Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať, Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má.
Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“
Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!
Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své.
Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.
Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král. △
Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala.
Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici.
On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
Za to mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn. △
Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích.
Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát. △
Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Královské
21,1-21.27-29
Eliáš hájí spravedlnost
Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. Achab řekl Nábotovi: „Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem.“ Nábot odpověděl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!“ Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: ‚Nedám ti dědictví po svých předcích.‘ Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst.
Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: „Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?“ Odpověděl jí: „Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici‘, ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici!‘“ Tu mu jeho žena Jezabel řekla: „Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!“
Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. V dopise napsala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i dva ničemy, a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!“ Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: „Nábot proklínal Boha a krále!“ Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. Poslali Jezabel vzkaz: „Nábot byl ukamenován, je mrtev!“
Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý.“ Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil.
Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: „Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. Řekneš mu: ‚Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?‘ Pak dodáš: ‚Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i krev tvou!‘“ Achab řekl Eliášovi: „Chytils mě při činu, můj nepříteli?“ Odpověděl: „Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, hle – já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka.“
Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: „Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna.“
RESPONSORIUM
Jak 4,8.9.10; 5,6
Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.
Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život a on se vám nebrání. * Naříkejte.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury
(Cap. 7,1.2.4.6; Opera omnia, 5,312-313)
Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého
Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod: přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.
Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.
Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti. Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.
Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí. Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost. Plesejme s Davidem: Ať tělo mé i srdce pominou – Pán je má skála a můj úděl navždy! Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
RESPONSORIUM
1 Jan 3,24; Sir 1,9.10
Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky