Narodil se kolem roku 1200. Traduje se, že do řádu ho přijal sám svatý Dominik. V roce 1221 ho generální kapitula v Boloni vyslala se třemi dalšími spolubratry do Uher založit novou provincii. Podle tradice byl nejprve převorem v Záhřebu. Mnoho dalších let se věnoval misijní práci mezi pohanskými Kumány v Uhrách. Později zastával úřad převora v polské Sandoměři. Během druhého nájezdu Tatarů na Polsko, v zimě na přelomu let 1259 a 1260, byla Sandoměř dobyta a mnoho jejích obyvatel zahynulo. Část měšťanů se uchýlila do klášterního kostela sv. Jakuba a zde byla 2. února 1260 pobita spolu se Sadokem a dalšími osmačtyřiceti dominikány. Kult sandoměřských mučedníků začal hned po jejich smrti. 18. října 1807 ho schválil Pius VII. Ostatky sandoměřských mučedníků jsou uloženy v klášterním kostele v Sandoměři.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
31,1-8.13-23.35-37
Job zdůrazňuje svou spravedlnost
Job řekl:
„Smlouvu jsem uzavřel se svýma očima,
že nebudu na pannu chtivě hledět.
Jaký úděl Bůh posílá shůry,
jaký osud přiřkne Všemohoucí z nebes?
Nehrozí snad neštěstí zločinci,
zkáza těm, kdo činí nepravosti?
Nevidí snad on mou cestu,
nepočítá všechny mé kroky?
Jestliže jsem kráčel ve lži,
jestliže spěchala má noha za klamem,
ať mě Bůh zváží na poctivé váze
a uzná mou bezúhonnost.
Jestliže sešly mé kroky z cesty,
mé srdce se dalo strhnout očima,
jestliže na mých dlaních ulpěla špína,
pak ať jiný jí, co jsem nasel,
ať má setba je vytrhána.
Jestliže jsem pohrdl právem svého služebníka,
své služky, když měli se mnou spor,
co bych si počal, až Bůh povstane k soudu,
co bych mu odpověděl, až bude vyšetřovat?
Což i mého služebníka nestvořil v lůně můj Tvůrce,
nehnětl ho stejný Bůh v životě matky?
K potřebám slabých jsem nebyl necitelný,
očím vdovy jsem nedal zahynout touhou,
své sousto jsem nejídal sám,
sirotek se mnou se o ně dělil.
Vždyť Bůh jak otec mě vychovával od mého mládí,
od mateřského lůna se o mě staral.
Když jsem viděl ubožáka bez oděvu,
když se chudák neměl čím přikrýt,
což jeho bedra mně nežehnala,
nehřál se vlnou mých ovcí?
Jestliže jsem hrozil svou rukou nevinnému,
protože jsem viděl oporu v bráně,
pak ať mi rámě vypadne z plece,
ať se můj loket zlomí ve svém kloubu,
neboť děsná by byla má záhuba od Boha,
před jeho velebností bych nemohl obstát.
Kéž by mě někdo slyšel!
To je mé poslední slovo! Kéž se mi Všemohoucí ozve!
Můj protivník ať podá žalobu!
Jistě ji ponesu na svém rameni,
jako korunu si ji ovinu kolem hlavy,
zpravím ho o každém kroku,
přijdu k němu jako kníže!
RESPONSORIUM
Job 31,3; Př 15,3; Job 31,4
Nehrozí snad neštěstí zločinci, zkáza těm, kdo činí nepravosti? * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.
Nevidí snad on mou cestu, nepočítá všechny mé kroky? * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého biskupa a mučedníka Cypriána
(Ep. 6,1-2: CSEL 3,480-482)
Chceme-li dosáhnout zaslíbení Páně, musíme Pána ve všem následovat
Zdravím vás, milovaní bratři! Kdyby mi poloha místa dovolovala se k vám vydat, velmi rád bych vás viděl osobně. Vždyť co bych si mohl přát lepšího a co radostnějšího by se mi mohlo přihodit, než abych byl teď mezi vámi a vy mě mohli obejmout svýma čistýma a neposkvrněnýma rukama, které zůstaly věrné víře v našeho Pána a odmítly přinést modloslužebnou oběť?
Co by bylo milejšího a vznešenějšího než políbit nyní vaše ústa, která slavnostně vyznala Pána, a být spatřen vašima očima, které se odvrátily od světa a staly se hodnými patřit na Boha?
Protože však nemám příležitost osobně zakusit tuto velkou radost, posílám k vám jako svého zástupce tento list, abyste si jej poslechli a přečetli. Má pro vás být zároveň blahopřáním i napomenutím, abyste ve vyznávání nebeské slávy zůstali silní a neochvějní a abyste na cestě Božího důstojenství, na niž jste vstoupili, díky duchovní síle také vytrvali, abyste mohli dostat věnec vítězství. Sám Pán bude vaším ochráncem a vůdcem, neboť řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.
Blahoslavený žalář, ozářený vaší přítomností! Blahoslavený žalář, posílající Boží lidi do nebe! Hle, temnoty zářivější než samo slunce a jasnější než naše pozemské světlo! Vždyť právě tady stojí vaše těla jako Boží chrámy a posvěcují se svatým vyznáním!
Ani teď ať nezůstává ve vašem srdci a ve vaší mysli nic než Boží příkazy a nebeská nařízení, kterými vám Duch Svatý vždycky dodával sílu snášet utrpení. Nikdo nemyslete na smrt, ale na nesmrtelnost, nemyslete na časné trápení, ale na věčnou slávu. Je přece psáno: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kteří jsou mu oddáni. A také: Má oběť, Pane, je zkroušený duch, zdrcené srdce neodmítneš.
Skrze muka se vstupuje mezi Boží svědky a každý, kdo se osvědčí v utrpení, je jím posvěcen, jak jinde říká Písmo: I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem.
Když tedy budete mít na mysli, že spolu s Kristem Pánem vy budete jednou soudit a kralovat, nezbude vám než se radovat, takže vaše radost z toho, co bude, zatlačí utrpení přítomné chvíle do pozadí. Jistě víte, že co svět světem stojí, vždycky ve všech zápasech, které v něm probíhají, spravedlnost trpěla: hned na samém prvopočátku byl přece zabit spravedlivý Ábel a po něm i všichni spravedliví, proroci i apoštolové, kterým Bůh svěřil nějaké poslání.
A těm všem dal Pán příklad: sám na sobě ukázal, že do jeho království přijdou jenom ti, kdo jdou za ním jeho cestou. Kdo má svůj život na tomto světě rád, ztratí ho, řekl. Kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. A také: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou: spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.
Rovněž Pavel nás napomíná, že chceme-li dosáhnout toho, co nám Pán slíbil, musíme ho ve všem napodobovat. Jsme Boží děti, říká. Jsme-li však děti, jsme i dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.
RESPONSORIUM
Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství .
Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
MODLITBA
Modleme se.
Pane Ježíši Kriste, dej, aby nám tě po tomto putování ukázala tvá matka, milostivá a přívětivá Panna Maria, kterou blahoslavený Sadok a jeho druhové vzývali, když je napadli nepřátelé, a dosáhli tak od tebe mučednické palmy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky