Blahoslavený Jordán se narodil kolem roku 1190 ve Vestfálsku, přesné místo narození není známo. Jako student přišel kolem roku 1210 do Paříže a roku 1218 dosáhl magisteriátu svobodných umění a bakalaureátu teologie. Osloven příkladem a kázáním blahoslaveného Reginalda vstoupil 12. února 1220 s dalšími dvěma studenty do řádu. Už v dubnu byl poslán jako člen delegace pařížských bratří na první generální kapitulu do Boloně. V roce 1221 rozdělila kapitula řád na provincie a Jordána ustanovila prvním lombardským provinciálem. Téhož roku zemřel svatý Dominik a následující generální kapitula zvolila 22. května 1222 Jordána druhým magistrem řádu. Bylo mu sotva třicet let a byl teprve dva roky členem řádu. Jeho úkolem bylo dokončit dílo, které svatý Dominik zahájil. Během patnácti let jeho úřadu vzrostl počet konventů z třiceti na tři sta. Pěšky prošel téměř celou Evropu. Sám do řádu přijal víc než tisíc mladých mužů a založil téměř 250 klášterů. Byl neúnavným organizátorem řádu. Mnoho času věnoval vizitování klášterů, psal četné pastýřské listy. Zachovala se řada dopisů, které psal blahoslavené Dianě Andalo. V roce 1236 odcestoval na vizitaci do Svaté země. Na zpáteční cestě 13. února 1237 zahynul při ztroskotání lodi u syrského pobřeží. Byl pochován v kostele dominikánů v Accu [Aku] v Palestině. V roce 1291 muslimové Acco dobyli a celé je zničili. Od té doby je Jordánův hrob nezvěstný. Kult blahoslaveného Jordána potvrdil 10. května 1826 Lev XII.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *
napadni ty, kdo mě napadli!
Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ △
Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“
Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život. △
Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty – *
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem.
Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou.
hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně. △
Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním.
Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj!
Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“
Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit! △
Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
Můj synu, zachovej má slova.
Dodržuj mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
5,1-25
Pravá svoboda
To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Podívejte se, já, Pavel, vám říkám: Budete-li přijímat obřízku, Kristus vám nic neprospěje. A znova to zdůrazňuji každému, kdo se dá obřezat, že je pak povinen plnit celý Zákon. Když hledáte ospravedlnění v Zákoně, nemáte už s Kristem co dělat, vypadli jste z milosti. Ale my vedeni Duchem, opřeni o víru, očekáváme věčný život, v který doufáme. V křesťanství totiž nic neplatí, zdali jsi obřezán, nebo neobřezán, ale víra, která se projevuje láskou.
Běželi jste dobře. Kdo vám však zabránil držet se pravdy? K tomu vás nepohnul ten, který vás povolal. Malý kousek kvasu prokvasí celé těsto. Avšak já ve vás skládám svou důvěru opřenou o Pána, že se ve svém smýšlení nijak nezměníte. Ale ten, kdo vás mate, neujde trestu, ať je to kdokoli. Já sám, bratři, že dosud hlásám obřízku? Ale proč potom stále ještě musím snášet pronásledování? Vždyť by tak přestalo to, co je na kříži tolik uráží! Ti, kdo vám nechtějí dát pokoj, ať se nechají třeba vyklestit!
Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou.
Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: Miluj svého bližního jako sebe. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli.
Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon.
Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!
RESPONSORIUM
Gal 5,18.22.25
Jestliže se necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. * Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj.
Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! * Ovocem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Knížky o počátcích Kazatelského řádu“ blahoslaveného Jordána Saského
(MOPH, 16, Libellus de Principiis, str. 69, 75, 86-88, 110, 120: MOPH, 16, Romæ 1935, str. 57, 60, 66-67, 77, 81)
Starého člověka svlékáme a oblékáme nového
Bratr Reginald blahé paměti přišel do Paříže a horlivě tam kázal. Pohnut milostí Boží umínil jsem si a v srdci slíbil, že vstoupím do onoho řádu. Věděl jsem, že v něm jsem našel jistou cestu ke spáse, jak jsem si to představoval a často o tom v mysli uvažoval ještě dříve, než jsem bratry poznal. Když se mi tedy upevnilo v duši toto rozhodnutí, počal jsem se všemožně starat o to, jak bych k témuž úmyslu přiměl svého druha a duchovního přítele. Viděl jsem totiž, že se svými dary přirozenými i nadpřirozenými převelice hodí pro službu kazatelskou. On sám se zdráhal, já však jsem na něj nepřestal ještě více naléhat.
Když tedy přišel den, kdy se věřícím dává popelec, aby si připomněli, že jsou prach a v prach se navrátí, rozhodli jsme se i my společně dát se na cestu pokání, totiž splnit slib daný Pánu. Ostatní z našich spolubydlících druhů o tom dosud nevěděli. Proto když bratr Jindřich odcházel z hospice, jeden druh se ho tázal: „Kam jdete, pane Jindřichu?“ On odpověděl: „Jdu do Betánie.“ On tehdy sice neporozuměl, pochopil to však, až mu vyložili, co se vlastně stalo. Neboť slovo „Betánie“ znamená „dům poslušnosti“. Znamenalo to totiž jeho vstup do řádu. Šli jsme tedy všichni tři ke svatému Jakubu a přišli jsme právě, když už bratři zpívali: Oblečme člověka nového. Přišli jsme mezi ně sice neočekávaně, ne však nevhod. Hned jsme tam svlékli starého člověka a oblékli nového, aby se v nás skutkem naplnilo, co oni zpívali.
Roku 1220 se slavila první generální kapitula tohoto řádu v Boloni. Sám jsem na ní byl, protože mě tam poslali s třemi bratry z Paříže. Mistr Dominik totiž nařídil ve svém dopise, že mu mají být posláni z pařížského konventu na kapitulu do Boloně čtyři bratři. Když jsem však byl poslán, nebyl jsem v řádu ještě ani dva měsíce. Na této kapitule bylo se společným souhlasem bratří ustanoveno, aby se jeden rok slavila generální kapitula v Boloni, druhý rok v Paříži, ale tak, že nejbližší rok se měla konat v Boloni.
Léta Páně 1221 jsem byl na generální kapitule v Boloni ustanoven prvním provinciálem lombardské provincie, ačkoli jsem byl teprve rok v řádu a dosud jsem v něm ani náležitě nezapustil kořeny. Ustanovili mě, abych vedl druhé, dřív než jsem se naučil ovládat svou vlastní nedokonalost. Na této kapitule jsem tedy vůbec nebyl přítomen.
Po smrti mistra Dominika byl jistý bratr Bernard z Boloně posedlý zlým duchem. Ten ho tak ukrutně trápil, že bratr ve dne v noci příšerně zuřil. Všichni bratři tím byli nadmíru pobouřeni. Toto soužení dopustilo bezpochyby na své služebníky Boží milosrdenství, aby je naučilo trpělivosti.
Toto kruté trápení řečeného bratra Bernarda bylo první příčinou, která nás pohnula k tomu, že jsme v Boloni ustanovili, aby se po kompletáři zpívala antifona „Zdrávas Královno“. Tento zvyk se potom z tohoto domu začal šířit po celé lombardské provincii, a nakonec se rozmohla tato zbožná a spasitelná zvyklost po celém řádě.
Jeden zbožný a důvěryhodný muž mi vypravoval, že často vídával v duchu samotnou Pánovu Matku, jak padá před svým Synem na kolena a vroucně ho prosí za zachování celého řádu, zatímco bratři zpívali: „A proto, orodovnice naše!“ Připomínáme to, aby se bratři, kteří toto budou číst, ještě více povzbudili k zbožnému uctívání Svaté Panny.
RESPONSORIUM
1 Kor 1,17-18.21
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
Protože svět pro svou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. * Ti ovšem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, blahoslavený kněz Jordán horlivě usiloval o spásu duší a zasloužil se o rozšíření řádu; pro jeho zásluhy nám dej, abychom jako on s upřímností hlásali cestu ke spáse a žili ve stejném duchu, a tak napomáhali rozšíření Kristova království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky