Dobře jsi činil sluhovi svému, *

Právě tak, Pane, jak jsi to řekl.

Jen ty mě moudrému vědění nauč, *

neboť tvým příkazům důvěřuji.

Než jsem byl pokořen, leckdy jsem bloudil, *

nyní tvých předpisů věrně se držím.

Dobrý jsi, Pane, a dobro konáš, *

vyuč mě ve svých ustanoveních.

Pyšní mě prolhaně obviňují, *

já jen tvých soudů si upřímně hledím.

Srdce jak v tuku jim otupělo, *

já jen z tvých zákonů vroucně se těším.

Že jsem byl pokořen, bylo mi k dobru, *

abych se učil tvým přikázáním.

Výrok tvých úst mi je milejší mnohem *

nežli tisíce v zlatě a stříbře. △

Smiluj se, Bože, člověk mě deptá, *

tísní mě bojovník den co den,

den co den po mně odpůrci šlapou; *

mnoho je těch, kdo proti mně brojí.

Spoléhám na tebe, Svrchovaný, *

na Boha, jehož sliby tak chválím,

v Boha doufám a obavy nemám. *

Co člověk z masa proti mně zmůže?

Celý den na mne se umlouvají, *

snovají záměry proti mně.

Čekají, číhají na mou zkázu, †

bedlivě sledují moje stopy, *

neboť mi o život ukládají.

Ty sám jsi sčetl všechny mé strasti, †

slzy mé všechny sis do měchu slil. *

Že bys je neměl zapsány v knize?

Stáhnou se zpátky mí nepřátelé, †

kdykoliv zavolám na pomoc tebe; *

vždyť přece vím, že se mnou je Bůh!

V Boha, jehož sliby tak chválím, *

v Pána, jehož sliby tak chválím,

v Boha doufám a obavy nemám. *

Co člověk z masa proti mně zmůže?

Tobě jsem, Bože, zavázán slibem; *

rád ti přinesu děkovnou oběť

za to, žes duši mou uchránil smrti, †

mé nohy pádu, že dál mohu kráčet *

před Boží tváří ve světle živých. △

Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *

neboť se k tobě utíkám!

V stínu tvých křídel hledám útočiště, *

až pohroma se přežene.

O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *

k Bohu, jenž pro mne činí vše;

ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *

mé úkladníky zahanbí!

Svou milostí a věrností *

on zachraňuje život můj.

Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *

co dravě lidi hltají.

Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *

a jejich jazyk ostrý meč.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou!

Oni mým nohám nastražili léčky, *

oni mou duši sklíčili,

přede mnou přímo kopali mi jámu, *

až do ní sami upadli.

Je odhodláno moje srdce, Pane, †

je odhodláno srdce mé, *

zpívat ti chci a v struny hrát.

Vzhůru, má duše! Vzhůru, moje harfo! *

Já jitřenku teď probudím.

Slavit tě budu před národy, Pane, *

chválit tě mezi pohany.

Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *

a věrnost tvá až do oblak.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou! △