Narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě „Apologie“ a „Dialog s Tryphonem“. V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami. Otevřel si v Římě filozofickou školu, ale byl udán, že je křesťanem, předvolán před soudce a spolu s pěti dalšími muži a jednou ženou podstoupil kolem roku 165 mučednickou smrt.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe v tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil?
Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,
protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,
pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla.
Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy.
Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků.
Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám.
Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou.
Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají.
ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.
Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
29,1-10; 30,1.9-23
Job si naříká na své soužení
Job pokračoval ve své řeči a řekl:
„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
Celou silou mě chytá Bůh za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“
RESPONSORIUM
Job 30,17.19; 7,16
Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů
(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)
Přidržel jsem se pravého učení křesťanů
Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“
Rustikus řekl: „K jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu.“
Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“
A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi.“
Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“
Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“
Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“
Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k věci, o niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti.“
Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“
Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“
S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.
RESPONSORIUM
Sk 20,21.24; Řím 1,16
Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky