Když úděl Siónu k lepšímu obracel Pán, *

tehdy jsme byli jak ve snách.

Na rtech nám kypěl veselý smích, *

jásotem oplýval jazyk.

Tehdy šla v národech jedna řeč: *

„Pán pro ně učinil divy!“

Veliký div pro nás učinil Pán, *

byli jsme radosti plní!

Pane, náš úděl již k dobrému změň *

jak vyschlé potoky jihu!

Vždycky kdo v slzách zasévají, *

ti budou s jásotem sklízet.

Vyjdou-li do pole, s pláčem jdou, *

s pláčem sijí své zrní;

s jásotem vracet se budou zpět, *

v náručí ponesou snopy. △

Jestliže dům nebuduje Pán, *

lopotí se marně, kdo jej staví.

Jestli město nestřeží sám Pán, *

hlídati je marně budou stráže.

Marno vám je vstávat před ránem, *

pracovat až dlouho do večera,

pak až v noci jídat krušný chléb: *

sám ho dá i za spánku svým milým.

Hle, jsou darem Páně synové, *

jeho vzácnou odměnou plod lůna.

Čím jsou šípy ruce bojovné, *

tím jsou otci synové z let mládí.

Šťasten, kdo jich plný toulec má: *

sporem v bráně sok ho nezahanbí. △

Srov. Kol 1, 12-20

Radostně děkujme Bohu Otci, *

že nám dal účast na podíle věřících ve světle,

že nás vytrhl z moci temnoty *

a převedl do království svého milovaného Syna:

v něm máme vykoupení skrze jeho krev, *

odpuštění hříchů.

On je věrný obraz neviditelného Boha, *

prvorozený ze všech tvorů,

v něm bylo stvořeno všechno †

na nebi i na zemi, *

svět viditelný i neviditelný,

ať to jsou andělé při trůnu, *

nebo knížata a mocnosti:

všechno je stvořeno skrze něj a pro něj: †

on je dříve než všechno ostatní, *

a všechno má trvání v něm.

A on je hlava těla církve, †

on je počátek, prvorozený z mrtvých, *

aby měl ve všem prvenství.

Otci se totiž zalíbilo, aby v něm přebývala všechna plnost, *

a aby skrze něho se sebou usmířil všechno,

tím, že jeho krví prolitou na kříži *

zjednal pokoj jak na nebi, tak na zemi. △