Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toužíme, ó Ježíši,
slovům tvým vždy naslouchati,
učiň srdce schopnější
slova svatá přijímati,
veď nás od věcí pozemských,
abychom došli nebeských.
Srdce naše, rozum náš
velkou tmou jsou zatemněny,
Pane, ty vše v rukou máš,
dej nám světlo k osvícení;
dobré chtění i myšlení
pochází z tvého učení.
Blesku slávy, jasnosti,
Světlo světla Boha Otce,
obdař nás svou milostí,
rozvaž jazyk, uši, srdce;
náš zpěv, prosby a chválení
ať dojdou v nebi slyšení.
ŽALMY
1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.
Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *
chytí ho do nástrah, které si přichystal.
Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †
„On nepotrestá! Bůh není!“ *
To je celé jeho smýšlení.
Po celý čas se mu vše daří, †
je daleko od myšlenky na tvůj soud, *
na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.
Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *
z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“
Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad, †
zabíjí nevinného ve skrytu, *
jeho oči slídí po chudákovi.
Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †
číhá, aby lapil ubožáka, *
lapí ho a vtáhne do své sítě.
Přikrčí se, po zemi se plazí, *
chudáci klesají v jeho drápech.
Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *
odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“
Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.
2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.
Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *
nezapomínej na chudáky!
Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *
a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?
Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák, *
sirotkovi tys pomocníkem.
Zlom rámě bezbožného bídáka, *
ztrestej jeho nepravost a nebude ho.
Hospodin je králem na věčné časy, *
vyhynuli pohané z jeho země.
Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *
vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,
abys právo zjednal slabému a sirotku, *
aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.
Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.
3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.
Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *
mezi lidmi se vytrácí věrnost.
Klamou se navzájem falešnými slovy, *
hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.
Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *
jazyk, který chlubivě mluví,
ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *
rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“
„Pro útisk ubohých, sténání chudých †
už povstanu, praví Hospodin, *
spásu dám tomu, kdo po ní touží.“
Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *
ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.
Ty nás, Hospodine, ochráníš *
a zachováš navždy před tímto pokolením.
Kolem se toulají bezbožníci, *
vyvyšují se nejhorší z lidí.
Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.
Hospodin učí pokorné správně jednat,
vede je po svých cestách.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Jeremiáše
1,1-19
Jeremiáš povolán za proroka
Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.
Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“
Tu jsem řekl: „Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.“
Hospodin mi pravil:
„Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil“
– praví Hospodin.
Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
„Hle, kladu svá slova do tvých úst.
Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel.“
Hospodin mě oslovil: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Řekl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ Hospodin odpověděl: „Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.“
Hospodin mě oslovil podruhé: „Co vidíš?“ Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.“
Hospodin mi odpověděl:
„Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
Neboť já svolám všechny severní říše
– praví Hospodin.
Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.
Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou
– praví Hospodin –
abych tě vysvobodil.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jer 1,5.9; Iz 42,6
Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z duchovní závěti svatého Ludvíka synovi
(Acta Sanctorum Augusti 5 [1868], 546)
Spravedlivý král povznáší zemi
Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy.
Synu, musíš se vyhýbat všemu, o čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu; raději musíš strpět všechna možná muka, než abys udělal nějaký smrtelný hřích.
Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat a dávat pozor, aby tě přitom nezkazila pýcha nebo něco jiného, neboť nesmíš to, cos od Boha dostal, obrátit proti němu nebo ho tím urážet.
Zúčastňuj se rád a zbožně bohoslužeb církve, a v kostele se měj na pozoru, aby ses nerozhlížel, zbytečně nemluv, ale zbožně se modli k Bohu ústy nebo rozjímáním v srdci.
Měj soucitné srdce vůči chudým, ubohým a trpícím, a podle možnosti jim poskytuj pomoc a útěchu. Za všechna dobrodiní, která ti Bůh udělí, mu vzdávej díky, aby ti Bůh mohl dát ještě více. Vůči svým poddaným jednej spravedlivě a neodchyluj se od spravedlnosti vpravo ani vlevo; a vždycky buď spíše na straně chudého než bohatého, dokud nebudeš s jistotou znát pravdu. Starej se o to, aby všichni, nad nimiž budeš mít moc, a především osoby církevní a řeholní, žili pod ochranou spravedlnosti a pokoje.
Buď poslušně oddán naší matce římské církvi a nejvyššímu veleknězi jako duchovnímu otci. Usiluj o to, aby byl z tvé země vymýcen každý hřích, a zvláště rouhání a bludy.
Nejdražší synu, nakonec ti dávám požehnání, jaké může dát milující otec synovi. Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého. Ať ti dá Bůh milost, abys konal jeho vůli, a tím mu sloužil a vzdával čest, abychom po tomto životě společně dospěli k němu a mohli ho vidět, milovat a chválit bez konce. Amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. 2 Král 18,6.3
Přimkl se k Bohu a neodstoupil od něho. * Snažil se plnit jeho vůli.
Dbal na jeho přikázání. * Snažil se.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys převedl svatého Ludvíka ze starostí o pozemskou vládu do slávy tvého království v nebi; na jeho přímluvu veď i nás, abychom plněním svých povinností usilovali o příchod tvého království k nám. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky