Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich církve k nám.
Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.
Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.
A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
zpíváme hymny.
Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
plameny tvými.
Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti
a udělit všem dary nehynoucí
věčného žití.
Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.
Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé.
Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem.
Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně. △
Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití?
Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí.
Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane. △
Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš.
Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky. △
Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Aggea
2,10-23
Dosavadní kletba se změní v požehnání; Boží slib Zorobábelovi
Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce druhého roku Dareiovy vlády Hospodin oslovil proroka Aggea: „Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na tento příkaz Zákona: Jestliže někdo nese posvěcené maso v lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím chléb posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“
Aggeus opět řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je tomu přede mnou s tímto národem a s tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.
Nyní si dobře všimněte ode dneška i napříště: Dříve než byl v Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k hromadě obilí pro dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. Bil jsem vás žhavým větrem, obilnou snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.
Všimněte si dobře ode dneška i napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k Hospodinovu chrámu – všimněte si – je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!“
Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: „Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: Otřesu nebem i zemí a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. V ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.
RESPONSORIUM
Ag 2,7.9
Otřesu všemi národy, přijdou sem skvosty všech národů. * Slávou naplním tento dům.
Na tomto místě dám pokoj, praví Hospodin zástupů. * Slávou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly
(Lib. II, cap. 3.4: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 30a)
Nerozdílný průvodce při veškeré práci a strastech
V Hnězdně odpočíval nejvzácnější poklad, tělo svatého mučedníka Vojtěcha. Když Čechové dobyli tohoto hradu, s velikou radostí vstoupili do chrámu a nedbajíce o žádnou jinou kořist žádali, aby jim bylo dáno vzácné svaté tělo, které kdysi pro Krista trpělo.
Když biskup Šebíř viděl, jak jsou nerozvážní a odhodlaní ke všemu dobrému i zlému, pokusil se je odvrátit od hříšné opovážlivosti těmito slovy: „Bratři moji a synové církve Boží! Není to tak snadné, jak si myslíte, aby si nějaký smrtelník mohl jen tak dovolit opovážlivě se dotknout svatého těla, obdařeného od Boha zázračnou mocí. Proto se dříve tři dni postěte, konejte pokání za své hříchy, odřekněte se všech ohavností, které se svatému Vojtěchu na vás ošklivily, a slibte z celého srdce, že už se jich nebudete dále dopouštět.“
Z Božího vnuknutí pojal kníže úmysl přenést také tělo tamějšího arcibiskupa Radima (Gaudentia).
Toho totiž pojilo se svatým Vojtěchem nejen tělesné, nýbrž i duchovní bratrství, byl jeho nerozlučným společníkem ve všech námahách a souženích, a i když nezakusil spolu s ním mučednictví na vlastním těle, přece byl mučedníkem, protože trpěla jeho duše. Neboť nebylo možné, aby jeho duši nepronikl meč, když viděl, jak jeho bratra rozťaly meče pohanů, a sám toužil zemřít jako on.
RESPONSORIUM
V bratrské spolupráci přemáhali láskou ke Kristu temnoty světa. * Měli jednu víru a jednoho ducha.
Podle milosti, která jim byla dána, oba pracovali na jednom díle. * Měli.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvá prozřetelnost vedla svatého biskupa Radima, aby se stal svědkem mučednické smrti svého bratra Vojtěcha a pokračovatelem v jeho díle; prosíme tě, veď i nás, abychom chápali a uskutečňovali odkaz bratrské spolupráce na tvém díle. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky