9. červenec 2026

Sv. Augustina Žao Ronga, kněze,
a druhů, mučedníků

nezávazná památka

Svatý Augustin se narodil v Číně roku 1746. Příklad vytrvalosti svatých mučedníků ho přivedl od služby v císařském vojsku k víře. Stal se knězem a v roce 1815 kvůli vyznávání a hlásání evangelia i on zemřel jako mučedník. Spolu s ním se připomíná mnoho dalších mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i žen, chlapců, děvčat i dětí, kteří v různých dobách a na různých místech Číny uprostřed soužení vydávali Kristu svědectví svými slovy i skutky.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Radujme se vždy společně,

chválu vzdávejme ochotně

Bohu Otci nebeskému,

Synu i Duchu Svatému.

Posílá nám ku pomoci

věrné vůdce po vše časy.

Ó Bože náš všemohoucí,

rač konati dílo spásy.

Tvůj lid je velmi rozptýlen,

na scestí často zaveden;

ó Pastýři předůstojný,

navštiv lid svůj rozptýlený.

Ó rač při nás vždycky býti,

lidi ze sna probuditi,

světlo pravdy své zjeviti

a temnosti zapuditi.

Aby pravdu tvou znajíce,

bludům nesloužili více,

jen tobě, Bohu samému,

navěky požehnanému.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

22,5-19

David připravuje stavbu chrámu

David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to konat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.

Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘

Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! Hle, i ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k tomu ještě přidáš. S tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v nějakém díle. Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“

David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: „Což není Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kron 22,19; Žl 132 (131),7; Iz 56,7

Budujte svatyni pro Hospodina, svého Boha. * Vejděme do jeho příbytku, klaňme se u podnože jeho nohou.

Hospodin praví: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. * Vejděme.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci svatých čínských mučedníků

(AAS 92, 2000, 849-850)

Krev mučedníků dosvědčuje křesťanskou víru

Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Tato prosba, obsahující Kristova slova z velekněžské modlitby pronesené k Otci při poslední večeři, jako by vycházela ze zástupu svatých a blahoslavených, které Duch Svatý po generace tvoří ve své církvi. Dva tisíce let po začátku díla vykoupení si dnes tuto prosbu vypůjčujeme, majíce před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a jeho sto devatenácti druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil ve své lásce, neboť vyslyšel modlitbu svého Syna, jenž z nás učinil jeho vlastnictví a jeho svatý lid, rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.

Církev děkuje Pánu, protože jí žehná a vlévá jí světlo jasem svatosti těchto synů a dcer z Číny. Dívka Anna Wangová, čtrnáctiletá, odolávala hrozbám kata, který ji vybízel, aby se vzdala víry v Krista, a když se s mírem v duši připravovala ke stětí, řekla: „Brána nebe je otevřena všem!“ a třikrát šeptem vzývala Ježíše. Xi Guizi, osmnáctiletý mladík, neohroženě zvolal na ty, kteří mu právě usekli pravou paži a pokoušeli se mu zaživa stáhnout kůži: „Každá část mého těla a každičká kapka mé krve vám bude připomínat, že jsem křesťan.“

Se stejnou statečností a radostí vydalo svědectví dalších osmdesát pět Číňanů, mužů i žen různého věku a stavu, kněží, řeholnic a věřících laiků, kteří svou neotřesitelnou věrnost ke Kristu a církvi stvrdili obětí života. Stalo se to v různých dobách a za obtížnýh a nesnadných časů dějin čínské církve.

V tomto sboru mučedníků se skví také třiatřicet misionářů a misionářek. Ti opustili svou vlast, pokusili se proniknout do myšlení Číňanů a do místních poměrů, přijali s velkou láskou zvláštnosti oněch končin a zatoužili tam hlásat Krista a sloužit tamějšímu národu. Jejich hroby tam dosud jsou, aby ukazovaly, že misionáři tam patří jako do své vlasti, kterou si přes lidskou slabost upřímným srdcem zamilovali a pro kterou vynakládali všechny své síly. „Nikomu jsme neuškodili,“ odpověděl biskup František Fogolla guvernérovi, který se chystal ho zabít vlastním mečem, „naopak jsme mnoha lidem byli prospěšní.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 5,44b.45a.48

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují a pomlouvají. * Tak budete syny svého nebeského Otce.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. * Tak budete.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posílil svou církev vyznavačstvím svatých mučedníků Augustina a jeho druhů; dej, ať jsme i my věrni svěřenému poslání, aby tvůj lid rostl ve svobodě a před světem vydával svědectví o tvé pravdě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2026 J. Vidéky