Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Radujme se vždy společně,
chválu vzdávejme ochotně
Bohu Otci nebeskému,
Synu i Duchu Svatému.
Posílá nám ku pomoci
věrné vůdce po vše časy.
Ó Bože náš všemohoucí,
rač konati dílo spásy.
Tvůj lid je velmi rozptýlen,
na scestí často zaveden;
ó Pastýři předůstojný,
navštiv lid svůj rozptýlený.
Ó rač při nás vždycky býti,
lidi ze sna probuditi,
světlo pravdy své zjeviti
a temnosti zapuditi.
Aby pravdu tvou znajíce,
bludům nesloužili více,
jen tobě, Bohu samému,
navěky požehnanému.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,
nauč mě svým příkazům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
12,1-16
Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou (svá zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“
I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla).
Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ Řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.
Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. Do všech větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.
Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích. Zanechám však z nich několik lidí, (zachráněných) od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ez 12,15; Žl 89 (88),31.33
Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. * Poznají, že já jsem Hospodin.
Jestliže opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám jejich nepravost. * Poznají.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „O vystupování mysli k Bohu“ od svatého Roberta Bellarmina
(Grad. 1: Opera omnia 6, edit. 1862, 214)
Nakloň mé srdce k svým přikázáním
Tys, Pane, dobrý a shovívavý a nejvýš milosrdný. Kdo by ti nechtěl sloužit celým srdcem, začne-li aspoň trochu okoušet, jak laskavě a něžně se projevuje tvá otcovská autorita? Co ukládáš, Pane, svým služebníkům? Říkáš (ústy svého Syna): Vezměte na sebe mé jho. A jaké je tvé jho? Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Kdo by nenesl s největší ochotou jho, které netlačí, ale působí příjemně, a břemeno, které netíží, ale přináší úlevu? Právem jsi proto dodal: A naleznete pro své duše odpočinek. A co je tím tvým jhem, které nepůsobí únavu, ale přináší odpočinek? Je jím první a největší přikázání: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem. Vždyť co je snadnější, příjemnější a milejší, než milovat dobrotu, krásu a lásku? A to všechno jsi ty, Pane, můj Bože.
A neslibuješ mimo to i odměnu těm, kdo zachovávají přikázání, která jsou žádoucnější než hojnost zlata a sladší než plástev medu? Ano, slibuješ odměnu, a to odměnu největší, jak říká tvůj apoštol Jakub: Těm, kdo ho milují, připravil Pán korunu života. A co je to ta koruna života? Je to větší dobro, než si můžeme pomyslit nebo přát. Takto o tom mluví svatý Pavel na základě Izaiáše: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.
V poslušnosti tvých přikázání je tedy opravdu hojná odplata. A nejen první a největší přikázání přináší užitek člověku, který je poslušně plní – ne Bohu, který přikázání dává; také ostatní Boží přikázání zdokonalují toho, kdo se jimi řídí, dávají mu sílu, vychovávají a osvěcují ho, a nakonec ho učiní dobrým a šťastným. Proto chceš-li být moudrý, buď si vědom, že jsi stvořen k slávě Boží a k své věčné spáse. To je tvůj cíl, střed tvé duše, poklad tvého srdce. Dojdeš-li k tomuto cíli, budeš šťastný; mineš-li se s ním, budeš nešťastný.
Proto považuj za své skutečné dobro to, co tě přivádí k tvému cíli, a za skutečné zlo, co tě od cíle odvádí. Úspěch i neúspěch, bohatství i nedostatek, zdraví i nemoc, čest i potupu, život i smrt nemá moudrý člověk pro ně samé ani vyhledávat, ani se jim vyhýbat; ale přispívají-li k Boží slávě a k tvému věčnému štěstí, jsou dobré a máš je vyhledávat, jsou-li však tomu na překážku, jsou špatné a máš se jim vyhýbat.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mal 2,7; Tit 1,7.9
Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z jeho úst, * neboť je poslem Hospodina zástupů.
Církevní představený ať se jako Boží správce pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení. * Neboť.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého biskupa Roberta, aby svými obdivuhodnými vědomostmi a ctnostným životem hájil víru a uskutečňoval duchovní obnovu tvé církve; na jeho přímluvu pomáhej i nám v úsilí o vnitřní obnovu a o zachování neporušené víry. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky