Narodil se kolem roku 970 v Chotouni u Českého Brodu. Původně byl slovanským světským knězem, stal se benediktinem a později (kolem roku 1009) se rozhodl pro přísnější život poustevníka v lesní pustině u Sázavy. S pomocí knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava I. tam kolem roku 1032 založil klášter a stal se jeho opatem. Zemřel na Sázavě 25. III. 1053 a papež Inocenc III. ho roku 1204 prohlásil za svatého. V sázavském klášteře se pěstovala slovanská bohoslužba jako dědictví po Velké Moravě (až do roku 1096).
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ochránce vlasti, její vzácný drahokam,
Prokopa, jemuž otevřely nebes chrám
víra i zbožnost s mravní bezúhonností,
způsobem slavným ctíme plní vděčnosti.
Věru, je šťastný, že ho zlý svět neláká,
ani že život v pustině ho neleká.
Tam zasvětil se Bohu v oběť líbeznou
a myslí vzlétá z jeskyně v říš nadhvězdnou.
Jej skrytého však prozradí všem lásky plam
a z ústraní, kde žil, jen Bohu dosud znám,
poslušen mezi lid jde, druhy shromáždí
a v Božím domě všem se jako hvězda skví.
On, Kristův kněz, je mnichům otcem laskavým,
je vede ke spáse slovy i příkladem svým.
Nyní, když svou vlast z nebe ochraňuje již,
nám vyprošuje mír a k Bohu vede blíž.
Kriste, tys přijal svého sluhu do nebe,
slyš vlídně jej, když za nás prosí u tebe.
Kéž za zpěv tobě, Otci, Duchu Svatému
nás všechny pozveš k chvalozpěvu věčnému. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou.
Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má.
Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil:
„Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!
V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho!
Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“
Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
„Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém.
Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní.
Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
11,1-17.26-27
Davidův hřích
Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě.
Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: „Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše.“ David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: „Počala jsem.“
David pak poslal k Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Uriáše.“ A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: „Uriáš do svého domu nezašel.“
Když oznámili Davidovi, že Uriáš do svého domu nezašel, otázal se David Uriáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ Uriáš Davidovi odvětil: „Archa, Izrael i Juda sídlí v stanech, můj pán Joab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ David Uriášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Uriáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.
Druhého dne napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: „Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel.“ Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
Když Uriášova žena uslyšela, že její muž Uriáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.
RESPONSORIUM
Srov. 2 Sam 12,9; Ex 20,2.13.14
Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země. Nezabiješ, nezcizoložíš. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Prokopa“
(Vita s. Procopii minor, 3.4.9.10: Vyd. V. Chaloupecký a B. Ryba, Středověké legendy prokopské, Praha 1953, str. 134-135.140-142)
Zářil příkladem ctností jako slunce
Působením nebeské milosti rozrůstala se v šíř i v dál pověst o ctnostech blaženého Prokopa. Houfně přicházeli lidé z okolí, aby se oddaně poroučeli jeho modlitbám. A on, plný plamenné lásky, obdařený vlídnou pohostinností, půvabně ozdobený svatou rozvážností, čistý bezúhonností, prozíravě milosrdný a pokorný, prozářený mírností, naplněný velikou horlivostí víry, mluvou svatých kázání svlažoval srdce svých posluchačů jako déšť jarní, v pravý čas vylitý, a rádlem svého učení s velkým užitkem obracel jejich mysl.
Shromáždil u sebe několik bratří zbožného života a mravů, kteří si duchovně rozuměli a žili ve vzájemné lásce a svornosti. Rozhodl, že se budou řídit mnišskými pravidly a slavit bohoslužbu podle návodu ctihodného otce Benedikta.
Pověst o jeho svatosti se posléze donesla k sluchu českého knížete slavné paměti Břetislava. Ten rozhodl, že se Prokop má stát opatem.
Prokop se však strachoval mít přednost před ostatními. S největší mírností a usilovnou pokorou se všemožně zdráhal, dokládaje, že je člověk nezkušený a nehodný a že není schopen poddaným ukládat povinnost poslušnosti. Za svědka tohoto svého nejvnitřnějšího náhledu se dovolával Boha, neboť jenom ten zná všechno, co je skryté. Nakonec se přece jen nechal obměkčit prosbami a všelikým laskavým domlouváním a přemlouváním velmožů. Tak se přes své zdráhání stal opatem. A zcela zjevně na něm spočinula milost Ducha Svatého.
Zakotven na pevném základě ctností a zajištěn svou trvalou vynikající pokorou a láskou, byl tak radostný a plný vlídné dobroty, že ho ti, kdo mu byli poddáni, více milovali, než se ho obávali. Vytrvale jim udílel, všem společně i jednotlivě, spásná napomenutí a mnohá poučení zpestřená příklady z minulosti.
Živil se prací svých rukou, mírnil nouzi chudých a věnoval péči všem zarmouceným, a jako dává zkušený lékař nemocným správný lék, otcovsky jim poskytoval útěchu.
A tak až do konce svého života vynikal svatostí a zářil příkladem ctností v Božím chrámu jako slunce.
RESPONSORIUM
Srov. Žl 1,2.3; Mt 5,16; Kol 3,17
Šťasten, kdo dnem i nocí přemítá o zákoně Páně, je jako strom při živých vodách zasazený, ovoce nese správně ve svůj čas. * Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.
Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše. * Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky