Narodil se kolem roku 295 v Alexandrii v Egyptě. Doprovázel jako jáhen svého biskupa na nicejském koncilu (325). Když se sám stal alexandrijským patriarchou (328), statečně a vytrvale hájil víru v Kristovo božství, jak bylo definováno v Niceji, proti stoupencům alexandrijského kněze, bludaře Aria. Ani šikanování ze strany císaře, ani ustrašenost ostatních biskupů, ani několikrát opakované vyhnanství nezlomilo jeho odhodlání. Využíval nuceného pobytu mimo diecézi (celkem asi 20 let) k písemnému vysvětlování a šíření pravé víry. Podporoval rozvoj mnišství a sepsal „Život sv. opata Antonína“. Zemřel 2. V. 373 v Alexandrii.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Kolikrát v poušti dráždili jej, *
kolikrát ve stepi uráželi!
Zkoušeli Boha zas a zas, *
rmoutili Svatého Izraele.
Neměli v paměti jeho moc, *
den, kdy je zachránil před nepřítelem,
když činil znamení v Egyptě, *
svoje divy v tanejských pláních.
Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
z potoků ani se nedalo napít.
Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
spousty žab, aby je sužovaly.
Úrodu jejich dal sarančím *
kobylkám to, čeho dobyli prací.
vinice potloukl krupobitím, *
morušovníky sežehl jíním.
Na jejich dobytek dopustil mor, *
nákazou porážel jejich stáda.
Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
rozhorlení, hrozby a rány, *
celé zástupy neblahých poslů.
Naplno hněvu průchod dal, †
ani smrti je neuchránil, *
životy jejich dal na pospas moru.
Prvorozence pobil jim, *
vše prvně zplozené v Chámových stanech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.
Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
jako své stádo je provázel pouští.
Vodil je bezpečně, neměli strach, *
nepřátele však zhltilo moře.
Do svaté země své přivedl je, *
k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
Před jejich tváří pohany hnal, †
dědictví jejich jim rozdělil losem *
v jejich stanech pak lid jeho bydlil.
Oni však pokoušeli ho dál, †
dráždili Pána, Nejvyššího, *
nedbali na jeho přikázání.
Odpadli, byli mu nevěrní †
tak jako jejich otcové kdysi, *
selhali, podobni zrádnému luku.
Pohoršovali jej na výšinách, *
rozhořčovali ctěním svých model.
Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
tvrdě se odřekl Izraele.
Opustil v Silo svatyni svou, *
stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
Síle své padnout dal v zajetí, *
slávě své do rukou nepřítele.
Cizímu meči vydal svůj lid, *
na své dědictví zanevřel zcela.
Jinochy jejich pohltil žár, *
pannám nezněly svatební písně.
Jejich kněze povraždil meč, *
nebylo při pohřbech vdovského nářku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.
Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
jak silák procitlý z opojení.
Nepřátele pak po zádech bil, *
zahrnul je navěky hanbou.
Povrhl stanem Josefovým, *
nevyvolil si Efraímovce,
nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
zamiloval si horu Sión.
Stánek jak nebe si zbudoval, *
pevný jak zem, co pro věky stvořil.
Davida zvolil svým služebníkem, *
z ovčí ohrady přivedl si jej,
od ovčích matek jej povolal, †
ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
Izraele, dědictví svoje.
Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
pevnýma rukama moudře je vodil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
18,1-20
Pád Babylónu
Já, Jan, jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“
Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí: náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: „Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“
RESPONSORIUM
Iz 52,11.12; Jer 51,45 (srov. Zj 18,4)
Vyjděte z Babylónu, očisťte se, kdo nesete Hospodinovy nádoby, vždyť Hospodin půjde před vámi. * i v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.
Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. * I v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Atanáše
(Oratio de incarnatione Verbi, 8-9: PG 25,110-111)
Slovo se stalo tělem
Boží Slovo, netělesné, nepomíjející, nehmotné, přišlo mezi nás, ačkoli ani předtím nebylo od nás vzdáleno, neboť v žádné části světa nikdy nechybělo, a protože je stále se svým Otcem, všechno všude naplňovalo.
Ve své dobrotě vůči nám zajisté přišlo, aby se nám zjevně ukázalo a Boží Syn se slitoval nad naším pokolením, nad naší bídou; naše porušenost ho přivedla k rozhodnutí: nemohl snést, že nad námi panuje smrt, a aby nezašlo, co kdysi bylo vytvořeno, aby Otcovo dílo při stvoření člověka nepřišlo nazmar, přijal tělo takové, že se od našeho nijak neliší. Nechtěl totiž jen pobýt v těle nebo se nám jenom ukázat.
Kdyby se přece chtěl pouze zjevit, mohl by klidně přijmout nějaké dokonalejší tělo. On však přijal to naše.
V panenském lůně si zbudoval chrám, své tělo; jako by se jím patřičně vybavil a vystrojil, aby se nám v něm mohl dát poznat a aby v něm přebýval. Když tedy takto přijal tělo podobné našemu, vydal je za nás všechny všanc smrti, protože všichni byli podrobeni jejímu porušení, a z čisté lásky přinesl toto tělo Otci za oběť; předně proto, aby všichni, kdo v něm budou umírat, poznali, že zákon porušení, kterému lidstvo propadlo, byl zrušen, neboť smrt na těle Kristově vyčerpala svou sílu, takže už nemá žádnou moc proti lidem, kteří se Kristu podobají; a také proto, aby lidstvu propadlému porušení vrátil neporušitelnost a ze smrti ho povolal opět k životu. Prostřednictvím těla, které přijal, a skrze jeho vzkříšení odstranil provždy smrt, jako když suchou třtinu stráví oheň.
Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň pro Slovo v něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z porušení.
Tělo, které tedy Boží Slovo přijalo, bylo obětováno smrti jako pravá oběť, prostá jakékoli poskvrny; a tak obětí vlastního těla za jiné odvrátilo Boží Slovo smrt ode všech, jejichž podobu na sebe vzalo.
Takže tím, že Slovo Boží všechno a všechny převyšující svůj příbytek a hmotný nástroj nabídlo a obětovalo za všechny, jak samo pravilo, vyrovnalo ve smrti všechny lidské dluhy a neporušený Boží Syn, spojený se všemi lidmi podobností těla, zaslíbením vzkříšení vrátil všem lidem řádně a po právu neporušenost.
Nuže, porušení smrti už nemá nad lidmi žádnou moc, díky Slovu, které se stalo tělem a přebývá mezi námi.
RESPONSORIUM
Srov. Jer 15,19.20; 2 Petr 2,1
Budu promlouvat tvými ústy a učiním z tebe bronzovou zeď. * Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou. Aleluja.
Objeví se lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil. * Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys posiloval svatého biskupa Atanáše, aby neohroženě hlásal a hájil božství tvého Syna; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom tě hlouběji poznávali a opravdověji milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky