Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, *

ty víš, když sedám i když vstávám.

Poznáváš mé myšlenky již zdálky; †

ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, *

všímáš si všech mých cest.

Slovo ještě nemám na jazyku: *

hle, už je znáš, Hospodine, celé.

Obklopuješ mě zezadu i zpředu *

a kladeš na mě svou dlaň.

Podivuhodná je pro mě tvá znalost, *

vznešená a nepochopitelná.

Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, *

kam až utéci před tvou tváří?

I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, *

i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!

I kdybych si připjal křídla jitřenky *

a spočinul na nejzazším moři,

i tam mě povede tvá ruka *

a uchopí mě tvá pravice.

I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje *

a noc mě obklopí místo světla“,

ani tma ti nebude tmavá, †

noc jako den se rozjasní, *

temno je pro tebe tak jako světlo.

Tys přece stvořil mé ledví, *

utkal jsi mě v lůně mé matky.

Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, *

úžasná jsou tvoje díla.

Dokonale znáš mou duši, *

má podstata ti nezůstala utajena,

když jsem byl tvořen v skrytu, *

spřádán v hlubinách země.

Tvé oči viděly mé skutky †

a v tvé knize jsou zapsány všechny; *

dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.

Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, *

jak nesmírné je jejich množství!

Kdybych je měl sečíst – je jich více než písku, *

dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe.

Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, *

zkoušej mě a poznej mé smýšlení!

Pohleď, zda jdu cestou špatnou, *

a veď mě cestou odvěkou!

Srov. Kol 1,12-20

Radostně (děkujme) Bohu Otci, *

že (nás) uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.

On nás totiž vytrhl z moci temnosti *

a převedl do království svého milovaného Syna.

V něm máme vykoupení *

a odpuštění hříchů.

On je (věrný) obraz neviditelného Boha, *

dříve zrozený než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, *

(svět) viditelný i neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, †

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. *

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

(Kristus) je dříve než všechno (ostatní) *

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, *

to je církve:

on je počátek, †

prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. *

Tak má ve všem prvenství.

(Bůh totiž) rozhodl, *

aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti),

a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) †

jak na nebi, tak na zemi *

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.