Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, †

o mně víš, ať sedám nebo vstávám, *

postihneš mé úmysly už z dálky.

Ať jdu nebo ležím, tys tak určil, *

všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku *

a ty, Pane, už je slyšíš celé.

Zpředu, zezadu mě obepínáš, *

pevně na mně spočívá tvá ruka.

Hodna úžasu mi je tvá znalost, *

nedostupná, nepochopitelná.

Kam bych mohl před tvým duchem jít, *

kam bych mohl prchnout před tvou tváří?

Vystoupil bych do nebe – jsi tam; *

ustlal bych si v podsvětí – i tam jsi!

Kdybych si vzal křídla jitřenky, *

snesl se až k nejzazšímu moři,

i tam ruka tvá mě zachytí, *

pravice tvá by mě uchopila.

Řeknu-li: „Snad ukryje mě tma, *

zahalím se nocí místo světlem,“

ani tma ti temná nebude, †

noc ti zjasní jako světlo denní, *

temnota tvým očím bude světlem. △

Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro, *

ty sám jsi mě v lůně matky utkal.

Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní! †

Podivuhodná jsou tvoje díla! *

Dobře to má duše rozpoznává.

Podstata má nebyla ti tajna, †

když jsem já byl v skrytu teprv tvořen, *

pestře spřádán v samé hloubi země.

Před očima měls můj celý úděl, *

vše už bylo napsáno v tvé knize.

Moje dny už byly utvořeny, *

dříve než z nich kterýkoli vzešel.

Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah, *

Bože, jejich plnost nedozírná!

Chtít je sčítat: je jich víc než písku; *

sčetl bych je, u tebe bych zůstal.

Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, *

zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!

Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, *

veď mě cestou věky osvědčenou! △

Srov. Kol 1, 12-20

Radostně děkujme Bohu Otci, *

že nám dal účast na podíle věřících ve světle,

že nás vytrhl z moci temnoty *

a převedl do království svého milovaného Syna:

v něm máme vykoupení skrze jeho krev, *

odpuštění hříchů.

On je věrný obraz neviditelného Boha, *

prvorozený ze všech tvorů,

v něm bylo stvořeno všechno †

na nebi i na zemi, *

svět viditelný i neviditelný,

ať to jsou andělé při trůnu, *

nebo knížata a mocnosti:

všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: †

on je dříve než všechno ostatní, *

a všechno má trvání v něm.

A on je hlava těla církve, †

on je počátek, prvorozený z mrtvých, *

aby měl ve všem prvenství.

Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, *

a aby skrze něho se sebou usmířil všechno,

tím, že jeho krví prolitou na kříži *

zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi. △