Pane, tys byl naše útočiště, *

z pokolení do pokolení.

Ještě dřív, než zrodila se horstva, †

ještě nežli vznikla zem a vesmír, *

z věčna do věčna jsi, Bože, ty!

Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *

„Děti lidské, navraťte se zpět!“

Neboť co je tisíc let v tvých očích, †

nežli jeden den, co včera minul, *

nežli jedna hlídka za noci!

Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *

jsou jak tráva, která dorůstá:

s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *

a již večer uvadá a schne.

A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *

rozhorlením tvým jsme zděšeni.

Ty máš naše viny před očima, *

skryté hříchy zjevně před sebou.

Naše dny v tvém hněvu odplývají, *

naše léta odvanou jak vzdech.

Náš věk čítá sedmdesát roků, *

osmdesát v dobrém případě,

vesměs plných těžkostí a trampot; *

přeletí, a odvanem i my.

Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *

kdo se strachuje tvé nevole?

Naše dny nás nauč správně čítat, *

ať konečně srdcem zmoudříme!

Obrať se k nám, Pane, neotálej, *

služebníkům svým buď milostiv!

Syť nás od rána svým slitováním, *

ať nám život projde v radosti!

Potěš nás již za všechny dny strastí, *

za léta, kdy znali jsme jen zlé.

Zjev svým služebníkům svoje dílo, *

jejich dětem všechnu slávu svou!

Milost Pána, Boha budiž s námi, †

žehnej hojně práci našich rukou, *

práci našich rukou dopřej zdar! △

Iz 42, 10-16

Zapějte Pánu novou píseň, *

chvalte ho, všechny končiny země!

Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *

ostrovy i ti, kdo je obývají.

Ať jásá poušť a osady na ní, *

stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!

Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *

nechť plesají na vrcholcích hor.

Ať vzdávají chválu Pánu, *

jeho slávu ať ostrovy zvěstují.

Pán vychází jako hrdina, *

jak válečník po boji touží,

začíná bojový pokřik, *

svým nepřátelům ukáže sílu.

Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †

ale teď chci křičet jak žena při porodu, *

vztekat se a soptit.

V poušť změním hory a kopce, *

veškeré jejich zeleni dám zvadnout.

Řeky proměním v suchou zemi, *

a její bažiny vysuším.

Po cestách neznámých povedu slepce, *

dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;

tmu ve světlo před nimi změním, *

a co je křivé, srovnám. △

Jméno Páně velebte, *

chvalte, služebníci Páně,

bdící v domě Pánově, *

na nádvořích svého Boha.

Chvalte Pána, předobrý je Pán, *

opěvujte jeho drahé jméno!

Neboť Pán si zvolil Jákoba, *

Izraele za vlastnictví svoje.

Já přece dobře vím, že Pán je velký *

a že náš Bůh je nade všechny bohy.

Cokoli Pánu zlíbí se, to činí *

na nebi, na zemi i v hloubkách moří.

On mračna přivádí až z konců země, †

on svými blesky přivolává deště, *

on ze svých komor bouři s větrem pouští.

Prvorozence egyptské on pobil, *

od lidí tamějších až po dobytek.

Znamení seslal, Egypte, a divy *

na faraona se vším jeho dvorem.

On potřel mnohé národy svou mocí, *

zahubil mnohé silné panovníky:

Sehona, jenž byl králem Amoritů, †

jakož i Oga, krále bašanského *

a všechny krále v kananejské zemi.

Dal jejich kraje potom za dědictví, *

dědictví Izraeli, svému lidu. △