Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *

neboť se k tobě utíkám!

V stínu tvých křídel hledám útočiště, *

až pohroma se přežene.

O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *

k Bohu, jenž pro mne činí vše;

ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *

mé úkladníky zahanbí!

Svou milostí a věrností *

on zachraňuje život můj.

Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *

co dravě lidi hltají.

Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *

a jejich jazyk ostrý meč.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou!

Oni mým nohám nastražili léčky, *

oni mou duši sklíčili,

přede mnou přímo kopali mi jámu, *

až do ní sami upadli.

Je odhodláno moje srdce, Pane, †

je odhodláno srdce mé, *

zpívat ti chci a v struny hrát.

Vzhůru, má duše! Vzhůru, moje harfo! *

Já jitřenku teď probudím.

Slavit tě budu před národy, Pane, *

chválit tě mezi pohany.

Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *

a věrnost tvá až do oblak.

Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *

po celé zemi slávu svou!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Jer 31, 10-14

Slyšte, národové, slovo Páně *

a zvěstujte je dalekým ostrovům!

A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *

a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“

Neboť Pán vykoupí Jákoba, *

vysvobodí ho z ruky mocnějšího.

S jásotem přijdou na horu Sión, *

rozběhnou se za Božími dary:

za obilím, vínem a olejem, *

za mláďaty bravu a skotu.

Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *

a už nebudou hladovět.

Tehdy se radostí roztančí panna, *

mládež i starci se rozveselí.

Jejich smutek obrátím v radost, *

potěším je a bědy jim proměním v jásot.

Kněží se potěší nad obětním tukem, *

mými dary se nasytí můj lid.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Velký je Pán a nejvýš hoden chvály *

ve městě Boha našeho.

Vznosně se tyčí jeho svatá hora, *

je všemu světu k potěše;

ten sever nejzazší, ta hora Sión, *

to město krále mocného.

Pán, který sídlí v jeho hradních věžích, *

je jeho hradbou bezpečnou.

Vždyť hle, jak spolčila se řada králů, *

přitáhli všichni najednou.

Jenom však pohlédli – a ustrnuli, *

s hrůzou se dali na útěk.

Třesavka děsu je tam zachvátila, *

křeč jako bolest rodičky,

jako když prudký vítr od východu *

taršíšské lodi rozbíjí.

Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme *

ve městě Boha našeho,

v tom městě Pána zástupů: *

Pán zbudoval je pro věky!

S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě *

na tvoje milosrdenství.

Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva *

až na kraj země dosahá.

Tvá pravice je provždy spravedlivá, *

ať Sión se z ní raduje,

ať zajásají všechny judské dcery *

nad tvými, Pane, rozsudky!

Projděte Sión, obejděte kolem *

a jeho věže spočtěte,

prohlédněte si jeho opevnění, *

projděte jeho paláci,

ať povíte všem příštím pokolením: *

že takto veliký je Pán,

náš Bůh po všechen čas a do věčnosti. *

Ten, jenž nás vede na věky!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *

protože navštívil a vykoupil svůj lid.

A vzbudil nám mocného spasitele *

z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *

ústy svých svatých proroků:

že nás zachrání od našich nepřátel *

a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *

a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:

na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *

že nám dá,

abychom mu beze strachu *

a vysvobozeni z rukou nepřátel

zbožně a spravedlivě sloužili *

po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *

neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

a dal jeho lidu poznat spásu *

v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *

kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,

aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *

a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.