Z knihy proroka Amosa

9,1-15

Záchrana spravedlivých

Viděl jsem Pána

stát nad oltářem.

Řekl: „Udeř do hlavice (sloupu),

až se zachvějí prahy (chrámu);

všem jim rozbij hlavu,

i posledního z nich zabiji mečem;

kdo by z nich chtěl utéci, neuteče,

a kdo by se chtěl zachránit, nezachrání se.

Kdyby sestoupili do podsvětí,

i odtamtud je má ruka vyvede;

i kdyby vstoupili na nebe,

i odtamtud je svrhnu.

I kdyby se skryli na vrcholu Karmelu,

i tam je vyhledám a vezmu;

i kdyby se skryli před mýma očima

v hlubinách moře,

poručím tam hadu, a ten je uštkne;

i kdyby odešli do vyhnanství,

hnáni svými nepřáteli,

poručím tam meči, a ten je pobije;

upřu na ně svůj zrak

k neštěstí, a ne ke štěstí.“

Pán, Hospodin zástupů,

se dotýká země, a ta se třese;

budou na ní naříkat všichni obyvatelé.

Celá jako Nil vystupuje (z břehů)

a opadává jak egyptská Řeka.

(Hospodin) staví na nebi stupně (svého trůnu),

na zemi zakládá svou klenbu;

volá mořské vody

a vylévá je na zemský povrch

– jeho jméno je Hospodin.

„Synové Izraele,

copak nejste pro mě jako synové Kuše?

– praví Hospodin.

Nevyvedl jsem Izraele

z egyptské země,

Filišťany z Kaftoru

a Aramejce z Kiru?

Hle, oči Pána, Hospodina, se upírají

na hříšné království;

zničím ho

z povrchu země;

ale přece Jakubův dům

nevyhladím docela

– praví Hospodin.

Neboť hle, já poručím

a zatřesu mezi všemi národy Izraelovým domem,

jako se (pšenice) vytřásá v řešetu,

že ani zrníčko nepadne na zem.

Mečem zahynou všichni hříšníci mého národa,

kteří říkají: 'Nás zhouba nestihne, nepotká!'

V ten den zbuduji

rozpadlou Davidovu chýši,

její trhliny zazdím,

zbořeniny obnovím,

jak za dávných dnů ji vystavím,

aby ovládli to,

co zbylo z Edomu,

a všechny národy,

které jsou nazvány podle mě

– tak praví Hospodin, který to způsobí.

Hle, přicházejí dny

– praví Hospodin –

kdy oráč zastihne žence,

kdo šlape hrozny, (zastihne) rozsévače,

hory budou oplývat mladým vínem

a všechny pahorky se rozvlní (obilím).

Změním osud svého izraelského lidu,

zpustošená města si vystaví a osídlí je,

vysadí vinice a z nich budou pít víno,

založí si zahrady a z nich budou jíst plody.

Zasadím je do jejich země,

nikdo už je nevyrve

z půdy, kterou jsem jim dal!“

– praví Hospodin, tvůj Bůh.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Sk 15,17.16.14.15

Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán. * Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno.

Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe, jak je psáno: * Budou.

Z homilie svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, na církevním sněmu v Efesu

(Hom. 4: PG 77,991.995-996)

Chvála Bohorodičky Marie

Sama svatá Boží Rodička a vždy Panna Maria sezvala toto svaté shromáždění. Ochotně se sem sešlo a pro mne je to radostná a povznášející podívaná. A tak i když mě skličoval hluboký zármutek, pohled na svaté otce mě rozradostnil, neboť se nám právě naplnila ona sladce znějící slova pěvce Davida: Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu.

Budiž proto od nás pozdravena, svatá a tajemná Trojice, neboť tys nás všechny svolala do tohoto chrámu svaté Rodičky Boží Marie! Budiž od nás pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s to pojmout, ty Matko i Panno. To skrze tebe svatá evangelia nazývají požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.

Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo Neobsáhnutelného a Nesmírného, ty, jejíž zásluhou se dostává slávy a klanění svaté Trojici a po celém světě se velebí a uctívá drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají nebesa, radují se andělé i archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí na útěk a svůdce ďábel se zřítil z nebe. Tvou zásluhou je stvoření po svém pádu vyzdvihováno na nebesa a všechno tvorstvo propadlé bezduchému modlářství dospělo k poznání pravdy. Tvou zásluhou se věřícím dostalo křtu a oleje radosti, tvou zásluhou vyrůstají po celém světě Boží církve a chrámy a celé národy jsou přiváděny na cestu pokání.

Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn těm, kdo seděli v temnotách a ve stínu smrti, kvůli tobě předpovídali proroci, tvou zásluhou apoštolové hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svatou Trojici.

Kdo z lidí by mohl důstojně oslavit tuto Marii, veškeré chvály nejhodnější? Jen ona je zároveň Matka i Panna. Jak je to podivuhodné! Tento div mě uvádí v úžas. Leč kdo kdy slyšel, že by ten, jenž si vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v tom, co si sám postavil? A což lze někomu předhazovat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku?

Hle, všechno se raduje. Kéž také nám je dáno, abychom opěvujíce a slavíce Marii vždy Pannu a svatý chrám Boží, i jejího Syna a neposkvrněného ženicha, s úctou se klaněli Boží jednotě a s bázní uctívali Boha v nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Raduj se, svatá Boží Rodičko, * ten, jehož nebesa nemohou obsáhnout, stal se tvým synem.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. * Ten.