Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *

Josefův lid jak svoje stádo vodíš,

ty, který trůníš nad cherubíny, *

ukaž se, ať tě v plné slávě spatří

Efraím, Benjamin i Manasse! *

Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš!

Povznes nás opět, Pane zástupů, *

rozjasni tvář, a budem zachráněni!

Jak dlouho ještě, Pane zástupů *

míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?

Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *

slzami napojil jej v plné míře.

Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *

až se nám proto nepřátelé smějí.

Povznes nás opět, Pane zástupů, *

rozjasni tvář, a budem zachráněni!

Sám révu z Egypta jsi přenesl, *

sám vyhnals pohany a révu vsadil.

Sám připravil jsi pro ni místa dost, *

vkořenila se, zaplnila zemi.

Svým stínem celé hory pokryla *

a svými ratolestmi Boží cedry.

Až k moři vyhnala své úponky, *

až k Eufratu své čilé letorosty.

Proč jen jsi strhl její ohradu? *

Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,

teď kanec divočák ji pustoší, *

kdekterá polní zvěř se na ní pase.

Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *

Popatři z výšin nebeských a pohleď!

Svou péčí se zas ujmi révy své, †

zahrady, již jsi vysázel svou paží, *

výhonku, který sám jsi vypěstil.

Ti, kdo ji spálili a zničili, *

ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!

Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *

chraň syna člověka, jejž vychoval sis!

Oživ nás, nespustíme se tě již, *

vzývat a chválit budeme tvé jméno!

Povznes nás opět, Pane zástupů, *

rozjasni tvář, a budem zachráněni! △

Iz 12, 1-6

Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, *

ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi mne.

Hleďte, Bůh je můj spasitel, *

bez bázně budu doufat,

neboť Pán je má síla i sláva, *

a stal se mi spásou.

S radostí budete vážit vody *

z bohatých pramenů Spasitele.

V ten den budete volat: Oslavujte Pána, *

vzývejte jeho jméno!

Zvěstujte národům jeho veliké činy, *

hlásejte vznešenost jeho jména.

Zpívejte Pánu pro jeho veliké skutky, *

ať se to dozví celá země.

Kdo bydlíte na Siónu, radujte se a jásejte, *

protože uprostřed vás je veliký Svatý Izraele. △

Zpívejte Pánu, síle naší, *

† jásejte vstříc Bohu Jákobovu!

Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *

udeřte na zvučnou harfu a loutnu!

Zadujte na rohy o novoluní *

i při úplňku, v den našeho svátku!

Izrael má tak zákonem dáno, *

příkazem od Boha Jákobova,

zřízením, které obdržel Josef, *

když táhl Bůh proti Egypťanům.

Slyším hlas doposud nepoznaný: *

„Otevři ústa a naplním ti je.

Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *

košů jsem zprostil jeho ruce.

Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †

z hromových mračen jsem odpověděl; *

tys mě však u vody v Meribě zkoušel.

Lide můj, slyš mé napomenutí, *

kéž mě Izrael vyposlechne:

Nebudeš míti jiného boha, *

cizímu bohu nesmíš se klanět!

Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *

který tě vyvedl z egyptské země!

Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *

Izrael byl mě neposlušen.

Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *

ať jen si dělají podle svého.

Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *

kdyby byl Izrael šel mou cestou,

hned bych byl jeho odpůrce srazil, *

svou rukou pokořil nepřátele.

Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *

v uctivém strachu by setrval navždy.

Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *

sytil jej sladkostí skalního medu.“ △