Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

12,14 – 13,13

Apoštolova návštěva má přinést duchovní prospěch

(Bratři!) Jsem připraven, že k vám přijdu. Už to bude potřetí. (Ani tentokrát) vám nebudu na obtíž. Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem. A já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. (Zasloužím si tedy,) abyste vy měli mě rádi méně?

Ale budiž! Já sám jsem vám na obtíž nepřipadl. Ale jsem prý chytrák a lapil jsem vás lstí: vykořisťoval jsem vás pomocí někoho z těch, které jsem k vám poslal? Vybídl jsem Tita a s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Vykořisťoval vás snad Titus? Copak jsme se oba nechovali úplně stejně? Copak jsme (nejednali) podle stejných zásad?

Dlouho si už asi myslíte, že se před vámi chceme obhajovat. (Ne!) Mluvíme před Bohem spojeni s Kristem. Všecko to má sloužit, milovaní, k vašemu duchovnímu prospěchu. Jednu obavu mám! Až k vám přijdu, abych vás nenalezl v tom stavu, v jakém bych nechtěl, a vy abyste neshledali, že já jsem vůči vám takový, jakého si mě nepřejete. (To by se stalo,) kdyby se ukázal svár, žárlivost, hněvy, nevraživosti, pomluvy, donašečství, nadutosti, bouření. (Bojím se,) aby mě můj Bůh, až přijdu, zase u vás nepokořil a já abych nemusel naříkat nad mnohými, kteří se už dříve provinili, ale nedali se na pokání (a nelitovali, že hřešili) nečistotou, smilstvím a prostopášností.

To k vám jdu už potřetí. ‚Ústy dvou nebo tří svědků bude dokázána každá záležitost!‘ Řekl jsem už a říkám zase – když jsem totiž byl u vás podruhé a když jsem teď nepřítomen – už předem těm, kdo se v minulosti prohřešili, i všem ostatním: až zase přijdu, nikoho nebudu šetřit. Vždyť si žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus; a ten na vás není slabý, ale má vůči vám síly dost. Byl sice ukřižován jako slabý člověk, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale přesto budeme mít dostatek síly, kterou nám na vás dal Bůh.

Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Copak nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? – leda že jste se snad neosvědčili. Ale mám naději, že poznáte, že my neosvědčení nejsme. Modlíme se však k Bohu, abyste nedělali nic špatného. (Toužíme,) ne aby se ukázalo, jak jsme osvědčení, ale abyste vy konali dobro, (i když se pak ukáže,) že my jsme neosvědčení. Vždyť nic nedokážeme proti pravdě, ale jen pro pravdu. A tak máme radost z toho, když my jsme slabí, jen když vy jste silní. Za to se i modlíme, aby u vás bylo zase všecko uvedeno do pořádku. Proto píšu tohle z dálky, abych při svém příchodu nemusel přísně použít své moci, kterou mi Pán dal na budování, ne na ničení.

Nakonec, bratři: žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, (dárce) lásky a pokoje, bude s vámi.

Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící.

Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s vámi se všemi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Kor 13,11; Flp 4,7

Žijte radostně, zdokonalujte se, žijte v pokoji. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.

Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. * Bůh.

Ze spisu „Jak milovat Ježíše Krista“ od svatého Alfonsa

(Tract. de praxi amandi Iesum Christum: edit. latina, Romæ, 1909, pp. 9-14)

Láska ke Kristu

Veškerá svatost a dokonalost duše spočívá v lásce k Ježíši Kristu, našemu Bohu, našemu nejvyššímu dobru, našemu Vykupiteli. Lásce přísluší spojovat a chránit všechny ctnosti, které činí člověka dokonalým.

A nezaslouží si snad Bůh všechnu naši lásku? On nás miloval od věčnosti. „Uvažuj o tom, člověče,“ říká nám, „já jsem byl první, kdo tě miloval. Ještě jsi nespatřil světlo světa, a ani svět ještě nebyl, a já už jsem tě miloval. Tak jak jsem od věčnosti, miluji tě.“

Bůh věděl, že člověka lze získat dobrodiním, a tak si ho chtěl zavázat k lásce svými dary. „Do jakých sítí se lidé dají chytit, do takových je chci vtáhnout, aby mě milovali: do pout lásky!“ A k tomu směřovaly všechny dary, jimiž zahrnul člověka. Dal mu duši jako svůj obraz, obdařenou pamětí, rozumem a vůlí; dal mu tělo, vybavené smysly; stvořil pro něj také nebe a zemi a takové množství tvorstva: to všechno Bůh učinil z lásky k člověku, aby všechno tvorstvo člověku sloužilo, a člověk aby ho za tolik dobrodiní miloval.

A nechtěl nám dát jenom krásné tvorstvo. Aby si získal naši lásku, šel dokonce tak daleko, že se nám sám cele daroval. Věčný Otec šel tak daleko, že nám daroval svého jediného Syna. Co učinil, když viděl, že jsme všichni následkem hříchu mrtví a schází nám jeho milost? Puzen nesmírnou láskou, ano, jak říká apoštol, přílišnou láskou k nám, poslal svého milovaného Syna, aby vykonal pro nás zadostiučinění a povolal nás zpět k životu, který nám byl odňat pro naše hříchy.

Když nám Bůh daroval svého Syna a neušetřil ho, aby nás ušetřil, daroval nám zároveň s ním všechno dobré: milost, lásku a ráj. Neboť to všechno je jistě menší než Syn. Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všechny, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 145 (144),19-20; 1 Jan 3,9

Bůh vyplní vůli svých ctitelů, slyší jejich volání a zachrání je. * Hospodin zachovává všechny, kdo ho milují.

Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla. * Hospodin.