Z historických pramenů se o něm ví jen to, že kolem roku 304 podstoupil mučednickou smrt v Lyddě (blízko dnešního Tel Avivu) a nad jeho hrobem byla postavena bazilika. Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodné. Jeho úcta se rychle rozšířila na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii. Jeho památka se u nás kvůli svátku sv. Vojtěcha už od nepaměti překládá z 23. IV. na dnešní den.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.
Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti †
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně. △
Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli. △
Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít. Aleluja.
Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků.
Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije!
Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov. △
Ant. Hledejte Pána, a budete žít. Aleluja.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
10,1-11
Rozvinutý malý svitek
Já, Jan, jsem viděl jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je!“
Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“
RESPONSORIUM
Zj 10,7; Mt 24,30
Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. * Jak to Bůh.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Petra Damianiho, biskupa
(Sermo 3, De s. Georgio: PL 144,567-571)
Nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže
Dnešní svátek, moji milí, násobí naši radost z velikonoční slávy, jako když drahokam zdobí svým ušlechtilým třpytem zlato, do kterého se zasazuje.
Z jednoho vojska byl rovnou přeřazen do jiného, neboť hodnost pozemského velitele, kterou zastával, vyměnil za službu v armádě křesťanů a jako její vskutku zdatný voják nejdřív rozdal všechen svůj majetek chudým, aby se zbavil břemene pozemského jmění, a pak svobodný a volný, oděný v pancíř víry, se jako horlivý válečník Kristův vrhl do samého středu nejlítějšího boje.
Těmito slovy se nám dostává jasného poučení, že nelze udatně a jaksepatří bojovat na obranu víry těm, kdo se bojí, že přijdou o pozemské statky.
Zato svatý Jiří, zanícený ohněm Svatého Ducha a nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže, se pustil do boje se zlým králem takovým způsobem, že v tomto poddaném Knížete všeho zla přemohl jeho samého a všem Kristovým bojovníkům dal příklad statečnosti, aby si i oni počínali zmužile.
Byl při tom zajisté nejvyšší a neviditelný rozhodčí. Ten ve svém svrchovaném rozhodování dopustil, aby bezbožná ruka nabyla ve své zběsilosti vrchu. A tak vydal tělo svého mučedníka do rukou vrahů. Ale jeho duši, která nalezla oporu v nedobytné tvrzi víry, obehnal hradbou své neúnavné ochrany.
Milovaní bratři, tohoto bojovníka nebeského vojska bychom neměli jen obdivovat, ale také napodobovat. Nuže, vzpružme ducha připravenou trofejí nebeské slávy. Bude-li naše srdce upnuto k pomyšlení na ni, nezakolísáme, ani když se bude obmyslný svět vemlouvat do naší přízně, ani když nepochybně bude soptit hrozbami protivenství.
Očisťme se tedy podle Pavlova příkazu od každé poskvrny těla i ducha, abychom směli jednou vstoupit do onoho příbytku blaženosti, k němuž nyní toužebně upíráme svůj duchovní zrak.
Opravdu každý, kdo se chce v Kristově stánku, kterým je církev, obětovat Bohu, musí si po omytí v koupeli svatého křtu také obléci pestrý šat ctností, neboť je psáno: Právo a řád buď rouchem kněží tvých. Kdo se křtem v Kristu znovu narodí jako nový člověk, nemá si oblékat to, co patří ke smrtelnosti, ale má odložit starého člověka a obléci nového a žít obnovený úsilím o čistý život.
Tak zajisté, když jsme se očistili od poskvrny starého hříchu a skvíme se jasem nového života, opravdu důstojně slavíme velikonoční slavnost a pravdivě následujeme příklad svatých mučedníků.
RESPONSORIUM
Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, * protože stál na pevné skále. Aleluja.
Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. * Protože.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys posiloval svatého Jiří, aby následoval tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky