Narodila se v roce 1382 v savojském královském paláci v Pinerolu a vyrůstala ve zbožném rodinném prostředí a v bohatství. V dětství jí zemřeli oba rodiče. Na přání svého strýce se provdala za markýze z Montferratu. Po patnácti letech manželství ovdověla. Přes četné nabídky k novému sňatku se rozhodla složit soukromý slib čistoty a na radu svatého Filipa Neriho vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Na svém hradě v Albě založila klášter řeholních terciářek. Spolu s ostatními sestrami se věnovala modlitbě, studiu a skutkům milosrdné lásky. Později dosáhla převedení kláštera na klášter mnišek. Nemálo se zasloužila o to, že její bratranec, jenž byl zvolen vzdoropapežem Felixem V., uznal právoplatného římského papeže. Zemřela 23. listopadu 1464. V roce 1481 byly její ostatky přeneseny do hrobky v klášterním kostele. Její kult potvrdil 8. října 1669 Klement IX. V současnosti její neporušené tělo odpočívá ve skleněné rakvi na bočním oltáři kostela sv. Marie Magdalény v Albě.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka.
Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily. △
Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím.
Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce.
Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí.
Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí. △
Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem.
Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“
Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro.
Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! △
Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
3,1-18
Čekání na příchod Páně
Milovaní, to už je druhý list, který vám píšu. V nich vám chci připomínáním probouzet jasné smýšlení, abyste pamatovali na slova předpověděná svatými proroky a na příkaz Pána a Spasitele, oznámený vám vašimi apoštoly. To především vězte, že v posledních dnech přijdou se svým posměchem posměvači, žijící podle svých špatných žádostí, a budou říkat: „Kdepak je ten jeho slíbený příchod? Otcové už zemřeli, a přesto od té doby všechno zůstává tak, jak bylo od začátku stvoření!“ Zapomínají však úmyslně, že nebesa byla dříve a země povstala z vody a uprostřed vody Božím slovem a že z týchž příčin tehdejší svět zahynul zatopen vodou. A totéž Boží slovo také nynější nebesa a zemi šetří pro oheň a uchovává pro ten den, kdy bezbožní lidé budou souzeni a zahynou.
Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat.
A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji. Shovívavost našeho Pána považujte za svou spásu! Tak vám to psal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a mluví o tom ve všech svých listech. Jsou v nich ovšem místa, kterým není snadno porozumět, a lidé nevědomí a neutvrzení ve víře to překrucují – dělají to tak s Písmem vůbec – ke své vlastní zkáze.
Milovaní, víte to už napřed. Proto si dávejte pozor; abyste nepozbyli svou pevnost tím, že byste se dali strhnout bludnými názory špatných lidí. Ať spíše rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní i až do dne věčnosti! Amen.
RESPONSORIUM
Iz 65,17.18; Zj 21,5
Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi, plesat a jásat budou navěky nad tím, co stvořím. * Hle, všechno tvořím nové!
Přetvořím Jeruzalém v plesání a jeho lid na radost. * Hle, všechno.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia
(Lib. 2, hom. 36,11-13: PL 76,1272-1274)
Ve světě, ale ne ze světa
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.
Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.
Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.
K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 7,29.30.31; 2,12
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. * Tento viditelný svět pomíjí.
My jsme nepřijali ducha světa. * Tento.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal blahoslavenou Markétu, aby opustila královský dvůr a v pokoře tě následovala; dej, ať se podle jejího příkladu z lásky ke kříži tvého Syna zříkáme světských radostí, přimkneme se k radostem nebeským a dokážeme přemáhat všechna protivenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky