Buena Prensa, A.C., México, D.F. 1952, 3. vyd., str. 177-178. 112. 113. 120. 139-140. 136)

{p}

Hlboké oceňovanie kňazského povolania a vrúcna túžba po mučeníctve

Či sa Boh prihovára našej duši?... Určite, a to tými najsladšími slovami. Veru sa prihovára a duch chápe jeho reč. Viem zo skúsenosti a priznávam sa ti, že som nemal tie dary, aké máš ty, aby som vnímal toto Božie prihováranie. Naopak, všetko sa vo mne stavalo proti, bránili mi všemožné prekážky, a to nie z_príčin, ktoré by nezáviseli odo mňa, ale pre moje skutky a správanie sa, ktoré sa stavali proti. Keďže však Boh je nekonečné milosrdenstvo, zhliadol na tento neplodný a vysušený peň môjho života, a pretože už vtedy videl sochu, ktorú mal z_neho svojou silou vykresať, milostivo ma povolal a hoci som sa vzpieral, vyviedol ma zo skazeného sveta, v_ktorom som živoril, aby sa totiž splnili tieto prekrásne slová žalmistu: „Zo smetiska povyšuje bedára a dáva mu sedieť vedľa kniežat, vedľa kniežat svojho ľudu“ (Ž 113, 7.8).

Po všetky roky svojho rehoľného života som nenašiel žiaden rýchlejší a účinnejší prostriedok ako žiť v_úzkom spojení s_Ježišom, než je svätá omša. V_nej dostáva všetko inú perspektívu, všetko sa v_nej meria iným horizontom, všetko sa pociťuje šľachetnejšie a duchovnejšie. Ba cítiš, že sa ňou premieňaš, ako keby čosi božskejšie zaplavovalo tvoju dušu a menilo ťa na čosi, čo je celkom odchodné od teba; a to nie je nič iné, ako pečať, ktorá sa má vtlačiť, ako sama plnosť Ducha Svätého, ktorá strávi všetko, čo tam zostalo ešte z_ľudského, vzbudí v_tebe božský život, urobiac ťa totiž hlbšie účastným na Božej prirodzenosti.

To, čo nachádzam v_sebe, čo som doteraz nikdy nepociťoval, čo spôsobuje, že sa na veci dívam inak, nepochádza zo štúdií, ani z_našej svätosti, či je už solídnejšia alebo slabšia, ba z_ničoho, čo je osobné, čo je ľudské. Existuje totiž pečať, ktorú vtláča Duch Svätý, ako hovoríme: kňazský charakter, ktorý nesie so sebou intímnejšiu účasť na tom božskom živote, ktorý nás aj dvíha aj zbožstvuje; je to taká mocná sila, že sa ľahkými stávajú aj tie veci, ktoré si síce želáme a po ktorých túžime, ale doteraz sme ich nemohli vykonať...

Túto zmenu, ktorá sa vo mne udiala, som pociťoval odvtedy, ako som sa dostal do blízkeho kontaktu s_dušami... Hneď som pocítil, že Pánovi sa zaľúbilo, aby ma použil ako nástroj na vyliatie svojich dobier. Koľko duší som naplnil jeho útechou, koľko trápení a súžení som rozptýlil, koľko odhodlanosti som niektorým dodal, aby sa odvážnejšie vydali na namáhavú cestu životom! Dvaja, aj keď boli dosť istí, že ich volá Boh, predsa ho len opustili, no vrátili sa k_nemu; a jeden, čo len-len že neodišiel zo seminára, ešte aj teraz v_ňom pevne vytrváva a úprimne vyhľadáva Božiu vôľu. Či nie je jasné, že všetko toto, čo som vykonal, vykonala milosť kňazstva pod vedením Ducha Svätého, ktorý ma viedol k_tomu, čo nebolo ľudské a čo som začal pociťovať len odo dňa kňazskej vysviacky?...

Že sa blíži prenasledovanie, je celkom isté; najmä v_Mexiku budú ťažké represálie. Prví budú postihnutí tí, ktorí sa angažujú v_náboženskej činnosti, a v_tom som naplno. Želám si, aby som bol medzi tými postihnutými, či už medzi prvými alebo medzi poslednými.

Lepšia je poslušnosť ako obety... a preto som neodišiel odtiaľ, kam ma určili. Nech mi je však predsa dovolené dodať slovíčko, no nech nie je chápané ako nejaké šomranie alebo kritika. Situácia je tu veľmi delikátna a každá činnosť je nebezpečná. Viem, že Pán prikazuje, aby sme si pomáhali sami, keď chceme, aby nám aj on pomohol. A predsa sa tu pociťuje nedostatok duchovnej pomoci. Denne sa dozvedáme o_tých, čo zomierajú bez sviatostí, a niet kňazov, čo by čelili tejto situácii, pretože mnohí z_nich či z_poslušnosti alebo zo strachu sa skrývajú. Aj to málo, čo môžem urobiť, by bolo nebezpečné, keby som to robil ako prv; avšak nezdá sa mi to nerozvážne, keď to budem robiť diskrétne a v_menšom rozsahu. Môj predstavený má veľký strach a vždy sa obáva najhoršieho. Som presvedčený, že je akýsi stred medzi nerozvážnosťou a strachom, ako je čosi uprostred medzi prepiatou opatrnosťou a prenáhlenosťou. Toto som vysvetlil predstavenému, ale on sa bojí o_môj život! Čože však je môj život? Či by som ho nezískal, keby som ho obetoval za svojich bratov? Isteže, so životom nemožné hlúpo hazardovať. Avšak akí sme to Ignácovi synovia, ak pri prvej ťažkosti cúvneme? To nehovorím všeobecne, lebo sú takí, ktorí budú v_budúcnosti užitoční a teda ich treba chrániť. Ale čože ja?...

Ťažká skúška, ktorú prežívame, nielenže stále zvyšuje počet smelých katolíkov, ale už aj zapríčinila mučeníkov... Víťazstvo sa dlho neomešká... Už badať žiaru vzkriesenia, lebo temnoty prenasledovania dosiahli už takmer vrchol. Zo všetkých strán prichádzajú správy o_násilnostiach a represáliách; mnohých už zabili a počet mučeníkov sa denne zvyšuje. Ó, kiežby to bolo dopriate aj mne!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4, 7-8{/r}; {r}Flp 3, 8. 10{/r}

Dobrý boj som bojoval, beh som dokončil, vieru som zachoval. {*} Už mám pripravený veniec spravodlivosti.

Všetko pokladám za stratu pre vznešenosť poznania Krista a účasť na jeho utrpení tým, že sa mu pripodobním v_smrti. {*} Teraz mám pripravený veniec spravodlivosti.

MODLITBA

Bože a Otče náš, ty si svojmu služobníkovi Michalovi Augustínovi dal milosť, že sa horlivo usiloval o_tvoje väčšie oslávenie a o_spásu ľudí. Dožič nám, aby sme na jeho príhovor a podľa jeho príkladu slúžili tebe a oslávili ťa verným a radostným plnením svojich denných povinností a účinným pomáhaním svojim blížnym. O_to ťa prosíme

26. listopadu

Sv. Jána Berchmansa – rehoľníka

Spomienka

Ján sa narodil roku 1599 v_obci Diest v_Brabantsku (Belgicko). Od roku 1612 študoval na gymnáziu v_Mechelne (Malines). Tam bol roku 1616 prijatý do Spoločnosti Ježišovej. Roku 1618 ho poslali na štúdiá do Ríma, kde po krátkej chorobe naplnený radosťou skonal 13. augusta 1621. Všetci, čo ho poznali, mali ho veľmi radi pre jeho úprimnú nábožnosť, nepredstieranú lásku a ustavičnú veselosť. Za svätého ho vyhlásil Lev Xlll. roku 1888.
Zo spoločnej časti svätých mužov: pre rehoľníkov.

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listov svätého Jána Berchmansa, rehoľníka

(List z_augusta 1616 rodičom; Vydal vo flámskom jazyku T. Severin SJ, Jean Berchmans, Ses Ecrits. Louvain, 1931, str. 35-38)

{p}

Rozhodol som sa zasvätiť sa z_celého srdca Ježišovi Kristovi

Vo veku sedemnástich rokov svätý Ján Berchmans, aby sa mohol čo najskôr zasvätiť Bohu a aby si s_ním rodičia nerobili nijaké plány, rozhodol sa vyjaviť im, na čo sa z_celej duše rozhodol. Preto im z_Mechelnu napísal tento list:

„Ctený otče a milovaná matka! Už štyri mesiace Pán Boh neprestáva klopať na dvere môjho srdca, ktoré som doteraz mal akosi zatvorené. Zistil som, že od toho času, či som sa učil či odpočíval, nič iné som nemal na mysli, či som sa prechádzal alebo čokoľvek iné robil, s_nijakou inou vecou som sa nezaoberal, na nič iné som toľko nemyslel ako na voľbu životného povolania. Po viacerých svätých prijímaniach a dobrých skutkoch som sa konečne rozhodol urobiť sľub slúžiť Bohu, nášmu Pánovi, v_reholi, ak mi k_tomu dopomôže on sám svojou milosťou.

Isteže, priateľom a rodičom ťažko padne, keď ich opúšťajú tí, ktorých majú radi. Ale ja sa na to dívam inak. Keby tu predo mnou stáli na jednej strane otec s_matkou, sestra a ostatná rodina, a na druhej Boh a náš Pán so svojou, a ako dúfam aj mojou preblahoslavenou Matkou, a keby mi tamtí hovorili: ‚Neopúšťaj nás, najdrahší synček, prosíme ťa o_to pre námahy a trápenia, ktoré sme podstúpili pre teba..‘, Ježiš by mi však hovoril: ‚Radšej nasleduj mňa, čo som sa pre teba narodil, pre teba som bol bičovaný, tŕním korunovaný a napokon pribitý na kríž; či som týchto päť svätých rán, ktoré vidíš, nepretrpel pre teba? Či nedbáš, že som dosiaľ sýtil tvoju dušu i_svojím najsvätejším telom a obnovoval ju svojou presvätou krvou? Či sa nehanbíš, že si sa mi za toto nijako neodvďačil?‘ – Ach, moji drahí rodičia, kedykoľvek o_tom uvažujem, hneď sa tak rozhodím, že by som hneď, keby som mohol, vstúpil do rehole. Duša a srdce mi nebudú mať pokoja, kým nenájdu toho, koho milujú.

Rozhodol som sa teda ochotným duchom obetovať sa Ježišovi Kristovi a byť jeho bojovníkom v_Spoločnosti Ježišovej. Teraz už len to očakávam, že nebudete natoľko nerozumní, aby ste sa svojimi zámermi postavili proti Kristovi.

Porúčam, sa radšej do vašich modlitieb a prosím Pána, aby mi až do konca života láskavo neodoprel milosť vytrvanlivosti vo svätých predsavzatiach. A potom aby mne i_vám doprial večný život.

Kristov a aj váš poslušný syn Ján Berchmans.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zjv 3, 10{/r}; {r}Mt 24, 46{/r}

Hľa, stojím pri dverách a klopem; kto počúvne môj hlas a otvorí dvere. {*} K_tomu vojdem a budem s_ním večerať a on so mnou.

Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. {*} K_tomu vojdem a budem s_ním večerať a on so mnou.

MODLITBA

Bože, ty nás stále pozývaš, aby sme ťa milovali, a máš rád veselého darcu; udeľ nám milosť, aby sme ťa ako svätý mladík Ján vo všetkom nadšene hľadali a tebe sa páčili.

1. prosinec

Sv. Edmunda Kampiána a Roberta Southwella, kněží, a druhů, mučedníků

památka

Touto památkou uctíváme především deset svatých mučedníků Tovaryšstva Ježíšova, kteří byli zabiti v_16. a 17. století v_Anglii a Walesu pro vyznání katolické víry. Pavel VI. je roku 1970 svatořečil. Jsou to Edmund Kampián († 1. 12. 1581), Alexandr Briant († 1. 12. 1581), Robert Southwell († 21. 2. 1595), Jindřich Walpole († 7. 4. 1595), bratr Mikuláš Owen († 2. 3. 1606), Tomáš Garnet († 23. 6. 1608), Edmund Arrowsmith († 28. 8. 1628), Jindřich Morse († 1. 2. 1645), Filip Evans († 22. 7. 1679), David Lewis († 27. 8. 1679). S_nimi se téhož dne slaví památka 16 blahoslavených mučedníků z_Tovaryšstva Ježíšova umučených za téhož pronásledování v_letech 1573 a 1679.
Společné texty na svátky o více mučednících, nebo o duchovních pastýřích (o kněžích)

MODLITBA SE ČTENÍM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listů sv. Edmunda Kampiána, kněze a mučedníka

(List asi z_19. 7. 1580 rádcům anglické královny. Anglické vydání: J. H. Pollen SJ, Campion’s Ten Reasons. London, Roehampton, 1914, 10-11)

{p}

Prosím Boha, abychom se jednou v_nebi těšili z_věčného přátelství

Velevážení rádcové Jejího Veličenstva, v_nejdůležitějších věcech jednáte vždy znamenitě a moudře. Proto nepochybuji, že tyto věroučné spory, které naši nepřátelé přetřásají obvykle s_předsudky a zmateně, posoudíte blahovolně a nestranně, a nad slunce jasněji poznáte, na jak solidních a pevných základech spočívá katolická víra; nás pak, kteří jsme ochotni za vaši spásu položit život, že vyslechnete s_velikým klidem a laskavostí. Mnoho nevinných rukou se denně bez přestání pozvedá za vás k_nebi. Tak se o_vás starají ti Angličané, kteří se jako otcové potomstva, jež nikdy nepomine, snaží získat v_zámořských krajinách ctnosti a vzdělání. A právě ti si umínili, že nepřestanou usilovat o_vaši spásu, dokud nezískají vaše duše Kristu nebo dokud hrdinně nepadnou probodeni vašimi kopími.

Pokud jde o_naše Tovaryšstvo, vězte, že my všichni, kteří jsme z_Tovaryšstva Ježíšova rozptýleného široko daleko po celém světě, učinili jsme svatou úmluvu, že poneseme velkodušně kříže, které vy na nás vložíte, a nikdy nebudeme zoufat nad vaší spásou, pokud bude třeba jen jediný z_nás naživu, aby zakoušel váš Tyburn a mohl být k_smrti umučen a ve špíně zhynout ve vašich žalářích. Již dávno je rozhodnuto a zápas začíná před Boží tváří. Žádná moc, žádný nápor nepřátel nezvítězí. Tak, jak byla kdysi zasévána a předávána víra, tak musí nabýt dřívější vážnosti a tak musí být obnovena.

Bude-li toto mé písemné přání odmítnuto a nebudou-li mít mé dobře míněné snahy žádný účinek a sklidím-li nevděk za cestu mnoha tisíc mil, kterou jsem podnikl kvůli vám, nebude mi zbývat nic jiného, než ponechat vás i_svou věc Bohu, který vidí do srdce. Jej pak z_celé duše prosím, aby nám tak dlouho dopřával svou milost, dokud – než přijde den soudu – nedojdeme k_vzájemné shodě názorů, abychom se jednou těšili z_věčného přátelství v_nebi, kde se už na žádnou křivdu nebude vzpomínat.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Flp 1,20-21{/r}

Pevně očekávám a mám naději, že v_ničem nedojdu hanby, ale že i_teď, jako vždycky svým neohroženým počínáním, {*} budu moci na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Budu moci na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, tys dal národům Anglie a Walesu svaté mučedníky Edmunda, Roberta a jejich druhy a chtěls, aby se stali podobnými Kristu umírajícímu za spásu světa; na jejich přímluvu dej, ať se tvůj lid, posilněný stejnou vírou a láskou, stále raduje ze svornosti a jednoty.

3. prosince

Sv. Františka Xaverského, kněze

Svátek

Narodil se r. 1506 ze šlechtické španělské rodiny. Za studií v_Paříži se připojil ke sv. Ignáci. Po kněžském svěcení v_Benátkách r. 1537 neúnavně konal skutky křesťanské lásky v_různých italských městech. R. 1541 byl poslán do Asie, 10 let horlivě hlásal Krista v_Indii a v_Japonsku a mnohé obrátil na víru. Zemřel r. 1552, když už se chystal vstoupit na území Číny. Řehoř XV. ho kanonizoval r. 1622.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. O_svátku sv. Františka pojďte, klaňme se Ježíši Kristu, světlu národů.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Kristus, přeslavný nebes Král,

věčnou spásu nám uchystal,

křížem nás zbavil krutých pout

a nenechal nás zahynout.

Vroucně tě všichni prosíme:

dej, ať tvých darů hodni jsme,

daruj milost všem národům,

přiveď je k_živým pramenům!

Kriste, Beránku nevinný,

zabitý hříchy našimi,

v_tvé krvi šat svůj vyprali,

kdo slávu nebes získali.

Jak draze jsi je vykoupil

přesvatou krví ze svých žil,

věrné přivádíš do slávy,

tobě dík, chválu vzdávají.

Pane, vyslyš náš vroucí hlas,

k_svým svatým v_nebi připoj nás!

Věřícím ze všech národů

dej pravou Boží svobodu!

Ježíši, Králi věčnému,

Otci i_Duchu svatému

stále ať věčné věky zní

zpěv slávy v_celém stvoření! Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, ať se ti klaní celá země a ať se raduje, že jsi vyšel jako nové světlo všech národů.

Žalm 19, 2-7

Ant. 2 Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova.

Žalm 97

Ant. 3 Hlásají Boží spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.

Žalm 66, 1-12

Chválili Boha a vypravovali o_jeho moci,

o_podivuhodných skutcích, které vykonal.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze Skutků apoštolů

{r:Sj}10,34-48a{/r}

{p}

I_pohanům se dostalo v_hojnosti daru, to je Ducha svatého

Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v_Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z_Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s_ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.

A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v_Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s_ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v_něho věří.“

Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s_Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha.

Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 12,24; 13,48.52{/r}

Boží slovo se šířilo a rozrůstalo. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

Učedníci však byli plní radosti a Ducha Svatého. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_dopisů svatého Františka Xaverského svatému Ignáci z_Loyoly

(H. Tursellini: Vita Francisci Xaverii, Romæ 1596, lib. 4, epist. 4 [1542] et 5 [1544])

{p}

Běda mi, kdybych nehlásal evangelium

Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty. V_té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s_vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o_Božích přikázáních.

A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království.{fnr}1{/fnr}

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v_křesťanských přikázáních, byli by z_nich určitě velmi dobří křesťané.

Z_mnoha lidí se v_této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo by z_nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v_nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy, aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!

A kéž by opravdu co nejvíce z_nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z_klidu, aby se oddali rozjímání o_Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v_nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z_celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě máš, co mám dělat?{fnr}2{/fnr} Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.

{fn:1}{r}Mt 19.14{/r} a {r}Mk 10,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 9,6{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 10,2{/r}; {r}Sk 1,8{/r}

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

CHVALOZPĚV

Bože, tebe chválíme.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Synu, Otcem zplozený,

zrozený z_Panny, jeden z_nás,

v_posvátném křestním prameni

život nám Boží dopřáváš.

Přicházíš z_nebe s_láskou k_nám,

pravý Bůh v_lidské bytosti,

by smrti nebylo ni ran,

jen život v_samé radosti.

Proto jdem s_prosbou pokornou:

Náš Spasiteli, skloň se k_nám

s_jasným svým světlem, s_láskou svou,

učiň z_nás živý Boží chrám!

S_námi buď, Pane Ježíši,

vzdal od nás všechny temnoty,

zbav hříchů, jež lpí na duši,

lékem, který máš jenom ty.

Kéž, Kriste, všichni chválí tě!

Zář Ducha nám tě zjevuje,

cesto, pravdo a živote,

Otcův hlas nám tě zvěstuje. Amen.

Ant. 1 Bůh nás povolal k víře v_pravdu kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.

Žalmy a katikum nedělní z_1. týdne žaltáře.

Ant. 2 Jděte, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Ant. 3 Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 15,1-2a.3-4{/r}

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v_tom pevní. Ona vás vede ke spáse. Vyučil jsem vás především v_tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s_Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z_mrtvých třetího dne ve shodě s_Písmem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Mezi všemi národy o jeho divech. {*}

O_Hospodinově slávě.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pochválen buď Hospodin, neboť vykoupil všechny národy a všechny povolal z_temnot ke svému podivuhodnému světlu.

Prosme našeho Otce za všechny lidi a modleme se k_němu:

Pane, přijď království tvé!

Bože, skrze Ježíše Krista chceš rozptýlit ve světě mraky nevědomosti;

dej, ať svědectví a učení tvé církve září všude mezi národy.

Pane, přijď království tvé!

Bože, ty chceš, aby tvé slovo bylo hlásáno až po sám konec světa;

dej, ať se v_nás tvé slovo stane nehasnoucím ohněm a světlem.

Pane, přijď království tvé!

Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby nikdo nezahynul;

dej, ať jsme ochotni a připraveni k jakémukoli poslání.

Pane, přijď království tvé!

Bože, tys přijal mezi své děti ty, jimž svatý František zprostředkoval křtem znovuzrození;

učiň nás horlivými vysluhovateli svých svátostí.

Pane, přijď království tvé!

Bože, tys skrze hlasatele svého evangelia přivedl národy k vzájemné jednotě;

dej jim pevnou vůli nastolit pravý mír založený na spravedlnosti.

Pane, přijď království tvé!

Bože, tys nás naučil pro spásu duše zříkat se statků tohoto světa;

zachraň skrze svého Syna Ježíše Krista syny tohoto světa.

Pane, přijď království tvé!

MODLITBA

Milosrdný Bože, tys otevřel svatému Františkovi bránu východu k hlásání radostné zvěsti; pošli i nás třeba až na konec světa, abychom dovršili radost matky církve.

DOPOLEDNE

Ant. Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil to, co mi svěřil, až do onoho dne.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 1,16{/r}

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i_pohanům.

Pán dá slovo těm, kdo hlásají radostnou zvěst.

S_velikou mocí.

V_POLEDNE

Ant. Kdo je milosrdný, poučuje a vzdělává své stádo jako pastýř.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Sol 2,2b-4{/r}

Odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Zachovávali Boží nařízení.

A Boží příkazy.

ODPOLEDNE

Ant. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Tim 1,8b-9{/r}

Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s_hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z_vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v_Kristu Ježíši před dávnými věky.

Milost, kterou mi Bůh udělil, nezůstala ležet ladem.

Ale stále zůstává ve mně.

NEŠPORY

HYMNUS

Ježíši, Králi nejvyšší,

Cesto a Pravdo zářivá,

služebník ze všech nejnižší

šťasten tvé lásky požívá.

Všichni tě vroucně prosíme:

Na prosby světce našeho

odpusť nám viny spáchané,

sejmi z_nás hříšných kruté jho!

Ježíši, Králi přemilý,

v_tvé víře věrně vytrval

a nepřátel vztek zavilý

vítěznou láskou překonal.

Všem zářil jako skvělý vzor,

svou vírou, vroucí modlitbou

stavěl se žalu na odpor,

dnes nebe je mu odměnou.

Otci ať věčná sláva zní

v překrásném Božím stvoření,

i_tobě Synu jediný

i_Duchu v_nebi, na zemi! Amen.

Ant. 1 Stal jsem se služebníkem evangelia, neboť Bůh mi k tomu dal svou milost.

Žalm 113

Ant. 2 Všechno dělám proto, abych získal podíl v_dobrech evangelia.

Žalm 84

Ant. 3 Byla mi dána milost zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Tim 4,6-8{/r}

Bratři! Já totiž už mám prolít v_oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Pro mě život je Kristus. {*} a smrt ziskem.

Pro mě život je Kristus. {*} a smrt ziskem.

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným {*}

než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pro mě život je Kristus. {*} a smrt ziskem.

Ant. na Magnifikat: Mnoho jich přijde od východu i_od západu a zaujmou místo u_stolu s_Abrahámem, Izákem a Jakubem v_nebeském království.

Slavíme svátek svatého Františka, s_důvěrou tedy prosme Boha, který je podivuhodný ve svých svatých:

Pane, vyslyš naše prosby.

Bože, tys velice živě vtiskl do srdce svatého Františka cit pro své otcovské milosrdenství,

dej, abychom také my v_tebe pevně věřili a synovsky v_tebe doufali.

Pane, vyslyš naše prosby.

Bože, tys mocně zapálil duši sv. Františka horlivostí pro šíření evangelia svého Syna,

dej, ať neustále hoříme stejnou apoštolskou horlivostí.

Pane, vyslyš naše prosby.

Bože, svatému Františkovi jsi dal hrdinnou trpělivost při vyučování národů,

učiň nás služebníky hodnými svého slova.

Pane, vyslyš naše prosby.

Bože, skrze apoštoly svého Syna jsi lidem všech národů a stavů ukázal cestu k pravdě,

dej, ať všichni poznají tebe, pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Pane, vyslyš naše prosby.

Bože, tys chtěl, aby tvůj Syn prolil svou krev za celé lidské pokolení,

přijmi laskavě do nebeské vlasti nás i naše bratry a všechny věrné zemřelé.

Pane, vyslyš naše prosby.