DOBA ADVENTNÍ

I. AŽ DO 16. PROSINCE

O_nedělích a všedních dnech od prvních nešpor první adventní neděle do 16. prosince:

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Věrná duše, radostně

máš Krále přijmouti,

srdce jemu poddati,

co starého, vše obnoviti

a na jeho příchod čekati

a s_nadějí vstříc jemu jíti.

Neb on rychle pospíchá

svůj lid navštíviti,

pokoj s_sebou přinésti,

zarmoucené obveseliti,

z_moci hříchů vysvoboditi,

příbytek svůj u_nás najíti.

V_světle choďme, nebluďme,

ke Kristu se znejme

a v_pravdě jemu služme,

s_toužebným hlasem ho žádejme,

aby ráčil nás navštíviti,

svou milostí obohatiti.

Bychom v_ní zde společně

vždycky přebývali,

do konce setrvali,

navěky v_nebi kralovali,

dej nám to, Kriste přežádoucí,

ó Králi, Pane všemohoucí.

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o_Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z_krajů od Jordánu:

Přímé cesty v_srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k_smíru,

ať v_nás lásku rozhojní,

naději a víru.

PRVNÍ NEDĚLE ADVENTNÍ

Ant.1 Hle, přijde vznešený Král s_velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.

Ant.2 Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k_tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.

Ant.3 Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.

Vzpřimte se a zdvihněte hlavu,

protože se blíží vaše vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}1,1-18{/r}

Napomínání lidu

{v}1,1{/v}Vidění Izaiáše, syna Amosova, která měl v_době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaza a Ezechiáše o_Judovi a Jeruzalému.

{v}2{/v}Slyšte, nebesa, poslechni, země,

neboť mluví Hospodin:

„Syny jsem vychoval a o_ně se postaral,

vzepřeli se však proti mně.

{v}3{/v}Býk zná svého hospodáře

i_osel jesle svého pána;

Izrael však nemá poznání,

můj národ nemá rozum.“

{v}4{/v}Běda hříšnému lidu,

národu zatíženému vinou,

potomstvu zločinců, zkaženým synům!

Opustili Hospodina,

pohrdli Svatým Izraele,

obrátili se k_němu zády.

{v}5{/v}Kam ještě vás bít,

když jste stále nevěrní?

Celá hlava je nemocná,

celé tělo je choré.

{v}6{/v}Od paty k_hlavě

nic na něm zdravého není;

samá modřina, jizva, čerstvá rána,

nevytlačená, neovázaná, nezměklá olejem.

{v}7{/v}Vaše země je zpustlá,

vaše města spálená ohněm;

půdu vám před očima cizinci vyžírají,

je zpustošena, zkažena nepřítelem.

{v}8{/v}Jen siónská dcera zůstala

jak bouda na vinici,

jak chýše na okurkovém poli,

jak obležené město.

{v}9{/v}Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal

několik těch, kdo přežili,

byli bychom jako Sodoma,

Gomoře bychom se podobali.

{v}10{/v}Slyšte Hospodinovo slovo,

sodomská knížata,

poslechněte příkaz našeho Boha,

gomorský lide!

{v}11{/v}Nač je mi množství vašich obětí?

–_praví Hospodin.

Už mám dost žertev beranů

a tuku krmných telat;

v_krvi býčků, beránků a kozlů

nemám zalíbení.

{v}12{/v}Když ke mně přicházíte,

kdo to od vás žádá,

abyste vyšlapávali má nádvoří?

{v}13{/v}Nenoste už nicotné oběti;

kadidlo je mi odporné,

novoluní, soboty, shromáždění (nesnesu),

nesnesu bezbožnost při svaté schůzce.

{v}14{/v}Vaše novoluní a svátky nenávidím z_duše,

jsou mi břemenem, s_únavou je snáším.

{v}15{/v}Když vztahujete své ruce (k_modlitbě),

zakrývám své oči před vámi;

když se ještě víc modlíte,

ani neposlouchám.

Vaše ruce jsou plné krve!

{v}16{/v}Umyjte se čistě!

odstraňte své špatné skutky pryč z_mých očí;

přestaňte jednat zle,

{v}17{/v}učte se jednat dobře:

hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému,

sirotku pomozte k_právu, zastaňte se vdovy.

{v}18{/v}Nuže, suďme se

–_praví Hospodin.

I_kdyby jak šarlat byly vaše hříchy,

vybílí se jako sníh.

I_kdyby se červenaly jako purpur,

budou jako (bílá) vlna.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 1,16.18.17{/r}

Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z_mých očí! {*} I_kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh.

Přestaňte jednat zle! Učte se jednat dobře! Hledejte spravedlnost! {*} I_kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 15, 1-3: PG 33, 870-874)

Dvojí příchod Ježíše Krista

Zvěstujeme Kristův příchod, a to ne pouze jeden, nýbrž i_druhý, který bude mnohem slavnější, než byl ten první. První totiž byl poznamenán utrpením, druhý bude ozdoben diadémem Božího království.

U_našeho Pána Ježíše Krista je přece všechno většinou dvojí. Dvojí narození: první z_Boha před věky, druhé z_Panny po dovršení času. Dvojí sestoupení na svět: první skryté před lidskými zraky jako krůpěje rosy v_rouně,{fnr}1{/fnr} druhé zjevné, které ovšem teprve přijde.

Při prvním příchodu byl v_jeslích zavinut do plének; při druhém se oděje světlem místo šatu.{fnr}2{/fnr} Při prvním snesl kříž, nedbaje potupy; při druhém přijde v_doprovodu zástupů andělů a oslavený.

Nezůstáváme tedy toliko při prvním příchodu, nýbrž očekáváme i_druhý. Jestliže jsme při prvním příchodu říkali: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně,{fnr}3{/fnr} také při druhém, spěchajíce s_anděly vstříc Pánu, volejme znovu v_úctě: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.

Spasitel přijde ne proto, aby byl znovu souzen, nýbrž aby soudil ty, kteří jej na soud pohnali. Ten, jenž prve mlčel, když byl souzen, připomene zlosynům, kteří se opovážili přivést jej na kříž: Takto jsi jednal, a mlčel jsem.{fnr}4{/fnr}

Tehdy přišel v_souladu s_Božím rozvržením díla spásy, aby lidi učil a přesvědčoval; tentokrát se mu budou muset podrobit, i_kdyby nechtěli.

O obojím příchodu mluví prorok Malachiáš: A náhle přijde do svého chrámu Pán, jehož vy hledáte;{fnr}5{/fnr} hle, jeden příchod.

A_znovu říká o_druhém příchodu: Zde je posel smlouvy, po němž toužíte. Hle, přijde všemohoucí Hospodin. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a čistil.{fnr}6{/fnr}

Také Pavel má na mysli ony dva příchody, když píše Titovi tato slova: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k_tomu, abychom se odřekli bezbožného života i_světských žádostí a žili v_tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.{fnr}7{/fnr} Vidíš tedy, jak mluví o_prvním příchodu, za nějž vzdává dík, i_o_druhém, který očekáváme?

Proto se obsah víry, kterou vyznáváme, až do nynějška předává tak, abychom věřili v_toho, „který vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a přijde ve slávě soudit živé i_mrtvé a jehož království bude bez konce“.

Přijde tedy náš Pán Ježíš Kristus z_nebe. Přijde ve slávě na konci tohoto světa, v_poslední den. Nastane konec tohoto světa a tento stvořený svět bude zase učiněn novým.

{fn:1}Srov. {r}Sdc 6,36-40{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 104 (103),2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 50 (49),21{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mal 3,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mal 3,1-3{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Tit 2,11-13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 49 (48),3{/r}; {r:Žl}80 (79),2{/r}; {r:Žl}24 (23),7.9{/r}

Dívám se zdálky, a hle, vidím přicházet Boží moc jako mrak zahalující celou zemi, {*} vyjděte mu naproti a řekněte: {*} pověz nám, jsi-li to ty, {*} který má kralovat izraelskému lidu.

Prostí i_vznešení, bohatý stejně jako chudý, {*} vyjděte mu naproti a řekněte:

Slyš, Izraelův pastýři, který vodíš Josefa jak ovce, {*} pověz nám, jsi-li to ty.

Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde Král slávy, {*} který má kralovat izraelskému lidu.

Dívám se zdálky, a hle, vidím přicházet Boží moc jako mrak zahalující celou zemi, {*} vyjděte mu naproti a řekněte: {*} pověz nám, jsi-li to ty, {*} který má kralovat izraelskému lidu.

Dívám se zdálky až do V. Prostí i_vznešení.

PONDĚLÍ PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství

a dej nám svou spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}1,21-27{/r}; {r:Iz}2,1-5{/r}

Odsouzení a záchrana Siónu; příchod národů

{v}1,21{/v}Jak se mohlo stát nevěstkou

město věrné, plné práva?

Spravedlnost v_něm přebývala,

nyní však vrahové.

{v}22{/v}Tvé stříbro se stalo struskou,

tvé víno je zředěné vodou;

{v}23{/v}tvoji vládcové jsou buřiči, společníci zlodějů:

všichni milují dary, honí se za úplatky,

nepomáhají sirotkovi k_právu,

pře vdovy se jich netkne.

{v}24{/v}Proto praví Pán, Hospodin zástupů,

mocný (ochránce) Izraele:

„Ach, zhojím se na svých odpůrcích,

pomstím se na svých nepřátelích!

{v}25{/v}Vztáhnu na tebe svou ruku,

vypálím jak pec tvou strusku,

vyloučím z_tebe všechno nečisté.

{v}26{/v}Vrátím ti soudce, jak bývali dříve,

a rádce jak za dávných časů.

Budou tě nazývat Spravedlivým městem,

Věrným sídlem.“

{v}27{/v}Sión bude vykoupen právem;

ti, kdo se (do něho) vrátí, spravedlností.

{v}2,1{/v}Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova,

o_Judovi a Jeruzalému.

{v}2{/v}Stane se v_posledních dnech:

Pevně bude stát hora s_Hospodinovým domem

na vrcholu hor,

vyvýšena nad pahorky,

budou k_ní proudit všechny národy.

{v}3{/v}Budou k_ní putovat četné kmeny a řeknou:

„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,

do domu Jakubova Boha!

Ať nás naučí svým cestám,

choďme po jeho stezkách!“

Ze Siónu vyjde nauka,

z_Jeruzaléma Hospodinovo slovo.

{v}4{/v}Soudit bude národy,

rozsuzovat četné kmeny,

že zkují své meče v_radlice

a svá kopí ve vinařské nože.

Nezdvihne již meč národ proti národu,

válce se již nebudou učit.

{v}5{/v}Jakubův dome, vzhůru,

choďme v_Hospodinově světle!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mich 4,2{/r}; {r}Jan 4,25{/r}

Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

DRUHÉ ČTENÍ

Z_pastýřského listu svatého Karla Boromejského, biskupa

(Acta Ecclesiæ Mediolanensis, t. 2, Lugduni, 1683, 916-917)

O_adventní době

Hleďte, nejmilejší, nastává doba slavná, slavnostní, a jak praví Duch Svatý, doba příhodná: den spásy, pokoje a smíření.{fnr}1{/fnr} Doba, po níž horoucně toužili s_tolika prosbami a úpěnlivými vzdechy dávní patriarchové a proroci, až ji konečně uzřel s_překypující radostí spravedlivý Simeon. Doba, kterou vždy slavnostně slavila církev. A tak ji máme i_my prožít se zbožnou myslí, navěky nepřestávajíce chválit věčného Otce a děkovat mu za jeho milosrdenství, které nám prokázal skrze toto tajemství příchodu svého jednorozeného Syna; poslal totiž z_nesmírné lásky k_nám hříšným toho, který nás měl vysvobodit z_tyranství a nadvlády satana, pozvat nás do nebe, uvést nás do nebeských příbytků, ukázat nám samu pravdu, naučit nás pravému mravnímu řádu, sdělit nám základy ctností, obohatit nás poklady své milosti a přijmout nás posléze za své syny a dědice věčného života.

Tím tedy, že církev každoročně slaví toto tajemství, nabádá nás, abychom neustále obnovovali památku na tak velikou lásku milosrdného Boha vůči nám. Přitom nás církev učí, že Kristův příchod nebyl ku prospěchu jen těm, kdo právě byli na světě, když přišel, ale jeho působení že stále ještě trvá i_pro nás všechny, budeme-li chtít za přispění svaté víry a svátostí přijmout milost, kterou nám on zasloužil, a usměrnit podle ní svůj život v_poslušnosti vůči němu.

Kromě toho nás církev žádá, abychom pochopili, že jako přišel jednou na svět v_tělesné podobě, tak – odstraníme-li překážky ze své strany – je ochoten k_nám přijít znovu v_kteroukoli hodinu a v_kterémkoli okamžiku, aby v_našich duších duchovně přebýval s_hojnými milostmi.

Proto nás církev v_této posvátné době, jako dobrá matka pečující o_naši spásu, učí hymny, chvalozpěvy i_jinými slovy pocházejícími od Ducha Svatého a posvátnými obřady, jakým způsobem máme s_vděčnou myslí přijímat tak veliké dobrodiní a obohacovat se jeho plody. Tak tedy nebude naše srdce připraveno na příchod Krista Pána hůře, než kdyby měl teprve přijít na svět; ne méně než se připravili starozákonní svatí otcové a než jak nás svými slovy i_příklady učili, že to máme dělat i_my.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 6,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jl 2,15{/r}; {r}Iz 62,11{/r}; {r}Jer 4,5{/r}

Zatrubte na Siónu, svolejte národy, oznamte lidu: {*} Hle, přichází Bůh, náš spasitel.

Hlásejte a provolávejte, křičte a říkejte: {*} Hle, přichází Bůh, náš spasitel.

ÚTERÝ PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu,

vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}2,6-22{/r}; {r:Iz}4,2-6{/r}

Boží soud

{v}2,6{/v}Hospodine, odhodil jsi svůj národ, Jakubův dům,

neboť mají plno věštců od východu,

(plno) hadačů jako Filišťané,

s_cizinci si potřásají rukama.

{v}7{/v}Jeho země je plná stříbra a zlata,

není konce jeho pokladům.

{v}8{/v}Jeho země je plná koní,

nesčetné jsou jeho (válečné) vozy;

jeho země je plná bůžků:

klanějí se dílu svých rukou,

které zhotovily jejich prsty.

{v}9{/v}Každý se koří,

kdekdo se ponižuje:

neodpouštěj jim!

{v}10{/v}Zalez do skály, skryj se do prachu

z_bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností!

{v}11{/v}Pyšné lidské oči budou poníženy,

sražena bude zpupnost lidí;

v_onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

{v}12{/v}Den Hospodina zástupů (přijde)

na všechno, co je pyšné a zpupné,

na všechno, co je povýšené; bude to poníženo;

{v}13{/v}na všechny libanonské cedry, vysoké a vznosné,

na všechny bašanské duby,

{v}14{/v}na všechny vysoké hory,

na všechny strmící vrchy,

{v}15{/v}na každou štíhlou věž,

na každou opevněnou hradbu,

{v}16{/v}na všechny taršíšské lodi,

na všechna skvostná plavidla.

{v}17{/v}Pýcha lidí bude sražena,

ponížena zpupnost mužů,

v_onen den bude jedině Hospodin vyvýšen,

{v}18{/v}modly však naprosto zmizí.

{v}19{/v}Zalezou do skalních jeskyní,

do děr (plných) prachu

z_bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,

až vstane, aby poděsil zemi.

{v}20{/v}V_onen den zahodí každý krtkům a netopýrům

své modly ze stříbra, své modly ze zlata,

které si zhotovil,

aby se (jim) klaněl.

{v}21{/v}Zaleze do skalních rozsedlin, do kamenných slují

z_bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,

až vstane, aby poděsil zemi.

{v}22{/v}Přestaňte (se spoléhat) na člověka, který má v_chřípí (jenom) svůj dech.

Zač je možné si ho cenit?

{v}4,2{/v}V_ten den se Hospodinův výhonek

stane ozdobou a slávou,

plod země (bude) ctí a chloubou

těm, kteří se zachrání z_Izraele.

{v}3{/v}Každý, kdo zbude na Siónu,

kdo zůstane v_Jeruzalémě, bude se nazývat svatým,

každý, kdo je zapsán k_životu v_Jeruzalémě.

{v}4{/v}Až smyje Pán špínu siónských dcer,

až spláchne krev Jeruzaléma z_jeho středu

dechem soudu a dechem vytříbení,

{v}5{/v}utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory

a nad jejím shromážděním

oblak přes den,

dým a zář plápolajícího ohně v_noci,

neboť Hospodinova velebnost

{v}6{/v}bude celého (toho místa) ochranným stánkem,

který skýtá stín ve dne proti vedru

a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 2,11{/r}; {r}Mt 24,30{/r}

Pyšné lidské oči budou poníženy, sražena bude zpupnost lidí, {*} v_onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

A lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s_velikou mocí a slávou. {*} V_onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_promluv svatého Řehoře Naziánského, biskupa

(Or. 45,9.22.26.28: PG 36,634-635.654.658-659.662)

Podrobuje se chudobě mého těla, abych já mohl dosáhnout bohatství jeho božství

Sám Boží Syn, ten, který je starší než všechny věky, neviditelný, nepostižitelný, netělesný, počátek počátku, světlo světla, pramen života a nesmrtelnosti, on – vyjádření předobrazu, neporušená pečeť, veskrze nezměnitelný obraz, zpodobněná myšlenka Otcova, on, jak pravím, se uchyluje ke zvláštní podobě a kvůli (mému) tělu bere na sebe tělo, kvůli mé duši se spojuje s_duší obdařenou rozumem, aby podobné znovu očistil působením podobného, a ve všem se stává člověkem, krom hříchu. Byl počat z_Panny, jejíhož ducha i_tělo od počátku očistil Duch Svatý (vždyť i_zrození měla být prokázána náležitá úcta a zvlášť mělo být vyznamenáno panenství). Tak přišel na svět Bůh, jenž přijal lidství: vznikla jednota ze dvou protikladů, z_těla a z_ducha; Duch je dárcem, tělo příjemcem božství.

Ten, který jiné obohacuje, stává se chudým. Podrobuje se chudobě mého těla, abych já mohl dosáhnout bohatství jeho božství.{fnr}1{/fnr} Ten, jemuž náleží plnost, stává se prázdným; vždyť se na krátký čas vzdává své slávy, abych se já mohl stát účastníkem jeho plnosti.{fnr}2{/fnr}

Jaké je to bohatství dobroty? Jaké je to tajemství, pokud jde o_mne? Přijal jsem Boží obraz, ale neuchoval jsem jej. On přijímá mé tělo, aby přinesl i_obrazu Božímu ve mně spásu, i_tělu nesmrtelnost. Zakládá druhé společenství s_námi, a to daleko obdivuhodnější než ono dřívější.

Bylo třeba, aby Bůh přijal lidství, měl-li člověk získat svatost; mocí překonal tyrana, aby nás vysvobodil a přivedl zpátky k_sobě prostřednictvím Syna, který všechno řídí ke cti Otce, jemuž se – jak je patrno – ve všem podrobuje.

Ten dobrý Pastýř vychází za bloudící ovcí až na hory a pahorky, na nichž jsi konal oběti,{fnr}3{/fnr} a dává svůj život za ovce;{fnr}4{/fnr} i_nalezne zbloudilou ovci a nalezenou vyzvedne na táž ramena, jež nesla dřevo kříže, a tak ji přijme a přivede zpět do nebeského života.

To přejasné světlo kráčí za svítilnou,{fnr}5{/fnr} svou předchůdkyní, Slovo následuje hlas{fnr}6{/fnr} a Ženich starosvata,{fnr}7{/fnr} který připravil Pánu vybraný lid{fnr}8{/fnr} a očistil napřed vodou pro přijetí Ducha.

Potřebovali jsme Boha, který by přijal tělo a zemřel, abychom mohli žít. Spolu s_ním jsme zemřeli, abychom se očistili. Spolu s_ním jsme vstali z_mrtvých, poněvadž jsme s_ním zemřeli. Spolu s_ním jsme byli oslaveni, poněvadž jsme spolu s_ním vstali z_mrtvých.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 8,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,7{/r}; {r}Jan 1,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Oz 4,13{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 5,35{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 40,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 3,29{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Lk 1,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 4,4-5{/r}; {r}Ef 2,4{/r}; {r}Řím 8,3{/r}

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, {*} aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.

Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou a poslal svého Syna; a on vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé. {*} Aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.

STŘEDA PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}5,1-7{/r}

Hospodinova vinice

{v}5,1{/v}Zazpívám (píseň) svému miláčkovi,

píseň svého přítele o_jeho vinici.

Vinici měl můj přítel

na úrodném svahu.

{v}2{/v}Oplotil ji, očistil od kamení,

osázel ji ušlechtilou révou.

Uprostřed postavil věž,

i_lis v_ní vyhloubil:

čekal, že ponese hrozny,

ona však plodila pláňata.

{v}3{/v}Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma

a judští mužové,

suďte mezi mnou a mou vinicí!

{v}4{/v}Co jsem měl ještě udělat své vinici

a neudělal jsem?

Když jsem čekal, že ponese hrozny,

proč přinesla plané plody?

{v}5{/v}Teď vám ukážu,

co udělám své vinici:

odstraním její plot,

že ji spasou,

rozbořím její zeď,

že ji rozšlapou.

{v}6{/v}Udělám z_ní pustinu,

nebude ořezána ani okopána,

vzroste v_trní a hloží.

Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.

{v}7{/v}Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,

Judovci – jeho milou sazenicí.

Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,

(čekal) právo, a hle – bezpráví!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 80 (79),14.15.3.16.15{/r}

Tvou vinici pustoší kanec z_lesa a polní zvěř ji spásá. Pohleď, Pane, a probuď svou sílu, {*} ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

Bože zástupů, vrať se, shlédni z_nebe a podívej se, pečuj o_tuto révu! {*} Ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 5 in Adventu Domini, 1-3: Opera omnia, Edit. cisterc. 4 [1966], 188-190)

Boží Slovo přijde k_nám a učiní si u_nás příbytek

Známe trojí příchod Páně. Ten třetí příchod je uprostřed. Ony dva totiž jsou zjevné, tenhle však nikoliv. Při prvním bylo ho vidět na zemi a stýkal se s_lidmi, když – jak sám dosvědčuje – ho viděli a nenáviděli.{fnr}1{/fnr} Při onom posledním pak každý člověk uzří Boží spásu{fnr}2{/fnr} a budou hledět na toho, kterého probodli.{fnr}3{/fnr} Prostřední je skrytý; při něm jej vidí ve svém nitru jenom vyvolení a jejich duše docházejí spásy. Při prvním tedy přichází v_těle a bezmocnosti, při tomto prostředním v_duchu a moci,{fnr}4{/fnr} při posledním ve slávě a velebnosti.{fnr}5{/fnr}

Ten prostřední příchod je, dalo by se říci, cestou, kterou se má přijít od prvního k_poslednímu: při prvním byl Kristus naším vykoupením, při posledním se zjeví jako náš život, při tomto je naším odpočinkem a útěchou.

Aby se však někomu nezdálo vymyšleným to, co říkáme o_tomto prostředním příchodu, poslechněte, co on sám říká: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k_němu.{fnr}6{/fnr} A jinde jsem četl: Kdo se bojí Boha, bude činit dobré.{fnr}7{/fnr} Zjišťuji však, že o_milujícím je řečeno něco víc: že bude zachovávat (Boží) slova. Kde je tedy třeba je uchovávat? Bezpochyby v_srdci, jak praví prorok: V_svém srdci ukrývám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě.{fnr}8{/fnr}

Tímto způsobem zachovávej slovo Boží, neboť blahoslavení ti, kteří ho zachovávají.{fnr}9{/fnr} Nechť tedy přejde jakoby do útrob tvé duše, ať přejde do tvých citů a do tvých mravů. Nasyť se dobrem a tvá duše se bude těšit z_tučné hojnosti.{fnr}10{/fnr} Bedlivě se syť svým chlebem, aby nevyschlo tvoje srdce, nýbrž aby se tvá duše naplnila tučným pokrmem.{fnr}11{/fnr}

Budeš-li takto zachovávat slovo Boží, nepochybuj, že ono zachová tebe. Přijde totiž k_tobě Syn s_Otcem, přijde veliký Prorok,{fnr}12{/fnr} který obnoví Jeruzalém,{fnr}13{/fnr} neboť on činí všechno novým.{fnr}14{/fnr} To totiž způsobí tento příchod, že jako jsme na sobě nesli podobnost s_tím člověkem, který pocházel ze země, stejně tak poneseme i_podobnost s_tím, který je z_nebe.{fnr}15{/fnr} Jako starý Adam pronikal celým člověkem a celého jej zaplnil, tak nechť nyní dostane celého Kristus; on celého člověka stvořil, celého vykoupil a celého také oslaví.

{fn:1}Srov. {r}Jan 15,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 3,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 19,37{/r}; srov. {r}Zj 1,7{/r}; srov. {r}Zach 12,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 2,4{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 24,30{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Sir 15,1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Žl 119 (118),11{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Lk 11,28{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Iz 55,2{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 63 (62),6{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Lk 7,16{/r}; {r}Dan 5,25{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Žl 51 (50),20{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Zj 21,5{/r}.{/fn} {fn:15}{r}1 Kor 15,49{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 29 (28),11{/r}; {r}Iz 40,10{/r}

Hle, Pán přijde se slávou a mocí. {*} Navštíví svůj lid a přinese mu pokoj a věčný život.

Hle, Pán, Hospodin přichází s_mocí. {*} Navštíví svůj lid a přinese mu pokoj a věčný život.

ČTVRTEK PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Národy, slyšte Hospodinovo slovo

a zvěstujte ho po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}16,1-5{/r}; {r:Iz}17,4-8{/r}

Sión útočištěm Moabitů; obrácení Efraima

{v}16,1{/v}Pošlete beránka vladařovi země,

z_Petry na poušti k_hoře siónské dcery.

{v}2{/v}Jako ptáčata na útěku,

jako mláďata vyplašená z_hnízda,

tak budou moabské dcery

u_arnonských brodů.

{v}3{/v}Dej radu, učiň rozhodnutí,

v_pravé poledne vrhni svůj stín jako noc!

Skryj rozptýlené, nezrazuj uprchlíky!

{v}4{/v}Kéž u_tebe smějí přebývat moabští vyhnanci,

buď jim skrýší před zhoubcem!

Je veta po tyranu,

skončilo zpustošení,

zmizel ze země ten, kdo ji deptal!

{v}5{/v}V_milosrdenství bude upevněn trůn;

a na něm bude v_Davidově stánku

věrně sedět soudce, který hledá právo

a rychle uplatňuje spravedlnost.

{v}17,4{/v}V_ten den vybledne Jakubova sláva

a jeho tučné tělo zhubne.

{v}5{/v}Bude to, jako když sekáč shrnuje stébla

a jeho paže utíná klasy,

jako když se sbírají klasy v_údolí Refaim.

{v}6{/v}Zbudou v_něm jen paběrky,

jako když se oklepává oliva:

(zůstanou) dvě nebo tři olivky na konci větve,

čtyři až pět na vrcholku ovocného stromu

–_praví Hospodin, Bůh Izraele.

{v}7{/v}V_ten den vzhlédne člověk ke svému tvůrci

a jeho oči budou hledět na Svatého Izraele.

{v}8{/v}Nebude (s_důvěrou) vzhlížet k_oltářům,

které zhotovily jeho ruce,

na to, co udělaly jeho prsty,

na posvátné háje a kadidlové oltáře.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 33,15.16{/r}; srov. {r}Iz 16,5{/r}

Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. {*} To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Ve svém milosrdenství zbuduji trůn a na něm bude věrně sedět soudce, který hledá právo a rychle uplatňuje spravedlnost. {*} To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

DRUHÉ ČTENÍ

Z_komentáře svatého Efréma, jáhna, k_evangelní harmonii „Diatessaron“

(Cap. 18,15-17: SCh 121,325-328)

Bděte: opět přijde

V_úmyslu zabránit učedníkům, aby se ho tázali na chvíli jeho příchodu, řekl Kristus: O_tom dni a té hodině však neví nikdo, ani andělé v_nebi, ani Syn.{fnr}1{/fnr} To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti.{fnr}2{/fnr} Proto to skryl, abychom bděli a aby každý z_nás považoval za možné, že se to stane za jeho života. Kdyby totiž zjevil, v_kterém čase přijde, nebyl by jeho příchod předmětem zájmu a očekávání národů a věků. Řekl sice, že přijde,{fnr}3{/fnr} ale neřekl, kdy hodlá přijít; a tak pro všechna pokolení a věky zůstává živá naděje na jeho příchod.

Ačkoli Pán stanovil znamení svého příchodu, jejich chvíli není možné nějakým způsobem jasně vyrozumět. Vždyť tato znamení přicházela a přecházela v_mnohých obměnách, ba vyskytují se i_dosud. Jeho poslední příchod je totiž podobný prvnímu.

Vždyť přece jako na něj čekali spravedliví a proroci{fnr}4{/fnr} v_domnění, že se zjeví za jejich dnů, tak i_dnes touží každý věřící, aby jej směl uvítat ve své době, protože nezjevil den svého příchodu. Je tomu tak především z_toho důvodu, aby se někdo nedomníval, že ten, jehož moci i_panství podléhají rytmy i_časy, je sám podroben osudu a hodině. Jak by tomu, kdo popsal známky svého příchodu, mohlo být skryto to, co sám ustanovil? Proto vylíčil svá znamení takovým způsobem, aby všechna pokolení i_věky měly už od počátku důvod považovat za možné, že se jeho příchod uskuteční v_jejich době.

Bděte! Když totiž tělo spí, ovládá nás přirozenost, a skutek se již neděje z_naší vůle, nýbrž z_pudového hnutí přirozenosti. Má-li duši v_moci vážné ochromení, jako třeba skleslost nebo truchlivost, ovládá ji nepřítel a jejím prostřednictvím dělá to, co ona sama nechce. Přirozenosti vládne násilí, duši pak nepřítel.

Bdělost, kterou Pán přikázal, uložil tedy oběma stránkám člověka: tělu, aby je střežila před ospalostí, duši, aby ji střežila před otupělostí a bázlivostí. Jak praví i_Písmo: procitněte, spravedliví,{fnr}5{/fnr} a procitám a pořád jsem u_tebe{fnr}6{/fnr} a opět: neochabujte.{fnr}7{/fnr} Proto konajíce svěřenou službu, nenecháváme se ovládnout malomyslností.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 24,36{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 1,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 24,30{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 13,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 15,34{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 139 (138),18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 3,13{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}2 Kor 4,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 25,13{/r}; {r:Mt}24,44.30{/r}

Bděte, protože neznáte den ani hodinu. {*} Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v_hodinu, kdy se nenadějete.

Syn člověka bude přicházet s_velikou mocí. {*} Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v_hodinu, kdy se nenadějete.

PÁTEK PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,

tvé pomoci podle tvého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}19,16-25{/r}

Egypťané a Asyřané se obrátí

{v}19,16{/v}V_ten den budou Egypťané jako ženy, zděsí se a budou se bát rozmáchnuté ruky Hospodina zástupů, kterou se na ně rozmáchne. {v}17{/v}Judská země se Egypťanům stane postrachem; kdokoli si ji připomene, zděsí se nad úradkem, který o_ní pojal Hospodin zástupů.

{v}18{/v}V_ten den bude v_egyptské zemi pět měst, která budou mluvit kananejskou řečí a přísahat při Hospodinu zástupů; jedno z_nich se bude jmenovat „město slunce“.

{v}19{/v}V_ten den bude Hospodinův oltář uprostřed egyptské země a Hospodinův památný sloup na její hranici. {v}20{/v}Bude znamením a svědectvím pro Hospodina zástupů v_egyptské zemi. Když budou volat k_Hospodinu kvůli tyranům, pošle jim zachránce a obhájce, který je vysvobodí. {v}21{/v}Hospodin se dá poznat Egypťanům a v_ten den Egypťané poznají Hospodina, budou ho ctít obětmi i_obětními dary, budou skládat Hospodinu sliby a splní je. {v}22{/v}Hospodin bude bít Egypt ranou, kterou ho vyléčí, takže se obrátí k_Hospodinu a on je vyslyší a uzdraví.

{v}23{/v}V_ten den bude cesta z_Egypta do Asýrie. Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie. Egypťané s_Asyřany budou sloužit (Bohu).

{v}24{/v}V_ten den (se spojí) Izrael s_Egypťany a Asyřany jako třetí, stane se požehnáním uprostřed země, {v}25{/v}které Hospodin zástupů požehná takto: „Požehnaný buď můj lid Egypťané, dílo mých rukou Asyřané a mé dědictví Izrael.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 19,21.22{/r}; {r}Lk 13,29{/r}

V_ten den Egypťané poznají Hospodina, {*} obrátí se k_Hospodinu a on je vyslyší a uzdraví.

A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u_stolu v_Božím království. {*} Obrátí se k_Hospodinu a on je vyslyší a uzdraví.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Proslogion“ od svatého Anselma, biskupa

(Cap. 1: Opera omnia, Edit. Schmitt, Seccovii, 1938, 1, 97-100)

Touha po Bohu

Nuže, človíčku, ustaň na chvíli od své práce, vzdal se trochu od myšlenek, které ti nepopřávají klidu. Odhoď nyní starosti, které tě tíží, a nech stranou své namáhavé činnosti. Uvolni se trochu pro Boha a na chvilku v_něm spočiň.

Vejdi do pokojíka své duše a odstraň odtud vše kromě Boha a toho, co ti napomáhá jej hledat. Zavři dveře – a hledej ho. Mé srdce, řekni nyní, celé mé srdce, řekni Bohu: Hledám tvou tvář, Hospodine, hledám tvou tvář.{fnr}1{/fnr}

Nuže, Pane, můj Bože, pouč nyní mé srdce, kde a jak tě má hledat, kde a jak tě nalézat.

Pane, nejsi-li zde, kde tě mám nepřítomného hledat? Jsi-li však všude, proč tě tu nevidím? Jistě přebýváš v_nedostupném světle.{fnr}2{/fnr} Ale kde je to nedostupné světlo? Jak mám přijít k_nedostupnému světlu? Nebo kdo mě povede a do něj uvede, abych tě v_něm viděl? A pak, podle jakých znamení a pod jakou podobou tě mám hledat? Nikdy jsem tě, Pane, můj Bože, neviděl, neznám tvou tvář.

Co má dělat, nejvyšší Bože, co má dělat daleko od tebe žijící vyhnanec? Co má dělat tvůj služebník, strachující se, že ztratí tvou lásku, a odvržený daleko od tvé tváře? Dychtí tě spatřit, ale tvoje tvář je od něho příliš daleko. Touží se k_tobě přiblížit, ale tvůj příbytek je nedostupný. Touží tě nalézt, ale nezná tvé místo. Snaží se tě hledat, ale nezná tvou tvář.

Pane, jsi můj Bůh, jsi můj Pán,{fnr}3{/fnr} a nikdy jsem tě neviděl. Učinil jsi mě, obnovil jsi mě, dal jsi mi vše, co je ve mně dobrého, a dosud jsem tě nepoznal. Byl jsem přece stvořen, abych tě viděl, a dosud jsem nedosáhl toho, pro co jsem byl stvořen.

Jak dlouho ještě, Pane? Jak dlouho ještě budeš na nás zapomínat, Pane? Jak dlouho ještě budeš odvracet od nás svou tvář?{fnr}4{/fnr} Kdy na nás shlédneš a vyslyšíš nás? Kdy osvítíš náš zrak a ukážeš nám svou tvář? Kdy nám znovu dáš sebe?

Shlédni na nás, Pane, vyslyš a osvěť nás. Zjev se nám. Vrať nám sebe, aby nám bylo dobře; bez tebe je nám tak zle! Slituj se nad naším velkým úsilím o_tebe, protože bez tebe nic nezmůžeme.{fnr}*{/fnr}

Pouč mě, jak tě mám hledat, a zjev se hledajícímu. Nemohu tě hledat, nenaučíš-li mě tomu, ani tě nalézt, nezjevíš-li se. Kéž tě hledám svou touhou, kéž po tobě toužím, hledaje tě; kéž tě naleznu svou láskou, kéž tě miluji, nalézaje tě.

{fn:1}{r}Žl 27 (26),8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 20,18{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 13 (12),2{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Jan 15,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 80 (79),19.20{/r}; srov. {r:Žl}106 (105),4{/r}

Hospodine, Bože zástupů, už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. {*} Rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k_svému lidu, ujmi se nás a pomoz nám. {*} Rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

SOBOTA PO PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLI

Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,

své zákony a přikázání Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}21,6-12{/r}

Strážce ohlašuje pád Babylóna

{v}21,6{/v}Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

{v}7{/v}Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

{v}8{/v}Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

{v}9{/v}Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se (hlas) a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v_troskách!“

{v}10{/v}Můj (lide) pošlapaný, rozdrcený (jako) na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

{v}11{/v}Výrok o_Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z_noci?

Strážce, kolik zbývá z_noci?“

{v}12{/v}Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 18,2.4.5{/r}

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z_nebe: {*} Vyjděte z_něho, můj lide, abyste neměli účast v_jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k_nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. {*} Vyjděte z_něho, můj lide, abyste neměli účast v_jeho hříších.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „O_požehnání trpělivosti“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 13.15: CSEL 3,406-408)

Doufáme v_to, co ještě nevidíme

Přikázání našeho Pána a Učitele, které přináší spásu, zní: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}1{/fnr} A dále: Když vytrváte v_mém slovu, budete opravdu mými učedníky; poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.{fnr}2{/fnr}

Nejmilejší bratři, abychom mohli – obdařeni nadějí na dosažení pravdy a svobody – dojít k_samotné pravdě a svobodě, je třeba neustále vytrvávat v_trpělivosti. Aby totiž naděje a víra mohly přinášet své ovoce, je třeba trpělivosti.

Netoužíme po slávě zde na zemi, nýbrž po budoucí v_nebi. To nám připomíná i_apoštol Pavel: Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v_to mohl doufat? Ale doufáme-li v_něco, co nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí.{fnr}3{/fnr} Trpělivé očekávání je nutný předpoklad k_tomu, abychom se plně stali tím, čím jsme začali být, abychom dosáhli toho, co nám Bůh ukázal a v_co doufáme a věříme.

Na jiném místě pak týž apoštol učí spravedlivé, pracovité, ty, kteří si střádají nebeské poklady za pomoci Bohem přidávaných úroků, aby byli také trpěliví; říká jim: Nuže, dokud máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s_námi do stejné rodiny. Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě; neboť až přijde čas, budeme sklízet.{fnr}4{/fnr}

Připomíná, aby nikdo z_netrpělivosti neustal v_konání dobra, aby nikdo, odlákán či přemožen pokušením, nezůstal stát v_půli cesty, hodné chvály a slávy. Ztratil by tím, co již vykonal, kdyby nedokončil, co začal.

Konečně když apoštol mluví o_lásce, spojuje ji se snášenlivostí a s_trpělivostí. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, láska nezávidí, nenadýmá se, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, všechno miluje, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všechno vydrží.{fnr}5{/fnr} Dokazuje, že láska je proto schopna pevně vytrvat, že umí všechno vydržet.

A_na jiném místě: Snášejte se navzájem v_lásce a dělejte všechno pro to, abyste zachovali jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.{fnr}6{/fnr} Prokázal, že ani jednotu, ani pokoj nelze zachovat, nebudou-li bratři vůči sobě navzájem snášenliví a nebudou-li s_přispěním trpělivosti střežit pouto svornosti.

{fn:1}{r}Mt 10,22{/r}; {r:Mt}24,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 8,31-32{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 8,24-25{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gal 6,10.9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 13,4.5.7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Ef 4,2b-3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Hab 2,3{/r}; {r}Žid 10,37{/r}

Pán jistě přijde a nezklame. {*} Čekej na něj, přijde a nic mu nezabrání.

Vždyť už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít. {*} Čekej na něj, přijde a nic mu nezabrání.

DRUHÁ ADVENTNÍ NEDĚLE

Ant. 1 Hle, přijde vznešený Král s_velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.

Ant. 2 Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k_tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.

Ant. 3 Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}22,8-23{/r}

Pýcha Jeruzaléma a správce Šebny

{v}22,8{/v}Odňal (Bůh) ochranu Judovi.

V_ten den ses díval na zbrojnici v_„domě lesa“;

{v}9{/v}viděli jste, že se rozmnožily

průlomy do Davidova města;

shromáždili jste vodu dolního rybníka,

{v}10{/v}spočítali jste jeruzalémské domy

a (některé) jste zbořili,

abyste opevnili hradby.

{v}11{/v}Mezi oběma hradbami jste vybudovali nádrž

pro vodu starého rybníka,

ale nehleděli jste na toho, kdo to způsobil,

neviděli jste toho, kdo to dávno připravil.

{v}12{/v}Pán, Hospodin zástupů, volal toho dne

k_pláči a nářku,

k_oholení hlavy, k_opásání žínicí.

{v}13{/v}A (zatím) hle – jásot a radost!_–

zabíjí se skot a poráží se brav,

jí se maso a pije se víno:

„Jezme a pijme,

vždyť zítra zemřem!“

{v}14{/v}Hospodin zástupů

však zjevil mému sluchu:

„Tato vina vám jistě nebude odpuštěna, musíte zemřít!

–_praví Pán, Hospodin zástupů.

{v}15{/v}Tak říká Pán, Hospodin zástupů:

„Jdi jen k_tomu ministrovi,

k_Šebnovi, správci (královského) paláce:

{v}16{/v}‚Co tu máš a koho zde máš,

žes tu vytesal hrob?‘

Na vysokém (místě) sis vytesal hrob,

ve skále sis vysekal příbytek!

{v}17{/v}Hle, Hospodin tě odhodí

mocným rozmachem, člověče,

{v}18{/v}zabaleného a svinutého v_klubko,

jako míč tě hodí do široširé země.

Tam zemřeš

a tam budou tvé nádherné vozy,

(ty) hanbo domu svého pána!

{v}19{/v}Vyženu tě z_tvého místa,

z_tvého úřadu tě svrhnu.

{v}20{/v}Pak povolám svého služebníka

Eljakima, syna Chilkijáhova,

{v}21{/v}obléknu mu tvou řízu,

přepášu ho tvým pásem;

tvou moc mu předám do ruky.

Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma

a Judovu domu.

{v}22{/v}Na jeho rameno

položím klíč od Davidova domu;

když otevře, nikdo nezavře,

když zavře, nikdo neotevře.

{v}23{/v}Zarazím ho jako hřeb na pevné místo,

pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 3,7.8{/r}

Toto praví Svatý, Věrný, ten, který má Davidův klíč: {*} Otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.

Zachoval jsi moje slova a nezapřel jsi mě. {*} Otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_komentáře Eusebia z_Césareje, biskupa, ke knize proroka Izaiáše

(Cap. 40,3.9: PG 24,366-367)

Hlas volajícího na poušti

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte stezky našemu Bohu.{fnr}1{/fnr} Zřetelně se tu prohlašuje, že to, co je obsahem proroctví, se nemá stát v_Jeruzalémě, nýbrž na poušti; totiž co se má stát, aby se zjevila Boží sláva a všem lidem přišla ve známost Boží spása.{fnr}2{/fnr}

A_to se přece skutečně a doslova splnilo v_době, kdy Jan Křtitel kázal na poušti u_Jordánu spasitelný příchod Boha a lidé tam spatřili Boží spásu. Neboť tehdy všichni poznali Krista a jeho slávu, když se po jeho pokřtění otevřela nebesa, Duch Svatý sestoupil v_podobě holubice a spočinul na něm a když se snesl Otcův hlas, vydávající Synovi svědectví: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!{fnr}3{/fnr}

To bylo řečeno proto, že Bůh hodlal přijít na poušť, která byla od věků neschůdná a nepřístupná. Vždyť všechny národy postrádaly znalost Boha, poněvadž všichni spravedliví Boží a proroci měli přístup k_nim zavřený.

Proto onen hlas přikazuje připravovat cestu Božímu Slovu a urovnávat neschůdnosti a hrboly, aby náš Bůh při svém příchodu mohl po ní kráčet. Připravte cestu Pánu: smysl šíření radostné zvěsti a nové útěchy je právě v_tom, že ji provází vroucí přání seznámit všechny lidi s_Boží spásou.

Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst.{fnr}4{/fnr} Tato slova se obzvláště shodují s_předešlou myšlenkou a poté, co se mluvilo o_hlasu volajícím na poušti, příhodně připomínají hlasatele evangelia a zvěstují příchod Boha k_lidem. Takže zmínka o_šiřitelích radostné zvěsti plynule navázala na proroctví o_Janu Křtiteli.

Co je tedy oním Siónem, ne-li to, co se dříve nazývalo Jeruzalémem? Vždyť i_ten byl horou, jak vysvětluje Písmo na onom místě, kde se praví: Hora Sión, kde ses usídlil,{fnr}5{/fnr} a apoštol praví: Přistoupili jste k_hoře Siónu.{fnr}6{/fnr} Není tu snad tímto způsobem označován sbor apoštolů, vyvolený ze starobylého národa pocházejícího z_obřízky?

Toto je ovšem Sión a Jeruzalém, který přijal Boží spásu a který sám povýšen spočinul na Boží hoře, totiž na jeho jednorozeném Slově. Tomuto Jeruzalému je přikázáno vystoupit na vysokou horu a zvěstovat slovo spásy. A kdo je šiřitelem radostné zvěsti, ne-li sbor zvěstovatelů evangelia? Co znamená šířit radostnou zvěst? Všem lidem, především však judským městům, oznamovat Kristův příchod na zem.

{fn:1}{r}Mt 3,3{/r}; {r}Iz 40,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 3,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 17,5{/r}; {r:Mt}3,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Iz 40,9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 74 (73),2{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žid 12,22{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mt 11,11.9{/r}

Přišel Předchůdce Páně a Pán sám o_něm vydává svědectví: {*} Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

Jan je prorok, víc než prorok. Spasitel o_něm řekl: {*} Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

PONDĚLÍ PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}24,1-18{/r}

Hospodin bude trestat

{v}24,1{/v}Hle, Hospodin pustoší zemi a plení ji,

rozvrací její povrch, její obyvatele rozptyluje.

{v}2{/v}Stejně se povede lidu jako kněžím,

služebníku jako jeho pánu,

služce jako její paní,

kupujícímu jako prodávajícímu,

věřiteli jako dlužníku,

lichváři jako zadluženému.

{v}3{/v}Země bude úplně zpustošena,

oloupena o_vše,

neboť toto slovo pronesl Hospodin.

{v}4{/v}Naříká a vadne země,

chřadne a vadne svět,

hyne nebe i_země.

{v}5{/v}Země je znesvěcena od svých obyvatel,

neboť přestoupili zákony,

převrátili právo,

porušili věčnou smlouvu.

{v}6{/v}Proto hltá zemi kletba,

její obyvatelé musí pykat.

Proto se ztenčilo obyvatelstvo země,

malý je počet zbylých lidí.

{v}7{/v}Truchlí mošt,

zchřadla réva,

vzdychají všichni, kdo plesali v_srdci.

{v}8{/v}Přestala radost bubínků,

utichl výskot jásajících,

umlkl veselý zvuk citer.

{v}9{/v}Při zpěvu se nepije víno,

pijákům zhořkl opojný nápoj.

{v}10{/v}Zbořeno je město marnosti,

zavřen je vchod do každého domu.

{v}11{/v}Naříká se na ulicích, že není víno,

přestala všechna radost,

zmizel ze země jásot.

{v}12{/v}Jen spoušť zbyla v_městě,

brána se rozpadá v_trosky.

{v}13{/v}Ano, tak bude mezi národy

uprostřed země,

jako když se srážejí olivy,

jako když se paběrkuje po skončeném vinobraní.

{v}14{/v}(Ale zachránění) pozdvihnou svůj hlas,

budou opěvovat Hospodinovu vznešenost,

budou jásat (obyvatelé) od moře.

{v}15{/v}Proto v_krajinách světla oslavujte Hospodina,

na mořských ostrovech jméno Hospodina, Boha Izraele!

{v}16{/v}Od končin země jsme slyšeli chvalozpěv:

„Sláva Spravedlivému!“

Tu jsem řekl: „Má zkáza!

Má zkáza!

Běda mi!“

Odpadlíci odpadávají,

odpadávají odpadem odpadlíků.

{v}17{/v}Hrůza a jáma a léčka na tebe,

obyvateli země!

{v}18{/v}Kdo uteče před křikem hrůzy,

upadne do jámy;

kdo vyleze z_jámy,

chytí se do léčky,

neboť průduchy nebe se otvírají

a základy země se třesou.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 24,14.15{/r}; {r}Žl 96 (95),1{/r}

Pozdvihnou svůj hlas a budou opěvovat Hospodinovu vznešenost. {*} Oslavujte Hospodina!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! {*} Oslavujte Hospodina!

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Výstup na horu Karmel“ od svatého Jana od Kříže, kněze

(Lib. 2, cap. 22)

V_Kristu k_nám promluvil Bůh

Hlavní příčinou, pro kterou bylo ve Starém zákoně dovoleno klást Bohu otázky a proč bylo třeba, aby proroci a kněží vyžadovali od Boha vidění a zjevení, bylo to, že víra tehdy ještě neměla tak pevný základ a nebyl ustanoven zákon evangelia. Proto bylo třeba, aby se na některé věci Boha dotazovali a aby k_nim Bůh promlouval buď slovem, nebo viděním a zjevováním, nebo v_obraze a podobenství, nebo i_mnohými dalšími druhy znamení. A_tak všecko, co odpovídal, mluvil či zjevoval, byla tajemství naší víry nebo věci, které se jí alespoň týkaly nebo k_ní směřovaly.

Nyní však, když byly položeny základy víry v_Krista a když byl milostiplně vyhlášen zákon evangelia, není zapotřebí se dotazovat oním způsobem, ani není důvodu, proč by Bůh sám promlouval tak jako tehdy. Vždyť poté, co nám dal svého Syna, který je sám jeho jediným Slovem, řekl i_zjevil nám všechno současně a jednou provždy, aniž mu cokoli zbývá doříci.

A_to je pravý smysl oné jistoty, o_niž se opírá svatý Pavel, když přesvědčuje Židy, aby upustili od oněch dřívějších způsobů jednání s_Bohem, obvyklých v_dávném zákoně Mojžíšově, a aby obrátili své zraky pouze na Krista; říká jim: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v_minulosti k_našim předkům skrze proroky; v_této poslední době však promluvil k_nám skrze svého Syna.{fnr}1{/fnr} Těmito slovy učí apoštol, že Bůh skrze toto své Slovo řekl tolik a tak závažných věcí, že již nezbylo, co ještě vyžadovat; neboť to, co dříve sděloval po částech prorokům, řekl nám již vcelku skrze Slovo, když nám je dal celé, totiž svého Syna.

Proto jestliže by se nyní chtěl někdo Boha na něco dotazovat nebo od něj žádat nějaké vidění či zjevení, vlastně by se dopouštěl vůči Bohu křivdy tím, že neupíná svůj zrak zcela na Krista nebo vyhledává nějakou jinou věc nebo novotu mimo něj.

Bůh by mu zajisté mohl odpovědět takto: To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení; toho poslouchejte!{fnr}2{/fnr} Vše jsem již řekl skrze své Slovo: jedině k_němu obrať svůj zrak; vždyť skrze ně jsem ti všechno řekl a všechno zjevil. Nalezneš v_něm dokonce mnohem více, než budeš schopen si přát nebo žádat.

Už jsem na něj sestoupil spolu se svým Svatým Duchem na hoře Tábor a řekl jsem: To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení: toho poslouchejte! Není důvodu, proč bys vyhledával nové způsoby poučování a odpovídání. Neboť pokud jsem mluvil dříve, šlo o_přislíbení Krista; a jestliže se mě na něco dotazovali, byly ony dotazy vedeny žádostí o_Krista a nadějí s_ním spojenou. V_něm totiž doufali nalézt veškeré dobro, jak to nyní osvědčuje ve svém celku učení evangelistů a apoštolů.

{fn:1}{r}Žid 1,1-2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 17,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mich 4,2{/r}; {r}Jan 4,25{/r}

Přijdou mnohé národy a řeknou: Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu. {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

ÚTERÝ PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}24,19 – 25,5{/r}

Boží království; poděkování

{v}24,19{/v}Mocným praskotem praská země,

do šířky země puká,

země se otřásá z_hlubin.

{v}20{/v}Země vrávorá jak opilec,

viklá se jak (hlídačova) bouda.

Její nepravost ji zatíží,

padne a už nepovstane.

{v}21{/v}V_ten den potrestá Hospodin

nebeský zástup na výsosti

a na zemi pozemské krále.

{v}22{/v}Budou shromážděni a spoutáni v_jámě,

zavřeni v_žaláři

a po mnoha dnech budou potrestáni.

{v}23{/v}Zastydí se měsíc a zahanbí se slunce,

protože Hospodin zástupů kraluje

na hoře Siónu a v_Jeruzalémě

a před svými vyvolenými (zazáří) v_slávě.

{v}25,1{/v}Hospodine, ty jsi můj Bůh,

budu tě oslavovat a chválit tvé jméno,

neboť jsi vykonal podivuhodné věci,

záměry odvěké, spolehlivé a pravdivé.

{v}2{/v}Vždyť jsi změnil město v_hromadu trosek,

opevněné město ve zříceninu:

tvrz zpupných přestala být městem,

navěky nebude vystavěna.

{v}3{/v}Proto tě bude velebit statečný lid,

bude se tě bát město bezohledných národů,

{v}4{/v}neboť jsi byl ochranou chudému,

ochranou ubožáku v_jeho tísni,

útočištěm před bouří,

stínem před vedrem:

Zvůle násilníků

je jako zimní liják.

{v}5{/v}Jako (tlumíš) vedro na vyprahlé půdě,

tak pokoříš hluk zpupných,

jako (dusíš) horko stínem mraku,

tak zdusíš vítěznou píseň násilníků.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 25,1.4{/r}

Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě oslavovat a chválit tvé jméno. {*} Tys vykonal podivuhodné věci.

Tys byl ochranou chudému, ochranou ubožáku v_jeho tísni. {*} Tys vykonal podivuhodné věci.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, n. 48)

Eschatologický ráz putující církve

Církev, do níž jsme v_Kristu Ježíši všichni voláni a v_níž Boží milostí získáváme svatost, dosáhne dokonalosti teprve v_nebeské slávě, až přijde čas, kdy bude všechno obnoveno.{fnr}1{/fnr} Pak bude s_lidským pokolením dokonale v_Kristu obnoven i_celý svět, který je těsně spojen s_člověkem a jeho prostřednictvím dosahuje svého cíle.{fnr}2{/fnr}

Kristus, vyzdvižený od země, přitáhl všechny k_sobě;{fnr}3{/fnr} když vstal z_mrtvých,{fnr}4{/fnr} seslal svého oživujícího Ducha na učedníky a jeho prostřednictvím ustanovil své tělo, církev, jako všeobecnou svátost spásy. Nyní sedí po pravici Otce, ale stále působí ve světě: přivádí lidi do církve, jejím prostřednictvím je těsněji k_sobě připoutává, živí je vlastním tělem a krví, a tak jim dává účast na svém oslaveném životě.

Slíbená obnova, kterou očekáváme, už tedy začala v_Kristu, pokračuje v_seslání Ducha Svatého a skrze něho dále postupuje v_církvi. V_ní nás víra poučuje také o_smyslu našeho pozemského života, zatímco s_nadějí na budoucí dobra dokonáváme dílo, které nám Otec ve světě svěřil, a pracujeme na své spáse.{fnr}5{/fnr}

Žijeme tedy už v_poslední době,{fnr}6{/fnr} obnova světa je už neodvolatelně stanovena a jakýmsi reálným způsobem se v_tomto věku předjímá: vždyť církev se už na zemi vyznačuje opravdovou svatostí, třebaže nedokonalou.

Dokud však nenastane nové nebe a nová země, v_nichž bude sídlit spravedlnost,{fnr}7{/fnr} putující církev ve svých svátostech a institucích, jež patří k_tomuto věku, má pomíjející podobu tohoto světa. Žije mezi tvorstvem, které dosud sténá, trpí v_bolestech a očekává zjevení Božích synů.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Sk 3,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 1,10{/r}; {r}Kol 1,20{/r}; {r}2 Petr 3,10-12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 12,32{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 6,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Flp 2,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 10,11{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}2 Petr 3,13{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Řím 8,19-22{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 3,20-21{/r}; srov. {r}Tit 2,12-13{/r}

Očekáváme spasitele, Pána Ježíše Krista: {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Žijme rozvážně, spravedlivě a zbožně na tomto světě a v_blažené naději očekávejme příchod slávy velikého Boha. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

STŘEDA PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}25,6 – 26,6{/r}

Boží hostina; píseň vykoupených

{v}25,6{/v}Hospodin zástupů vystrojí

všem národům na této hoře

tučné hody,

hody s_výborným vínem;

budou to šťavnatá jídla

a vybraná vína.

{v}7{/v}Na této hoře sejme

závoj, který halil všechny lidi,

přikrývku, která kryla všechny národy.

{v}8{/v}Zničí smrt navždy,

Pán; Hospodin, setře slzy z_každé tváře.

Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,

neboť Hospodin to pravil.

{v}9{/v}V_ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,

doufali jsme v_něho, že nás vysvobodí;

on je Hospodin, v_něho jsme doufali,

jásejme a radujme se z_jeho spásy,

{v}10{/v}neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Moab bude rozdupán na svém místě,

jako se do hnojiště zadupává sláma.

{v}11{/v}I_když v_něm roztáhne své ruce,

jako je roztahuje plavec, aby plaval,

(Bůh) jeho pýchu poníží

i_přes nápor jeho rukou.

{v}12{/v}Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,

srazí a povalí do prachu na zem.

{v}26,1{/v}V_ten den se bude zpívat tato píseň

v_judské zemi:

„Pevné město máme k_spáse,

(Pán) je opatřil hradbami a valem.

{v}2{/v}Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,

který střeží věrnost.

{v}3{/v}Jeho zásady jsou pevné,

zachováš (mu) pokoj,

neboť doufal v_tebe.

{v}4{/v}Doufejte v_Hospodina navždy,

neboť Hospodin je skála navěky.

{v}5{/v}Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,

pokoří nepřístupné město;

poníží ho až k_zemi,

do prachu ho srazí.

{v}6{/v}Budou po něm šlapat nohy chudých,

kroky ubohých.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 21,3{/r}; {r}Iz 25,8{/r}

Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat. {*} Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem.

Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z_každé tváře. {*} Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(In ps. 109,1-3: CCL 40,1601-1603)

Bůh splnil svá zaslíbení skrze svého Syna

Bůh určil čas pro svá zaslíbení a čas pro jejich splnění.

Časem zaslíbení byla doba proroků až po Jana Křtitele. Od něho potom až do konce světa je čas, v_němž bude splněno, co bylo přislíbeno.

Bůh je věrný, sebe učinil naším dlužníkem ne tím, že by od nás něco přijal, nýbrž tím, že nám tolik přislíbil. Příslib mu byl málo, on si dokonce přál být vázán písemným záznamem; vystavil nám jakoby dlužní úpis na své přísliby. Až tedy začne své přísliby plnit, budeme moci podle toho, co bylo zapsáno, sledovat postup jejich naplňování. Jak jsme již často řekli, čas proroctví spadá v_jedno s_vyhlašováním zaslíbení.

Bůh přislíbil věčnou spásu, nekončící blažený život s_anděly a neporušitelná dědictví: trvalou slávu, blažený pohled do své tváře, posvěcení v_nebeském příbytku a na základě vzkříšení z_mrtvých konec strachu ze smrti. To je jeho jakoby poslední příslib, k_němuž se sbíhají veškeré naše snahy, a až k_tomu dospějeme, nebudeme už nic více hledat, nic více vyžadovat. Avšak on ve svých příslibech a předpovědích nezamlčel ani to, jak má dojít postupně k_naplnění toho, co bude na konci.

Přislíbil lidem božství, smrtelníkům nesmrtelnost, hříšníkům ospravedlnění, opovrženým oslavení.

Bratři, poněvadž se ovšem lidem zdálo neuvěřitelným, co Bůh sliboval, že se totiž lidé, kteří jsou zde na zemi smrtelní, porušení, opovržení, slabí, prach a popel, stanou rovnými Božím andělům, nejen že s_nimi uzavřel psanou smlouvu, aby uvěřili, ale ustanovil jim i_prostředníka své věrnosti: a to ne nějakého velmože nebo anděla či archanděla, nýbrž jediného Syna. Takže prostřednictvím tohoto svého Syna nám ukazuje a osvědčuje, jakou cestou nás chce přivést k_cíli, který nám přislíbil.

Bohu však nestačilo učinit svého Syna ukazatelem cesty: jej samotného učinil cestou, abys po ní kráčel, zatímco on tě povede, až touto cestou půjdeš.

A tak jediný Boží Syn měl přijít k_lidem, vzít na sebe lidskou přirozenost, a tím, co na sebe vzal, se stát člověkem, zemřít, vstát z_mrtvých, vstoupit do nebe, zasednout po pravici Otce a splnit mezi národy, co přislíbil. Po naplnění svých příslibů mezi národy má pak splnit i_to, že přijde vyžadovat, co svěřil: rozliší nádoby hněvu od nádob milosrdenství a splatí bezbožným, čím jim hrozil, a spravedlivým, co jim sliboval.

To všechno tedy bylo nutno prorokovat, předem zvěstovat a sdělit, že se tak má stát, aby pak náhlé splnění těch věcí nevyvolávalo hrůzu, nýbrž aby bylo s_vírou očekáváno.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mich 7,19{/r}; {r}Sk 10,43{/r}

Náš Bůh se znovu smiluje, {*} nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí.

O_něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v_něho věří. {*} Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí.

ČTVRTEK PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}26,7-21{/r}

Píseň spravedlivých; příslib vzkříšení

{v}26,7{/v}Stezka spravedlivého je přímá,

spravedlivému rovnáš cestu.

{v}8{/v}Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,

tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

{v}9{/v}Svou duší po tobě toužím v_noci,

ale i_v_duchu tě hledám svým srdcem.

Až zazáří tvé rozsudky na zemi,

naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

{v}10{/v}Jestliže bezbožný dostane milost,

spravedlnosti se nenaučí;

v_zemi práva jedná podle,

na Hospodinovu vznešenost nedbá.

{v}11{/v}Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale (oni to) nevidí.

Ať ke své hanbě uvidí, jak se o_svůj lid staráš!

Oheň, kterým (planou) tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

{v}12{/v}Hospodine, uděl nám pokoj,

neboť i_všechny naše skutky jsou tvým dílem.

{v}13{/v}Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,

ale jen v_tobě budeme chválit tvé jméno.

{v}14{/v}Mrtví neožijí,

stíny nepovstanou,

proto jsi je potrestal a zničil,

zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

{v}15{/v}Rozmnožil jsi národ, Hospodine,

rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,

rozšířil jsi všechny hranice země.

{v}16{/v}Hospodine, v_úzkosti tě hledali,

mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest.

{v}17{/v}Jako těhotná žena, když se blíží k_porodu,

svíjí se a v_bolestech křičí,

tak jsme byli před tebou, Hospodine.

{v}18{/v}Počali jsme a jako k_porodu jsme pracovali,

a porodili jsme vítr;

nepřinesli jsme zemi spásu,

nenarodili se obyvatelé pro svět.

{v}19{/v}Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.

Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.

Tvá rosa je rosou světla,

země zrodí stíny.

{v}20{/v}Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,

zavři za sebou dveře,

skryj se na chvilku,

dokud nepřejde hněv.

{v}21{/v}Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,

aby potrestal nepravost obyvatel země;

země odhalí svou krev

a nepřikryje už své povražděné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 26,19{/r}; {r}Dan 12,2{/r}

Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, {*} vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

Probudí se mnozí z_těch, kteří spí v_prachu země. {*} Vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

(Sermo 147: PL 52,594-595)

Láska touží patřit na Boha

Když Bůh viděl, jak se svět hroutí strachem, ihned rozhodl ho s_láskou povolat nazpět, milostí zvát, náklonností udržovat a laskavostí upoutávat.

To byl důvod, proč omývá trestem potopy zemi, v_níž se zakořenilo zlo, a povolává Noema za otce nového věku, nabádá ho vemlouvavými slovy, poskytuje mu přátelskou důvěru, dobrotivě ho poučuje o_tom, co se děje nyní, a svou milostí těší pro budoucnost. A již mu neporoučí, ale pomáhá mu při práci a uzavírá do jediné archy počátky celého budoucího světa. Tak má láska ve společenství odstranit otrocký strach a společná láska uchovat, co bylo zachráněno společnou prací.

To byl důvod, proč povolává Abraháma z_pohanského prostředí, rozšiřuje mu jméno, činí ho otcem víry, doprovází ho na cestě, chrání ho mezi cizinci, obohacuje ho majetkem, vyznamenává ho poctami vítězství, poskytuje mu záruky svých slibů, vysvobozuje ho z_křivd; prokazuje mu přízeň tím, že u_něho prodlévá jako host, udivuje ho, když mu dává syna, na něhož se již vzdal naděje. Stalo se to proto, aby zahrnut tolika dobry, zlákán takovou sladkostí božské lásky, učil se Boha milovat, ne se ho bát, uctívat ho láskou, nikoli strachem.

Proto ve snu utěšuje prchajícího Jakuba a při návratu ho vyzývá k_zápasu,{fnr}1{/fnr} jako zápasník ho svírá do náruče, aby původce zápolení miloval, a ne se ho bál.

Proto volá Mojžíše jazykem otců, s_otcovskou láskou ho oslovuje a vyzývá, aby se stal vysvoboditelem jeho lidu.

Jakmile však tímto, co jsme připomněli, zapálil lidská srdce ohněm božské lásky a do lidských smyslů se úplně rozlilo opojení Boží láskou, zatoužili (lidé) pro svou zraněnou mysl patřit na Boha svýma tělesnýma očima.

Ale jak mohl omezený lidský pohled obsáhnout Boha, kterého nemůže obsáhnout ani celý svět? Co bude, co by mělo být, co by mohlo být, na to se právo lásky neohlíží. Láska nezná soudnosti, je bez rozumu, nezná míry. Láska se nedá utěšit tím, že je něco nemožné, a nedá se zhojit tím, že je něco nesnadné.

Nedospěje-li láska k_tomu, po čem touží, milujícího ubíjí. Proto jde tam, kam je vedena, ne kam by měla jít. Láska rodí touhu, vzmáhá se ve svém žáru a v_tomto žáru spěje k_tomu, co je nedosažitelné. Co k_tomu dodávat?

Láska nemůže nevidět, co miluje. Proto všichni svatí považovali všechno, čeho dosáhli, za maličkost, kdyby nespatřili Boha.

Proto láska, která dychtí spatřit Boha, třebaže nemá soudnost, má přece zbožnou snahu.

Proto se odvažuje Mojžíš říci: Jestliže jsem tedy u_tebe našel milost, dej mi poznat svoji tvář.{fnr}2{/fnr}

Proto také jiný říká: Ukaž svou tvář.{fnr}3{/fnr} Konečně i_sami pohané si proto zhotovovali modly, aby patřili očima na to, co uctívali, byť to byl klam.

{fn:1}Srov. {r}Gn 32,24{/r} a násl.{/fn} {fn:2}{r}Ex 33,13{/r} (Vulg.); srov. {r:Ex}18,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 80 (79),4{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 66,13{/r}; {r}1 Král 11,36{/r}; {r}Iz 66,14{/r}; {r:Iz}46,13{/r}

Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, praví Pán. Z_Jeruzaléma, z_města, které jsem si vyvolil, vám přijde pomoc. {*} Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje.

Na Siónu udělím spásu a Izraeli svou slávu. {*} Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje.

PÁTEK PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}27,1-13{/r}

Obnovená Hospodinova vinice

{v}27,1{/v}V_ten den Hospodin potrestá

svým tvrdým, velkým a pevným mečem

leviatana, mrštného hada,

leviatana, kroutícího se hada,

a zabije draka, který je v_moři.

{v}2{/v}V_ten den bude vinice půvabná;

zpívejte o_ní!

{v}3{/v}Já, Hospodin, jsem jejím strážcem,

každou chvíli ji zavlažuji;

aby nebyla poškozena,

ve dne v_noci ji hlídám.

{v}4{/v}Nezlobím se (na ni),

kdyby mi však dávala trní a hloží,

pustím se proti ní do boje,

všechno spálím;

{v}5{/v}ať se raději uchýlí pod mou ochranu,

ať uzavře mír se mnou,

ať se mnou uzavře mír!

{v}6{/v}Přijde (čas), kdy Jakub zapustí kořeny,

pokvete a vypučí Izrael

a povrch země naplní ovocem.

{v}7{/v}Měl ho (snad Bůh) bít, jako bil ty, kdo ho bili,

nebo vraždit, jako zavraždil jeho vrahy?

{v}8{/v}Mírně ho trestá tím, že ho vyhnal,

odvanul ho svým prudkým dechem v_den palčivého větru.

{v}9{/v}Tím bude smyta Jakubova vina

a to bude bohatý plod, že odložil svůj hřích:

ze všech oltářních kamenů nadělá

hromady vápencové drtě,

nepostaví už posvátné háje ani kadidlové oltáře.

{v}10{/v}Ano, město (kdysi) opevněné (leží) osamělé:

zavržené sídlo, opuštěné jako poušť.

Tele se tam bude pást, bude tam odpočívat,

okusovat jeho větve.

{v}11{/v}Jeho ratolesti uschnou a polámou se,

přijdou ženy a hodí je na oheň.

Není to rozumný národ;

proto se nad ním jeho tvůrce neslituje,

jeho stvořitel se nad ním nesmiluje.

{v}12{/v}V_ten den bude Hospodin vyklepávat klasy

do koryta Řeky až k_Egyptskému potoku

a vy budete sesbíráni

jeden po druhém, synové Izraele!

{v}13{/v}V_ten den se bude troubit velkou polnicí

a přijdou ti, kdo se ztratili v_asyrské zemi,

i_ti, kdo se rozptýlili v_egyptské zemi,

a budou se klanět Hospodinu

na svaté hoře v_Jeruzalémě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Mt 24,31{/r}; {r}Iz 27,13{/r}

Pán pošle své anděly s_mohutným hlaholem polnice: {*} Andělé shromáždí jeho vyvolené ze všech světových stran, od jednoho konce až ke druhému.

Přijdou a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v_Jeruzalémě. {*} Andělé shromáždí jeho vyvolené ze všech světových stran, od jednoho konce až ke druhému.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 5,19,1; 20,2; 21,1: SCh 153, 248-250.260-264)

Adam a Kristus, Eva a Maria

Pán zjevně přišel do vlastního,{fnr}1{/fnr} závislý na lidské přirozenosti, která na něm samotném závisí. Neposlušnost, k_níž došlo u_dřeva stromu,{fnr}2{/fnr} odčinil poslušností osvědčenou na dřevě kříže. Úklady, jimiž byla ke zlému svedena Eva, panna určená už pro muže, zmařil pravdou, jejíž radostnou zvěstí byla od anděla k_dobrému vedena Maria, panna už zasnoubená muži.

Eva byla andělovou řečí svedena, aby před Bohem uprchla, když porušila jeho slovo, Marii přinesla andělova slova radostnou zvěst, že má nosit Boha, a ona Boží slovo uposlechla. A jako jedna byla svedena, aby Boha neposlouchala, tak druhá byla přesvědčena, že má Boha poslouchat; takže se Panna Maria stala zastánkyní panny Evy.

Kristus tedy všechno svou nápravnou činností odčinil, vyhlásil boj proti našemu nepříteli, zničil toho, který nás pokládal počínaje Adamem za své zajatce, a pošlapal jeho hlavu. Tak to stojí v_Genesi, kde Bůh řekl hadovi: Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím; její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.{fnr}3{/fnr}

Tím byl slavnostně označen ten, který se měl podoben Adamovi zrodit z_panenské ženy a zasáhnout hlavu hada. A_to je potomstvo, o_němž praví apoštol v_listě napsaném Galaťanům: Zákon skutků měl trvat tak dlouho, dokud se neobjeví potomek, na něhož se vztahovalo zaslíbení.{fnr}4{/fnr}

Ještě jasněji se ovšem vyjádřil v_témže listě těmito slovy: Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.{fnr}5{/fnr} A nepřítel by přece nebyl býval náležitě poražen, kdyby se nebyl člověk, který nad ním zvítězil, narodil ze ženy. Vždyť od začátku ovládal člověka přičiněním ženy, když se rozhodl stát se protivníkem člověka.

Proto také Pán prohlašuje sám sebe za Syna člověka a sám v_sobě obnovuje onoho původního člověka, z_nějž prostřednictvím ženy vzešlo všechno další potomstvo: abychom tak, jako jsme pro přemoženého člověka propadli smrti, opět díky vítěznému člověku stoupali k_životu.

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,11{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gn 3,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gn 3,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gal 3,19{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Gal 4,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 1,26.27.30.31.32{/r}

Anděl Gabriel byl poslán k_Panně Marii zasnoubené s_Josefem, aby jí oznámil poselství: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u_Boha. {*} Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida a bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky. {*} Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího.

SOBOTA PO DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLI

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}29,1-8{/r}

Boží soud nad Jeruzalémem

{v}29,1{/v}Běda, Arieli, Arieli, (ty) město,

které David kdysi obléhal!

K_jednomu roku přidejte druhý,

ať se vystřídají svátky;

{v}2{/v}pak oblehnu Ariela,

bude nářek, naříkání,

bude mi jak Ariel (oltářní ohniště)!

{v}3{/v}Kolem dokola tě oblehnu,

postavím kolem tebe násep

a proti tobě zřídím valy.

{v}4{/v}V_ponížení budeš ze země mluvit,

z_prachu bude tlumeně znít tvá řeč,

jako duch budeš ze země volat

a tvá řeč bude šeptat z_prachu.

{v}5{/v}Jako drobného prachu bude množství těch, kteří se v_tobě pyšní;

jak létajících plev

bude množství tvých tyranů.

{v}6{/v}Znenadání, náhle

Hospodin zástupů tě navštíví

hromem, zemětřesením,

mocným burácením, smrští, bouří

a plamenem sžírajícího ohně.

{v}7{/v}Jako sen nočního přeludu

bude množství všech národů,

kteří se řadí do boje proti Arieli,

a všech, kdo válčí proti němu,

proti jeho pevnostem a těm, kdo ho tísní.

{v}8{/v}Jako když se lačnému zdá, že jí,

ale když procitne, cítí hlad,

jako když se zdá žíznivému, že pije,

ale když procitne, je vyprahlý

a touží (po nápoji),

tak bude množství všech národů,

kteří se řadí do boje proti siónské hoře.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 54,4{/r}; {r:Iz}29,5.6.7{/r}

Jeruzaléme, neboj se, nebudeš zklamán. {*} Hospodin zástupů tě navštíví.

Jako drobného prachu bude množství všech národů, kteří se řadí do boje proti tobě. {*} Hospodin zástupů tě navštíví.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání blahoslaveného Izáka, opata kláštera z_Hvězdy

(Sermo 51: PL 194, 1862-1863. 1865)

Maria a církev

Syn Boží je první z_mnoha bratří.{fnr}1{/fnr} Podle přirozenosti byl sice jediný, ale milostí si získal mnohé, aby s_ním byli jedno. Těm totiž, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.{fnr}2{/fnr}

Tak tedy on tím, že se stal Synem člověka, učinil mnohé dětmi Božími. Mnoho lidí si získal svou jedinečností v_lásce a moci. Pokud jde o_ně, ačkoli jsou po stránce tělesného zrození mnozí, božským znovuzrozením jsou s_ním jedno.

Neboť celý a jediný Kristus je jeden jako hlava a tělo. Je jedním Synem jednoho Boha na nebi a jedné matky na zemi. Je mnoho synů, a je jediný syn. Jako je tomu s_hlavou a údy, tak je tomu s_jedním synem a s_více syny. Tak je tomu i_s_Marií a církví, jedna matka i_více matek, jedna panna i_více panen.

Obě jsou matky, obě jsou panny. Obě počínají z_téhož Ducha bez rozkoše, obě bez hříchu rodí Bohu Otci potomky. Jedna bez jakéhokoli hříchu porodila tělu hlavu; druhá při odpuštění všech hříchů dala hlavě tělo. Obě jsou matkami Krista, ale žádná z_nich bez druhé nerodí celého Krista.

Proto, co se říká v_Bohem inspirovaných Písmech všeobecně o_panenské matce církvi, to platí osobně o_Panně Marii. A co je tu řečeno zvlášť o_panenské matce Marii, to se právem rozumí povšechně o_panenské matce církvi. A_kdykoli je řeč o_jedné z_nich, rozumí se tomu takřka smíšeně a bez rozlišení o_obou.

Sami rozumem chápeme, že i_každá věřící duše je snoubenkou Božího Slova, Kristovou matkou, dcerou i_sestrou,{fnr}3{/fnr} panenskou i_plodnou. Sama tedy Boží moudrost, to jest Otcovo Slovo, tak mluví všeobecně o_církvi, zvlášť o_Marii a také jednotlivě o_věřící duši.

S_tím také souvisí, co říká: Zapustila jsem kořeny v_Pánově údělu.{fnr}4{/fnr} Pánovým údělem se rozumí všeobecně církev, zvláště Maria, a také jednotlivě kterákoli věřící duše. Ve stánku Mariina lůna prodléval Kristus devět měsíců, ve stánku víry církve bude prodlévat až do konce světa, v_poznání a lásce věřící duše bude prodlévat na věky věků.

{fn:1}{r}Řím 8,29{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 12,50{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sir 24,16{/r} (řec. 24,12).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lv 26,11-12{/r}; {r}2 Kor 6,16{/r}

Postavím svůj stánek uprostřed vás a nezavrhnu vás; {*} budu chodit mezi vámi a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.

Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl: {*} Budu chodit mezi vámi a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.

TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ

Ant. 1 Hle, přijde vznešený Král s_velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.

Ant. 2 Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k_tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.

Ant. 3 Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}29,13-24{/r}

Oznámení Božího soudu

Hospodin řekl:

{v}29,13{/v}„Protože se tento lid (ke mně) blíží svými ústy

a (jen) svými rty mě ctí,

ale své srdce ode mě vzdaluje,

takže jeho úcta ke mně

je (jenom) naučené lidské přikázání,

{v}14{/v}proto hle – podivuhodně budu jednat s_tímto lidem,

vzbudí to úžasný podiv:

zmizí moudrost jeho mudrců

a chytrost jeho chytráků se skryje.“

{v}15{/v}Běda těm, kdo své plány

hluboko skrývají před Hospodinem;

ve tmě konají své činy a říkají:

„Kdo nás vidí a kdo o_nás ví?“

{v}16{/v}Jak zpozdilé je vaše myšlení!

Copak se může hlína rovnat hrnčíři,

že by dílo řeklo o_svém tvůrci:

„On mě neudělal“?

A nádoba by řekla o_tom, kdo ji uhnětl:

„On to neumí“?

{v}17{/v}Zanedlouho, zakrátko se změní Libanon v_zahradu

a zahrada se bude pokládat za les.

{v}18{/v}V_ten den hluší uslyší slova knihy,

z_temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých,

{v}19{/v}pokorní se rozveselí v_Hospodinu

a nejchudší zajásají v_Izraelově Svatém.

{v}20{/v}Neboť veta je po násilníku,

posměvač vzal za své,

zničeni jsou všichni, kdo jsou připraveni pro nepravost,

{v}21{/v}kdo v_právní při obviňovali lidi,

soudcům v_bráně kladli léčky

a nicotnými důkazy sráželi spravedlivého.

{v}22{/v}Proto Hospodin, který vykoupil Abraháma,

tak praví o_Jakubově domě:

„Nebude se už hanbit Jakub,

nezbledne už (strachem) jeho tvář!

{v}23{/v}Ale když uvidí ve svém středu dílo mých rukou,

budou ctít mé jméno,

budou ctít Jakubova Svatého

a budou se bát Izraelova Boha.

{v}24{/v}Bloudící dostanou rozum

a buřiči přijmou poučení.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 29,18.19{/r}; srov. {r}Mt 11,4.5{/r}

V_ten den hluší uslyší slova knihy, z_temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých, {*} a nejchudší zajásají v_Izraelově Svatém.

Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, chudým se hlásá radostná zvěst. {*} A nejchudší zajásají v_Izraelově Svatém.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 293,3: PL 38,1328-1329)

Jan byl hlasem, Kristus Slovem

Jan byl hlas, Pán však na počátku byl Slovo.{fnr}1{/fnr} Jan hlasem ve vymezeném čase, Kristus Slovem, od počátku věčným.

Odstraň slovo, a čím bude hlas? Kde se nic nevyjadřuje, jde o_prázdný hluk. Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá.

Podívejme se, v_jakém pořádku se ty věci dějí, při vzdělávání našeho srdce. Uvažuji-li, co řeknu, již je v_mém srdci slovo; chci-li ovšem k_tobě mluvit, hledám způsob, jakým by proniklo k_tvému srdci to, co je již v_mém.

Hledám tedy způsob, jakým by se k_tobě dostalo a ve tvém srdci usídlilo slovo, které v_mém srdci již je. Použiji k_tomu hlasu a tímto hlasem k_tobě mluvím. Zvuk hlasu přenáší k_tobě smysl slova. Když zvuk hlasu přenesl k_tobě smysl slova, zvuk sice pomine, avšak slovo, které k_tobě přenesl, je již ve tvém srdci, aniž přitom opustilo moje.

Nezdá se ti tedy, že sám zvuk, když k_tobě přenesl slovo, říká: On musí růst a já pak se menšit?{fnr}2{/fnr} Zvuk hlasu zazněl, aby vykonal svou službu, a zmizel, jako by říkal: Tak je má radost dovršena.{fnr}3{/fnr} Podržme slovo, neztraťme slovo zrozené v_samém nitru.

Chceš vidět pomíjivý hlas a trvale zůstávající božství Slova? Kde je dnes Janův křest? Posloužil a odešel. Nyní se slaví křest Kristův. Všichni věříme v_Krista, doufáme, že nás Kristus spasí: tím zněl hlas.

Poněvadž pak je nesnadné rozlišit slovo od hlasu, byl i_Jan považován za Krista. Hlas byl považován za slovo. Přiznal však, že je hlas, aby neublížil slovu. Nejsem Kristus, říká, ani Eliáš ani prorok. Zeptali se ho: Kdo tedy jsi? A on odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Pánu.{fnr}4{/fnr} Hlas volajícího na poušti, hlas, který přerušil ticho. Připravte cestu Pánu; jako by říkal: Proto zní můj hlas, abych jej uvedl do srdcí. Avšak kam jej zavedu, tam se neuvolí vejít, nepřipravíte-li cestu.

Co znamená Připravte cestu, ne-li správně proste? Co znamená Připravte cestu, ne-li smýšlejte s_pokorou? Z_Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování.

Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se.

Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou,{fnr}5{/fnr} a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy.

{fn:1}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 3,30{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 3,29{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,20-23{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 5,35{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 3,30{/r}; {r:Jan}1,27{/r}; {r}Mk 1,8{/r}

On musí růst, já však se menšit. Ten, který má přijít po mně, je přede mnou; {*} jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u_opánků.

Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým. {*} Jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u_opánků.

PONDĚLÍ PO TŘETÍ NEDĚLI ADVENTNÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}30,18-26{/r}

Příslib budoucího štěstí

{v}30,18{/v}Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,

a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,

neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;

šťastní jsou všichni, kdo doufají v_něho!

{v}19{/v}Siónský lide, který bydlíš v_Jeruzalémě,

nebudeš ustavičně plakat.

(Bůh) se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání;

hned jak ho uslyší, odpoví ti.

{v}20{/v}A Pán vám dá

chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují;

tvůj učitel se už nebude skrývat,

tvé oči uvidí tvého učitele.

{v}21{/v}Když se uchýlíte napravo nebo nalevo,

tvé uši uslyší za sebou rozkaz:

„Toto je cesta, jděte po ní!“

{v}22{/v}Za nečisté budeš pokládat své modly,

potažené stříbrem,

a šat svých odlitých zlatých bůžků.

Rozmetáš je jako nečistotu,

řekneš jim: „Pryč s_vámi!“

{v}23{/v}(Bůh) dá déšť tvému semeni,

jímž oseješ půdu.

Chléb, který půda vydá, bude vydatný a jadrný.

V_ten den se bude tvé stádo pást na širé nivě.

{v}24{/v}Tvoji býci a osli, kteří obdělávají půdu,

budou žrát posolenou míchanou píci,

převátou lopatou a sítem.

{v}25{/v}V_den velkého vraždění,

kdy padnou věže,

budou potoky, proudy vod

na každé vysoké hoře,

na každém strmém pahorku.

{v}26{/v}Světlo luny bude jako zář slunce

a světlo slunce bude sedmkrát (větší)

jako světlo sedmi dnů,

až Hospodin obváže zlomeninu svého lidu

a vyléčí ránu, kterou mu zasadil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 30,26.18{/r}; {r}Žl 27 (26),14{/r}

V_ten den obváže Hospodin zlomeninu svého lidu a vyléčí ránu, kterou mu zasadil. {*} Šťastní jsou všichni, kdo doufají v_Hospodina.

Důvěřuj v_Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v_Hospodina. {*} Šťastní jsou všichni, kdo doufají v_Hospodina.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „Rozjímání o_Bohu“ od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika

(Nn. 9-11: SCh 61,90-96)

On první miloval nás

Ty jediný jsi opravdu Pán a tvá vláda nad námi je naší spásou. Pro nás pak sloužit tobě neznamená nic jiného než dojít od tebe spásy.

Neboť co je tvá spása, Pane, původce spásy, a co je tvé požehnání nad tvým lidem, ne-li to, že od tebe přijímáme možnost tě milovat nebo být tebou milováni?

Proto jsi, Pane, chtěl, aby Syn po tvé pravici, člověk, kterého sis vychoval,{fnr}1{/fnr} byl nazván Ježíš, to jest Spasitel: on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů{fnr}2{/fnr} a v_nikom jiném není spásy.{fnr}3{/fnr} On nás naučil, abychom se měli rádi, když nás první miloval až k_smrti na kříži. Láskou a náklonností podnítil nás, abychom milovali jeho, jenž nám první projevil lásku až do krajnosti.{fnr}4{/fnr}

Ano, je to přesně tak: miloval jsi nás napřed, abychom my milovali tebe; ne že bys potřeboval být od nás milován, ale protože tím, k_čemu jsi nás stvořil, jsme se nemohli stát jinak než láskou k_tobě.

Proto jsi mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v_minulosti k_našim předkům skrze proroky, v_této poslední době však jsi k_nám mluvil skrze svého Syna,{fnr}5{/fnr} svým Slovem: jím vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.{fnr}6{/fnr}

Tvá řeč v_ústech tvého Syna neznamenala nic jiného než ukázat na světle, před našimi zraky, jak mnoho a jakým způsobem jsi nás miloval, že jsi ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal jsi ho za nás za všecky;{fnr}7{/fnr} i_on nás miloval a za nás se obětoval.{fnr}8{/fnr}

To je tvé Slovo k_nám, Pane, toto všemocné slovo v_době, kdy všechno tonulo v_mlčení, vlastně v_propasti bludu, přišlo z_královských sídel jako přísný pokořitel bludů, jako milý přímluvce lásky.{fnr}9{/fnr}

A cokoli na zemi vykonalo, cokoli mluvilo, nebylo – až po spílání, jehož se mu dostalo, až po poplivání a políčkování, až po kříž a hrob – ničím jiným, než tvou řečí k_nám ústy tvého Syna: řečí podněcující tvou láskou a vzbuzující naši lásku k_tobě.

Věděl jsi přece, Bože, stvořiteli duší, že nelze duše lidských synů k_tomuto cítění nutit, nýbrž že je třeba k_němu podněcovat. A kromě toho, že je-li kde násilí, není tam už svoboda; kde pak není svoboda, není ani spravedlnost.

Chtěl jsi tedy, abychom tě milovali, my, kteří jsme neměli právo na spásu, pokud bychom tě nemilovali; ani jsme tě nemohli milovat, pokud by to nebylo vyšlo od tebe. Proto, Pane, jako řekl apoštol tvé lásky, řekli jsme již i_my: ty první jsi nás zahrnul svou láskou, první věnuješ svou lásku všem, kdo tě milují.{fnr}10{/fnr}

My tě však milujeme láskou, k_níž schopnost jsi do nás vložil ty sám. Tvá láska je ale tvou dobrotou, ty nejvýš dobrý i_nejvyšší dobro, je to Duch Svatý, jenž vychází z_Otce i_Syna: od počátku stvoření se vznáší nad vodami,{fnr}11{/fnr} to jest nad zmítajícím se smýšlením lidských synů. Přitom se všem nabízí, všechno k_sobě přitahuje, a neustávaje nám osvěcovat rozum, být na blízku, odvracet škodlivé a opatřovat prospěšné, sjednocuje Boha s_námi a nás s_Bohem.

{fn:1}Srov. {r}Žl 80 (79),18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 1,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 4,12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 13,1{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 1,1-2{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 33 (32),6{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Gal 2,20{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Mdr 18,15{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Jan 4,10{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Gn 1,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 54,10.13{/r}; {r:Iz}48,17{/r}

Má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj. {*} Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké.

Já, Hospodin, tvůj Bůh, učím tě tomu, co je ku prospěchu, vedu tě cestou, kterou máš jít. {*} Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké.

ÚTERÝ PO TŘETÍ NEDĚLI ADVENTNÍ

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}30,27-33{/r}; {r:Iz}31,4-9{/r}

Jeruzalém bude zachráněn z_moci Asyřanů

{v}30,27{/v}Hle, Hospodinovo jméno přichází zdaleka,

jeho hněv plane, jeho výbuch je mocný,

jeho rty jsou plné rozhořčení,

jeho jazyk jak sžírající oheň.

{v}28{/v}Jeho dech je jak rozvodněný potok,

který sahá až po krk.

Protřese národy sítem zhouby,

v_čelistech národů je uzda, která vede na scestí.

{v}29{/v}Budete zpívat

jako v_noci, kdy se zasvěcuje svátek,

a radovat se v_srdci

jako ten, kdo za (zvuku) píšťaly putuje

na Hospodinovu horu,

ke Skále Izraele.

{v}30{/v}Hospodin zahřmí

svým mohutným hlasem

a ukáže hrůzu svého ramene

výbuchem hněvu,

plamenem sžírajícího ohně

za bouře, lijavce a krupobití kamene.

{v}31{/v}Asyřan se zděsí Hospodinova hlasu,

bude bit holí.

{v}32{/v}A každé švihnutí trestající hole,

kterým jej Hospodin šlehne,

bude (provázeno) zvukem bubínků a citer,

(až) s_ním povede válku v_rozhořčených bitvách.

{v}33{/v}Neboť už dávno je připraven Tofet,

je připraveno (ohniště) hluboké a široké.

Na jeho hranici oheň a mnoho dřeva,

jako proud síry je zapaluje

Hospodinův dech.

{v}31,4{/v}Neboť tak mi říká Hospodin:

„Jako řve lev nebo lvíče nad svou kořistí,

i_když se svolá proti němu mnoho pastýřů,

jejich křiku se nebude bát a jejich množstvím se nepoděsí,

tak sestoupí Hospodin zástupů,

aby bojoval na hoře Siónu, na jejím pahorku.

{v}5{/v}Jako ptáci, kteří létají (nad mláďaty),

tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém,

ochrání (ho) a vysvobodí,

ušetří a vyprostí.“

{v}6{/v}Vraťte se k_tomu, od něhož jste tak hluboko odpadli,

synové Izraele!

{v}7{/v}Neboť v_ten den každý odhodí

své modly ze stříbra a své modly ze zlata,

které vám vaše ruce zhotovily k_hříchu.

{v}8{/v}Asyřan padne mečem, ale ne (mečem) člověka,

pohltí ho meč, ne však lidský.

Před mečem bude prchat

a jeho jinoši budou muset na robotu.

{v}9{/v}Jeho síla zahyne strachem

a jeho knížata se budou děsit před znamením

–_pravil Hospodin, který má ohniště na Siónu

a svou pec v_Jeruzalémě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 31,4.5{/r}; {r:Iz}30,29{/r}

Hospodin zástupů sestoupí, aby bojoval na hoře Siónu. {*} Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty, tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém, ušetří ho a vyprostí.

Budete zpívat jako v_noci, kdy se zasvěcuje svátek, a radovat se v_srdci. {*} Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty, tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém, ušetří ho a vyprostí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_knihy „Následování Krista“

(Lib. 2, cap. 2-3)

O_pokorné podřízenosti a o_člověku dobrém a pokojném

Nehleď příliš na to, je-li kdo s_tebou nebo proti tobě, ale svým konáním dbej o_to, aby ve všem, co činíš, byl s_tebou Bůh.

Měj dobré svědomí, a Bůh tě bezpečně ochrání.

Neboť komu bude chtít Bůh být nápomocen, tomu ničí zvrácenost neuškodí.

Dovedeš-li mlčet a trpět, nepochybně uzříš pomoc Páně.

On ví, kdy a jak tě vysvobodit, a proto se máš odevzdat jemu.

Je záležitostí Boha, aby pomáhal a vysvobozoval z_jakéhokoli zmatku.

Často velice prospívá k_uchování větší pokory, když druzí znají a kárají naše chyby.

Umí-li se člověk sám pro své chyby ponížit, snadno si usmíří jiné a lehko uspokojí ty, kdo se na něj hněvají.

Pokorného Bůh chrání a vysvobozuje, pokorného miluje a utěšuje, k_pokornému se sklání; pokornému dává hojnou milost a po jeho ponížení jej pozvedá k_slávě.

Pokornému odhaluje svá tajemství a sladce ho k_sobě zve a přitahuje.

Je-li pokorný zmaten, neztrácí klid, neboť je zakotven v_Bohu, a ne ve světě.

Nemysli si, žes v_duchovním životě sebeméně pokročil, pokud se necítíš být horší než všichni ostatní.

Udržuj v_pokoji nejprve sebe, a teprve potom můžeš přivádět k_pokoji jiné.

Pokojný člověk je prospěšnější nežli sebelepší učenec.

Vášnivý člověk i_dobré věci obrací ve zlé a snadno uvěří, že dobré je zlé.

Člověk dobrý a pokojný obrací všechno k_dobrému.

Kdo žije opravdu v_pokoji, nikoho nepodezírá. Kdo však je nespokojený a podrážděný, tím zmítají nejrůznější podezření; sám nedojde klidu a nestrpí, aby měli klid druzí.

Často řekne, co by říkat neměl, a opomene, z_čeho by měl větší užitek.

Rozvažuje, co je povinností druhých, a zanedbává své povinnosti.

Proto se nejdřív s_horlivostí starej o_sebe, a potom můžeš spravedlivě horlit vůči svému bližnímu.

Své skutky umíš omlouvat a přikrašlovat dobře, ale omluvy jiných přijímat nechceš.

Správnější by bylo sebe obviňovat a svého bratra omlouvat.

Chceš-li, aby tě druzí snášeli, snášej i_ty je.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 25,9-10{/r}; {r}Zach 7,9{/r}

Hospodin vede pokorné k_správnému jednání, pokorné učí své cestě. {*} Hospodinovo jednání je láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.

Suďte spravedlivě, prokazujte si navzájem lásku a milosrdenství. {*} Hospodinovo jednání je láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.

STŘEDA PO TŘETÍ NEDĚLI ADVENTNÍ

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}31,1-3{/r}; {r:Iz}32,1-8{/r}

Království opravdové spravedlnosti

{v}31,1{/v}Běda těm, kteří sestupují do Egypta pro pomoc,

spoléhají na koně,

doufají ve vozy, že jich je mnoho,

a v_jezdce, že jsou velmi zdatní,

ale nevzhlížejí ke Svatému Izraele

a nehledají Hospodina!

{v}2{/v}A_přece i_on je schopen způsobit neštěstí,

neodvolává svá slova:

povstane proti domu zločinců,

proti pomoci těch, kdo páchají nepravost.

{v}3{/v}Vždyť Egypťané jsou lidé, a nikoli Bůh,

jejich koně jsou tělo, nikoli duch.

Až Hospodin vztáhne svou ruku,

klopýtne pomocník

a padne ten, jemuž pomáhal,

všichni zahynou spolu.

{v}32,1{/v}Hle, král bude kralovat spravedlivě

a velmožové budou vládnout podle práva.

{v}2{/v}Každý (z_nich) bude jako přístřeší před větrem,

jako útočiště před lijákem,

jako proudy vod v_bezvodém kraji,

jako stín mohutné skály na vyprahlé zemi.

{v}3{/v}Oči těch, kdo vidí, nebudou zamlženy

a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat.

{v}4{/v}Srdce ukvapených se naučí rozvažovat

a jazyk koktavých bude mluvit hbitě a zřetelně.

{v}5{/v}Pošetilý se už nebude nazývat šlechetným

a podvodníkovi se už nebude říkat vznešený.

{v}6{/v}Pošetilý totiž mluví hloupě

a jeho srdce se zabývá nepravostí,

takže jedná bezbožně,

o_Hospodinu mluví rouhavě,

touhu hladového nenasytí

a žíznivému odpírá nápoj.

{v}7{/v}Nejhorší jsou podvody podvodníka:

myslí jenom na hanebnosti,

jak by ubožáky zničil lživou řečí,

i_když chuďas dokazuje své právo.

{v}8{/v}Šlechetný člověk však dává ušlechtilé rady

a vytrvává ve šlechetnosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 32,3.4{/r}; {r}Jer 23,5{/r}

Oči těch, kdo vidí, nebudou zamlženy a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat. {*} Srdce ukvapených se naučí rozvažovat.

Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře. {*} Srdce ukvapených se naučí rozvažovat.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 4,20,4-5: SCh 100,634-640)

Při Kristově příchodu lidé uvidí Boha

Jeden je Bůh, a ten slovem a moudrostí vše učinil a uspořádal.

A_je tu jeho Slovo, náš Pán Ježíš Kristus, ten se v_posledních časech stal člověkem a žil mezi lidmi, aby spojil konec s_počátkem, to jest člověka s_Bohem.

Proto proroci, obdařeni od tohoto Slova prorockým charismatem, ohlašovali jeho příchod v_lidském těle. Podle přání Otce se tak sloučil a spojil Bůh a člověk. Boží Slovo od samého počátku oznamovalo, že lidé Boha uvidí a že Bůh s_nimi bude na zemi pobývat a rozmlouvat, že se ujme tvora, kterého stvořil, až mu přinese spásu, a že se mu dá poznat, že nás zachrání z_rukou všech, kdo nás nenávidí,{fnr}1{/fnr} to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu, a způsobí, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života{fnr}2{/fnr} a aby člověk proniknut Božím Duchem vešel do slávy Otce.

Proroci tedy předpovídali, že lidé uvidí Boha; jak to říká i_sám Pán: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}3{/fnr}

Pro jeho vznešenost a nevyslovitelnou slávu nikdo nemůže Boha spatřit a zůstat naživu;{fnr}4{/fnr} Otec totiž přesahuje naše vnímání. Avšak pro svou lásku a dobrotu, a protože může všecko, poskytl těm, kteří jej milují, i_to, že mohou vidět Boha; jak to také předpovídali proroci: že co je nemožné u_lidí, je možné u_Boha.{fnr}5{/fnr}

Člověk zajisté ze své moci Boha nespatří. Ten se však podle své vůle dá spatřit lidem, kterým chce, kdy chce a jakým způsobem chce; Bůh je přece všemohoucí. Dal se kdysi vidět prostřednictvím Ducha v_prorockých zjeveních, dal se vidět prostřednictvím Syna svým adoptivním dětem a ovšem v_nebeském království se dá vidět sám jako Otec. To bude tehdy, až Duch učiní člověka Božím Synem, až jej Syn přivede k_Otci a Otec obdaří neporušitelností pro věčný život, který každému pramení z_toho, že vidí Boha.

Tak jako ti, kdo vidí světlo, jsou ve světle a přijímají jeho záři, i_ti, kdo vidí Boha, jsou v_Bohu a přijímají jeho záři. Boží záře však oživuje: kdo tedy vidí Boha, přijímají život.

{fn:1}Srov. {r}Lk 1,71{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,75{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ex 33,20{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 18,27{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 18,18{/r}; {r}Lk 20,10{/r}; {r}Jan 6,14{/r}

Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v_jeho ústa. {*} Sdělí jim vše, co mu poručím.

Pošlu svého milovaného Syna. On je ten prorok, který má přijít na svět. {*} Sdělí jim vše, co mu poručím.

ČTVRTEK PO TŘETÍ NEDĚLI ADVENTNÍ

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}32,15 – 33,6{/r}

Věřící očekávají přislíbenou spásu

{v}32,15{/v}Duch z_výšin se na nás vyleje,

poušť se změní v_zahradu

a zahrada se bude pokládat za les.

{v}16{/v}Na poušti bude bydlet právo

a spravedlnost bude sídlit v_zahradě.

{v}17{/v}Dílem spravedlnosti bude pokoj

a ovocem práva bude klid

a bezpečí navždy.

{v}18{/v}Můj lid bude sídlit v_pokojném bydlišti,

v_bezpečných stáncích

a v_příbytcích bez starosti.

{v}19{/v}Les zcela zanikne

a město bude hluboce pokořeno.

{v}20{/v}Jak šťastní jste vy,

kteří sejete na (břehu) všech vod,

že smíte dát volnost býku i_oslu!

{v}33,1{/v}Běda tobě, který loupíš, když tě nikdo neoloupil,

který pustošíš, když tě nikdo nezpustošil!

Až budeš hotov s_loupením, budeš oloupen,

až dokončíš pustošení, budeš zpustošen!

{v}2{/v}Hospodine, buď nám milostiv,

na tebe jsme čekali!

Buď naším ramenem každého jitra

i_naší spásou v_době tísně!

{v}3{/v}Před mocným rachotem utekly národy,

když jsi povstal, rozptýlily se kmeny.

{v}4{/v}Tu se bude sbírat kořist, jako se sbírají sarančata,

jako skákají kobylky, tak se na ni skočí.

{v}5{/v}Vznešený je Hospodin, neboť přebývá na výsosti,

naplňuje Sión právem a spravedlností.

{v}6{/v}Budeš (prožívat) klidné doby:

bohatstvím, které dává záchranu, je moudrost a poznání,

bázeň před Hospodinem, to je poklad jeho.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 32,18.17{/r}; {r}Jan 14,27{/r}

Můj lid bude sídlit v_pokojném bydlišti, v_bezpečných stáncích. {*} Dílem spravedlnosti bude pokoj.

Svůj pokoj vám dávám: ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. {*} Dílem spravedlnosti bude pokoj.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_Božím zjevení

(Dei Verbum, 3-4)

Kristus naplňuje celé zjevení

Bůh, který skrze Slovo všechno tvoří{fnr}1{/fnr} a udržuje, dává lidem ve stvořených věcech trvalé svědectví o_sobě.{fnr}2{/fnr} Protože chtěl otevřít cestu nadpřirozené spásy, zjevil kromě toho hned na počátku sám sebe prarodičům.

Po jejich pádu v_nich vzbudil naději na spásu příslibem vykoupení{fnr}3{/fnr} a neustále pečoval o_lidský rod, aby dal věčný život všem, kdo hledají spásu trpělivým konáním dobrých skutků.{fnr}4{/fnr}

Když nastal čas, povolal Abraháma, aby z_něho vytvořil velký národ.{fnr}5{/fnr} Tento národ po době patriarchů vychovával prostřednictvím Mojžíše a proroků k_tomu, aby ho uznal za jediného živého a pravého Boha, starostlivého Otce a spravedlivého soudce, a aby očekával slíbeného Spasitele. Během staletí tak připravil cestu evangeliu. Potom, co „mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh ústy proroků, v_této poslední době promluvil k_nám skrze svého Syna“.{fnr}6{/fnr}

Poslal totiž svého Syna, věčné Slovo osvěcující všechny lidi, aby přebýval mezi lidmi a zvěstoval jim Boží tajemství.{fnr}7{/fnr}

Ježíš Kristus, vtělené Slovo, „člověk k_lidem“{fnr}8{/fnr} poslaný, „mluví slova Boží“{fnr}9{/fnr} a dovršuje dílo spásy, které mu Otec uložil.{fnr}10{/fnr}

Kdo vidí jeho, vidí i_Otce.{fnr}11{/fnr} On tedy celou svou přítomností i_tím, jak se projevoval slovy a skutky, znameními a zázraky, především však svou smrtí a svým slavným zmrtvýchvstáním a nakonec sesláním Ducha pravdy, uskutečňuje, a tím dovršuje zjevení a potvrzuje je božským svědectvím, že totiž Bůh je s_námi, aby nás vysvobodil z_temnot hříchu i_smrti a vzkřísil k_věčnému životu.

Křesťanské dílo spásy tedy jako nová a konečná úmluva nikdy nepomine a nemůžeme už očekávat nějaké nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}12{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 1,19-20{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 3,15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 2,6-7{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Gn 12,2-3{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žid 1,1-2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 1,1-18{/r}.{/fn} {fn:8}List Diognetovi, VII, 4: ed. Funk, 1,403.{/fn} {fn:9}{r}Jan 3,34{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 5,36{/r}; {r:Jan}17,4{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Jan 14,9{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}1 Tim 6,4{/r}; {r}Tit 2,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 30,20-21{/r}; {r}Dt 18,15{/r}

Tvé oči uvidí tvého učitele. {*} Tvé uši uslyší rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní.“

Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka z_tvého středu a z_tvých bratrů. {*} Tvé uši uslyší rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní.“

PÁTEK PO TŘETÍ NEDĚLI ADVENTNÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}33,7-24{/r}

Budoucí spása

{v}33,7{/v}Hle, vyslanci (Jeruzaléma) křičí venku,

poslové pokoje hořce naříkají.

{v}8{/v}Opuštěné jsou cesty, nevidět chodce.

Zrušil smlouvu,

pohrdl svědky,

na nikoho nedbal.

{v}9{/v}Naříká země a vadne,

je zahanben Libanon a usychá,

ze Šaronu se stala poušť,

o_listí je odrán Bašan i_Karmel.

{v}10{/v}„Nyní povstanu – praví Hospodin_–

nyní se zdvihnu, nyní se vzchopím.

{v}11{/v}Počnete seno, porodíte slámu,

můj duch vás stráví jako oheň.

{v}12{/v}Národy budou páleny jak vápno,

(jako) vysekané trní shoří v_ohni.

{v}13{/v}Uslyšte, vzdálení, co jsem udělal,

blízcí, poznejte mou sílu!“

{v}14{/v}Dostali strach hříšníci na Siónu,

bázeň se zmocnila rouhačů:

„Kdo z_vás se může zdržovat u_sžírajícího ohně,

kdo z_vás se může zdržovat u_věčného žáru?“

{v}15{/v}Ten, kdo jedná spravedlivě a mluví pravdu,

kdo pohrdá ziskem z_vydírání,

kdo odmítá brát úplatek,

kdo si zacpává uši, aby neslyšel o_krvi,

kdo zavírá oči, aby neviděl špatnost.

{v}16{/v}Ten bude přebývat na výšinách,

skalní pevnosti budou jeho útočištěm,

dostane chléb, nevyschne mu voda.

{v}17{/v}Tvé oči uzří krále v_jeho lesku,

uvidí široširou zemi.

{v}18{/v}Se strachem bude pátrat tvé srdce:

„Kde je písař? Kde výběrčí?

Kde ten, který počítal věže?“

{v}19{/v}Už neuvidíš drzý národ,

národ temné řeči, že se nedá poslouchat,

(národ) drsného jazyka, že ho nepochopíš.

{v}20{/v}Pohleď na Sión, město našich svátků!

Tvé oči uzří Jeruzalém,

bezpečné sídlo,

nepřenosný stánek.

Jeho kolíky už nikdy nebudou vytaženy,

žádný z_jeho provazů se nepřetrhne.

{v}21{/v}Protože tam je pro nás mocný Hospodin

namísto řek, širokých proudů.

Nepopluje po nich loď s_vesly,

mohutná loď je nerozčeří.

{v}22{/v}Neboť Hospodin je náš soudce,

Hospodin je náš zákonodárce,

Hospodin je náš král, on nás vysvobodí.

{v}23{/v}Tvoje lana jsou uvolněna,

nemohou udržet stěžeň

ani rozvinout plachtu.

Tehdy slepí si rozdělí hojnou kořist,

chromí naloupí lup.

{v}24{/v}Nikdo z_obyvatel neřekne: „Jsem slabý.“

Lidu, který tam bydlí,

bude nepravost odpuštěna.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 33,22{/r}; {r}Žl 97 (96),1{/r}

Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král. {*} On sám přijde a vysvobodí nás.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy. {*} On sám přijde a vysvobodí nás.

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(In ps. 37,13-14: CCL 38,391-392)

Samo tvoje toužení je tvou modlitbou

Křičel jsem, protože sténalo mé srdce.{fnr}1{/fnr} To je skryté sténání, které člověk neslyší. Přece však jestliže je srdce do té míry zaměstnáno nějakým toužebným přemítáním, že se vnitřní rána v_něm projeví zvučnějším hlasem, hledáme příčinu. Člověk si pak říká sám u_sebe: Snad (srdce) naříká pro tohle nebo se mu snad stalo tamhleto. Kdo tomu může porozumět, ne-li ten, kdo takové sténání vidí nebo mu naslouchá? Proto bylo řečeno, křičel jsem, protože sténalo mé srdce; jestliže totiž lidé někdy vůbec slyší člověka sténat, slyší většinou sténání těla, neslyší však sténání, vycházející ze stenů srdce.

Kdo poznal, odkud křik vycházel? Bylo dále řečeno: Ty víš o_každé mé touze.{fnr}2{/fnr} Ne lidé, kteří nemohou vidět do srdce, ale ty víš o_každé mé touze. Jestliže Otec, jenž vidí i_to, co je skryté, ví o_tvé touze, pak tě nemine jeho odplata.{fnr}3{/fnr}

Samo tvoje toužení je tvou modlitbou; a je-li toužení stálé, je stálá i_modlitba. Apoštol totiž nemluví nadarmo o_těch, kdo se modlí bez přestání.{fnr}4{/fnr} Znamená to, že musíme bez přestání klečet, vrhat se na zem nebo pozvedat ruce, když říká: Bez přestání se modlete? Tvrdíme-li, že se modlíme takhle, pak si myslím, že to bez ustání dělat nemůžeme.

Je však jiná, vnitřní, neustálá modlitba, a to je toužení. Ať děláš cokoli jiného, toužíš-li po onom svátečním klidu,{fnr}5{/fnr} neustáváš se modlit. Nechceš-li ustat v_modlení, nepřestávej toužit.

Tvé stálé toužení je tvým stálým hlasem. Přestaneš-li milovat, zmlkneš. Kteří lidé zmlkli? Ti, o_nichž bylo řečeno: Protože se značně rozmohla nepravost, ochladne u_mnoha lidí láska.{fnr}6{/fnr}

Chlad lásky je mlčením srdce; planoucí láska je voláním srdce. Miluješ-li stále, stále voláš; voláš-li stále, stále toužíš; toužíš-li, máš na zřeteli pokoj.

Ty víš o_každé mé touze. A co když ví o_touze, nikoli však o_sténání? Jak by to bylo možné, když sténání je vlastním hlasem touhy?

Proto následuje: Mé sténání ti není skryté.{fnr}7{/fnr} Tobě není skryté, je však skryté před mnohými lidmi. Vidíme někdy, že pokorný služebník Boží říká: Mé sténání ti není skryté. Ale někdy také vidíme, že se služebník Boží usmívá; znamená to snad, že toužení srdce zhynulo? Ne, jestliže v_srdci trvá touha, trvá i_sténání. Neproniká vždy k_sluchu lidí, avšak nikdy se nevzdálí od sluchu Božího.

{fn:1}Srov. {r}Žl 38 (37),9{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Žl 38 (37),}10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 6,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Sol 5,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 4,1-8{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 24,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 38 (37),10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jsme na zemi jako cizinci, žijeme v_Kristu, ale dosud jako poutníci na této zemi. Dokud nedojdeme k_cíli, zpívejme tak, abychom nepřestali toužit, {*} neboť kdo touží, zpívá srdcem, i_když jeho ústa mlčí.

Kdo však netouží, i_když jeho křik doléhá k_uším lidí, před Bohem je němý, {*} neboť kdo touží, zpívá srdcem, i_když jeho ústa mlčí.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky