MEZIDOBÍ

19. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_knihy proroka Ozeáše

{r:Oz}11,1-11{/r}

Boží milosrdenství se neztrácí

Tak praví Hospodin:

{v}11,1{/v}„Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho,

z_Egypta jsem povolal svého syna.

{v}2{/v}Čím více jsem je volal,

tím více se ode mě vzdalovali;

obětovali bálům,

pálili kadidlo modlám.

{v}3{/v}Já jsem Efraima učil chodit,

bral jsem je na svá ramena,

ale nechtěli uznat, že jsem se o_ně staral.

{v}4{/v}Pouty laskavosti jsem je táhl,

provazy lásky;

byl jsem k_nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím,

a skláněl jsem se k_němu, abych mu dal najíst.

{v}5{/v}Vrátí se do egyptské země,

Asyr bude jeho králem,

protože se nechtěli obrátit!

{v}6{/v}V_jeho městech bude řádit meč,

vyhubí jeho mluvky

a zhltá je kvůli jejich záměrům.

{v}7{/v}Můj lid se chystá mě opustit,

volají ho k_výšinám, ale přitom ho nezdvihají.

{v}8{/v}Jak bych tě mohl vydat napospas, Efraime?

Mám se tě zříci, Izraeli?

Jak bych tě mohl vydat jako Admu,

naložit s_tebou jako se Seboimem?

Obrací se ve mně srdce,

rozněcuje i_soucit.

{v}9{/v}Nebudu jednat podle žáru svého hněvu,

nezničím znovu Efraima,

neboť jsem Bůh, a ne člověk,

jsem Svatý uprostřed tebe,

a nevzplanu hněvem.

{v}10{/v}Půjdou za Hospodinem;

ozve se lvím hlasem,

neboť vydá svůj řev,

a se strachem přijdou synové od západu.

{v}11{/v}S_bázní přilétnou jak ptáče z_Egypta,

jako holub z_asyrské země;

usadím je v_jejich domech“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Oz 11,8.9{/r}; {r}Jer 31,3{/r}

Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i_soucit. {*} Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh, a ne člověk.

Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. {*} Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh, a ne člověk.

Z_„Výkladu o_Boží prozřetelnosti“ od svaté Kateřiny Sienské, panny

(4,13; ed. latina, Ingolstadii 1583, ff. 19v-20)

V_poutech lásky

Můj nejsladší Pane, obrať laskavě své milosrdné oči na tento lid, a také na tajemné tělo své církve. Neboť větší sláva vzejde tvému svatému jménu, když ušetříš tak veliké množství svých tvorů, než když odpustíš jenom mně ubohé, která jsem tolik urazila tvou velebnost. Jak bych se mohla těšit z_toho, že užívám života, kdyby tvůj lid byl ve smrti? A kdybych viděla, že tvá nejmilejší snoubenka tone v_temnotách hříchů pro chyby mé i_chyby jiných tvých tvorů?

Chci tedy a jako zvláštní milost si vyprošuji to, co chtěla ona nesmírná láska, která tě pohnula k_tomu, abys stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby.{fnr}1{/fnr} Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s_níž jsi sám v_sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je. Jasně však poznávám, že pro svůj hřích právem pozbylo důstojnosti, kterou jsi ho obdařil.

Stejná láska tě však pohnula k_tomu, žes chtěl lidské pokolení opět se sebou smířit, a protos nám dal slovo svého jednorozeného Syna. Ten se stal naším skutečným zprostředkovatelem, prostředníkem mezi námi a tebou,{fnr}2{/fnr} naší spravedlností.{fnr}3{/fnr} Neboť sám na sobě nesl a potrestal všechny naše nepravosti a hříchy,{fnr}4{/fnr} z_poslušnosti, kterous mu ty, věčný Otče, uložil, když z_tvého rozhodnutí na sebe vzal naše lidství. Jaká to hlubina nezměrné lásky! Které srdce by mohlo být tak tvrdé, že by zůstalo nedotčeno a nebylo ani trochu raněno, když vidí, jak taková vznešenost sestoupila do takového propastného ponížení, jakým je naše lidská přirozenost?

My jsme tvým obrazem a ty jsi obrazem naším, pro spojení, do něhož jsi v_člověku vstoupil, když jsi věčné božství zahalil ubohým mrakem Adamova těla, narušeného hříchem. Jak k_tomu mohlo dojít? Jenom tvá nevýslovná láska to způsobila. Nuže pro tuto nesmírnou lásku pokorně prosím tvou velebnost ze všech sil své duše: Prokaž milostivě svým ubohým tvorům milosrdenství.

{fn:1}Srov. {r}Gn 1,26{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 1,30{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Petr 2,24{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 101 (100),1-3{/r}

O_dobrotivosti a spravedlnosti chci zpívat, tobě, Hospodine, chci zahrát. {*} Chci se ubírat cestou bezúhonnou, kdy ke mně přijdeš?

Chci kráčet v_nevinnosti srdce ve svém domě. {*} Chci se ubírat cestou bezúhonnou, kdy ke mně přijdeš?

Z_knihy proroka Ozeáše

{r:Oz}14,2-10{/r}

Výzva k_obrácení a příslib záchrany

Tak praví Hospodin:

{v}14,2{/v}„Vrať se, Izraeli, k_Hospodinu, svému Bohu,

neboť jsi padl pro svou nepravost.

{v}3{/v}Vezměte s_sebou slova (modlitby)

a obraťte se k_Hospodinu;

řekněte mu: „Odpusť každou nepravost

a laskavě přijmi,

když ti budeme obětovat plod svých rtů.

{v}4{/v}Asýrie nás nezachrání,

na koně nevsedneme,

nebudeme už říkat ‚Bohové naši!‘

dílu svých rukou,

poněvadž sirotek najde u_tebe slitování.“

{v}5{/v}„Zhojím jejich zradu,

milovat je budu velkodušně,

neboť můj hněv se od nich odvrátí.

{v}6{/v}Rosou budu Izraeli,

vykvete jak lilie

a jak Libanon vyžene své kořeny.

{v}7{/v}Rozprostřou se jeho ratolesti,

jak oliva se bude skvít,

jak Libanon bude vonět.

{v}8{/v}Vrátí se a v_mém stínu budou bydlet,

obilí budou pěstovat,

vyraší jak réva,

budou mít věhlas jak libanonské víno.

{v}9{/v}K_čemu budou Efraimu modly?

Vyslyším ho a shlédnu na něj,

jsem zeleným cypřišem,

ode mě je tvůj plod.

{v}10{/v}Kdo je moudrý, kéž tomu porozumí,

kdo má důvtip, ať to pozná!

Přímé jsou Hospodinovy cesty,

spravedliví po nich kráčejí,

bezbožní však na nich padnou.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Oz 14,5{/r}; {r}Jl 4,21{/r}

Zhojím jejich zradu, milovat je budu velkodušně, {*} neboť můj hněv se od nich odvrátí.

Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám. {*} Neboť můj hněv se od nich odvrátí.

Z_traktátu „O_vtělení Páně“ od biskupa Theodoreta z_Kyrrhu

(Nn. 26-27: PG 75, 1466-1467)

Milovat je budu velkodušně

Velkodušně kráčí Ježíš vstříc utrpením, jež o_něm byla v_Písmu předpověděna. Často se o_nich již dříve zmiňoval svým učedníkům; Petra, který s_nelibostí poslouchal zvěst o_utrpení, pokáral,{fnr}1{/fnr} a ukazoval, že spása světa se uskuteční právě skrze utrpení. Proto také těm, kdo k_němu přicházeli, ukazoval na sebe a říkal: Já jsem ten, kterého hledáte.{fnr}2{/fnr} A když byl obžalován, neodporoval, a i_když se mohl skrýt, neučinil to, ačkoli jindy nejednou unikl léčkám, které mu nastrojili.

Dokonce oplakává Jeruzalém, který neuvěřil, a tím na sebe přivolával záhubu, a předpovídá naprosté zničení kdysi tak věhlasnému chrámu. Trpělivě také snáší, když ho tluče do hlavy člověk porobený dvojím otroctvím. Byl zpolíčkován, tupen, ztýrán a zbičován a nakonec přiveden na kříž, připustil, aby z_obou stran byli společníky jeho trestu lupiči, byl připočten k_vrahům a zločincům, sklidil ocet a žluč z_nedobrého vinohradu, byl ověnčen trním místo révových ratolestí a hroznů, byl posmíván v_purpurovém rouše, byl bit rákosovým prutem, dal si kopím probodnout bok a nakonec byl odnesen do hrobu.

To všechno tedy vytrpěl, když usiloval o_naši spásu. Zatímco totiž všichni, kdo sloužili hříchu, podléhali trestům za hřích, jemu byl každý hřích cizí, on prošel cestou veškeré spravedlnosti; přesto vzal na sebe trest příslušející hříšníkům a skrze kříž zrušil výrok dávné kletby. Kristus totiž, praví Pavel, nás vykoupil z_kletby zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v_Písmu: Proklet je každý, kdo visí na dřevě.{fnr}3{/fnr} Trním pak učinil konec trestům Adamovým. Ten přece uslyšel poté, co se dopustil hříchu: Zlořečená buď země kvůli tobě, trní a bodláčí ti bude plodit.“{fnr}4{/fnr}

Se žlučí přijal hořkost a tíhu smrtelného lidského života plného utrpení, s_octem přijal lidskou proměnu k_horšímu a sám daroval lidem návrat k_lepšímu. Purpurovým rouchem naznačil vlastní královskou moc, rákosovým prutem ukázal slabost a chatrnost moci ďáblovy. Políčkem zvěstoval naši svobodu, neboť bezpráví, tresty a rány, jež náležely nám, vzal na sebe on.

Měl otevřený bok,{fnr}5{/fnr} podobně jako Adam; avšak nevyšla z_něho před naše zraky žena, která svým poblouzením přivodila smrt, nýbrž pramen života, který dvojím proudem oživuje svět: jeden proud nás ve křtu obnovuje tak, že se odíváme rouchem nesmrtelnosti, druhý nás od narození živí z_Božího stolu jako mléko kojence.

{fn:1}Srov. {r}Mk 8,31-33{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 18,4-5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 3,13{/r} ({r}Dt 21,23{/r}).{/fn} {fn:4}{r}Gn 3,17.18{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 19,34{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 53,5{/r}; {r}1 Petr 2,24{/r}

Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, {*} jeho rány nás uzdravily.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. {*} Jeho rány nás uzdravily.

Z_knihy proroka Micheáše

{r:Mich}3,1-12{/r}

Jeruzalém se změní v_trosky pro hříchy svých knížat

{v}3,1{/v}„Slyšte, Jakubova knížata,

vůdcové domu Izraele:

Nemáte vy znát právo?“

{v}2{/v}Nenávidíte dobro, ale milujete zlo.

Stahujete z_lidu kůži

a maso z_jejich kostí.

{v}3{/v}To vy požíráte maso mého lidu

a stahujete z_něho kůži;

lámete mu kosti,

sekáte ho jako pečeni v_hrnci

a jako maso uvnitř kotle.

{v}4{/v}Tehdy budou volat k_Hospodinu,

a nevyslyší je,

v_tu dobu před nimi skryje svou tvář

kvůli zločinům, kterých se dopustili.

{v}5{/v}Tak praví Hospodin o_prorocích,

kteří svádějí můj lid:

Když mají do čeho kousat,

mluví o_pokoji,

ale tomu, kdo jim nic do úst nedá,

vyhlašují svatou válku.

{v}6{/v}Proto budete mít noc bez vidění

a temnoty bez věštění;

nad proroky zapadne slunce

a den se nad nimi zatmí.

{v}7{/v}Stydět se budou jasnovidci,

zahanbí se věštci,

všichni si zahalí vousy,

neboť Bůh neodpoví.

{v}8{/v}Já však jsem naplněn

silou Hospodinova ducha,

spravedlností a statečností,

abych vyčítal Jakubovi jeho zločin

a Izraeli jeho hřích.

{v}9{/v}Slyšte to, knížata Jakubova domu,

vůdcové domu Izraele,

vy, kteří si ošklivíte právo

a překrucujete všechno, co je přímé.

{v}10{/v}Krví budujete Sión,

Jeruzalém nepravostí!

{v}11{/v}Jeho knížata soudí za úplatek,

jeho kněží učí za mzdu,

jeho proroci věští za stříbro_–

a (přitom) spoléhají na Hospodina:

„Copak Hospodin není mezi námi?

Nás nemůže stihnout nic zlého!“

{v}12{/v}Proto kvůli vám

bude Sión orán jako pole,

Jeruzalém se změní v_trosky

a chrámová hora ve výšinu (porostlou) lesem.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 79 (78),1{/r}; {r}Dan 3,42.29{/r}

Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v_trosky. {*} Jednej s_námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.

Zhřešili jsme, špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli. {*} Jednej s_námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.

Z_traktátu „O_vtělení Páně“ od biskupa Theodoreta z_Kyrrhu

(N. 28: PG 75, 1467-1470)

Jeho rány nás uzdravily

Utrpení našeho Spasitele jsou našimi léky. Poučuje nás o_tom prorok, když volá: Sám nese naše hříchy, za nás trpí bolestmi; my jsme se ovšem domnívali, že to jsou jeho strasti, rány a trápení, a zatím byl raněn pro naše hříchy a rozdrcen byl pro naše zločiny; tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jako ovce; proto byl jako ovce veden na smrt a jako beránek, který mlčí před střihačem.{fnr}1{/fnr}

Když pastýř vidí, že se mu ovce rozeběhly, vezme jednu ze stáda a vede ji na pastvu, která se mu líbí, a tím za sebou přitáhne ty ostatní. A stejně tak i_Bůh Slovo: když viděl, že lidské pokolení zabloudilo, vzal na sebe podobu služebníka,{fnr}2{/fnr} spojil ji se sebou, jejím prostřednictvím k_sobě přitáhl veškerou lidskou přirozenost a přivedl na Boží pastviny ovce, které byly odkázány na špatnou pastvu a nechány napospas vlkům.

Proto vzal náš Spasitel na sebe naši přirozenost, proto Kristus Pán podstoupil spásná muka, nechal se poslat na smrt a uložit do hrobu. Zrušil onu dávnou, věky trvající vládu a těm, kdo byli svázáni s_porušitelností, slíbil neporušitelnost. Obnovil zbořený chrám a probudil jej k_novému životu,{fnr}3{/fnr} mrtvým očekávajícím jeho vzkříšení potvrdil pravdivost a jistotu svých zaslíbení.

Ano, praví, právě tak, jako se lidské přirozenosti, kterou jsem přijal od vás, dostalo přijetím božství a ve sjednocení s_ním slavného vzkříšení, takže odložila pomíjivost a utrpení a vešla do neporušitelnosti a nesmrtelnosti, i_vy budete zbaveni tíživého otroctví smrti, odvrhnete pomíjivost s_utrpením a vstoupíte do stavu, v_němž nebude pro utrpení místo.

Proto také prostřednictvím apoštolů poslal Kristus všem lidem dar křtu. Jděte tedy, praví, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého.{fnr}4{/fnr} Křest je jakýsi náznak a obraz smrti Páně. Jestliže jsme srostli, říká Pavel, s_jeho Synem tak, že jsme mu podobní ve smrti, budeme mu tak podobní i_ve vzkříšení.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Iz 53,4-7{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 3,20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 28,19{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 6,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 10,15.18.17{/r}

Dávám svůj život za své ovce. {*} Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.

Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život. {*} Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.

Z_knihy proroka Micheáše

{r:Mich}4,1-7{/r}

Národy vystoupí na Hospodinovu horu

Tak praví Hospodin:

{v}4,1{/v}„Stane se v_posledních dnech:

Pevně bude stát hora s_Hospodinovým domem

na vrcholu hor,

vyvýšena nad pahorky.

{v}2{/v}Budou k_ní proudit národy,

budou k_ní putovat četné kmeny a řeknou:

‚Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,

do domu Jakubova Boha!

Ať nás naučí svým cestám,

choďme po jeho stezkách!‘

Ze Siónu vyjde nauka,

z_Jeruzaléma Hospodinovo slovo.

{v}3{/v}Soudit bude mnoho národů,

rozsuzovat mocné daleké kmeny

po dlouhou, předlouhou dobu,

že zkují své meče v_radlice

a svá kopí ve vinařské nože.

Nezdvihne již meč národ proti národu,

válce se již nebudou učit.

{v}4{/v}Každý bude sedět pod svým vinným kmenem;

pod svým fíkovníkem,

nikdo nebude šířit strach,

řekla to ústa Hospodina zástupů.

{v}5{/v}Všechny národy budou chodit

ve jménu svého boha,

my však budeme chodit ve jménu Hospodina,

našeho Boha, navěky a navždy.

{v}6{/v}‚V_ten den – praví Hospodin_–

shromáždím chromou (jeruzalémskou dceru),

seberu tu, kterou jsem vyhnal,

i_tu, s_níž jsem jednal tvrdě.

{v}7{/v}Z_chromé učiním pozůstalý lid,

z_vyčerpané mocný národ.‘

Hospodin jim bude vládnout na siónské hoře

od této doby až navěky.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mich 4,2{/r}; {r}Jan 4,25{/r}

Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. {*} On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 47,7: CCL 38,543-545)

Pojďte, vystupme na horu Páně

Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli.{fnr}1{/fnr} Šťastná jsi, církvi, žes jindy slýchala a jindy uviděla. Slýchala v_zaslíbeních, uviděla, když se to stalo. Slýchala v_proroctvích, uviděla v_evangeliu. Neboť všechno, co se nyní naplňuje, bylo dříve předpověděno. Nuže pozvedni oči a rozhlédni se po světě. Pohlédni, tvé dědictví sahá až do konců země. Pohleď, jak se naplňuje, co bylo řečeno: Všichni králové země se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.{fnr}2{/fnr} Pohleď, jak se již naplnilo, co bylo řečeno: Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva.{fnr}3{/fnr} Pohleď na toho, jehož nohy i_ruce byly přibity hřeby, a když visel na kříži, mohli počítat jeho kosti, na toho, o_jehož oděv házeli los.{fnr}4{/fnr} Pohleď, jak ten, kterého tehdy viděli na kříži, nyní vládne. Pohleď, jak ten, kterým pohrdali, když chodil po zemi, nyní sedí na nebesích. Pohleď, jak se naplňuje ono: Rozpomenou se, k_Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení.{fnr}5{/fnr} A když to vidíš, zvolej radostně: Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli.

Právem volají k_církvi z_pohanských národů: Slyš, dcero, pohleď a zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům.{fnr}6{/fnr} Slyš a pohleď; nejdřív uslyšíš, co nevidíš, potom uvidíš, co jsi slyšela. Slouží mně lid, který jsem neznal, poslouchají mě na jediné slovo.{fnr}7{/fnr} Jestliže někdo uposlechl na jediné slovo, tedy neviděl. A co to znamená: Ti, kterým se o_něm nic neřeklo, uvidí; a ti, kteří neslyšeli, porozumějí?{fnr}8{/fnr} Ti, ke kterým proroci posláni nebyli, ti se doslechli a porozuměli prorokům jako první; ti, kteří zprvu neuslyšeli, slyšeli později a žasli. Ale ti, ke kterým byli proroci posláni, měli sice stále v_rukou svaté knihy, ale pravdu nechápali, měli desky zákona, ale dědictví nedostali. Kdežto my, jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli.

V_městě Hospodina zástupů, v_městě našeho Boha.{fnr}9{/fnr} Tam jsme slýchali a tam jsme uviděli. Bůh mu dává věčné trvání.{fnr}10{/fnr} Ať se nevynáší nikdo, kdo říká: Tady je Kristus, nebo: Tam je;{fnr}11{/fnr} kdo to říká, svádí k_rozdělení. Bůh však zaslíbil jednotu; králové jsou spojeni vjedno, ne rozdělení roztržkami.{fnr}12{/fnr} Že by toto město, které zahrnuje celý svět, mohlo být někdy vyvráceno? Kdepak: Bůh mu dává věčné trvání. Když je Bůh upevnil navěky, proč se bojíš, že by nebeská klenba mohla spadnout?

{fn:1}{r}Žl 48 (47),9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 72 (71),11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 108 (107),6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 22 (21),18.19{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž, {r:Žl 22 (21),}28{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 45 (44),11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 18 (17),44.45{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Iz 52,15{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 48 (47),9{/r}.{/fn} {fn:10}Tamtéž.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Mt 24,23{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Žl 48 (47),5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Lv 26,1-12{/r}; {r}2 Kor 6,16{/r}

Nebudu se vás štítit a učiním si mezi vámi příbytek. {*} Budu procházet mezi vámi a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.

Vy jste chrám živého Boha. Bůh totiž řekl: {*} Budu procházet mezi vámi a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.

Z_knihy proroka Micheáše

{r:Mich}4,14-5,7{/r}

Mesiáš, původce pokoje

Tak praví Hospodin:

{v}4,14{/v}„Nyní se drásej, rozdrásaná dcero!

sevřeli nás obležením,

holí bijí do tváře

soudce Izraele!

{v}5,1{/v}A ty, Betléme Efratský,

maličký jsi mezi judskými rody,

z_tebe mi vyjde

ten, který bude vládcem v_Izraeli;

jeho původ je od pradávna,

od věčnosti.

{v}2{/v}Proto je (Hospodin) opustí

až do doby, kdy rodička porodí;

potom se zbytek jeho bratrů

vrátí k_synům Izraele.

{v}3{/v}Bude stát a pást v_Hospodinově síle,

ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha,

oni pak budou požívat míru, neboť (jeho moc) se rozšíří

až do končin země.

{v}4{/v}On sám pak bude pokojem.

Jestliže Asyr vpadne do naší země,

jestliže bude šlapat v_našich palácích,

postavíme proti němu sedm pastýřů,

osm vůdců lidu.

{v}5{/v}Mečem spasou asyrskou zemi,

kopími zemi Nimrodovu.

Zachrání před Asyrem,

až vnikne do naší země,

až bude šlapat po našem území.

{v}6{/v}Jakubův zbytek bude

uprostřed četných národů

jako rosa od Hospodina,

jako déšť na rostlinách,

který nečeká na člověka

a nic nedoufá od lidských synů.

{v}7{/v}Jakubův zbytek bude mezi pohany,

uprostřed četných národů

jako lev mezi zvířaty lesa,

jako lvíče mezi stádem bravu:

sotva přijde, rozdupává a roztrhává

–_zachránce není.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mich 5,1.3.4{/r}; {r}Zach 9,10{/r}

Betléme, z_tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v_Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Jeho moc se rozšíří až do končin země. {*} On sám pak bude pokojem.

Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k_moři. {*} On sám pak bude pokojem.

Z_traktátu „O_křesťanské dokonalosti“ od svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(PG 46,259-262)

Máme v_sobě Krista, on je náš pokoj a světlo

On je náš pokoj: obě dvě části (židy i_pohany) spojil v_jedno.{fnr}1{/fnr} Pochopíme-li, že Kristus je pokoj, pak i_my sami budeme ukazovat, že tehdy právem nosíme Kristovo jméno, jestliže náš život bude zjevovat Krista pokojem, který je v_nás. Kristus udělal konec nepřátelství,{fnr}2{/fnr} jak říká apoštol. Nuže ani my je nechtějme v_sobě znovu oživovat, nýbrž ukazujme, že je v_našem životě mrtvé. Nepřátelství, které Bůh pro naši spásu tak slavně usmrtil, nebudeme k_záhubě své duše opět oživovat hněvem a záští. Ty totiž neblaze působí, že nepřátelství, ač nadobro zahubené, procitne zase k_životu.

Máme-li však v_sobě Krista, který je pokoj, zahubíme i_my v_sobě nepřátelství, abychom to, čemu v_jednotě s_ním věříme, ve svém životě také zachovávali. On zbořil rozdělující zeď a dvojí v_sobě samém spojil v_jednoho nového člověka, a tak přinesl pokoj.{fnr}3{/fnr} A stejně i_my přimějme k_smíření nejen ty, kdo na nás dorážejí zvenčí, ale také všechny, kdo mezi námi samými vyvolávají sváry, aby už tělo nežádalo, co se příčí duchu, a duch, co se příčí tělu.{fnr}4{/fnr} Ale podřiďme své příliš lidské uvažování Božímu zákonu, přebudujme se v_jediného nového a pokojného člověka a staňme se ze dvou jedním, abychom tak nastolili sami v_sobě pokoj.

Vždyť pokoj znamená soulad znesvářeného. Je-li tedy z_naší přirozenosti odstraněn vnitřní boj, stáváme se i_my sami pokojem, protože jsme sami v_sobě smířeni, a je na nás znát, že právem a skutečně nosíme Kristovo jméno.

Když pochopíme, že Kristus je pravé světlo,{fnr}5{/fnr} naprosto neslučitelné se lží, poučíme se tím zároveň, že je třeba, aby i_náš život byl prosvětlen paprsky pravdivého Otce. A těmi paprsky slunce spravedlnosti jsou ctnosti, které z_něho vyzařují, aby nás osvítily. Ony působí, že odkládáme skutky temnoty a vedeme počestný život jako ve dne.{fnr}6{/fnr} A skrze ně se také ten, kdo se zřekl skrytých hanebností a koná všechno na světle, sám stává světlem, takže svými činy svítí i_druhým, jak je to světlu vlastní.

A když pochopíme, že Kristus je posvěcení,{fnr}7{/fnr} budeme se střežit všeho nesvatého a nečistého jednání i_myšlení. Tak budeme ukazovat, že právem nosíme jeho jméno, neboť vyznáváme moc tohoto posvěcení nejen slovy, ale celým životem.

{fn:1}{r}Ef 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Ef 2,}16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž, {r:Ef 2,}14-15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gal 5,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,9{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 13,12-13{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 1,30{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,78.79{/r}

Navštívil nás ten, který vychází z_výsosti, {*} aby uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Aby zazářil těm, kdo žijí v_temnotě a v_stínu smrti. {*} Aby uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Z_knihy proroka Micheáše

{r:Mich}6,1-15{/r}

Hospodin soudí svůj lid

{v}6,1{/v}Slyšte, co mluví Hospodin!

„Vstaň, horám předlož svůj spor,

pahorky ať slyší tvůj hlas!“

{v}2{/v}Slyšte, hory, Hospodinovu při,

popřejte sluchu, základy země,

soudí se Hospodin se svým národem,

s_Izraelem vede svůj spor.

{v}4{/v}„Lide můj, co jsem ti učinil,

v_čem jsem tě unavil,

odpověz mi!

{v}4{/v}Vždyť jsem tě vyvedl z_egyptské země,

z_domu otroctví jsem tě vykoupil,

poslal jsem před tebou Mojžíše,

Áróna a Mirjam.

{v}5{/v}Lide můj, vzpomeň, prosím,

co zamýšlel Balak, moabský král,

a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;

(vzpomeň na svou cestu) od Šittim do Gilgalu,

abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy.“

{v}6{/v}„Co mám přinést Hospodinu,

s_čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?

Mám mu přinést zápalné oběti,

jednoroční býčky?

{v}7{/v}Má Hospodin zálibu v_tisících beranů,

v_desetitisících potoků oleje?

Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,

plod svého života za hřích své duše?“

{v}8{/v}Člověče, řeklo se ti, co je dobré,

co od tebe Hospodin žádá:

co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství

a pokorně kráčet se svým Bohem.

{v}9{/v}Hospodinův hlas volá na město

–_a je moudré bát se tvého jména –:

„Slyšte, (členové) kmene i_městské shromáždění!

{v}10{/v}Mám snášet nespravedlivou měřici,

nenáviděnou hubenou míru?

{v}11{/v}Mám prohlásit falešnou váhu za správnou

i_váček s_podvodným závažím?

{v}12{/v}Boháči (města) jsou plní násilí,

lež mluví jeho obyvatelé,

v_jejich ústech je lstivý jazyk.

{v}13{/v}Proto jsem tě začal bít,

chci tě zničit pro tvoje hříchy.

{v}14{/v}Budeš jíst, ale nenasytíš se,

špína bude v_tvém nitru;

něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,

a co zachráníš, vydám meči!

{v}15{/v}Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,

budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,

necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Mich 6,8{/r}; {r}Žl 37 (36),3{/r}

Víš, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá. {*} Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.

Doufej v_Hospodina a čiň dobro, pak budeš přebývat v_zemi a těšit se klidu. {*} Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a pokorně kráčej se svým Bohem.

Z_kázání svatého Paciána, biskupa v_Barceloně

(Nn. 5-6: PL 13,1092-1093)

Žijme novým životem v_Kristu skrze Ducha Svatého

Adamův hřích se přenesl na celý lidský rod, jak praví apoštol: Skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi.{fnr}1{/fnr} A tedy také Kristova spravedlnost musí přejít na celý lidský rod. Tak jako Adam přivedl svým hříchem celé své pokolení do záhuby, tak je musí Kristus svou spravedlností obživit. To zdůrazňuje apoštol, když říká: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. A jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k_věčnému životu.{fnr}2{/fnr}

A tu mi někdo může říci: „Jenže Adamův hřích přešel na potomky právem, protože se z_Adama narodili. Ale cožpak jsme se narodili z_Krista, abychom skrze něho mohli být spaseni?“ Nemyslete na věci tělesné, hned uvidíte, jak se rodíme z_Krista. V_posledním čase přijal Kristus z_Panny Marie zároveň s_tělem i_duši. A právě tu přišel spasit, tu nenechal v_moci podsvětí,{fnr}3{/fnr} tu spojil se svým Duchem a přijal za vlastní. A to je svatba Páně, spojení v_jedno tělo, aby se podle onoho velikého tajemství stali dva jedním tělem, Kristus a církev.{fnr}4{/fnr}

Z_tohoto sňatku se rodí křesťanský lid, když na něj shůry sestupuje Duch Svatý. K_podstatě naší duše od počátku patří nebeská setba, která je do ní zaseta a přimíšena. Tak rosteme v_matčiných útrobách, a když vyjdeme z_jejího lůna, obživuje nás Kristus. Proto apoštol říká: První Adam se stal živou bytostí, poslední Adam obživujícím duchem.{fnr}5{/fnr} Tak nás Kristus v_církvi rodí prostřednictvím svých kněží, jak rovněž říká apoštol: Stal jsem se vaším otcem v_Kristu.{fnr}6{/fnr} A tak Kristovo semeno, to jest duch Boží, vydává kněžskýma rukama nového člověka, vyšlého z_lůna matky a zrozeného v_křestním prameni. A víra je přitom jako svědek.

Musíme tedy Krista přijmout, aby mohl rodit, neboť tak to říká apoštol Jan: Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.{fnr}7{/fnr} To se však nemůže stát jinak než ve svátosti křtu skrze koupel, křižmo a biskupa. Křestní koupelí se totiž smývají hříchy, pomazáním se zase vlévá Duch Svatý, a obojího se nám dostává z_ruky a úst biskupa. Tak se celý člověk znovu rodí a obnovuje v_Kristu: Jako Kristus vstal z_mrtvých, tak i_my teď musíme žít novým životem;{fnr}8{/fnr} to znamená odložit chyby starého člověka a začít žít novým způsobem v_Kristu skrze Ducha Svatého.

{fn:1}{r}Řím 5,12{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Řím 5,}19.21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 16 (15),10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 5,32{/r}; {r}Gn 2,24{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 15,45{/r}.{/fn} {fn:6}Tamtéž, {r:1 Kor}4,15{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 1,12{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 6,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 5,19.21{/r}; {r}1 Jan 4,10{/r}

Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. {*} Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k_věčnému životu skrze Ježíše Krista.

Bůh poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. {*} Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k_věčnému životu skrze Ježíše Krista.

Z_knihy proroka Micheáše

{r:Mich}7,7-20{/r}

Boží lid očekává odpuštění hříchů a záchranu.

{v}7,7{/v}Já vyhlížím Hospodina,

čekám na Boha své spásy,

můj Bůh mě vyslyší!

{v}8{/v}Neraduj se ze mne, má nepřítelkyně,

jestliže jsem padl, (zase) vstanu;

i_když sedím v_temnotě,

Hospodin je mé světlo.

{v}9{/v}Snesu Hospodinův hněv,

neboť jsem zhřešil proti němu;

až se mé pře ujme,

zjedná mi právo,

přivede mě na světlo,

uzřím jeho spravedlnost.

{v}10{/v}Má nepřítelkyně to uvidí,

hanba pokryje

tu, která si říká:

„Kdepak je Hospodin, tvůj Bůh?“

Budou se na ní pást mé oči,

nyní bude rozdupána

jako bláto na ulicích!

{v}11{/v}Přijde den, kdy budou vystavěny tvé hradby,

v_ten den budou tvé hranice rozšířeny.

{v}12{/v}V_ten den se bude k_tobě chodit

od Asýrie až k_Egyptu,

od Egypta až k_Řece,

od moře k_moři

a od hory k_hoře.

{v}13{/v}Ale země se stane pouští

kvůli svým obyvatelům,

pro ovoce jejich skutků.

{v}14{/v}Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid,

stádce, které vlastníš,

ty, kteří přebývají v_lesní samotě,

uprostřed úrodných krajin;

ať se pasou v_Bašanu, v_Gileadu

{v}15{/v}jako za pradávných časů.

Ukaž nám divy (své moci),

jako za dnů, když jsi vycházel z_Egypta.

{v}16{/v}Pohané to uvidí a zastydí se

pro všechno své násilnictví;

položí si ruku na ústa

a jejich uši ohluchnou.

{v}17{/v}Jako had budou lízat prach,

jako zemští plazi.

S_třesením vylezou ze svých tvrzí

k_Hospodinu, našemu Bohu_–

budou se bát a před tebou strachovat.

{v}18{/v}Který bůh je ti podoben?

Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,

promíjíš hřích.

Netrváš na svém hněvu navěky,

spíše máš zálibu v_milosrdenství.

{v}19{/v}Znovu se smiluješ,

nebudeš dbát na naše viny,

všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.

{v}20{/v}Jakubovi ukážeš věrnost,

Abrahámovi svoji přízeň,

jak jsi přísahal našim otcům

od pradávných časů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Žid 10,37{/r}; {r}Mich 7,19{/r}

Přijde ten, který má přijít, a neomešká se; už nebude třeba se bát. {*} On je náš spasitel.

Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí. {*} On je náš spasitel.

Z_kázání svatého Paciána, biskupa v_Barceloně

(Nn. 6-7: PL 13,1093-1094)

Kdo je, Bože, podoben tobě, který ničíš nepravost?

Jako jsme nesli podobnost s_tím člověkem, který pocházel ze země, tak nesme i_podobnost s_tím, který je z_nebe. Neboť první člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z_nebe.{fnr}1{/fnr} Budeme-li to činit, moji milí, již tedy nezemřeme. I_když se toto naše tělo rozpadne, budeme žít v_Kristu, jak on sám říká: Kdo věří ve mne, i_když umřel, bude žít.{fnr}2{/fnr}

Ostatně na základě svědectví samého Pána máme jistotu, že Abrahám, Izák a Jakub i_všichni Boží svatí žijí. Neboť Pán o_nich říká: Oni všichni však žijí. Vždyť Bůh je Bohem živých, ne mrtvých.{fnr}3{/fnr} A apoštol o_sobě říká: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Mám touhu zemřít a být s_Kristem.{fnr}4{/fnr} A jinde: Dokud jsme v_tomto těle, jsme jako v_cizině, daleko od Pána. V_nynějším stavu totiž jen věříme, ale dosud ho nevidíme.{fnr}5{/fnr} To tedy znamená, že věříme, milovaní bratři. Ostatně: Máme-li naději jen v_tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.{fnr}6{/fnr} Pozemský život mají, jak sami vidíte, i_dobytek, šelmy a ptáci stejně jako my, anebo dokonce delší. Vlastní člověku je však to, co mu dal Kristus skrze Ducha Svatého, to jest věčný život, jestliže už ovšem nehřešíme. Neboť tak jako zlými činy smrt přivoláváme, ctností jí unikáme; takže zlými činy se život ztrácí, ctností se uchovává. Neboť odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život v_Ježíši Kristu, našem Pánu.{fnr}7{/fnr}

On to je, kdo nás vykupuje, neboť nám odpustil všecky hříchy, jak praví apoštol, zrušil dlužní úpis o_neposlušnosti, který svědčil proti nám, nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž, vyšel z_těla, mocnosti (pekla) vystavil potupě a nad nimi triumfoval.{fnr}8{/fnr} Osvobodil zajaté a zlomil naše pouta, jak řekl kdysi David: Hospodin zjednává právo utlačeným, Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým.{fnr}9{/fnr} A jinde: Rozvázal jsi moje pouta, přinesu ti oběť díků.{fnr}10{/fnr} Byli jsme tedy zbaveni pout, a to když jsme skrze svátost křtu přijali Pánovo znamení; osvobodila nás Kristova krev a Kristovo jméno.

Ano, moji milí, jednou jsme omýváni, jednou osvobozováni, jednou přijímáni do nesmrtelného království. Jedinkrát jsou šťastni ti, jimž byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy jsou přikryty.{fnr}11{/fnr} Pevně si proto držte, co jste přijali, šťastně to uchovávejte a už nehřešte. Zachovejte se od nynějška čistí a neposkvrnění až do dne Páně.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 15,49.47{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 11,25{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 22,32{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 1,21.23{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 5,6-7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 15,19{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 6,23{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Kol 2,13-15{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 146 (145),7-8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 116 (115),16-17{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 32 (31),1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,47.49{/r}; {r}Kol 3,9.10{/r}

První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z_nebe. {*} My jsme na sobě nesli podobnost s_tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i_podobnost s_tím, který je z_nebe.

Svlečte ze sebe člověka starého a oblečte člověka nového, který se obnovuje k_správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. {*} My jsme na sobě nesli podobnost s_tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i_podobnost s_tím, který je z_nebe.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky