Narodila se kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1907 a za svatou 21.V.1995 při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Oslavme ženu statečnou,
svatými ctnostmi výtečnou,
již v paměti vždy zachová
uctivě církev Kristova.
Nadšena láskou nebeskou
nestála o slast pozemskou,
kráčela statně k věčnosti,
po úzké cestě k svatosti.
Své tělo postem krotila,
duši modlitbou sytila,
došla z této pozemskosti
do slávy věčné radosti.
Prameni síly všeliké,
jenž činíš věci veliké,
slyš, Kriste, pro tu světici
své věrné, tebe prosící.
Buď slaven Otec Hospodin
a Ježíš Kristus, jeho Syn,
buď stejně uctěn Svatý Duch,
na věky věků jeden Bůh. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
To přichází náš Bůh, a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí.
Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
„Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda.
Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje.
Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova?
Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty.
Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
13,13 – 14,6
Job se dovolává Božího soudu
Job odpověděl svým přátelům:
„Mlčte a nechte mě mluvit,
ať mě cokoli stihne.
Ve svých zubech ponesu své tělo,
na svou dlaň položím svou duši.
Může mě zabít, nemám však jinou naději,
jak své chování před ním obhájit.
Již to je mi k prospěchu,
že se nesmí před ním objevit rouhač.
Slyšte mé slovo,
mému výkladu popřejte sluchu!
Nuže, připravil jsem svou při k soudu,
vím, že budu uznán spravedlivým.
Kdyby ještě někdo chtěl se mnou se přít,
pak bych už raději mlčel a zemřel.
Jen dvou věcí mě ušetři,
a pak se před tebou nebudu skrývat:
Svou ruku vzdal ode mě,
ať mě neděsí hrůza z tebe!
Pak se ptej, a já odpovím,
nebo já budu mluvit, a ty mně odpověz!
Kolik je mých nepravostí a hříchů?
O mé nevěrnosti a vině mě pouč!
Proč skrýváš svou tvář,
máš mě za svého nepřítele?
Chceš děsit list odvátý větrem,
či pronásledovat suché stéblo,
že trpký osud mně předpisuješ
a přisuzuješ viny mého mládí?
Do klády svíráš mé nohy,
špehuješ všechny mé cesty,
značíš si stopy mých nohou.
Můj život je jako měch, který se rozpadá,
jako oděv, který mol rozežírá.
Člověk zrozený z ženy
má život krátký a plný neklidu.
Jako květ vypučí, zvadne,
prchá jako stín a nevydrží.
A přece na něj otvíráš své oči
a ženeš ho na soud se sebou?
Kdo může z nečistoty udělat čisté?
Jistě nikdo.
Když už jsou určeny jeho dni
a u tebe je počet jeho měsíců,
když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,
tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho,
ať jako nádeník užívá svého dne.“
RESPONSORIUM
Job 13,20.21; Jer 10,24
Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, * ať mě neděsí hrůza z tebe.
Potrestej mě, Hospodine, ale s mírou, ne ve svém hněvu. * Ať mě neděsí hrůza z tebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého papeže Pavla VI.
(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)
Chvála blahoslavené Zdislavy
Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.
Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobrodinkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.
RESPONSORIUM
Srov. 1 Tim 5,10; Jdt 13,19; Sir 26,2; Př 31,11
Vychovala své děti, byla pohostinná, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. * Její chvála nevymizí z úst lidí.
Řádná žena dělá svému muži radost, srdce jejího manžela na ni spoléhá. * Její chvála nevymizí z úst lidí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatou Zdislavu osvědčovat lásku k tobě v každodenní péči o vlastní rodinu i trpící bližní; dej, ať podle jejího příkladu i my využíváme času věrným plněním tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky