Narodil se v Giovinazzu [Džovinacu] u Neapole kolem roku 1197 v šlechtické rodině. Během studií práv v Boloni se seznámil se svatým Dominikem a byl jím přijat do řádu. Dominika pak často doprovázel na jeho apoštolských cestách. Ve svých dvaceti letech se stal vyhlášeným kazatelem. Kázal v mnoha městech Itálie. V roce 1233 založil klášter v Perugii [Perudžii] a 1254 v Trani. Dvě období byl římským provinciálem. Jako provinciál vynikal moudrostí, uvážlivostí a laskavostí. Jeho působení mezi mladými lidmi bylo požehnáno četným dorostem. Papež Řehoř IX. jej pověřil hlásáním křížové výpravy. Pracoval rovněž jako teolog a spisovatel, spolupracoval na díle biblické konkordance. Po celý svůj život žil přísným asketickým životem. Zemřel v roce 1256 v Perugii na cestě na generální kapitulu do Paříže a byl pohřben v tamějším klášterním kostele sv. Dominika. V roce 1957 byly jeho ostatky přeneseny do jeho rodiště Giovinazza. Jeho kult potvrdil 26. března 1828 papež Lev XII.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich církve k nám.
Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.
Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.
A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
zpíváme hymny.
Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
plameny tvými.
Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti
a udělit všem dary nehynoucí
věčného žití.
Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání!
Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno!
Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště.
Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
V záští máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mě ujal v mé tísnivé nouzi,
že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor. △
Ant. Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mne kdo potká, přede mnou prchá.
Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život.
Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh,“ ti s důvěrou říkám.
Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství! △
Ant. Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných.
Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal.
Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána. △
Ant. Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
3,1-20
Jak se nachází moudrost
Můj synu, nezapomínej na mé poučení,
ať tvoje srdce zachovává mé příkazy!
Přinesou ti dlouhý věk,
léta života a štěstí.
Kéž tě neopustí láska a věrnost,
uvaž si je na šíji,
napiš si je na desku srdce,
a nalezneš přízeň a zdar
před Bohem i lidmi.
Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem
a nespoléhej na vlastní chytrost!
Mysli na něho při všech svých cestách
a on urovná všechny tvé stezky.
Nechtěj být moudrý ve vlastních očích,
boj se Hospodina a vzdaluj se zlého!
To bude prospěšné pro tvoje tělo,
to osvěží tvoje kosti.
Uctívej Hospodina dary ze svého majetku
tím nejlepším, co jsi získal.
Pak budou tvé sýpky oplývat obilím,
tvé kádě přetékat moštem.
Hospodinovým poučením nepohrdej, můj synu,
nehorši se, když tě kárá.
Hospodin kárá toho, koho má rád,
trestá nejmilejšího syna.
Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti,
ten, kdo našel poznání.
Neboť lepší je získat moudrost než stříbro,
její výnos je nad zlato.
Je vzácnější nad perly,
všechny tvé poklady se jí nemohou rovnat.
Dlouhý věk má v pravici,
v levici bohatství, slávu.
Její cesty jsou půvabné,
k pokoji vedou její stezky.
Stromem života je těm, kdo se jí chápou,
cedrem je těm, kdo se k ní vinou.
Hospodin založil zemi moudrostí,
svou rozumností zbudoval nebe.
Podle jeho plánu vytryskl oceán
a oblaka dávají padat rose.
RESPONSORIUM
Př 3,11.12; Žid 12,7
Hospodinovým poučením nepohrdej, nehorši se, když tě kárá. * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.
Bůh s námi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? * Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, působením tvé milosti se blahoslavený Mikuláš stal vynikajícím kazatelem a horlivě pečoval o spásu bližních; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, vytrvalost ve svatém povolání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky