Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *

poslušen budu tvých přikázání!

Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *

budu tvé příkazy poctivě plnit.

S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *

s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

Oči mé bdí už před noční hlídkou, *

hloubat chci o tvém rozhodnutí.

Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *

uděl mi život podle své vůle!

Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *

vzdáleni přitom zákonu tvému.

Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *

věrně platí tvá ustanovení.

Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *

že jsi je stanovil na všechny věky. △

Bože odplaty, můj Pane, *

Bože pomsty, zaskvěj se!

Povstaň, ty, jenž soudíš zemi, *

pyšným jejich skutky splať!

Jak se hříšní dlouho, Pane, *

jak se dlouho budou smát?

Tlachají a mluví zpupně, *

chvástají se, zločinci!

Po tvém lidu, Pane, šlapou, *

tisknou tvoje dědictví!

Poutníky a vdovy rdousí, *

zabíjejí sirotky!

Říkají: Pán toho nedbá, *

nevidí Bůh Jákobův.

Pozor, pošetilci v lidu! *

Hlupáci, kdy zmoudříte?

Neslyší, kdo ucho vsadil, *

nevidí, kdo stvořil zrak?

Neztrestá, kdo vodí rody, *

lidem dává poznání?

Pán zná myšlenky všech lidí, *

že jsou van a nicota. △

Šťasten, koho učíš, Pane, *

vedeš ve svém zákoně!

Pokoj za dnů zlých mu přeješ, *

až vykopou hříšným past.

Vždyť svůj lid Pán nezavrhne, *

neopustí dědictví.

Spravedliví dojdou práva, *

šťastných konců poctiví.

Kdo však postaví se za mne *

proti těm, kdo pášou zlo,

kdo se zastane mé věci, *

před zločinným násilím?

Nebýt Pán mým pomocníkem, *

padl jsem v kraj mlčení.

Dřív než pomyslím, že klesám, *

už mě, Pane, podpíráš!

Když se v srdci množí úzkost, *

útěchou mě vzpružuješ.

Je tvým spojencem soud zkázy, *

který křivdí bezprávně?

Zničit chtějí spravedlivé, *

odsoudit krev nevinnou!

Avšak pro mne Pán je hradem, *

skálou spásy mé je Bůh.

On je ztrestá za úskoky, †

v jejich zlobě zahubí, *

zahubí je Pán, náš Bůh! △