Narodila se 22. VII. 1647 v burgundské vesnici Lauthecouru v diecézi Autun (ve východní Francii). Její otec byl královským notářem. Vstoupila do kongregace sester Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial (1671) v době, kdy byla Francie zaplavena přemrštěnou strohostí jansenismu. V letech 1673 – 1675 jí bylo v několika zjeveních dáno poznat lásku Ježíšova Srdce a byla vyzvána, aby se přičinila o rozšíření přípravné hodinové pobožnosti v předvečer prvních pátků v měsíci, svatého přijímání na první pátky a zavedení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Když se stala asistentkou představené (1684) a vychovatelkou novicek (1685-87), zavedla ve své řeholní komunitě společné uctívání Božského Srdce. Zemřela 17. X. 1690 v Paray-le-Monial a za svatou byla prohlášena v roce 1920. Úcta k Božskému Srdci se šířila nejprve prostřednictvím bratrstev a lidových pobožností; jeho svátek byl zaveden nejprve v Polsku (1765) a od roku 1856 pro celou církev.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků.
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
Padá na mě strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza.
Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu.“
Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem. △
Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †
před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně. △
Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha.
Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče.
Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy.
Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji. △
Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Malachiáše
1,1-14; 2,13-16
Varování nedbalým a nevěrným kněžím
Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k Izraeli ústy Malachiáše. „Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, kdežto Ezaua jsem nenáviděl, jeho hory jsem změnil v pustinu, jeho dědičný podíl jsem dal šakalům pouště. Kdyby Edom řekl: ‚Jsme sice zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím; budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. Na vlastní oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný i za hranicemi Izraele.‘
Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V čem jsme pohrdli tvým jménem?‘ Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ Když obětujete slepá zvířata, není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá zvířata, není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň? – praví Hospodin zástupů.
Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů. Kdo z vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin zástupů – nepřijmu oběť z vašich rukou. Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany – praví Hospodin zástupů.
Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i jeho pokrm je k pohrdání.‘ Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i neduživé a z nich obětujete. Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin. Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené zvíře. Vždyť jsem přece mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.
A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že prý se už neobracím k oběti a nepřijímám dar z vaší ruky s přízní, a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu. Nezpůsobil Bůh, že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! Jestliže se někdo rozvede z nenávisti – praví Hospodin, Bůh Izraele – nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“
RESPONSORIUM
Mal 2,5.6; Žl 109 (110),4
Měl jsem s knězem smlouvu o životě a pokoji a to jsem mu uštědřil i s bázní; bál se mě. * V jeho ústech byla nauka pravdy a neprávost se nenalezla na jeho rtech.
Pán bez výhrady přísahal: Jsi knězem na věky, tak, jak jím Melchizedech byl. * V jeho ústech.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svaté Markéty Marie Alacoque
(Vie et Œuvres 2, Paris 1915,321.336.493.554)
Poznat Kristovu lásku, přesahující všechno poznání
Zdá se mi, že veliká touha našeho Pána po tom, aby se jeho nejsvětějšímu Srdci prokazovala zvláštní úcta, směřuje k tomu, aby se v nás obnovovaly účinky vykoupení. Neboť jeho svaté Srdce je nevyčerpatelný pramen a netouží po ničem jiném než se rozlévat do pokorných srdcí a způsobit, aby na ničem nelpěla a byla připravena se vydávat podle jeho přání.
Z tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s nimiž chce být v nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy.
Toto božské Srdce je hlubina všeho dobra, a chudí mají do ní pohroužit všechny své potřeby. Je to hlubina radosti, a máme do ní ponořit všechny své smutky. Proti naší pošetilé domýšlivosti je to hlubina pokory, pro ubožáky hlubina slitování, je to hlubina lásky, v níž se má utopit všechna naše bída.
Je tedy třeba, abyste se spojili se Srdcem našeho Pána Ježíše Krista: na začátku obrácení, abyste získali správné smýšlení, a potom, abyste přinášeli dostiučinění. Nedaří se vám například modlitba? V tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost. A kdykoli něco konáte, modlete se takto: „Můj Bože, budu to konat – nebo snášet – ve spojení se Srdcem tvého Syna a podle jeho svatých úmyslů, a přináším ti je jako náhradu za všechno, co je v mých skutcích špatného nebo nedokonalého.“ A podobně to dělejte ve všech ostatních životních okolnostech. A kdykoli na vás dolehne nějaké trápení, soužení nebo křivda, řekněte si sami pro sebe: „Přijmi, co ti posílá nejsvětější Srdce Ježíše Krista, aby si tě k sobě přitáhlo.“
Ale především si uchovejte v srdci pokoj, neboť ten převyšuje všechny poklady. K jeho uchování není nic užitečnějšího než zříkat se vlastní vůle a na její místo klást vůli božského Srdce, aby nás vedla k tomu, co přispívá k jeho slávě, a my se jí s radostí podřizujme a zcela odevzdávejme.
RESPONSORIUM
Mt 11,25-26; Žl 72 (73),26
Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. * Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
Pán je má skála a můj úděl navždy! * Ano, Otče.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys zahrnul svatou Markétu Marii bohatstvím své milosti; prosíme tě: dej, ať i my poznáme Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhneme plné míry tvých darů. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky