Oba byli římskými vojáky pravděpodobně v době císaře Diokleciána. Protože se stali křesťany, byli popraveni mečem (kolem roku 304). V místě, kde byli pohřbení, na Ardeatinské cestě v Římě, stojí bazilika nesoucí jejich jména.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své. Aleluja.
Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina.
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij,
Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá.
Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni.
Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem.
Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
Kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán. △
Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své. Aleluja.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán. Aleluja.
Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den.
Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí.
Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán.
Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je navěky.
V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí.
Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým.
Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou.
Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku.
Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán.
Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto navěky živ.
Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
Jen spravedliví zdědí zemi, *
navěky na ní budou žít. △
Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán. Aleluja.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou. Aleluja.
Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit.
Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel!
Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají. △
Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
2,12-17
Kdo koná, co chce Bůh, zůstává navěky
Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. Napsal jsem vám, děti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha.
Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa. Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky.
RESPONSORIUM
1 Jan 2,17.15
Svět pomíjí a s ním i jeho žádost. * Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky, aleluja.
Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. * Kdo však.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů žalmů svatého biskupa Augustina
(Ps 61,4: CCL 39,773-775)
Utrpení Kristovo se netýká jen Krista
Se svou hlavou a se svým tělem je Ježíš Kristus jeden člověk, neboť on, spasitel svého těla, a údy jeho těla jsou dva v jednom těle; je to jeden hlas, jedno utrpení, a až všechno protivenství skončí, také jedno odpočinutí. Utrpení Kristovo se tedy netýká jen Krista; avšak utrpení Kristovo se děje jen v Kristu.
Neboť chápeš-li Krista jako hlavu a tělo, utrpení Kristovo se děje jen v Kristu; chápeš-li však Krista jenom jako hlavu, utrpení Kristovo se netýká jen Krista. Vždyť kdyby se utrpení Kristovo týkalo jen Krista, jenom hlavy, jak by mohl říkat jeden z jeho údů, apoštol Pavel: Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap?
Patříš-li tedy k údům Kristovým, ať jsi, člověče, kdokoli, ať to slyšíš nebo ani teď neslyšíš (ale ty to slyšíš, patříš-li k údům Kristovým): cokoli trpíš od těch, kdo nepatří k údům Kristovým, to ještě chybělo do plné míry Kristových útrap.
Dodává se, protože to ještě chybělo; doplňuješ do plné míry, nepřeléváš; trpíš tolik, kolik bylo ještě třeba vložit z tvého utrpení do celkového utrpení Kristova, neboť on trpěl jako naše hlava, a trpí ve svých údech, to je v nás samých.
Našemu společenství, které tvoříme podobně jako občané obec, splácíme každý svým způsobem svůj dluh a podle svých sil přinášíme jako vklad příslušné utrpení. Úplného vyrovnání toho, co ještě zbývá vytrpět, bude dosaženo až na konci světa.
Nedomnívejte se tedy, bratři, že všichni ti spravedliví, kteří trpěli protivenství od zlých lidí, i ti, kdo byli posláni před příchodem Páně, aby ohlašovali jeho příchod, nepatřili ke Kristovým údům. Není to ani myslitelné, aby nepatřil k údům Kristovým, kdo patří do obce, jejímž králem je Kristus.
Celá tato obec tedy mluví, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariášovu. A potom dále přes krev Jana Křtitele skrze krev apoštolů, krev mučedníků, krev těch, kdo věří v Krista – je to jedno a totéž společenství, které mluví.
RESPONSORIUM
Zj 21,4; 7,16 (Iz 49,10)
Bůh setře svatým každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, * protože co dříve bylo, pominulo. Aleluja.
Už nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je pálit slunce ani žádný jiný žár. * Protože.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys posiloval svaté mučedníky Nerea a Achillea, aby statečně vyznávali víru; na jejich přímluvu dej sílu i nám, abychom ti vždycky zůstali věrní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky