Narodil se kolem roku 1260 na hradě Rivalto nedaleko Pisy v rodině Orlandiniů. Studoval v Paříži a po ukončení studia vstoupil do řádu sv. Dominika. Působil jako lektor a kazatel ve Florencii a v Pise. Byl si vědom, že věda sama nestačí, ale že je třeba usilovat o dosažení ctností. V Pise založil bratrstvo Nejsvětějšího Spasitele. Stal se velmi oblíbeným kazatelem, neboť jeho italská kázání se vyznačovala velmi jednoduchou řečí, jíž rozuměli i nejprostší věřící. Svěžím jazykem dokázal vysvětlit i ta nejhlubší tajemství víry. Jeho kázání jsou dodnes považována za vzácnou památku italské lidové prózy 14. století. Magistr řádu jej vyslal do Paříže, kde měl na univerzitě získat magisterský titul. Cestou do Paříže však v Piacenze onemocněl a 19. srpna 1311 zemřel. Od roku 1785 byly jeho ostatky uloženy v kostele sv. Liboria v Colornu. V roce 1923 pak byly přeneseny do Pisy a uloženy v kostele sv. Kateřiny. Jeho kult potvrdil 23. srpna 1833 Řehoř XVI.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
laskavě přijmi.
Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
nebeskou písní.
K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
k věčné tvé chvále.
Zapal nám s ledvím naše nitro celé
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme
v nichž světlo plane.
Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
Během dne:
Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
z pout smrti věčné.
Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
vždy každou oběť.
Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
seslaný z nebe.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
9,7 – 10,4
Boží hněv proti království Izraele
Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,
dopadl na Izraele.
Pozná to všechen lid,
Efraim i obyvatelé Samaří.
V pýše a nadutosti srdce však říkají:
„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z kvádrů,
sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“
Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele
a popudil jeho protivníky:
Aramejce od východu a Filišťany od západu
– požírali Izraele plnými ústy.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Lid se však nevrátil k tomu, kdo ho bil,
a Hospodina zástupů nehledali.
Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i rákos v jediném dni.
Stařec a vážený muž je hlava,
prorok, který učí klamu, je ocas.
Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;
ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.
Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,
nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,
neboť všichni jsou bezbožní zločinci
a podle mluví každá ústa.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Ano, bezbožnost hoří jak oheň,
požírá trní a hloží,
zapaluje lesní houštinu,
že se do výšky valí kotouče kouře.
Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země
a lid se stal potravou ohně,
druh nešetří druha.
Hltá napravo, přesto však má hlad,
požírá nalevo, ale není sytý,
každý požírá maso svého bližního.
Manasse Efraima a Efraim Manasse
a proti Judovi se spolčují oba.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,
a když je píšou, píšou nespravedlnost,
aby chudáky utiskovali na soudu
a zbavili práva ubožáky mého lidu,
takže vdovy jsou jejich kořistí;
i sirotky olupují!
Co učiníte v den trestu
a pohromy, která přijde z daleka?
Ke komu se utečete o pomoc
a kde zanecháte svou slávu?
Se zajatci se zhroutíte
a padnete mezi zabité.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
RESPONSORIUM
Pláč 2,1
Hospodin si ve svém hněvu zošklivil siónskou dceru. * Z nebe svrhl na zem Izraelovu slávu.
Nevzpomněl si na podnož svých nohou v den svého hněvu. * Z nebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi ozdobil život blahoslaveného Jordána ctnostmi a dobrotivým jednáním a učinil jsi ho služebníkem evangelia; dej, ať se podle jeho příkladu ochotně věnujeme službě tvému slovu a spáse lidí, abychom si zasloužili ovoce věčné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky