Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, *

byli jsme jako ve snách.

Tehdy byla naše ústa plná smíchu *

a náš jazyk plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany: *

„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“

Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, *

naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud, *

jako se mění údolí na jihu země.

Kdo sejí v slzách, *

žnout budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem, *

když nesou semeno k setí:

přijdou však s jásotem *

a přinesou své snopy.

Když nestaví dům Hospodin, *

marně se lopotí, kdo ho stavějí;

když nestřeží město Hospodin, *

marně bdí strážce.

Marné je časně vstávat, †

dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; *

neboť svým miláčkům dává ho ve spánku.

Hle, Hospodinovým darem jsou synové, *

odměnou je plod lůna.

Čím jsou bojovníku šípy v ruce, *

tím jsou synové z mladých let.

Šťastný muž, který jimi naplnil svůj toulec; *

nepřijdou do hanby, když se budou v branách soudit s protivníky.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, *

† kdo kráčí po jeho cestách.

Budeš jísti z výtěžku svých rukou, *

bude ti blaze a dobře.

Tvá manželka bude jako plodná réva *

uvnitř tvého domu.

Tvoji synové jako výhonky oliv *

kolem tvého stolu.

Hle, tak bývá požehnán muž, *

který se bojí Hospodina.

Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, *

abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života,

abys viděl syny svých synů: *

Pokoj v Izraeli!