Slyš, Izraelův pastýři, *

který vodíš Josefa jak ovce.

Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, *

před Efraimem, Benjamínem a Manassem,

probuď svou sílu *

a přijď nás zachránit!

Bože, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem, *

když se modlí tvůj lid?

Nasytils jej chlebem slz *

a slzami jsi ho napojil vrchovatě.

Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří *

a naši nepřátelé se nám posmívají.

Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Révu z Egypta jsi přenesl, *

vyhnals pohany a zasadils ji.

Připravils pro ni půdu, *

zapustila kořeny a naplnila zemi.

Přikryly se hory jejím stínem *

a jejím větvovím Boží cedry.

Vyhnala své ratolesti až k moři *

a své úponky až k Řece.

Proč jsi dal strhnout její ohradu? *

Všichni ji obírají, kdo chodí kolem.

Pustoší ji kanec z lesa *

a polní zvěř ji spásá.

Bože zástupů, vrať se, *

shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!

Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, *

výhonek, který sis vypěstoval!

Kdo ji sežehli ohněm a posekali, *

ať zhynou hrozbou tvé tváře!

Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, *

nad člověkem, kterého sis vychoval.

Už od tebe neustoupíme, *

zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, *

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Iz 12,1-6

Děkuji ti, Hospodine: †

rozhněval ses na mě, *

ale tvůj hněv se utišil a dopřál jsi mi útěchu.

Bůh je má spása! *

Bez obavy mohu doufat.

Neboť Hospodin je má síla a má chvála, *

stal se mou spásou.

S radostí budete vážit vodu *

z pramenů spásy.

V ten den řeknete: *

„Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!

Hlásejte mezi národy jeho díla, *

zvěstujte vznešenost jeho jména!

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, *

ať je to známé po celé zemi!

Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, *

neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.“

Plesejte Bohu, který nám pomáhá, *

jásejte Jakubovu Bohu.

Zanotujte píseň, udeřte na buben, *

na líbezně zvučící citeru a harfu.

Zadujte do trub v den novoluní, *

v den úplňku, v čas našeho svátku.

Takový je příkaz v Izraeli, *

je to zákon Jakubova Boha.

Nařízení, které dal Josefovi, *

když se postavil proti egyptské zemi.

Slyšel jsem neznámý mně hlas: †

„Zbavil jsem jeho šíji břemena, *

z jeho rukou jsem vzal koš robotníka.

V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, †

odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, *

u vody v Meribě jsem tě zkoušel.

Slyš, můj národe, chci tě napomenout, *

Izraeli, kéž bys mě poslouchal!

Nesmíš mít boha jiného, *

nesmíš se klanět bohu cizímu!

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, †

já jsem tě vyvedl z egyptské země, *

otevři ústa a naplním je!

Ale můj národ na můj hlas nedbal, *

Izrael mě neposlouchal.

Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, *

ať si žijí podle svých nápadů!

Kéž by mě můj národ slyšel, *

kéž by Izrael kráčel po mých cestách!

Hned bych pokořil jejich nepřátele, *

na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.

Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili, *

jejich osud by trval navždy.

Jeho bych však živil jadrnou pšenicí, *

medem ze skály bych jej sytil.“