Příkazy tvé jsou podivuhodné, *

proto má duše je zachovává.

Zjevení tvých slov osvěcuje, *

vede i prosté k porozumění.

Otvírám ústa, po dechu lapám, *

jak prahnu po tvých ustanoveních.

Obrať se ke mně, milostiv buď mi *

jak těm, kdo v lásce mají tvé jméno.

Podle svých výroků veď moje kroky, *

ať nemá nepravost nade mnou vládu.

Z lidského útisku vysvoboď mě, *

budu dbát věrně tvých nařízení.

Zjev jasnou tvář svému služebníku *

nauč mě, Pane, svým přikázáním!

Potoky slz mi z očí kanou *

nad těmi, kteří ruší tvůj zákon. △

Bůh mocně povstal v božské radě, *

uprostřed bohů soud svůj koná.

„Jak dlouho chcete soudit křivě *

a nadržovat bezbožníkům?

Sirotky, utištěné chraňte, *

slabým a nuzným dejte právo,

svobodu bezmocným a chudým, *

vytrhněte je z rukou hříšných!“

Neslyší však a nepochopí, †

slepě se potácejí ve tmách; *

základy země kolísají.

Tu jsem k nim promluvil: „Jste bozi, *

všichni jste syny Nejvyššího:

přesto však zemřete jak lidé, *

padnete jako každý z knížat!“

Vstaň, Bože, ty buď soudcem světa, *

vždyť všechny národy ti patří! △

K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, *

a on mě vyslyšel.

„Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, *

jazyka lživého!“

Co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, *

ty lživý jazyku?

Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, *

uhlíky z kručinek.

Běda, že mezi Moschy musím přebývat, *

ve stanech kedarských!

Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, *

kdo nenávidí mír!

Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, *

a oni chtějí boj. △