Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (v dnešní Jugoslávii). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7.XII.374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání!
Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno!
Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště.
Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
V záští máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mě ujal v mé tísnivé nouzi,
že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor. △
Ant. Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mne kdo potká, přede mnou prchá.
Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život.
Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh,“ ti s důvěrou říkám.
Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství! △
Ant. Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných.
Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal.
Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána. △
Ant. Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Prokaž nám, Pane, své milosrdenství.
Uděl nám, Bože, svoji spásu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
24,1-18
Hospodin bude trestat
Hle, Hospodin pustoší zemi a plení ji,
rozvrací její povrch, její obyvatele rozptyluje.
Stejně se povede lidu jako kněžím,
služebníku jako jeho pánu,
služce jako její paní,
kupujícímu jako prodávajícímu,
věřiteli jako dlužníku,
lichváři jako zadluženému.
Země bude úplně zpustošena,
oloupena o vše,
neboť toto slovo pronesl Hospodin.
Naříká a vadne země,
chřadne a vadne svět,
hyne nebe i země.
Země je znesvěcena od svých obyvatel,
neboť přestoupili zákony,
převrátili právo,
porušili věčnou smlouvu.
Proto hltá zemi kletba,
její obyvatelé musí pykat.
Proto se ztenčilo obyvatelstvo země,
malý je počet zbylých lidí.
Truchlí mošt,
zchřadla réva,
vzdychají všichni, kdo plesali v srdci.
Přestala radost bubínků,
utichl výskot jásajících,
umlkl veselý zvuk citer.
Při zpěvu se nepije víno,
pijákům zhořkl opojný nápoj.
Zbořeno je město marnosti,
zavřen je vchod do každého domu.
Naříká se na ulicích, že není víno,
přestala všechna radost,
zmizel ze země jásot.
Jen spoušť zbyla v městě,
brána se rozpadá v trosky.
Ano, tak bude mezi národy
uprostřed země,
jako když se srážejí olivy,
jako když se paběrkuje po skončeném vinobraní.
Ale zachránění pozdvihnou svůj hlas,
budou opěvovat Hospodinovu vznešenost,
budou jásat obyvatelé od moře.
Proto v krajinách světla oslavujte Hospodina,
na mořských ostrovech jméno Hospodina, Boha Izraele!
Od končin země jsme slyšeli chvalozpěv:
„Sláva Spravedlivému!“
Tu jsem řekl: „Má zkáza!
Má zkáza!
Běda mi!“
Odpadlíci odpadávají,
odpadávají odpadem odpadlíků.
Hrůza a jáma a léčka na tebe,
obyvateli země!
Kdo uteče před křikem hrůzy,
upadne do jámy;
kdo vyleze z jámy,
chytí se do léčky,
neboť průduchy nebe se otvírají
a základy země se třesou.
RESPONSORIUM
Iz 24,14-15; Žl 95 (96),1
Pozdvihnou svůj hlas a budou opěvovat Pánovu vznešenost. * Oslavujte Hospodina!
Zpívejte Pánu novou píseň, zpívejte Pánu, všechny země. * Oslavujte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Ambrože
(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845],847-881)
Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid
Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.
Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev založil nad oceány, upevnil nad tekoucími proudy.
Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Pozvedly všechny řeky své hlasy. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.
Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.
Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.
RESPONSORIUM
2 Tim 4,2; Sir 48,4.8
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou trpělivostí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky