Druhý list svatého apoštola Jana

1-13

Držte se Kristova učení

Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě – a nejen já sám, ale všichni, kdo poznali pravdu – pro tu pravdu, která v nás zůstává a bude s námi navěky. Buď s námi milost, slitování a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, Otcova Syna, v pravdě a v lásce!

Měl jsem velikou radost, když jsem našel mezi tvými dětmi takové, které žijí v pravdě, jak nám to Otec nařídil. A nyní tě, paní, prosím – to ti píšu ne jako přikázání nové, ale jako to, které jsme měli od začátku – milujme se navzájem! Láska záleží v tom, že žijeme podle jeho přikázání. A přikázání, jak jste slyšeli od začátku, je toto: Žijte v lásce!

Mnoho svůdců se objevilo ve světě, kteří nevyznávají Ježíše jako Mesiáše, jenž přišel v těle. Jsou to svůdci a antikristi. Dejte si pozor, abyste nepřišli o plody naší práce, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo jde dál a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo v tom učení zůstává, má Otce i Syna.

Přijde-li k vám někdo a nepřinese toto učení, nepřijímejte ho do domu, a ani ho nepozdravujte. Kdo ho totiž pozdraví, má účast v jeho špatném jednání.

Měl bych vám toho ještě mnoho psát, ale nechci to dělat papírem a inkoustem, ale doufám, že k vám přijdu a řeknu vám to ústně, aby naše radost byla dokonalá.

Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

RESPONSORIUM

Srov. 2 Jan 5.3; Dt 5,33

To je přikázání, které jsme dostali od Otce, ne jako nové, ale jako to, které jsme měli od začátku: * Žijte v pravdě a v lásce, aleluja.

Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Hospodin, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůstanete naživu. * Žijte.

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

(Tractatus 81,4: CCL 36,531-532)

Kristova slova v nás zůstávají

Zůstanete-li ve mně, říká Kristus, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Jestliže zůstáváme v Kristu, co by kdo mohl chtít než to, co se srovnává s Kristem? A co by kdo mohl chtít, jestliže zůstává ve Spasiteli, než to, co není cizí spáse? Něco jiného totiž chceme, protože jsme v Kristu, a něco jiného, protože jsme dosud v tomto světě. Z přebývání v tomto světě k nám někdy proklouzne, že žádáme něco, o čem nevíme, že nám neprospěje. Jestliže však zůstáváme v Kristu, neexistuje, aby se nám stalo, že by nám, když se modlíme, Kristus učinil něco jiného, než co nám prospívá.

Nuže, zůstáváme v něm, když v nás zůstávají jeho slova. Prosme, oč chceme, a dostaneme to. Protože jestliže prosíme, a nic se neděje, pak neprosíme o nic, co by mělo přebývání v něm, ani co by obsahovala jeho slova, která v nás zůstávají, nýbrž co souvisí se žádostivostí a slabostí těla, jež není v Kristu a v němž ani nezůstávají jeho slova. Zato určitě patří k jeho slovům modlitba, které nás on sám naučil a ve které říkáme: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Od slov této modlitby a od jejich významu bychom neměli ve svých prosbách ustupovat, a ať budeme prosit o cokoli, stane se nám to.

Říci, že Kristova slova v nás zůstávají, lze zajisté tehdy, když konáme, co nám přikázal, a milujeme, co slíbil. Když nám ovšem jeho slova zůstávají jen v paměti, ale v našem životě se nenacházejí, nepočítejme se za ratolesti vinného kmene, protože nečerpáme život z kořene. K tomuto rozdílu se vztahuje, co stojí psáno: Abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání. Mnozí si totiž přikázání pamatují, ale nedbají jich nebo se jim dokonce posmívají a jim odporují. V takových lidech ovšem Kristova slova nezůstávají: nějak se dotýkají, ale nesouvisejí, a proto jim nebudou ku prospěchu, ale na svědectví proti nim. A jelikož v nich sice nějak jsou, ale nezůstávají v nich, pamatují si je vlastně proto, aby byli na jejich základě souzeni.

RESPONSORIUM

Srov. Kaz 4,17a.c

Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu, * přicházej v poslušnosti. Aleluja.

Poslušnost je lepší, než oběť darovaná pošetilci. * Přicházej.