Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *

Po celý den já přemítám o něm.

Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *

činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

Rozumem předčím své učitele, *

protože o tvých výrocích hloubám.

Rozvážnosti mám víc nežli starci, *

neboť plním tvá přikázání.

Od špatných cest já zdržuji nohy, *

abych tvé slovo vždy zachovával.

Neuhýbám před tvými soudy, *

protože tys mi dal poučení.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *

víc nežli med mi chutnají v ústech!

Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *

odpor mám ke každé nepravé cestě. △

Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *

Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?

Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †

kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *

své hory Sión, kde sídlo jsi měl.

Zamiř své kroky k pradávným troskám, *

v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.

Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *

svá znamení vztyčili uprostřed ní.

Řádili tak jako ten, kdo si v houští *

sekyrou chvojí nasekat jde,

veškeré dřevěné dílo a řezby *

tříštili mlatem a sekyrou.

Sžehli tvou svatyni, znesvětili *

stan tvého jména až do základu.

Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *

svatyně Boží a vypalme je!“

Jsme bez tvých znamení, proroka není *

a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...

Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *

Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?

Proč od nás odtahuješ svou ruku, *

necháváš v klíně svou pravici?

Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *

jenž skutky spásy na zemi koná. △

Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *

dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.

Leviathanu jsi hlavy tříštil, *

žralokům jsi za pokrm jej dával.

Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *

vysušil jsi mocné vodní toky.

Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *

ustálení měsíce i slunce.

Vymezil jsi všechna pásma země, *

stvořils letní období i zimní.

Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *

nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!

Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *

chudé své neponech v zapomenutí!

Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *

plna je stonů a násilných skutků.

Utisklé nenech v hanbě a haně, *

nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!

Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *

pamatuj, kterak tě uráží blázen!

Vzpomeň si na křik svých protivníků, *

na vřískot těch, kdo na tebe sočí! △