Narodil se kolem roku 1205 v Mosso Santa Maria v Piemontu. Vystudoval v Paříži a stal se doktorem teologie a civilního i kanonického práva na pařížské univerzitě. Vyučoval kanonické právo v Paříži, Pavii a Vercelli. Vlivem blahoslaveného Jordána Saského vstoupil v roce 1232 do řádu. Od roku 1245 působil ve Vercelli a stal se spoluzakladatelem a prvním převorem i lektorem zdejšího kláštera. Papežové Inocenc IV. a Klement IV. hodně využívali jeho služeb. V roce 1257 byl zvolen lombardským provinciálem a 1264 magistrem řádu. Neúnavně vizitoval kláštery, povzbuzoval ke studiu, chudobě i evangelnímu kazatelství. Zemřel na vizitační cestě 30. listopadu 1283 v Montpellier a byl pohřben v kostele dominikánů. Jeho ostatky byly zničeny hugenoty v roce 1562. Jeho kult potvrdil 7. září 1903 sv. Pius X.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ △
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! △
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. △
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.
Vyrovnejte stezky našemu Bohu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
2,6-22; 4,2-6
Boží soud
Hospodine, odhodil jsi svůj národ, Jakubův dům,
neboť mají plno věštců od východu,
plno hadačů jako Filišťané,
s cizinci si potřásají rukama.
Jeho země je plná stříbra a zlata,
není konce jeho pokladům.
Jeho země je plná koní,
nesčetné jsou jeho válečné vozy;
jeho země je plná bůžků:
klanějí se dílu svých rukou,
které zhotovily jejich prsty.
Každý se koří,
kdekdo se ponižuje:
neodpouštěj jim!
Zalez do skály, skryj se do prachu
z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností!
Pyšné lidské oči budou poníženy,
sražena bude zpupnost lidí;
v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.
Den Hospodina zástupů přijde
na všechno, co je pyšné a zpupné,
na všechno, co je povýšené; bude to poníženo;
na všechny libanonské cedry, vysoké a vznosné,
na všechny bašanské duby,
na všechny vysoké hory,
na všechny strmící vrchy,
na každou štíhlou věž,
na každou opevněnou hradbu,
na všechny taršíšské lodi,
na všechna skvostná plavidla.
Pýcha lidí bude sražena,
ponížena zpupnost mužů,
v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen,
modly však naprosto zmizí.
Zalezou do skalních jeskyní,
do děr plných prachu
z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,
až vstane, aby poděsil zemi.
V onen den zahodí každý krtkům a netopýrům
své modly ze stříbra, své modly ze zlata,
které si zhotovil,
aby se jim klaněl.
Zaleze do skalních rozsedlin, do kamenných slují
z bázně před Hospodinem, před jeho slavnou velebností,
až vstane, aby poděsil zemi.
Přestaňte se spoléhat na člověka, který má v chřípí jenom svůj dech.
Zač je možné si ho cenit?
V ten den se Hospodinův výhonek
stane ozdobou a slávou,
plod země bude ctí a chloubou
těm, kteří se zachrání z Izraele.
Každý, kdo zbude na Siónu,
kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým,
každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.
Až smyje Pán špínu siónských dcer,
až spláchne krev Jeruzaléma z jeho středu
dechem soudu a dechem vytříbení,
utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory
a nad jejím shromážděním
oblak přes den,
dým a zář plápolajícího ohně v noci,
neboť Hospodinova velebnost
bude celého toho místa ochranným stánkem,
který skýtá stín ve dne proti vedru
a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.
RESPONSORIUM
Iz 2,11; Mt 24,30
Pyšné lidské oči budou poníženy, sražena bude zpupnost lidí, * v onen den bude jedině Hospodin vyvýšen.
A lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. * V onen.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys ozdobil blahoslaveného Jana jedinečnou horlivostí, rozvahou a statečností v péči o rozvoj Řádu kazatelů; den nám na jeho přímluvu, aby tvá rodina byla vždy a všude spravována moudrým vedením. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky