K Bohu volám, hlasitě křičím, *

k Bohu volám, aby mě slyšel.

V den své tísně za Pánem hledím, †

bez oddechu vztahuji ruce, *

duše má se utěšit nedá.

Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *

duch můj zemdlí, začnu-li hloubat.

Víčka oční nemohu zavřít, *

neklidný jsem, neschopen slova.

Rozvažuji o starých dobách, *

o těch dávno minulých létech.

Za noci tak přemítám v srdci, *

rozjímám a srovnávám v duchu:

„Což Pán může zavrhnout navždy? *

Nikdy už se slitovat nemá?

Navždy se svou milostí skončil, *

slovo jeho na věky zmlklo?

Zapomněl Bůh na slitování, *

či svůj soucit odpírá z hněvu?“

Tak si říkám: „V tom je má bolest, *

změnila se pravice Páně!“

Stále myslím na Boží skutky, *

myslím na tvé někdejší divy!

Uvažuji o všech tvých dílech, *

probírám tvé veliké činy.

Bože, vše, co konáš, je svaté! *

Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *

svou moc dal jsi národům poznat

a svou paží spasil svůj národ, *

Jákoba a Josefa syny.

Uzřely tě vody, můj Bože, †

uzřely tě, chvěly se hrůzou, *

zabouřily hlubiny mořské.

Mraky proudem chrlily vodu, †

mračna zněla dunivým hlasem, *

šípy tvé se míhaly jimi.

Ryk tvých hromů pod koly duněl, †

blesky plály přes celý obzor, *

všechna zem se chvěla a třásla.

Tvoje cesta vedla nás mořem, †

tvoje stezka spoustami vodstev, *

aniž nechals za sebou stopy.

Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *

Mojžíšovou a Áronovou. △

1 Sam 2, 1-10

Mé srdce jásá v Pánu, *

můj Bůh mě vysoko povýšil.

Směle otvírám ústa na své nepřátele, *

neboť se smím radovat z jeho pomoci.

Nikdo není tak svatý jako Pán, †

a mimo něj není jiný, *

a není mocný, jako je náš Bůh.

Jen pořád pyšně nehovořte, *

nemluvte opovážlivě!

Bůh je Pán hlubokého poznání, *

on váží lidské skutky.

Luky silákům se lámou, *

ale slabí se opásají silou.

Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *

kdo hladověl, ten má teď hojnost.

Neplodná porodí mnoho synů, *

matka četných dětí vadne.

Pán posílá smrt i život dává, *

přivádí do říše mrtvých a opět vrací.

Pán dává bohatství i chudobu, *

on ponižuje i povyšuje.

Chudáka pozvedá z prachu, *

z bláta povyšuje nuzného,

aby ho posadil mezi knížata *

a vykázal mu čestné místo.

Vždyť od Pána jsou základy země, *

její okrsek postavil na nich.

Chrání kroky svých zbožných, †

bezbožní v temnotách hynou, *

člověk jen svojí silou nezmůže nic.

Pána se děsí jeho protivníci, *

z nebe na ně burácí hromem.

Pán bude soudit končiny země †

a svému králi udělí vládu, *

vysoko pozvedne svého Pomazaného. △

Pán je král! Ty, celá země, jásej, *

† radujte se, četné ostrovy!

Mrak a temnota jej zahalují, *

řád a právo drží jeho trůn.

Plamen ohně postupuje před ním, *

nepřátele vůkol spaluje.

Jeho blesky ozařují obzor, *

země při tom pohledu se chví.

Hory jako z vosku roztávají *

před Pánem, jenž vládne nad zemí.

Nebe hlásá jeho spravedlnost, *

jeho slávu vidí národy.

Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †

bůžky marnými se honosí! *

Všichni bohové se před ním koří.

Uslyšel to Sión, raduje se, †

všechna judská města plesají *

nad výroky tvého soudu, Pane!

Povznesen jsi nad veškerou zemí, *

všechna božstva předčíš na výsost.

Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †

životy svých věrných ochrání, *

vyprostí je z rukou bezbožníků.

Světlo svítí lidem spravedlivým, *

radost lidem srdce čistého.

Radujte se, spravedliví, v Pánu, *

jeho svaté jméno velebte! △