Narodil se 22. VII. 1559 v Brindisi v jižní Itálii. Jmenoval se Julius César Russo a jméno Vavřinec přijal, když ve Veroně vstoupil ke kapucínům (1575). Studijní pobyt v Padově z něho učinil muže vysoké kultury; mluvil řecky, hebrejsky a několika evropskými jazyky. Byl výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k Matce Boží a svátostnému Spasiteli. Na svých misijních cestách se dostal do Maďarska, Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska, Francie, Španělska a Portugalska. V Praze založil první kapucínský klášter u kostela Panny Marie Andělské (1599) a podruhé tam byl pozván už jako generální představený řádu, jímž byl v letech 1602-1605. Zemřel 22. VII. 1619 v Lisabonu. V roce 1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za učitele církve.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání!
Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem,
podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením.
Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou.
Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění.
Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
2,12 – 3,6
Pavel služebníkem nové smlouvy
Když jsem přišel do Troady, abych hlásal Kristovo evangelium, dveře se mi pro Pána otevřely dokořán. Přesto však jsem neměl v duši klid, protože jsem nenalezl svého bratra Tita. A tak jsem se tam s nimi rozloučil a šel jsem dále do Makedonie.
Ale díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí v Kristu a působí, že se naším prostřednictvím všude šíří vůně poznání o něm. My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo vydechující Krista, a to jak mezi těmi, kdo docházejí spásy, tak i mezi těmi, kdo jdou k záhubě. Pro jedny vůně smrtonosná, vedoucí ke smrti, pro druhé zase vůně životodárná, vedoucí k životu. Kdo však je k tomu způsobilý? My jistě nepatříme k těm lidem – a je jich mnoho – co s Božím slovem kupčí. My mluvíme naprosto upřímně, jako vyslanci Boží a před Božím zrakem, protože jsme spojeni s Kristem.
Zase už začínáme sami sebe doporučovat? Potřebujeme snad – jako jistí lidé – doporučující listy na vás nebo od vás? Naším listem jste vy! Máme ho vepsaný do srdce, všichni lidé ho znají a mohou číst. Je to očividné, že jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích.
Takovou důvěru máme k Bohu skrze Krista, ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.
RESPONSORIUM
2 Kor 3,4.6.5
Máme důvěru v Boha skrze Krista. * On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu.
Ne že bychom mohli sami sobě něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. * On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Vavřince z Brindisi
(Sermo Quadragesimalis 2: Opera omnia 5,1, nn. 48.50.52)
Kázání je apoštolský úkol
Abychom žili duchovním životem, který je nám společný s nebeskými anděly a blaženými duchy, s nimiž jsme stvořeni i my jako Boží obraz a podle Boží podoby, k tomu nutně potřebujeme chléb milosti Ducha Svatého a Boží lásky. Ale milost a láska nemůže být bez víry, neboť bez víry se Bohu nelze líbit. A víra nevzniká bez kázání Božího slova. Víra je z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Kázání Božího slova je tedy nutné k duchovnímu životu, jako setí k životu tělesnému.
Proto říká Kristus: Jeden rozsévač vyšel rozsévat. Vyšel rozsévač, hlasatel spravedlnosti, a víme z Písma, že tím hlasatelem byl Bůh, když dal na poušti živým hlasem z nebe celému lidu zákon spravedlnosti; jindy to byl Boží anděl, který na místě nářků vytýkal lidu přestoupení Božího zákona, a všichni synové Izraele po andělově kázání se zkroušeným srdcem propukli v hlasitý pláč; také Mojžíš hlásal všemu lidu zákon Boží na polích moabských, jak je to psáno v Deuteronomiu. A nakonec přišel Kristus, Bůh a člověk, aby hlásal Boží slovo, a za týmž účelem poslal apoštoly, jako dříve posílal proroky.
Kázání je tedy úkol apoštolský, andělský, křesťanský, božský. Neboť Boží slovo je plné veškeré dobroty, je to poklad všech dober. Z něho je víra, naděje a láska, z něho jsou všechny ctnosti, všechny dary Ducha Svatého, všechna blahoslavenství v evangeliu, všechny dobré skutky, všechny životní zásluhy, všechna sláva nebeského ráje: Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši.
Slovo Boží je pro rozum světlem a pro vůli ohněm, aby mohl člověk poznávat a milovat Boha. A pro vnitřního člověka, který žije skrze milost z Ducha Božího, je chlebem a vodou: ale chlebem, který je sladší než med a plástev medu, vodou, která je lepší než víno a mléko. Je pro duši duchovním pokladem zásluh, a proto se o něm říká, že je zlatem a převzácným drahokamem. Na srdce zatvrzelé v neřestech je kladivem, a proti tělu, světu a ďáblu je mečem, který ničí všechny hříchy.
RESPONSORIUM
Iz 40,9; Lk 9,59.60
Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst. * Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!
Pojď za mnou, jdi a zvěstuj Boží království! * Řekni judským městům: Hle, váš Bůh.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s tvou pomocí podle toho také žili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky