Narodila se 7. září 1457 v Orcinuovi nedaleko Brescie [Breše]. V Soncinu se seznámila s dominikány a jejím duchovním vůdcem se stal blahoslavený Matěj Carreri. Vedl ji především k pochopení tajemství kříže. V sedmi letech složila soukromé sliby čistoty, chudoby a poslušnosti a v patnácti letech vstoupila do společenství třetího řádu. Často rozjímala o utrpení Páně. Při jedné meditaci obdržela stigmata a každý pátek pak prožívala Kristovo utrpení. Jako terciářka žila ve své rodině a pracovala na rodinném statku. Ve dvacátých letech 16. století založila v Soncinu klášter řeholních terciářek. Zemřela v Soncinu 2. ledna 1530. Její kult potvrdil 14. prosince 1740 Benedikt XIV.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčného božství oslnivý jase,
Kriste, všech Světlo, živote nám daný,
jdeš na svět léčit nemocné a k spáse
otevřít brány.
Andělské sbory zemi písně pějí
o novém věku a v nich Otci tvému
vzdávají chválu i díky a přejí
mír lidstvu všemu.
Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,
synáčku Panny přesvaté a čisté,
vládu nad světem jen díky své lásce
získáváš, Kriste.
Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,
jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;
srdce nám proměň a je lásky pouty
přitáhni k sobě.
Tobě i Otci, Duchu lásky věčné
s anděly pějem radostnými hlasy.
Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné
po všechny časy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
zjevte jeho díla národům.
Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
všechny jeho divy hlásejte!
Honoste se jeho svatým jménem! *
Ať se radují, kdo Pána ctí!
Dbejte o Pána a jeho sílu, *
stále hledejte jen jeho tvář!
Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
znamení a soudy z jeho úst,
rode jeho sluhy Abraháma, *
děti vyvolence Jákoba!
Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
jeho soudy přes veškerou zem.
On je provždy pamětliv své smlouvy, *
pro sta pokolení dal svůj slib,
smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
přísahy, co Izákovi dal.
Zákonem ji určil pro Jákoba, *
věčnou smlouvou pro Izraele.
Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *
za určený úděl dědičný.“
Že jich počtem bylo dosud málo, *
maloučko, a hosty byli tam,
od národa k národu se táhli, *
z jedné říše mezi jiný lid,
nedovolil nikomu je tisknout, *
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
„Nedotknete se mých pomazaných, *
neublížíte mým prorokům!“ △
Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Když na zem svolal hladomor, *
odňal jí všechen živný chléb,
jednoho poslal před nimi: *
Josef byl prodán v otroctví.
Nohy mu pouty svázali, *
sevřeli hrdlo do želez,
až jeho slovo splněno *
a výrok Páně potvrzen.
Tu králi vnukl pustit jej: *
pán národů mu volnost dal.
K řízení svěřil mu svůj dům *
a do správy svůj majetek.
Dle svého měl vést knížata *
a rádce učit moudrosti. △
Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
I přišel do Egypta Izrael, *
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
až ten byl silnější než domácí.
V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
zákeřnost proti služebníkům svým.
Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
a Árona, jejž sám si vyvolil.
Činili jeho divy v Egyptě, *
znamení mocná v zemi Chámově!
Sám seslal temnoty, a byla tma, *
oni však jeho slov dbát nechtěli.
Proměnil tedy jejich vody v krev *
a ryby v nich jim nechal pohynout.
Celá zem hemžila se žábami, *
až do královských komnat nalezly.
Přikázal – přiletěly roje much, *
přeplněn komáry byl každý kout.
Namísto deště seslal příval krup, *
po celé zemi blesky planuly.
Vinice, fíkovníky potloukl, *
zporážel stromy v jejich krajinách.
Přikázal – vpadly mraky kobylek *
a nespočetné spousty sarančí.
Zničily v zemi všechno zelené, *
zničily vše, co pole zrodila.
Zahubil jim vše prvorozené, *
prvotiny všech jejich plodných sil.
Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
neboť mu byli leda pro postrach.
I zaclonil je hustým oblakem *
a plamenem jim svítil za noci.
Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
nebeským chlebem sytil lačnící.
Rozrazil skálu – voda vytryskla *
a proudem rozlila se do pouště.
Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
jak ho dal kdysi Abrahámovi.
Vyvedl národ, jenž se radoval, *
své vyvolené, kteří jásali.
A daroval jim kraje pohanů, *
majetku národů se zmocnili,
aby pak žili v jeho zákoně, *
zachovávali jeho příkazy. △
Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
Boží Syn přišel a dal nám rozum.
Abychom poznávali pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,5-16
Život nového člověka
Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 3,27-28
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; * všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium
(Tract. 17,7-9: CCL 36,174-175)
Dvojí přikázání lásky
Přichází sám láskyplný Pán, učitel lásky, aby rychle uskutečnil své slovo na zemi, jak to o něm bylo předpověděno. Ukazuje, že Zákon a Proroci spočívají na dvou přikázáních lásky.
Uvažujte, bratři, se mnou, která jsou ta dvě přikázání. Musí vám totiž být dobře známá a ne, abyste si na ně vzpomínali jen tehdy, když vám je připomínáme. Nesmějí být nikdy vymazána z vašich srdcí. Mějte vždy a všude na paměti, že musíme milovat Boha a bližního: Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí; a bližního jako sebe.
Na toto je třeba stále myslet, uvažovat o tom, pamatovat si to, konat to a zachovávat. V pořadí přikázání je láska k Bohu na prvém místě, ale v pořadí našeho jednání je na prvém místě láska k bližnímu. Neboť ten, který ti v těch dvou přikázáních nařídil lásku, nedoporučil tvé lásce napřed bližního a potom Boha, nýbrž napřed Boha a pak teprve bližního.
Ty však Boha dosud ještě nevidíš, ale láskou k bližnímu dosahuješ toho, abys ho viděl. Láskou k bližnímu si očišťuješ oko, aby mohlo vidět Boha. Jestli nemiluješ bratra, kterého vidíš, jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš, říká jasně Jan.
Nuže, říká se ti: Miluj Boha. Namítneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného ti na to odpovím než to, co řekl sám Jan: Boha nikdy nikdo neviděl? Aby ses však nedomníval, že je pro tebe úplně nemožné vidět Boha, říká: Bůh je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu. Miluj tedy bližního a uvažuj v srdci, odkud se ta láska k bližnímu vzala. A tehdy spatříš Boha, jak jen je to možné.
Začni tedy milovat bližního. Lámej svůj chléb hladovému, přijímej do svého domu nuzného, který je bez přístřeší, vidíš-li nahého, oblékni ho a nepohrdej vlastními příbuznými.
Čeho tím dosáhneš, když to budeš dělat? Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora. Tvým světlem je tvůj Bůh, je tvou jitřenkou, protože on ti zazáří po noci světa; on totiž nevychází ani nezapadá, protože trvá neustále.
Tím, že miluješ bližního a že se o něj staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k Pánu Bohu, k tomu, kterého máme milovat celým srdcem, celou duší a celou myslí? K Pánu jsme sice ještě dosud nedošli, ale máme vedle sebe bližního. Snášej tedy toho, s kým jdeš, abys došel k tomu, se kterým toužíš trvale zůstávat.
RESPONSORIUM
1 Jan 4,10-11.16
Bůh si nás zamiloval dřív než my jeho a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.
Uvěřili jsme a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. * Když nás.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, blahoslavené Štěpánce jsi dal účast na Kristově utrpení; na její přímluvu a podle jejího příkladu dej i nám, ať se snažíme co nejvíce podobat tvému Synu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky