Narodil se roku 1480 ve Vicenze v severní Itálii. Vystudoval práva (1504) a stal se úředníkem papežské kurie (1506). Všechen volný čas věnoval modlitbě a návštěvám nemocnic. V roce 1516 byl vysvěcen na kněze. Později (1518) odešel z Říma a v Benátkách založil nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. Po pěti letech založil spolu s Janem Petrem Caraffou, biskupem v Chieti, kongregaci kněží, kteří měli žít v naprosté chudobě a sloužit náboženskému vzdělání duchovenstva i lidu. Říkalo se jim teatini (podle latinského názvu chietské diecéze) nebo také kajetáni. Z pověření papeže Klementa VII. spolupracovali také na reformě breviáře a misálu. Kajetán zemřel 7.VIII 1547 v klášteře v Neapoli. Za svatého byl prohlášen v roce 1671. Po jeho smrti se teatini rozšířili i do okolních zemí, zvláště když se (1555) Caraffa stal papežem (Pavel IV.). V roce 1666 se usadili též v Praze a postavili (1717) kostel sv. Kajetána.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka.
Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily. △
Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím.
Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce.
Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí.
Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí. △
Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem.
Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“
Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro.
Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! △
Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ozeáše
2,4a-d.8-26
Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu
Tak praví Hospodin:
„Obžalujte svou matku; obžalujte ji,
ona není mou ženou
a já nejsem jejím mužem;
ať odstraní z tváře svá smilstva.
Proto jí zahradím
cestu trním,
vystavím zeď,
že nenajde své stezky.
Poběží za svými milenci,
ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenalezne.
Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se
ke svému prvnímu muži,
tehdy mi bylo lépe než nyní.‘
Neuznala, že já
jí dal obilí, víno i olej,
a zahrnul ji stříbrem
i zlatem, z nichž udělali Bála.
Proto vezmu zpět
své obilí v jeho čas,
i své víno v jeho dobu,
odejmu svou vlnu a len,
které přikrývaly její nahotu.
Pak odhalím její ohanbí
před očima jejích milenců,
nikdo ji nevytrhne z mé ruky.
Učiním konec veškeré její radosti,
její slavnosti, novoluní
i její sobotě a všem jejím svátkům.
Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,
kterou mě obdařili moji milenci.‘
Změním je v houštinu,
spase je divoká zvěř.
Potrestám ji za dny bálů,
kdy jim pálila kadidlo,
zdobila se kroužky a náhrdelníky,
kdy chodila za svými milenci
a na mě zapomněla
– praví Hospodin.
Proto ji přemluvím,
zavedu na poušť
a budu mluvit k jejímu srdci.
Ze stejného místa jí vrátím vinice
i údolí Achor, bránu naděje.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.
V ten den
– praví Hospodin –
budeš ke mně volat: „Můj muži!“,
už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“
Jména bálů odejmu z jejích úst,
nebude se už pamatovat na jejich jména.
V ten den sjednám pro ně smlouvu
s divokou zvěří, s nebeským ptactvem
i s drobnou zvířenou země.
Luk, meč a válku
vyhladím ze země
a dám jim uléhat v bezpečí.
Navěky se s tebou zasnoubím,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.
Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.
V ten den vyslyším
– praví Hospodin –
vyslyším nebesa
a ta vyslyší zemi.
Země vyslyší
obilí, víno a olej
a ty vyslyšíš Jizreele.
Zasadím si ho do země
a smiluji se nad dcerou,
která byla nazvána ‚Bez milosrdenství‘;
synu, který byl nazván ‚Nejsi můj lid‘,
řeknu: ‚Jsi můj lid!‘
a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“
RESPONSORIUM
Zj 19,7.9; Oz 2,22
Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. * Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.
Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. * Blaze.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Kajetána
(Epist. ad Elisabeth Porto: Studi e Testi 177, Città del Vaticano 1954, pp. 50-51)
Kristus ať vírou přebývá v našich srdcích
Jsem hříšník a moc si o sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku. Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží to na tobě, a chceš-li, aby tě Kristus miloval a pomáhal ti, miluj ty jeho a zaměř svou vůli k tomu, aby ses mu ve všem líbila; a pak nepochybuj, že i kdyby tě všichni svatí a všichni tvorové opustili, on bude vždycky při tobě, když budeš potřebovat pomoc.
Buď si naprosto jista, že jsme na této zemi cizinci a poutníci. Naší vlastí je nebe. Kdo se pyšně vypíná, je na scestí a spěje k smrti. V tomto pozemském životě máme získat život věčný, i když to sami vůbec nedokážeme, protože jsme ho ztratili svými hříchy, ale Ježíš Kristus nám ho znovu připravil. Proto mu máme stále děkovat, milovat ho, poslouchat ho a být stále s ním, nakolik je to možné.
On se nám dal za pokrm. Jak je ubohý, kdo nezná tento veliký dar! Je nám dáno vlastnit Krista, Syna Panny Marie, a my odmítáme; ale běda tomu, kdo si nedá záležet, aby ho přijal. To dobro, které si přeji pro sebe, vyprošuji snažně i tobě, milá dcero. Ale k jeho dosažení není jiné cesty, než často prosit Pannu Marii, aby tě se svým slavným Synem navštívila. Měj odvahu ji přímo prosit, aby ti svého Syna darovala, neboť on je v nejsvětější svátosti oltářní pravým pokrmem duše. Ona ti ho dá ráda a on sám tě velmi rád přijde posilnit, abys mohla jít bezpečně kupředu tímto temným lesem, kde nám mnoho nepřátel strojí úklady, ale zůstanou daleko, když vidí, že se opíráme o takovou pomoc.
Dcero, nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého přání. Spíše si přeji, aby ses mu odevzdala a on přijal tebe, a jako tvůj Bůh a Spasitel aby učinil s tebou a v tobě, cokoli chce. Po tom toužím, o to tě prosím, a nakolik mi síly stačí, k tomu tě vybízím.
RESPONSORIUM
Srov. Flp 1,21
Jak svatě kázal a jak nevýslovně miloval tento Boží muž! * Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.
Pro něho život byl Kristus a smrt ziskem. * Pohrdl.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Kajetána, aby následoval způsob života apoštolů; na jeho přímluvu veď i nás, abychom se s upřímnou odevzdaností snažili obnovit svůj život v duchu evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky