15. říjen 2026

Sv. Terezie od Ježíše,
panny a učitelky církve

památka

Narodila se 28. III. 1515 v Avile ve středním Španělsku. Když jí bylo 14 let, zemřela jí matka a otec ji dal na vychování k sestrám augustiniánkám. Po vstupu ke karmelitkám (1536) prožívala nejprve období vážného onemocnění a neklidu. V roce 1557 se rozhodla vyloučit ze svého života všechno, co by ji odvádělo od Boha. Začala žít životem hluboké vnitřní modlitby a toužila po návratu k původní řeholi s přísnou klauzurou. Po založení prvního kláštera reformovaných karmelitek (1562) zakládala další a po setkání se sv. Janem od Kříže (1568) dávala podnět k zakládání i mužských reformovaných klášterů. Její spisy se staly školou modlitby. Zemřela v Albě de Tormes 4. X. 1582; v důsledku právě začínající gregoriánské reformy kalendáře byl následující den 15. X. V roce 1622 byla prohlášena za svatou a v roce 1970 za učitelku církve. Tereziánská mystika, vyznačující se smyslem pro realitu duchovního života a intimním osobním vztahem ke Kristu, silně ovlivnila duchovní vývoj své doby a měla velký vliv i na myšlení a tvorbu našich barokních náboženských autorů v 17. století.

Nešpory

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ach, jak ve mně srdce hoří,

že málem ve mně neshoří!

Láska mě na svět zplodila,

láska se se mnou zrodila.

Život můj je milování,

i má smrt je milování.

Ach, člověče, zanech světa,

sic bude po tobě veta!

Láska Boží trvá stále,

mimo ni je vše nestálé.

Miluj Boha bez přestání,

v něm své stálé mívej stání.

Miluj jednorozeného,

od věčnosti zplozeného

Syna Boha jediného,

v kráse, ctnosti předivného,

jenž může srdce raniti

i je sobě podmaniti.

Ten, který pro mě umíral,

ten dveře k lásce otvíral.

K tomu pospíchám srdečně,

jemu živa budu věčně.

Ó přešťastné milování,

ach, přerozkošné kochání!

ŽALMY

1. ant. Hospodin je mé milosrdenství, mé útočiště a můj útulek.

Žalm 144 (143)
Prosba za vítězství a pokoj
Jeho ruce se naučily bojovat, když zvítězil nad světem – řekl: „Já jsem přemohl svět.“ (Sv. Hilarius)
I (1-8)

Veleben buď Hospodin, má Skála, *

on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit.

On je mé milosrdenství, mé útočiště, *

má pevnost a můj zachránce,

můj štít a můj útulek, *

on mi podmaňuje národy.

Hospodine, co je člověk, že se o něho staráš, *

co je smrtelník, že na něho myslíš?

Člověk se podobá vánku, *

jeho dny stínu, který přechází.

Hospodine, skloň svá nebesa a sestup, *

dotkni se hor, a budou dýmat.

Sešli blesk a rozpraš nepřátele, *

vystřel své šípy a poděs je!

Vztáhni svou ruku z výšin, *

vytrhni mě a vysvoboď z přívalu vod a z ruky cizáků,

jejich ústa mluví lež *

a pravice přísahá křivě.

Ant. Hospodin je mé milosrdenství, mé útočiště a můj útulek.

2. ant. Šťastný národ, jehož Bohem je Hospodin.

II (9-15)

Bože, novou píseň ti zazpívám, *

na harfě s desíti strunami ti zahraji;

tobě, jenž dáváš králům vítězství, *

který jsi vysvobodil Davida, svého služebníka.

Zachraň mě před zhoubným mečem *

a vysvoboď mě z ruky cizáků,

jejich ústa mluví lež *

a pravice přísahá křivě.

Naši synové ať jsou jako štěpy *

vyrostlé v mladistvé síle,

naše dcery ať jsou jako nárožní sloupy, *

sloupy vytesané pro chrám.

Naše sýpky ať jsou plné, *

ať oplývají vším plodem,

náš brav ať má tisíce mláďat, †

ať se množí po mnoha tisících na našich nivách, *

náš skot ať je obtížen náklady!

Ať nedojde k prolomení hradeb ani k vyhnanství, *

ať v našich ulicích nezazní nářek!

Šťastný národ, jemuž se takto daří, *

šťastný národ, jehož Bohem je Hospodin.

Ant. Šťastný národ, jehož Bohem je Hospodin.

3. ant. Od nynějška patří vítězství a královská vláda našemu Bohu.

Kantikum
Boží soud

Zj 11,17-18; 12,10b-12a

Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, *

který jsi a který jsi byl,

žes převzal svou velikou moc *

a ujal ses vlády.

Pohané se rozzuřili, *

ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:

dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím *

a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým;

a zahubit ty, *

kdo hubili zemi.

Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu *

a panování jeho Pomazanému,

neboť byl svržen žalobník našich bratří, *

který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci.

Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví *

a slovem svého svědectví,

protože nemilovali svůj život natolik, *

že by se zalekli smrti.

Proto se veselte, nebesa *

a vy, kteří v nich přebýváte!

Ant. Od nynějška patří vítězství a královská vláda našemu Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Kol 1,23

Vytrvejte ve víře, opřeni o pevné základy, a nenechte se odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodin je můj pastýř, * nic nepostrádám. Hospodin.

Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, * nic nepostrádám. Sláva Otci. Hospodin.

KANTIKUM PANNY MARIE

Antifona ke kantiku Panny Marie: Ty, kteří lačnějí po spravedlnosti, Hospodin nasytil a naplnil dobrými věcmi.

PROSBY

Přimkněme se ke Kristu, neboť on je světlo národů a radost všeho, co žije, a prosme ho:

Pane, dej nám světlo a spásu.

Kriste, Světlo nehasnoucí a Slovo Otcovo, tys přišel spasit všechny lidi,

veď a osvěcuj katechumeny své církve.

Pane, ty jsi tak dobrý a milosrdný,

nevzpomínej na naše hříchy.

Tys dal lidem schopnost poznávat zákonitosti přírody, aby podle tvé vůle ovládali svět,

dej, ať věda i umění slouží k tvé oslavě a ke štěstí všech.

Ochraňuj ty, kdo se dali do služeb svým bratřím uprostřed světa,

ať mohou ochotně a bez překážek vykonávat své dílo.

Pane, komu ty otevřeš bránu nebeského domova, tomu ji nikdo nezavře,

uveď do svého světla zemřelé, kteří zesnuli v naději na vzkříšení.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys osvítil svatou Terezii působením svého Svatého Ducha, aby ukazovala církvi cestu k dokonalosti; prosíme tě, dej, ať je nám její nauka pokrmem na této cestě, abychom tak jako ona toužili po opravdové svatosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2026 J. Vidéky