Kéž k tobě dojde mé volání, Pane, *

pouč mě podle svého slova!

Kéž k tobě dospěje má prosba, *

vysvoboď mě podle svých slibů!

Rty mé ať hýří chvalozpěvem, *

žes mi dal poznat svá ustanovení!

Jazyk ať zpívá chválu tvých slibů, *

neboť tvé příkazy všechny jsou správné.

Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne, *

že jsem si zvolil tvá přikázání!

Dychtím po tvojí pomoci, Pane, *

pro mne tvůj zákon je potěšením.

Oživ mou duši, ať může tě chválit; *

kéž mě v tom sílí tvá rozhodnutí!

Bloudím jako ta ztracená ovce, †

sám hledej svého služebníka, *

pamětliv byl jsem tvých přikázání. △

Srdce mi kypí radostnými slovy, †

svou píseň nyní králi zazpívám. *

Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.

Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †

spanilost se ti po rtech rozlévá, *

Pán proto požehnal ti na věky.

Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *

ve vznešenosti své a nádheře

do boje vyjeď za věrnost a právo, *

ať koná divy tvoje pravice!

Máš ostré šípy, národy se skloní, *

odpůrci krále klesnou na mysli.

Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *

žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †

a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *

olejem radosti jak žádného.

Tvá roucha voní aloí a myrhou, *

ze síní slonových ti harfy zní.

Královská dcera v ústrety ti kráčí, †

královna stojí po tvé pravici, *

ofirským zlatem skvěle zdobená. △

Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *

zapomeň na svůj lid a otcův dům!

Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *

neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

I tyrský lid ti přináší své dary, *

o přízeň tvou se derou velmoži.

Královská dcera vchází v plné kráse, *

perlami, zlatem šat má protkaný.

Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *

panny její za ní kráčejí.

S radostným jásotem ji přivádějí *

a dovnitř v králův palác vcházejí.

Místo svých otců budeš teď mít syny *

a učiníš je v zemi knížaty.

Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *

ať na věky tě slaví národy. △