Z prvního listu svatého apoštola Jana

4,11-21

Bůh je láska

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm, a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.

My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

RESPONSORIUM

1 Jan 4,10.16; srov. Iz 63,8.9

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám, aleluja.

Pán se nám stal Spasitelem; ve své lásce nás sám vysvobodil. * My, kteří.

Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla

(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)

Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu, čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.

Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Kdo na svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti či slabosti vůči náporu zla.

Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce; a proto v nemocech, v příkoří, v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“

RESPONSORIUM

1 Kor 1,17-18.21

Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Aleluja.

Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. * Ti ovšem.