Po tvé pomoci prahne má duše; *

důvěru mám a doufám v tvé slovo.

Po tvém výroku dychtí mé oči: *

kdy mi dáš svoji útěchu, Pane?

Jsem už jak měch, co byl vysušen kouřem, *

předpisů tvých však nezapomínám.

Kolik dnů tvému sluhovi zbývá? *

Kdy budeš soudit mé utlačitele?

Úkladně jámy kopou mi zpupní, *

ti, co se neřídí zákony tvými.

Příkazy tvé jsou pravda sama; *

oni mě stíhají lží, proto pomoz!

Málem mě na zemi zahubili, *

já však se držím tvých přikázání.

Podle své milosti ponech mi život, *

svědectví úst tvých zachovám věrně. △

Slyš, Bože, moje naříkání, *

modlitby mé si povšimni!

Od končin země k tobě volám, *

neboť mé srdce umdlévá.

Vyveď mě na bezpečnou skálu *

vysokou pro mne přespříliš.

Vždyť jenom tys mé útočiště, *

před nepřítelem pevná věž.

Kéž bývám na věky v tvém stanu *

a pod ochranou křídel tvých!

Tys, Bože, slyšel moje sliby, *

jsi s těmi, kdo tvé jméno ctí.

Mnohé dny přidej ke dnům krále! *

Od rodu k rodu jeho věk!

Před Bohem navěky ať vládne! *

Láska a věrnost ať jsou s ním!

Za to chci vždy tvé jméno chválit, *

své sliby plnit den co den. △

Uslyš, Bože, moje naříkání, *

před hrůzami nepřátel mě zachraň!

Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *

dorážením těch, kdo pášou křivdy!

Jazyky si brousí jako meče, *

zlými slovy střílejí jak šípy,

ze zálohy stihnou nevinného, *

zasáhnou ho náhle, neviděni.

Odhodlaně kují zhoubné plány, †

kopou jámy, tajně kladou léčky, *

říkají si: „Kdo nás může vidět,

kdo prohlédne utajený záměr?“ †

Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *

do hlubiny člověkova srdce.

Bůh je věru stihne svými šípy, *

rány zasáhnou je znenadání.

Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *

každý nad nimi jen kývne hlavou.

Všichni lidé zachvějí se bázní, †

budou mluvit o zásahu Páně, *

neboť rozpoznají jeho dílo.

Spravedlivý raduje se z Pána, †

utíká se k němu, jím se chlubí *

každý, kdo je upřímného srdce. △