6. červenec 2026

Sv. Marie Gorettiové, panny a mučednice
nezávazná památka

Narodila se 16. X. 1890 v obci Corinaldu v provincii Anconě. Dětství trávila ve Farriere di Conca u Nettuna. Po smrti otce (1900) konala domácí práce a pečovala o mladší sourozence, aby se matka mohla věnovat práci na poli. V jednom domě s nimi bydlel vdovec Serenelli se svým synem Alessandrem. Tento mladík se ji několikrát pokoušel přinutit, aby mu byla po vůli. Když odmítla, pobodal ji nožem (5. VII. 1902), takže následujícího dne zemřela v nemocnici v Nettunu. Před smrtí svému vrahovi odpustila a on po odpykání trestu ve vězení začal žít novým životem jako pomocník v jedné kapucínské ošetřovně. Ještě za života své matky byla v roce 1950 prohlášena za svatou.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,

kdy podle Písma přijít má

mezi nás Tvůrce nebes sám,

nebeský Ženich církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou

naproti s duší plamennou

a nesou lampy hořící,

radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,

když do lamp oheň hledaly,

a marně buší v zoufalství

do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,

čisté srdce si uchraňme,

ať Pánu, až se navrátí,

můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti

i slávy tvého království,

ať smíme tebe též i my

velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,

základe míru, dárce ctnosti vlídný,

Kriste, my tobě pokornými hlasy

zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,

co mají, co chtí srdci, slovy, činy,

vždyť jejich láska neustává pláti

plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,

nemocným zdraví, hříšným odpustiti

a udělit všem dary nehynoucí

věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci

i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,

ať také Ducha, rovného jim mocí,

ctí vesmír celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 31, 2-17. 20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I

V tobě mám, Pane, své útočiště, †

nedopusť, abych byl zahanben provždy! *

Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!

Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †

buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *

pevným hradem, který mě chrání!

Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *

veď mě a provázej pro své jméno!

Zachraň mě ze sítí nastražených, *

vždyť jenom ty jsi mé útočiště.

Svého ducha ti do rukou vkládám, *

spasíš mě, Pane, Bože věrný!

V záští máš ty, kdo ctí nicotné modly, *

já však mám důvěru jedině v Pána.

Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †

nad tím, žes na moji bídu shlédl, *

že ses mě ujal v mé tísnivé nouzi,

že jsi mě nevydal nepřátelům, *

že jsi mě vyvedl na volný prostor. 

Ant. Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *

oči mám hořem zakaleny,

ve stálých útrapách plyne můj život, *

léta má míjejí v hořekování,

zármutkem chřadnou všechny mé síly, *

údy mi slabostí podklesávají.

Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †

pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *

jak mne kdo potká, přede mnou prchá.

Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *

stal jsem se pohozeným střepem.

Slyším šuškání davu a hrozby, †

spolu se proti mně umlouvají, *

ukládají mi o holý život.

Já však se spoléhám na tebe, Pane, *

„ty jsi můj Bůh,“ ti s důvěrou říkám.

Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *

vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!

Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *

zachraň mě ve svém milosrdenství! 

Ant. Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

Jak velká je tvá dobrota, Pane, *

kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,

kterou jsi přichystal pro ty všechny, *

kdo se před lidmi utekou k tobě!

Držíš je pod ochranou své tváře, *

kryješ je před lidským hanobením,

pod svou střechou jim úkryt dáváš *

před zlobou jazyků utrhačných.

Chvála buď Pánu za divy lásky, *

které mi prokázal za útisku.

Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *

už jsem zapuzen od tvých očí,

ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *

s jakým jsem k tobě o pomoc volal.

Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *

Neboť své věrné Pán vždy chrání;

zato však těm, kdo jednají zpupně, *

plnou měrou za pýchu splatí.

Buďte silní a stateční srdcem *

všichni, kdo máte důvěru v Pána. 

Ant. Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.

Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

15,7-14.24-30; 16,5-13

Absalomova vzpoura a Davidův útěk

V těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. Tvůj služebník totiž, když bydlel v syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ Král mu řekl: „Jdi v pokoji!“ A on hned odešel do Hebronu.

Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v Hebronu králem!“ S Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Absalomem šlo stále více lidu.

K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“

A hle, i Sadok a všichni Levité s ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achimaasem a s Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi. Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.

David pak stoupal po srázu Olivové hory, stoupal a stále plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen zbrojný lid, který byl s ním, měl hlavu zahalenou a vystupoval s pláčem.

Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“

Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!“ Král však řekl: „Nestarejte se o mě, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ A David se svými muži pokračoval v cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

RESPONSORIUM

Žl 40 (41),10; Mk 14,18

Ba i můj přítel, jemuž jsem věřil, * jenž jídal můj chléb, mnou pohrdá.

Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí. * Jenž jídal.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie papeže Pia XII. při svatořečení Marie Gorettiové

(AAS 42 [1950],581-582)

Nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou

Tato bezbranná panna musela podstoupit, jak je všem známo, krutý zápas. Znenadání se proti ní rozpoutala divoká a slepá bouře a chtěla poskvrnit a zničit její andělskou čistotu. Ale v této těžké zkoušce říkala božskému Vykupiteli, co lze vyjádřit slovy zlaté knížky „Následování Krista“: „Bude-li mě zkoušet a sužovat mnoho útrap, nebudu se bát zlého, jen když bude se mnou tvá milost. Ona je mou silou, dává mi radu i pomoc, je mocnější než všichni nepřátelé.“ A podpírána nebeskou milostí, na niž odpovídala její velkodušná a statečná vůle, obětovala svůj život a neztratila slávu panenství.

V tomto životě prosté dívky, který jsme krátce naznačili, je možno vidět něco, co je hodno nebe, ale hodno i toho, aby na to dnešní doba pohlížela s obdivem a úctou. Ať se učí otcové a matky, jak mají děti, které jim dal Bůh, vychovávat k poctivosti, svatosti a statečnosti, a jak je mají vést k plnění příkazů katolického náboženství, aby až bude jejich ctnost vystavena zkoušce, s pomocí Boží milosti obstály a zůstaly nepřemožené, neporušené a bez úhony.

Šťastné děti i mládí plné nadšení ať se učí nepoddávat se bezmocně žádné prchavé a prázdné rozkoši ani svůdným lákadlům neřestí, ale naopak horlivě usilovat – i když je to cesta obtížná a plná překážek – o křesťanskou mravní dokonalost. Můžeme jí s pevnou vůlí, posilováni nebeskými dary, všichni jednou dosáhnout, budeme-li se o to snažit a za to prosit.

Všichni zajisté nejsme povoláni k mučednictví, ale k dosažení křesťanské statečnosti jsme povoláni všichni. K statečnosti je však zapotřebí síly, a i když nedosáhne hrdinského stupně jako u této andělské dívky, vyžaduje od nás dlouhé poctivé úsilí, které trvá až do konce života. A to lze nazvat pomalým a neustálým mučednictvím, k němuž nás vybízí božský výrok Ježíše Krista: Nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují.

O to se tedy všichni snažme, opírajíce se o nebeskou milost. Ať nás v tom povzbuzuje svatá Marie Gorettiová, panna a mučednice, a ať nám to z nebe, kde požívá věčné blaženosti, vyprosí od božského Vykupitele, abychom se všichni, každý podle stavu, v němž žijeme, rádi řídili ve svých úmyslech i v jednání jejím slavným příkladem.

RESPONSORIUM

Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty chráníš nevinnost a miluješ čistotu; tys dal svaté Marii Gorettiové milost, že v mladém věku dosáhla mučednické slávy, když bránila své panenství; na její přímluvu pomáhej i nám, abychom věrně zachovávali tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2026 J. Vidéky