Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! *

Po celý den o něm rozjímám.

Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, *

neboť navěky je se mnou.

Rozumnější jsem nad všechny své učitele, *

neboť rozjímám o tvých přikázáních.

Rozvážnější jsem nad starce, *

neboť zachovávám tvá nařízení.

Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, *

abych dbal na tvá slova.

Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, *

protože tys mě poučil.

Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, *

nad med jsou sladší pro má ústa.

Tvými nařízeními jsem zmoudřel, *

proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu.

Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, *

proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?

Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, †

na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, *

na horu Sión, kde ses usídlil.

Zaměř své kroky k dávným troskám: *

nepřítel ve svatyni všechno zničil.

Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa, *

své korouhve tam vztyčili na vítězství.

Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou, *

hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.

Tvou svatyni vydali ohni, *

až do základů znesvětili příbytek tvého jména.

Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, *

spalte všechny Boží svatyně v zemi!“

Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka *

a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.

Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, *

jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?

Proč odtahuješ svou ruku *

a svou pravici necháváš ležet v klíně?

Bůh však je mým králem od pradávna, *

tolikrát popřál vítězství v zemi.

Ty jsi svou mocí rozdělil moře, *

ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.

Tys roztříštil leviatanovy hlavy, *

hodils ho za pokrm netvorům moře.

Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, *

tys vysušil mohutné řeky.

Tvůj je den a tvá je noc, *

tys učinil měsíc i slunce.

Tys vymezil všechny hranice země, *

ustanovil jsi léto a zimu.

Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, *

pošetilý národ tupil tvé jméno.

Nevydávej supovi život své hrdličky, *

nezapomínej natrvalo na život svých chudých!

Shlédni na svou smlouvu, *

vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.

Ať se ponížený nevrací zklamán, *

ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!

Povstaň, Bože, ujmi se své věci, *

mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.

Nezapomínej na křik svých protivníků, *

povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.