21. červenec 2026

Sv. Vavřince z Brindisi, kněze a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se 22. VII. 1559 v Brindisi v jižní Itálii. Jmenoval se Julius César Russo a jméno Vavřinec přijal, když ve Veroně vstoupil ke kapucínům (1575). Studijní pobyt v Padově z něho učinil muže vysoké kultury; mluvil řecky, hebrejsky a několika evropskými jazyky. Byl výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k Matce Boží a svátostnému Spasiteli. Na svých misijních cestách se dostal do Maďarska, Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska, Francie, Španělska a Portugalska. V Praze založil první kapucínský klášter u kostela Panny Marie Andělské (1599) a podruhé tam byl pozván už jako generální představený řádu, jímž byl v letech 1602-1605. Zemřel 22. VII. 1619 v Lisabonu. V roce 1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za učitele církve.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,

o svatých žalmech přitom rozjímejme

a Pánu pějme srdci vznícenými

líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému

můžeme jednou k sídlu nebeskému

v průvodu jeho svatých vystoupiti

ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,

Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný

k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.

Prosby svých věrných služebníků přijmi,

prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,

vlej olej v lampy dohořívající,

ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné

z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,

omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,

viníků ušetř a laskavou dlaní

ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I

Pane, vyslyš moje prosby, *

kéž tě dosáhne můj hlas!

Svoji tvář mi neukrývej *

v dnešní strastiplný den.

Nakloň ke mně ucho svoje, *

pospěš na mé volání!

Dny mé jako dým se tratí, *

v kostech spaluje mě žár.

Srdce schne jak zprahlá tráva, *

zapomínám už i jíst.

Sténáním a nářkem stálým *

už jen kost a kůže jsem,

podobám se ptáku v poušti, *

jsem jak sýček v sutinách,

chřadnu, naříkám jak ptáče *

osiřelé na střeše.

Stále běsní nepřátelé, *

tupí mě a klnou mi.

Popel jídám jako chleba, *

ředím nápoj slzami,

pro tvůj hněv a rozhorlení: *

zdvihls mě – a svrhl zpět!

Mé dny jsou stín klesající, *

sám jak tráva uvadám. 

Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

Avšak ty, Pane, trváš věčně, *

tvé jméno z rodu do rodu.

Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *

nadešel k slitování čas.

Milují jej tví služebníci, *

pláčí nad jeho zřícením.

Národy budou ctít tvé jméno, *

tvou slávu všichni králové,

až zbuduje Pán Sión znova, *

zjeví se ve své nádheře,

až k prosbě bezmocných se skloní, *

nezhrdne jejich modlitbou.

Tak budiž psáno pro budoucí, *

ať příští národ Pána ctí!

Neboť Pán shlédl ze svatyně, *

on z nebe na zem popatřil,

zajatců vzdechy aby slyšel, *

zachránil ty, jimž hrozí smrt.

Pak synové tvých služebníků *

přebývat budou v bezpečí

a jejich potomstvo i nadál *

před tvojí tváří potrvá

k cti tvého jména na Sióně, *

k tvé chvále v Jeruzalémě,

až národy a celé říše *

se k službě Páně shromáždí. 

Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

Cestou ochabla má síla, *

dej mi znát těch pár mých dní,

z půlky jich mě neodváděj! *

Věky věků je tvých let!

Dávno založil jsi zemi, *

nebesa jsou dílem tvým:

pominou, ty budeš dále; †

rozpadnou se jako šat, *

změníš je, jak šat se mění.

Ty však stále stejný trváš, *

roků tvých je bez konce. 

Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

Poslyš, můj lide, mé naučení.

Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

2,12 – 3,6

Pavel služebníkem nové smlouvy

Když jsem přišel do Troady, abych hlásal Kristovo evangelium, dveře se mi pro Pána otevřely dokořán. Přesto však jsem neměl v duši klid, protože jsem nenalezl svého bratra Tita. A tak jsem se tam s nimi rozloučil a šel jsem dále do Makedonie.

Ale díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí v Kristu a působí, že se naším prostřednictvím všude šíří vůně poznání o něm. My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo vydechující Krista, a to jak mezi těmi, kdo docházejí spásy, tak i mezi těmi, kdo jdou k záhubě. Pro jedny vůně smrtonosná, vedoucí ke smrti, pro druhé zase vůně životodárná, vedoucí k životu. Kdo však je k tomu způsobilý? My jistě nepatříme k těm lidem – a je jich mnoho – co s Božím slovem kupčí. My mluvíme naprosto upřímně, jako vyslanci Boží a před Božím zrakem, protože jsme spojeni s Kristem.

Zase už začínáme sami sebe doporučovat? Potřebujeme snad – jako jistí lidé – doporučující listy na vás nebo od vás? Naším listem jste vy! Máme ho vepsaný do srdce, všichni lidé ho znají a mohou číst. Je to očividné, že jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích.

Takovou důvěru máme k Bohu skrze Krista, ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.

RESPONSORIUM

2 Kor 3,4.6.5

Máme důvěru v Boha skrze Krista. * On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu.

Ne že bychom mohli sami sobě něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. * On nám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Vavřince z Brindisi

(Sermo Quadragesimalis 2: Opera omnia 5,1, nn. 48.50.52)

Kázání je apoštolský úkol

Abychom žili duchovním životem, který je nám společný s nebeskými anděly a blaženými duchy, s nimiž jsme stvořeni i my jako Boží obraz a podle Boží podoby, k tomu nutně potřebujeme chléb milosti Ducha Svatého a Boží lásky. Ale milost a láska nemůže být bez víry, neboť bez víry se Bohu nelze líbit. A víra nevzniká bez kázání Božího slova. Víra je z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Kázání Božího slova je tedy nutné k duchovnímu životu, jako setí k životu tělesnému.

Proto říká Kristus: Jeden rozsévač vyšel rozsévat. Vyšel rozsévač, hlasatel spravedlnosti, a víme z Písma, že tím hlasatelem byl Bůh, když dal na poušti živým hlasem z nebe celému lidu zákon spravedlnosti; jindy to byl Boží anděl, který na místě nářků vytýkal lidu přestoupení Božího zákona, a všichni synové Izraele po andělově kázání se zkroušeným srdcem propukli v hlasitý pláč; také Mojžíš hlásal všemu lidu zákon Boží na polích moabských, jak je to psáno v Deuteronomiu. A nakonec přišel Kristus, Bůh a člověk, aby hlásal Boží slovo, a za týmž účelem poslal apoštoly, jako dříve posílal proroky.

Kázání je tedy úkol apoštolský, andělský, křesťanský, božský. Neboť Boží slovo je plné veškeré dobroty, je to poklad všech dober. Z něho je víra, naděje a láska, z něho jsou všechny ctnosti, všechny dary Ducha Svatého, všechna blahoslavenství v evangeliu, všechny dobré skutky, všechny životní zásluhy, všechna sláva nebeského ráje: Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši.

Slovo Boží je pro rozum světlem a pro vůli ohněm, aby mohl člověk poznávat a milovat Boha. A pro vnitřního člověka, který žije skrze milost z Ducha Božího, je chlebem a vodou: ale chlebem, který je sladší než med a plástev medu, vodou, která je lepší než víno a mléko. Je pro duši duchovním pokladem zásluh, a proto se o něm říká, že je zlatem a převzácným drahokamem. Na srdce zatvrzelé v neřestech je kladivem, a proti tělu, světu a ďáblu je mečem, který ničí všechny hříchy.

RESPONSORIUM

Iz 40,9; Lk 9,59.60

Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst. * Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!

Pojď za mnou, jdi a zvěstuj Boží království! * Řekni.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s tvou pomocí podle toho také žili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2026 J. Vidéky