Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,
v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:
toť světlo k zjevení
Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,
oživující vůně, v mdlobách občerstvení.
Raději věřit lidem než Božímu hlasu
páchne zajisté svodem všelikého času.
Ten na písku staví,
kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,
padne, když přijde příval, spasení se zbaví.
Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,
až navěky zůstává, nikdy nezahyne.
Kdo se drží jeho
jako přepevné skály, nebude ničeho
báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.
Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,
jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.
Svoje čisté slovo
zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo
činiti vše, co káže učení Kristovo.
ŽALMY
1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Jozue
2,1-24
Vírou nevěstka Rachab nezahynula, protože přijala vyzvědače v dobrém
Jozue, syn Nunův, vyslal potají ze Šittimu dva muže jako zvědy. Řekl: „Jděte se podívat do té země a do Jericha.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. Králi Jericha bylo ohlášeno: „V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi.“ Jerišský král dal Rachabě rozkaz: „Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi.“
Ta žena oba muže odvedla a ukryla. Řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete.“ Ona však je vyvedla na střechu a přikryla je lněnou slámou, kterou měla na střeše složenou; a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.
Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. Řekla těm mužům: „Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma amoritskými králi, se Sichonem a Ogem, které jste zahubili. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní přísahou před Hospodinem, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“
Muži jí odpověděli: „Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost.“ Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách. A řekla jim: „Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou.“
Muži ji upozornili: „Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala, jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala.“ Odpověděla: „Staň se podle vašich slov.“ Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.
Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Nunovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo. Řekli Jozuovi: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jak 2,24-26; Žid 11,31
Člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Copak nevěstka Rachab nebyla ospravedlněna pro skutky, že totiž přijala posly a propustila je jinou cestou? * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.
Pro svou víru nevěstka Rachab nezahynula jako ostatní nevěřící, protože přijala vyzvědače v dobrém. * Jako.
DRUHÉ ČTENÍ
Modlitba svatého Efréma
(Sermo 3, De fine et admonitione, 2.4-5: ed. Lamy, 3,216-222)
Boží řád spásy je obrazem duchovního světa
Denním světlem svého vědění zaplaš, Pane, noční temnoty naší mysli, aby náš duch byl tebou osvícen a v nové čistotě ti mohl sloužit. Když slunce začíná svou nebeskou pouť, začíná lidem pracovní den. Ty, Pane, připrav v naší mysli místo pro tvůj den, který nezná konce. Dej nám, ať sami na sobě zakusíme život vzkříšení a nic ať nepřipraví naše srdce o to, čím ty nás oblažuješ. Pane, pro naši usilovnou snahu se ti přiblížit vtiskni do nás pečeť toho dne, jenž nezačíná pohybem a během slunce.
Ve tvých svátostech tě denně objímáme a přijímáme tě do svého srdce; dopřej nám, ať na sobě zakusíme vzkříšení, v něž doufáme. Milostí křtu máme ve svém těle ukrytý tvůj poklad; ať ho rozmnožuje účast na hostině tvých svátostí, dej nám, ať se radujeme v tvé milosti. Nosíme, Pane, ve svém srdci tvou památku z tvého duchovního stolu; kéž ji vlastníme v plnosti, až přijdeš obnovit všechno.
Kéž skrze duchovní krásu, kterou v naší smrtelnosti budí tvá nesmrtelná vůle, poznáme, jak veliká krása je nám dána!
Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života; dej, ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v nás rodil život duchovní. Skrze tvé vzkříšení, Ježíši, ať v nás stále roste duchovní člověk; jako v zrcadle ať ho poznáváme, když hledíme na tvoje svatá tajemství.
Náš Spasiteli, tvůj Boží řád spásy je nám obrazem duchovního světa; dej, ať v něm žijeme svůj pozemský život jako lidé duchovní.
Nezbavuj, Pane, naši mysl znamení své duchovní přítomnosti a neodnímej našim údům teplo své dobroty. Smrtelnost pronikající naše tělo je pramenem našeho porušení; oživující vláha tvé duchovní lásky ať smyje následky smrtelnosti z našeho srdce. Dej nám, Pane, ať spěcháme do svého domova a jako Mojžíš z vrcholu hory ať duchovním zrakem spatříme, jaký domov jsi nám připravil.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sir 47,10.12d.11a (řec. 8cd.10d.9a)
Z celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému stvořiteli. * Svatyně od jitra zněla chválou.
Ustanovil zpěváky před oltářem. * Svatyně.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatého jáhna Efréma vnímat tvou slávu, a on z vnuknutí Ducha Svatého zpíval o velikosti a kráse tvých tajemství a zcela se oddal tvé službě; naplň svým Svatým Duchem i nás, abychom ti sloužili s opravdovou vnitřní radostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky